ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3045.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3045/2021-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. K. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, proti žalované JET Money s. r. o. , se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52 (identifikační číslo 258 58 246), zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 3/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2021, č. j. 4 Co 40/2020-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 29. 7. 2020, č. j. 83 C 3/2020-38, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu Mgr. Jiřího Šubrta ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 2386/2018, a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu musí být procesního charakteru a týkat se postupu rozhodce při projednávání sporu v rozhodčím řízení. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu není řádným opravným prostředkem, soud proto nepřezkoumává rozhodčí nález věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazů, z nich vyplývajících skutkových zjištění a následného právního posouzení. Důvody, o které žalobkyně opřela žalobu (neplatnost smlouvy o úvěru pro sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty a nezákonných poplatků spojených s administrací úvěru), neobstojí (§31 písm. b/, f/ zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění zákonů č. 245/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 19/2012 Sb., č. 91/2012 Sb., č. 303/2013 Sb., č. 230/2016 Sb., č. 258/2016 Sb. a č. 296/2017 Sb. /dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“/), nejsou splněny.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou z 19. 7. 2015 žalobkyně a žalovaná ujednaly, že majetkové spory ze smlouvy o úvěru č. 72015-1605, kterou uzavřely tentýž den, projedná a rozhodne JUDr. Veronika Fryšáková Šimánková, resp. po té, co se funkce vzdala, Mgr. Jiří Šubrt. Rozhodce 19. 7. 2018 vyzval žalobkyni, aby se v desetidenní lhůtě od doručení výzvy vyjádřila k rozhodčí žalobě. Žalobu s výzvou k vyjádření obdržela 20. 7. 2018. Žalobkyně na výzvu nereagovala (vyjádření nepodala) a nenavrhla ústní projednání věci. Rozhodčím nálezem z 20. 8. 2019, sp. zn. 2386/2018, Mgr. Jiří Šubrt uložil žalobkyni zaplatit žalované 42.050 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 13. 8. 2016 do zaplacení, smluvní pokutu 75.571 Kč a na nákladech rozhodčího řízení 17.221,63 Kč. Rozhodčí nález byl žalobkyni doručen do vlastních rukou 24. 9. 2019.
Podstatou rozhodčího řízení a navazujícího výkonu rozhodčích nálezů je přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů ze soudů, do jejichž pravomoci tyto věci jinak patří, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby. Výsledkem činnosti rozhodců je rozhodčí nález, který má zásadně tytéž účinky jako pravomocný soudní rozsudek, zejména je státní mocí vykonatelný. Byla-li tedy rozhodčí smlouva uzavřena (jako v právě projednávané věci), není soud příslušný k rozhodování ve věci samé. Nicméně, zákon taxativně stanoví podmínky, za nichž lze soudním rozhodnutím rozhodčí nález zrušit (§31 zákona č. 216/1994 Sb.). Je však nutné zdůraznit, že jde o pravomoc soudu kontrolní (nikoli přezkumnou), kdy obecné soudy mohou kontrolovat pouze to, zda byly dodrženy základní zákonné předpoklady pro vedení rozhodčího řízení. Soudy zásadně nepřezkoumávají rozhodčí nálezy věcně. Účelem řízení o zrušení rozhodčího nálezu je zajištění ústavně garantovaných procesních práv v případě, že výkon této pravomoci, která byla svěřena osobám odlišným od státu, selže. Soudní kontrola tak spočívá v posouzení stěžejních otázek procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3227/07, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 153/2013, a ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4542/2016).
Institut zrušení rozhodčího nálezu podle §31 zákona č. 216/1994 Sb. nepředstavuje řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu; formou opravného prostředku jak po stránce procesní, tak i věcné správnosti rozhodčího nálezu může být jedině přezkum jinými rozhodci podle §27 zákona č. 216/1994 Sb. Účelem institutu zrušení rozhodčího nálezu soudem je umožnit ještě v jiném řízení než v řízení o výkonu rozhodnutí soudní přezkum toho, zda byly splněny základní podmínky pro projednání a rozhodnutí věci rozhodci, tedy základní podmínky pro to, aby bylo suspendováno ústavní právo domáhat se svých práv u nestranného a nezávislého soudu ve smyslu ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „LZPS“), na které navazuje též ústavní právo podle článku 38 odst. 2 poslední věty LZPS. Kontrolní činnost obecných soudů připouští zákon zejména tím, že umožňuje uplatnit existenci vad, jimiž by řízení před rozhodcem trpělo, popř. rozhodčí nález, pokud se takové vady příčí základním zásadám, na nichž jinak spočívá samo rozhodčí řízení a rozhodování. Nedovolenost plnění ve smyslu §31 písm. f/ zákona č. 216/1994 Sb. je spojena s předmětem závazku a nikoliv s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen pro rozpor s dobrými mravy. Rozhodčí nález nelze zrušit proto, že zavazuje k plnění, které je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2010, a rozsudek ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 761/2009).
Soud je povinen posoudit, zda je rozhodčí smlouva (doložka) platná, i když spotřebitel její neplatnost uplatnil nikoliv v rámci rozhodčího řízení, ale až v řízení o zrušení rozhodčího nálezu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2013, a rozsudek ze 4. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3896/2012). Platnost rozhodčí smlouvy (doložky) se však ve smyslu §31 písm. b/ zákona č. 216/1994 Sb. posuzuje odděleně od platnosti spotřebitelské smlouvy (zde smlouvy o úvěru), která byla podkladem (důvodem) pro sjednání dohody o způsobu řešení sporů z ní případně vzešlých (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 36/2017).
Námitky žalobkyně, resp. formulace otázek v dovolání prezentovaných, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť přesahují rámec toho, čím se lze při přezkumu napadeného rozhodnutí zabývat; Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu