ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2497.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2497/2021-680
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Š. P. , bytem XY, zastoupené advokátem Mgr. Ing. Petrem Lhotským, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 988/31, proti žalované C Automobil Import s.r.o. , se sídlem Praha 4, Olbrachtova 2006/9, identifikační číslo osoby 26213664, zastoupené advokátem Mgr. Radovanem Hrubým, se sídlem Praha 1, Revoluční 1003/3, o 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 783/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 Co 320/2020-607, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 Co 320/2020-607, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 7. 2020, č. j. 8 C 783/2013-532, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 7. 2020, č. j. 8 C 783/2013-532, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Rozhodl tak o požadavku na zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, který žalobkyně odůvodnila tím, že si při výměně levého předního kola vozidla zakoupeného od žalované poškodila práh vozidla nevhodným umístěním zvedáku, ač při výměně postupovala přesně podle návodu k užívání vozidla. Dodržením chybného postupu v návodu žalobkyni vznikla na vozidle škoda, za níž odpovídá žalovaná, neboť v návodu chyběla pasáž o správném umístění zvedáku.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 Co 320/2020-607, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů rozhodly poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 33 Cdo 2502/2018-421, ve spojení se svým doplňujícím usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, č. j. 33 Cdo 2502/2018-451, zrušil předcházející rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu co do 73 434 Kč s příslušenstvím, a to ohledně 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 31. 10. 2012 do zaplacení a rovněž v části nákladových výroků, a věc v uvedeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť skutkový závěr, že ke škodě na vozidle došlo výlučně v důsledku toho, že žalobkyně nerespektovala pokyny k umístění zvedáku, z něhož odvolací soud vycházel, shledal v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Odvolací soud poté usnesením ze dne 18. 2. 2020, č. j. 12 Co 370/2017-461, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z této částky od 31. 10. 2012 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně po zčásti zopakovaném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 21. 10. 2010 zakoupila u žalované vozidlo XY, u něhož při výměně levého předního kola došlo k poškození levého prahu v místě pod spodní hranou dveří řidiče (které bylo specifikováno jako deformace vzniklá v důsledku působení cizího tělesa směrem zdola nahoru; v místě nejvyšší intenzity poškození byla vizuální prohlídkou identifikovatelná existence otisku cizího tělesa ve vrstvě ochranného nástřiku spodní části karoserie ve tvaru přímé linie, která byla orientována v kolmém směru k podélné ose vozidla; vzdálenost uvedeného otisku od přední hrany levého prahu činí přibližně 30 cm), jehož příčinou bylo přiložení horní části zvedáku. V povrchu poškozeného levého prahu vozidla ve vzdálenosti 18 cm od přední hrany levého prahu se nachází prolis ve tvaru trojúhelníku orientovaný špičkou dolů. U znění pokynu k umístění zvedáku při zvedání byla na str. 135 návodu k použití dotyčného vozidla č. TC.09C4.0201 z roku 2009 uvedena obrazová prezentace a text: „ umístěte zvedák pod karoserii dle ilustrace na úroveň značky A co nejblíže vyměňovanému kolu “. Soud prvního stupně dále zjistil, že v návodu k použití vozidla z roku 2009 je jednoznačně definována poloha umístění zvedáku ve směru podélné osy vozidla, ve směru příčné osy vozidla není definována vůbec; stejně tak i v návodu z roku 2006 chybí stanovení polohy zvedáku ve směru příčné osy vozidla. Uzavřel, že příčinou poškození levého prahu u dveří řidiče (dotyčného vozidla žalobkyně) bylo nesprávné umístění zvedáku, tj. odlišně než mělo být po podélné ose vozidla dle návodu k obsluze vozu; zjištění umístění zvedáku neodpovídalo značce v návodu, což mělo vliv na velikost vzájemného působení síly mezi prahem vozu a zvedákem. V případě, že by v příčné ose byl zvedák umístěn jinak, pak by k poškození vozu dojít nemuselo, protože pro umístění zvedáku je důležité nejen podélné, ale i příčné umístění, tedy v podstatě jak hluboko do vozidla je zvedák zasunut, přičemž ani jeden z návodů k obsluze vozidla dostatečně nedefinuje polohu pro příčné umístění zvedáku. Zodpovězení otázky, zda v případě, že by žalobkyně umístila zvedák podle návodu v podélné ose, ale špatně v příčné ose, by rovněž došlo k poškození prahu vozidla, by záviselo na mnoha faktorech, a to na umístění zvedáku po podélné ose, na umístění zvedáku po příčné ose, na celkové tíži vozidla, na jeho umístění na ploše a dalších faktorech.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně svá práva „z odpovědnosti z vad návodu“ uplatnila u žalované až po uplynutí dvouleté lhůty, proto zanikla [§626 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a §428 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“)]. Ohledně případného nároku žalobkyně na náhradu škody v souvislosti s dodáním vadného návodu uzavřel, že žalobkyně nedostatečně tvrdila a prokazovala příčinnou souvislost mezi případným porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody. Vyslovil názor, že ze skutečnosti, že v příslušném návodu nebyla jednoznačně uvedena definice správné polohy zvedáku ve směru příčné osy vozidla, nelze dovozovat příčinnou souvislost, zda nepřesný návod byl právě tou okolností, bez které by škoda žalobkyni nevznikla a to zejména za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně při výměně kola nerespektovala pokyny uvedené v návodu, neboť zvedák po podélné ose umístila do místa odlišného v návodu a dle zjištění znalce příčinou poškození levého prahu u dveří bylo nesprávné umístění zvedáku, než jak mělo být dle návodu k obsluze vozu a to po podélné ose.
Odvolací soud, který převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, po právní stránce učinil následující právní závěry:
Přisvědčil soudu prvního stupně, který „v souladu s právním názorem odvolacího i dovolacího soudu“ dovodil, že u nesrovnalostí v návodu k použití vozidla žalobkyně uplatnila svá práva z odpovědnosti za vady u žalované po uplynutí dvouleté lhůty, takže tato její práva zanikla (žalovaná zánik práv z odpovědnosti za vady v řízení namítla).
U nároku na náhradu škody způsobené nesprávným návodem k použití předmětného vozidla soud prvního stupně správně posoudil zavinění na vzniku této škody (odvolací soud pro stručnost odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Souhlasil se soudem prvního stupně, který ze skutečnosti, že v příslušném návodu nebyla jednoznačně definována správná poloha zvedáku ve směru příčné osy vozidla, nedovodil příčinnou souvislost, bez které by škoda žalobkyni nevznikla. Poznamenal, že již jen z typu použitého zvedáku je zřejmé, že jej nelze umísťovat hlouběji pod práh. Poukázal rovněž na sdělení znalce, že pokud by v příčné ose byl zvedák umístěn jinak, než jak byl zjištěn při prohlídce vozu, pak by k poškození dojít nemuselo.
Vyslovil právní závěr, že žalovaná neporušila povinnost stanovenou v §10 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) a v §617 obč. zák., když umístění zvedáku nelze podřadit pod užívání věci a dokonce ani pod zachování zvláštních pravidel. S ohledem na zjištění, že žalobkyně nerespektovala při výměně kola pokyny uvedené v návodu, kdy zvedák po podélné ose umístila do místa odlišného od místa uvedeného v návodu, přitakal závěru soudu prvního stupně, že žalovaná neodpovídá za škodu podle §420 odst. 1 a §441 obč. zák, a to ani se spoluzaviněním poškozené. Zodpovězení otázky, zda v případě, že by žalobkyně umístila zvedák podle návodu v podélné ose, ale špatně v příčné ose, by rovněž došlo k poškození prahu vozidla, neshledal právně relevantním pro rozhodnutí věci. Stejně tak za bez významu pro rozhodnutí ve věci posoudil žalobkyní opakovaně požadovaný vyšetřovací pokus a návrh na vypracování nového znaleckého posudku.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při výkladu pojmu odpovědnost za vady a jejího odlišení od nároku na náhradu škody touto vadou vyvolanou. Odvolacímu soudu vytýká, že škodu na vozidle způsobenou v důsledku postupu podle vadného návodu k obsluze vozidla posoudil jako nárok z odpovědnosti za vady návodu a nikoliv jako nárok na náhradu škody zapříčiněné vadným plněním, tj. vadou návodu; v této souvislosti odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1849/2001, sp. zn. 25 Cdo 270/2001 a sp. zn. 23 Cdo 2247/2007. Dále je přesvědčena, že odvolací soud na vztah účastnic založený kupní smlouvou uzavřenou v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obch. zák.“), aplikoval nesprávnou právní úpravu, jestliže zánik práva z odpovědnosti za vady posoudil podle úpravy (§626 odst. 1 obč. zák.), která není pro žalobkyni jako spotřebitele výhodnější než ustanovení §428 odst. 1 ve spojení s §428 odst. 3 obch. zák., čímž se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2132/2016. Dále je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Namítá vybočení ze zákonných standardů dokazování a porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu coby možný uplatnitelný dovolací důvod, neboť napadený rozsudek trpí extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry; v této souvislosti nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že ke škodě na vozidle došlo výhradně v důsledku toho, že nerespektovala pokyny k umístění zvedáku v podélném směru, a že absence pokynu k umístění zvedáku v příčném směru není v příčinné souvislosti se vznikem škody, což je v extrémním rozporu se zjištěním ve znaleckém posudku, který znalec potvrdil i při výslechu dne 18. 5. 2020; podle něho bylo příčinou vzniku škody umístění zvedáku v příčném směru. Žalobkyně dále zpochybnila závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně ke svým závěrům dospěl po doplnění dokazování, a namítá, že soud prvního stupně po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu o žádná nová zjištění spis nedoplnil. Názoru odvolacího soudu, že při výměně kola nerespektovala pokyny uvedené v návodu, kdy zvedák po podélné ose umístila do místa odlišného od místa uvedeného v návodu, oponuje přesvědčením, že zvedák umístila v podélné ose zcela v souladu s návodem k použití vozidla, což dokládala fotografií, k čemuž se soudy obou stupňů nijak nevyjádřily a opomenutím tohoto důkazu tak porušily její právo na spravedlivý proces. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s vadami znaleckého posudku a vytýká mu vady odůvodnění rozsudku, jestliže odmítl její argumentaci ohledně porušení zákonných povinností žalované ve vztahu k ochraně spotřebitele, aniž uvedl, jakými úvahami se řídil a z jakých důkazů vycházel a argumentoval-li „obecně známými skutečnostmi“, aniž by s nimi účastníky předem seznámil a dal jim možnost je vyvrátit.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, jelikož je napadené rozhodnutí odvolacího soudu věcně správné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Předmětem řízení v dané věci je požadavek žalobkyně na zaplacení částky představující škodu na vozidle, k níž došlo v důsledku postupu při výměně kola vozidla podle vadného návodu k obsluze vozidla dodaného žalovanou při koupi vozidla.
Žalobkyně v dovolání zpochybňuje správnost výkladu pojmu odpovědnosti za vady a jejího odlišení od nároku na náhradu škody. Nesprávnost právního posouzení uvedené otázky spatřuje i v tom, že odvolací soud škodu na vozidle způsobenou v důsledku postupu podle vadného návodu k obsluze vozidla posoudil jako nárok z odpovědnosti za vady a nikoliv jako nárok na náhradu škody zapříčiněné „vadným plněním“, tj. vadou návodu. Dále mu vytýká, že zánik práva z odpovědnosti za vady posoudil podle úpravy (§626 odst. 1 obč. zák.), která není pro žalobkyni jako spotřebitele výhodnější.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť odvolací soud se v souvislosti s posouzením nároku žalobkyně při výkladu pojmu odpovědnosti za vady a jejího odlišení od nároku na náhradu škody odchýlil od ustálené judikatury.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalobkyně své právo z odpovědnosti za vady uplatnila po uplynutí dvouleté lhůty (určené k jeho uplatnění), tudíž došlo k jeho zániku. K tomu, jaké (byť opožděně uplatněné) právo vyplývající z odpovědnosti za vady žalobkyni konkrétně svědčilo, odvolací soud (ale ani soud prvního stupně) ve svém rozhodnutí nic bližšího neuvedl. Odvolací soud rovněž dovodil, že žalovaná za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídá.
Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo nepochybně zjištěno, že příčinou poškození vozidla žalobkyně bylo nesprávné umístění zvedáku při zvedání vozidla při výměně kola; spornou byla otázka, zda umístění zvedáku bylo v souladu s návodem - žalobkyně tvrdila, že bylo postupováno podle (vadného) návodu, oproti tomu žalovaná tvrdila, že umístění zvedáku návodu neodpovídalo. Nejedná se tudíž o nárok z odpovědnosti za vady samotného předmětu plnění z kupní smlouvy, nýbrž o nárok na náhradu škody podle §420 obč. zák., jež žalobkyni vznikla na její věci (poškozením prahu vozidla umístěním zvedáku do nesprávného místa) v důsledku porušení zákonné povinnosti žalované, která žalobkyni dodala vozidlo (věc) s „vadným návodem“, resp. jak bude rozvedeno dále, která nesplnila svou instruktážní povinnost (k rozlišení nároků z odpovědnosti za vady od nároků na náhradu škody srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001). Z řečeného vyplývá, že se nemůže prosadit právní závěr soudů obou stupňů, že žalobkyni svědčilo právo vyplývající z odpovědnosti za vady – jejich právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně.
Při výše uvedeném závěru logicky odpadá potřeba přezkumu dovolatelkou předestřené otázky, zda se zánik práva z odpovědnosti za vady má řídit jinou pro žalobkyni jako spotřebitelku výhodnější úpravou, než kterou aplikoval odvolací soud.
Ač žalobkyně namítá, že odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, které jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, z předestřené dovolací argumentace je zřejmé, že ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěry týkající se příčiny poškození vozidla jsou v rozporu se zjištěními vyplývajícími ze závěrů znaleckého ústavu. Dovolatelka tak předestřenou argumentací ve vztahu k posouzení otázky příčinné souvislosti zjevně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, namítá-li, že odvolací soud ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, resp. že při právním posouzení nezohlednil všechny relevantní skutečnosti. I tato její námitka je opodstatněná.
Nesprávný je totiž názor odvolacího soudu, že pro rozhodnutí v dané věci je právně irelevantní, zda v případě, že by žalobkyně umístila zvedák podle návodu v podélné ose, ale špatně v příčné ose, by rovněž došlo k poškození prahu vozidla, resp. jeho názor, že ze skutečnosti, že v návodu nebyla jednoznačně definována správná poloha zvedáku ve směru příčné osy vozidla, nelze dovozovat příčinnou souvislost se vznikem škody.
Tzv. instruktážní povinnost zahrnuje povinnost seznámit kupujícího se zvláštními pravidly při užívání věci, zejména řídí-li se její užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, ledaže jde o pravidla obecně známá (§617 obč. zák.). Zvláštní úprava týkající se spotřebitelů ukládá prodávajícímu povinnost řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou; jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá (§9 a §10 zákona o ochraně spotřebitele). Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou. Prodávající je tak povinen řádně informovat kupujícího o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu jeho použití a údržby, a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné.
Rozsahem a limity této instruktážní povinnosti se již Nejvyšší soud zabýval, přičemž dovodil, že je třeba je vyložit s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu, zejména povahy toho kterého výrobku. Je přitom třeba aplikovat princip proporcionality, tj. klást na výrobce pouze požadavky rozumné, přiměřené okolnostem, nikoli požadavky nepřiměřené. To platí i pro posouzení otázky, o jakých nebezpečích vyplývajících z nesprávného použití nebo údržby výrobku je prodávající povinen spotřebitele poučit. Jde o nebezpečí objektivně známé, reálné a předvídatelné. Na druhé straně se povinnost nevztahuje na skutečnosti (nebezpečí) zřejmé a obecně známé. Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009).
Závěr odvolacího soudu, že „žalovaná neporušila povinnost stanovenou v §10 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele“, když „umístění zvedáku nelze podřadit pod užívání věci a dokonce ani pod zachování zvláštních pravidel“, je přinejmenším předčasný.
Kromě toho, že odvolací soud uvedenou dílčí úvahu nijak nerozvedl a blíže ji neodůvodnil, je třeba vyjít z toho, že byla-li informace o místu umístění zvedáku při výměně kola součástí návodu k obsluze prodávaného vozidla, aniž by obsahem této informace bylo pravidlo obecně známé (takový závěr odvolací soud neučinil), je třeba zaměřit pozornost na to, zda žalovaná tuto instruktážní povinnost splnila řádně, a prokáže-li se, že nikoliv, pak je třeba se zabývat tím, zda škoda na vozidla vznikla v důsledku tohoto nesplnění.
Jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že příčinou poškození levého prahu a dveří řidiče bylo nesprávné umístění zvedáku, než jak mělo být podle návodu k obsluze, to po podélné i příčné ose. Ač z pohledu správného umístění zvedáku shledal podstatným nejen jeho umístění v podélné ose, ale i v ose příčné, a vyšel ze zjištění, že poloha pro příčné umístění zvedáku nebyla v návodu dostatečně definována, uzavřel, že pokud tedy žalobkyně při výměně kola nerespektovala pokyny uvedené v návodu, kdy zvedák po podélné ose umístila do místa odlišného od místa uvedeného v návodu, žalovaná za škodu neodpovídá.
Uvedený závěr však nereflektuje závěry znalce, podle nichž příčinou poškození vozidla bylo neodpovídající umístění zvedáku jak v podélné ose (jehož definice je provedena ve znění návodu), tak i v ose příčné (která v návodu definována není vůbec).
Odvolací soud tak při právním posouzení opomenul skutkové zjištění, že příčinou poškození levého prahu a dveří řidiče bylo nesprávné umístění zvedáku, než jak mělo být podle návodu k obsluze, to po podélné i příčné ose, resp. závěr znaleckého ústavu, podle něhož sice poloha zvedáku ve směru podélné osy vozidla neodpovídala umístění, jehož definice je provedena ve znění návodu, ale k poškození levého předního prahu vozidla žalobkyně došlo v důsledku umístění zvedáku ve směru příčné osy vozidla do takového místa, které nevykazuje dostatečnou pevnost k provedení takového úkonu, kdy znalec zároveň konstatoval, že poloha zvedáku ve směru příčné osy vozidla není ve znění návodu definována vůbec (srov. znalecký posudek DEKRA CZ a.s. ze dne 14. 8. 2015, str. 29 až 31 – č. l. 99 až 101 spisu).
Jinak řečeno - pokud škoda byla způsobena (kromě nesprávného umístění zvedáku v podélné ose vozidla) i nesprávným umístěním zvedáku v příčné ose, kde návod pokyny k umístění zvedáku neobsahuje, pak je třeba i tuto skutečnost zahrnout do právního posouzení věci (otázky příčinné souvislosti).
Z výše uvedeného vyplývá, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nese na poškození vozidla „výlučné zavinění“, čímž odvolací soud patrně mínil, že škoda nevznikla v důsledku porušení informační povinnosti žalovanou v návodu, ale v důsledku nedodržení postupu podle návodu k obsluze ze strany žalobkyně. Jde-li o otázku zavinění, odpovědnost prodávajícího za škodu způsobenou nesplněním povinnosti seznámit kupujícího se zvláštními pravidly pro užívání věci je odpovědností bez zřetele na zavinění (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 1968, sp. zn. 8 Co 21/68, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/1968, a stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, Cpj 40/82, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 22/1983).
Lze shrnout, že odvolací soud pochybil, jestliže při posouzení splnění podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu v projednávané věci vyšel pouze ze zjištění, že žalobkyně při výměně kola nerespektovala pokyny uvedené v (neúplném návodu) k umístění zvedáku v podélné ose, aniž vzal v úvahu též zjištění, že ke škodě na vozidle došlo i umístěním zvedáku v příčné ose, k čemuž se návod nevyjadřoval. Dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.
Nad rámec řečeného dovolací soud nesdílí názor, který je prezentován odvolacím soudem jako obecně známá skutečnost podle §121 o. s. ř., že k výměně kola se odhodlá osoba, která má určité zkušenosti s výměnou dílů v automobilu, pokud tento úkon nesvěří rovnou autoservisu, tedy nikoli osoba „zcela nezkušená“, ostatně stejně jako u výměny jakéhokoli jiného dílu v automobilu.
Podle §32 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel“), se žadatel o řidičské oprávnění po ukončení výuky a výcviku v autoškole podrobí zkoušce z odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla.
Podle §41 odst. 3 zákona o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel prováděcí předpis stanoví rozsah požadovaných znalostí pro zkoušku z ovládání a údržby vozidla.
Podle §5 odst. 2 písm. d) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, je výcvik v praktické údržbě vozidla zaměřen na výměnu kola.
Podle citované úpravy je výměna kola úkonem, se kterým má být obligatorně obeznámen v rámci praktického výcviku v řízení vozidla každý žadatel o řidičské oprávnění, takže udělené řidičské oprávnění předpokládá jeho zvládnutí. Nadto z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak (tedy zda vůbec) by se uvedená úvaha měla promítnout do právního posouzení věci. Obdobně je tomu i u odvolacím soudem zmiňované úvahy, že „již jen z typu použitého zvedáku je zřejmé, že jej nelze umísťovat hlouběji pod práh“ – ani zde odvolací soud neuvedl, zda vůbec, případně jak se toto konstatování odrazilo v samotném právním posouzení věci.
Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu; dovolací soud jej proto zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu