ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2459.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2459/2022-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně L. V. C., bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Moskalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 1058/8, proti žalované UNIQA pojišťovna, a. s. , se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136 (identifikační číslo osoby 492 40 480), zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého 223/5, o 415 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 147/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 58 Co 380/2021-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.438,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Kazdy, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, č. j. 8 C 147/2019-51 zamítl žalobu, jíž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení 415 200 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně od 4. 12. 2018 do zaplacení, žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované do 3 dnů od právní moci náklady řízení ve výši 62 194 Kč k rukám jejího zástupce a povinnost zaplatit v téže lhůtě České republice náklady řízení ve výši 540 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 58 Co 380/2021-78, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil, ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem změnil jen tak, že jejich výše činí 56 156,10 Kč; zároveň uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované do 3 dnů náklady odvolacího řízení ve výši 24 877,60 Kč k rukám jejího zástupce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud posoudil zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř. “).
Žalovaná se vyjádřila k jednotlivým bodům dovolání a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Není totiž úkolem dovolacího soudu z moci úřední přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu při pochybnosti dovolatele o správnosti v něm dovozených závěrů, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a o. s. ř. ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky, ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, uznal, že se nejedná o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup, pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání. To znamená, že i kdyby dovolací soud měl za to, že v případě věcného přezkumu dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže obstát, bez právně relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání mu nepřísluší, aby za dovolatele dovozoval či snad doplňoval absentující obligatorní náležitosti dovolání; opačný postup by představoval zjevný exces, neboť by v takovém případě nebyla respektována právní reglementace dovolacího řízení a bylo by porušeno právo účastníků na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, nebo ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017). Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť; vždy však musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm žalobkyně nespecifikuje, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, resp. které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. - a ve vztahu k jaké otázce hmotného nebo procesního práva - má za naplněné.
Chybějící údaj, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nelze dovodit ani z obsahu tohoto podání; v něm dovolatelka rekapituluje průběh řízení, specifikuje uplatněný nárok a odvolacímu soudu vytýká, že učinil nesprávná zjištění z pojistné smlouvy (v čemž shledává „porušení ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, … potažmo porušení zásady legitimního očekávání a principů spravedlnosti ), a kritizuje hodnocení provedených důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti. Pomíjí přitom, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti v intencích §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Žalobkyně v dovolání výslovně brojí i proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení; ve vztahu k nim sice řádně vymezila přípustnost dovolání, když uvedla, že se odvolací soud při hodnocení podmínek opravňujících k užití postupu podle §150 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jí citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, přehlédla však, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu