ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1449.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1449/2022-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně REMA PV Systém, a.s. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38 (identifikační číslo 291 27 009), zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalované MC SOLAR s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38 (identifikační číslo 246 96 641), zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, o určení trvání právního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 87/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, č. j. 20 Co 336/2021-159, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 12. 2021, č. j. 20 Co 336/2021-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. 2. 2021, č. j. 20 C 87/2019-100, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení, že právní vztah účastnic založený smlouvou o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů č. 318 RPV (dále též jen „smlouva“) trvá, žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.164 Kč a státu doplatek soudního poplatku (1.000 Kč). Žalobkyně – argumentuje soud prvního stupně – má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§80 občanského soudního řádu). Článek V/1 opravňoval žalovanou smlouvu vypovědět, což učinila dopisem z 26. 10. 2018; právní vztah byl platně ukončen.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 20 Co 336/2021-159, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 12. 2021, č. j. 20 Co 336/2021-160, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovodil, že na určení trvání právního vztahu nemá žalobkyně naléhavý právní zájem. Určovací nárok váže výlučně k otázce platnosti výpovědi smlouvy, která byla mezi stranami vyřešena v řízení o plnění, v němž soudy dospěly k závěru, že výpověď žalované je platným právním jednáním. Jinou pro své poměry právně významnou skutečnost žalobkyně v řízení o určení trvání právního vztahu nepředložila.
Dovolání žalobkyně, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že ve smlouvě o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů č. 318 RPV, jejíž účinky nastaly 30. 6. 2013, účastnice v článku V/1, 4 ujednaly, že žalovaná je oprávněna smlouvu ukončit písemnou výpovědí s okamžitou platností a že v případě ukončení smlouvy nebo účasti v kolektivním systému má žalobkyně – mimo jiné – povinnost převést veškerá aktiva (tj. nespotřebované příspěvky, výnosy a investice) novému provozovateli kolektivního systému, a to do jednoho měsíce ode dne oznámení kam mají být aktiva převedena a doložení uzavření nové smlouvy s novým provozovatelem kolektivního systému. Dopisem z 26. 10. 2018 žalovaná vypověděla smlouvu a žalobkyni předložila novou smlouvu o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů č. 318 RPV, kterou uzavřela 25. 10. 2018 s Recycling Systems s. r. o. Obé bylo žalobkyni doručeno 7. 11. 2018, což potvrdila emailem z 13. 12. 2018 s tím, že podle jejího názoru výpovědní lhůta končí 31. 12. 2018. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 51 C 132/2019-105, žalobkyni uložil zaplatit žalované k rukám Recycling Systems s. r. o. částku 1.369.512,30 Kč představující finanční prostředky určené na zajištění financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů v důsledku ukončení smluvního vztahu. Rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 21 Co 243/2020-197, který nabyl právní moci, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V tomto řízení o žalobě na plnění soudy obou stupňů uzavřely, že ujednání článku V/1,4 smlouvy nejsou v rozporu s právními předpisy a že výpověď žalované je platným právním úkonem.
Závěr odvolacího soudu, že za situace, kdy v řízení o splnění povinnosti soudy vyřešily otázku platnosti výpovědi žalované, nemá žalobkyně naléhavý právní zájem na určení trvání právního vztahu založeného (vypovězenou) smlouvou, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/1971, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1972, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2003).
I pokud by naléhavý právní zájem na určení trvání právního vztahu založeného smlouvou účastnic byl soudem shledán, uplatnily by se závěry, které dovodil Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 82/2014: „Je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata)“ .
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu