ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1467.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1467/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. Š. bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, proti žalovanému V. K. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Vraným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šmilovského 1246/5, o 5.658.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 122 C 15/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 21 Co 205/2021-180, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 37.800,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Vraného, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 15. 4. 2021, č. j. 122 C 15/2020-152, kterým Okresního soud v Kladně zamítl žalobu o zaplacení 5.658.000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 250.970 Kč; současně žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 75.601 Kč. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že dohoda – neodpovídající žádnému konkrétnímu smluvnímu typu upravenému v zákoně (§51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) –, kterou účastníci uzavřeli 23. 8. 2012, je platným právním úkonem. Gramatickým a logickým výkladem dospěl k závěru, že nárok na odměnu podle článku 3 smlouvy vznikne teprve uskutečněním prodeje všech v dohodě uvedených pozemků (§35 odst. 2 obč. zák.). Jelikož k tomu dosud nedošlo, nevzniklo žalobci právo na odměnu, žalovaný neporušil sjednané povinnosti spjaté s včasnou výplatou a žalobce tak nemůže nárokovat smluvní pokutu sjednanou v článku 5 odst. 1 dohody.
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Účastníci uzavřeli 23. 8. 2012 dohodu o spolupráci, která se týkala nemovitostí žalovaného v katastrálním území XY. Plnění, za něž měla žalobci náležet odměna, bylo vymezeno v článku 2 odst. 1 jako „dosavadní vzájemná spolupráce, která se bezprostředně týkala nabytí vlastnických práv k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 této dohody, zajištění financování úhrady kupních cen za převod vlastnických práv k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 této dohody, zajištění financování týkající se vybudování inženýrských sítí k pozemkům specifikovaným v čl. 1 odst. 1 této dohody, zajištění financování činnosti subjektů provádějících inženýrské, právní a další práce a činnosti, které bezprostředně souvisejí s výše uvedeným“ , dále v článku 3 odst. 4 jako „další činnost, kterou bude A. Š. vyvíjet v rámci vzájemné spolupráce specifikované v čl. 2 odst. 1“ , a dále jako „veškeré další úkony a činnosti, které budou souviset s činností vymezenou v čl. 2 odst. 1“ . Strany se dohodly na tom, že žalovaný vyplatí žalobci odměnu uvedenou v článku 3 odst. 1 písm. a/, případně odměnu uvedenou v článku 4 odst. 2, a to způsobem, ve lhůtách a za podmínek dále vymezených. V článku 3 odst. 3 se smluvní strany dohodly na tom, že právo na odměnu podle článku 3 odst. 1 a za činnost uvedenou v článku 3 odst. 4 je spojeno se splněním podmínek uvedených v článku 3 odst. 1 písm. a/, tedy že v rámci prodeje specifikovaných pozemků dojde k uhrazení veškerých finančních prostředků v podobě finančních nákladů uvedených v článku 3 odst. 2, které byly prokazatelně v rámci plánovaného budoucího prodeje pozemků žalovaným investovány. Žalobci bude náležet za činnost uvedenou v článku 2 odst. 1 bez ohledu na výši faktického zisku dosaženého z prodeje pozemků, tj. i v případě nulového zisku či v případě finanční ztráty žalovaného, minimální odměna ve výši 6.000.000 Kč (článek 4 odst. 2). Nebudou-li splněny podmínky podle článku 3 odst. 1 písm. a/ dohody, bude se odměna – splatná nejpozději do deseti roků ode dne podpisu dohody (pokud se strany nedohodnou písemně jinak) – řídit článkem 4 odst. 2. Zaplacením odměny podle článku 4 odst. 2 zaniká právo žalobce na odměnu podle článku 3 odst. 1 písm. a/. V případě, že žalovaný bude v prodlení s uhrazením odměny sjednané v článku 3 odst. 3, má žalobce – po písemné výzvě k plnění – právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení (článek 5 odst. 1).
Námitka žalobce, že odvolací soud při výkladu článku 3 odst. 3 dohody z 23. 8. 2012 „nesprávně“ hodnotil provedené důkazy, není s to přípustnost dovolání založit.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4085/2009, vyplývá, že „hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti. Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. […] Ustanovení §132 o. s. ř. ponechává postup při hodnocení důkazů úvaze soudu“ . Procesy dokazování i hodnocení důkazů jsou věcí nalézacích soudů, do nichž dovolacímu soudu – postupují-li soudy v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a nelze-li mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, nepodloženost provedenými důkazy, popřípadě libovůli, která pojmově vylučuje spravedlivost soudního řízení ve smyslu ustanovení §1 o. s. ř., resp. článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 2864/09, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3158/2010) – zásadně nepřísluší zasahovat.
Odvolací soud v projednávané věci přesvědčivě, srozumitelně, logicky a zcela v souladu s provedenými důkazy předestřel, jak gramatickým, logickým a teleologickým výkladem dospěl k tomu, že žalobci dosud právo na odměnu nevzniklo (viz bod 31 odůvodnění). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., se tak v posuzovaném případě nejedná.
K namítaným vadám řízení, které – pokud by jimi bylo skutečně zatíženo – mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), přihlédnout nelze, není-li – jako v projednávané věci – dovolání přípustné. K tomu jen na okraj dovolací soud podotýká, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, nýbrž na tom, že mu dosud nevzniklo právo na sjednanou odměnu (jak vyplývá z výše uvedeného výkladu dohody), tedy ani právo na smluvní pokutu za porušení povinnosti žalovaného ji uhradit.
Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 11. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu