ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2997.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2997/2022-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně EASILY, s.r.o., se sídlem Praha 4, Vyšebrodská 856/3, identifikační číslo osoby 07008562, zastoupené Mgr. Markétou Medřickou, advokátkou se sídlem Praha 4, U Háje 1759/28, proti žalovaným 1) M. K., s místem podnikání XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, a 2) M. H., s místem podnikání XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Příbram, náměstí T. G. Masaryka 153, o zaplacení 1 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 55/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. 22 Co 24/2022-328, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 940 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 940 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kokeše.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 22 Co 24/2022-328, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 6. 2021, č. j. 7 C 55/2019-274, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 1 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2016 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž se domáhá jeho zrušení z důvodu, že odvolací soud nesprávně posoudil zprostředkovatelskou činnost jejího právního předchůdce pro žalované. Odvolacímu soudu vytýká, že předmětnou zprostředkovatelskou smlouvu „nesprávně právně vyhodnotil“ a na základě libovůle „ji vyložil tak, aby nebyla naplněna“, čímž nerespektoval v ní projevenou vůli smluvních stran. S odkazem na vyjmenovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prosazuje názor, že šlo o platnou a řádně naplněnou zprostředkovatelskou smlouvu, k naplnění jejíhož předmětu „postačuje jakékoliv jednání ze strany zprostředkovatele, postačí i pouhé seznámení smluvních stran zprostředkovávané smlouvy či jednání takových osob, dokonce i osob navzájem známých, přičemž rozhodujícím kritériem je, zda by žalovaní dosáhli totožného výsledku bez přičinění zprostředkovatele“. Ač odvolací soud správně z činnosti předchůdce žalobkyně, která nebyla slučitelná s výkonem advokacie, nedovodil neplatnost dotyčné zprostředkovatelské smlouvy, považuje jeho závěr, že uvedený fakt byl důvodem, pro který žalobě nevyhověl, „za zjevně absurdní, nepřezkoumatelný a nebezpečně inklinující ke vzniku závazného právního názoru, kdy uzavření a plnění smlouvy může být i přes závaznost obou smluvních stran shledána za neplatnou, čímž dojde k negaci celého do té doby činěného jednání“, ač odvolací soud sám uvedl, že jde o jednání platné.
Žalovaní navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Vždy musí jít přitom o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (podle nyní platné úpravy občanského soudního řádu jde o podmínku přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.). Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
V projednávané věci odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a své rozhodnutí založil na dvou závěrech: 1) v rámci závazkového vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými nebyl prokázán prvek aktivního přičinění zprostředkovatele na uzavření zprostředkovávané smlouvy, takže právo na provizi nevzniklo, a 2) právní předchůdce žalobkyně jako advokát souběžně s výkonem advokacie (s poskytováním právních služeb) vykonával zprostředkovatelskou činnost, která je podle zákona o advokacii ve spojení se stavovským předpisem s výkonem advokacie neslučitelná, a i proto s ohledem na zásadu vyjádřenou v §6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podle níž osoba nemůže mít prospěch z protiprávního jednání, by žalobnímu požadavku nebylo možno vyhovět.
Jelikož podaným dovoláním nebyl zpochybněn závěr ohledně protiprávního jednání právního předchůdce žalobkyně (dovolatelka jej navíc nepřesně interpretuje tak, že důvodem aplikace zásady poctivosti v právním styku odvolacím soudem byla neplatnost dotyčného právního jednání), resp. žalobkyně ve vztahu k této otázce řádně nevymezila přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř., když neuvedla, které z tam uvedených kritérií přípustnosti má ve vztahu k této otázce za splněné (měla-li např. ve vztahu k této otázce dovolání za přípustné pro odchýlení se odvolacím soudem od rozhodovací praxe dovolacího soudu, byla povinna uvést, od jakého rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil), stalo se nadbytečným zabývat se správností závěru, na němž je rozsudek odvolacího soudu souběžně založen (tj. zda zprostředkovateli vzniklo právo na provizi). I kdyby totiž odvolací soud v tomto směru pochybil, nebylo by možné dosáhnout zrušení (či změny) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně v dovolání výslovně uvedla, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrokových částech, tedy také v rozsahu nákladových výroků napadeného rozhodnutí, ve vztahu k nim však není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu