ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3092.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3092/2021-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce M. M. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Adamem Liberdou, advokátem se sídlem v Ostravě, Brandlova 1685/9, proti žalovanému Mgr. Martinu Horákovi , se sídlem v Brně, Zahradnická 223/6, insolvenčního správce dlužníka Stavby Technologic, s. r. o. identifikační číslo 28627156, se sídlem v Ostravě, Sokola Tůmy č. 1099/1, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Zahradnická č. 223/6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 60/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2021, č. j. 15 Co 21/2021-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 15 Co 21/2021-123, potvrdil rozsudek ze dne 22. 10. 202, č. j. 49 C 60/2017-93, jímž Městský soud v Brně zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu Mgr. Roberta Tschöpla, rozhodce se sídlem v Praze, Pod Křížkem 428/4, ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. RN 03/2016. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, kterým napadá jak jeho potvrzující výrok, tak i výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním napadené rozhodnutí závisí podle jeho přesvědčení na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolatel ohlašuje, že podává dovolání jak proti výroku I. odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, tak proti výroku II., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Pomíjí, že od 30. 9. 2017, již není dovolání proti výroku o nákladech řízení objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Již v nálezu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16 (a tento závěr zopakoval ve Stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16) Ústavní soud zdůraznil, že „jednou z povinných náležitostí dovolání podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účel tohoto požadavku spočívá v tom, aby se advokát dovolatele ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a aby po seznámení se s ní zvážil, zda takovéto dovolání má šanci na úspěch, a tento názor sdělil dovolateli. Zákonodárce tímto způsobem reagoval na vysoký počet problematicky formulovaných dovolání. K jeho snížení by mělo přispět právě to, že se advokáti při zpracování dovolání budou muset odpovídajícím způsobem zabývat otázkou jejich přípustnosti (například usnesení ze dne 26. června 2014 sp. zn. III. ÚS 1675/14).“
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované jeho rozsudky ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4968/2010, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4386/2011, a ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3744/2009, jestliže „nepřihlédl k námitce, že mu v rozhodčím řízení nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat (…), že nezjistil procesní pochybení rozhodce v rozhodčím řízení, ačkoliv:
a) rozhodce nepřijal funkci rozhodce zákonem stanoveným způsobem, přestože rozhodčí žaloba byla podána 11. 5. 2016, v mezidobí byly v rozhodčím řízení prováděny úkony třetí osobou a k přijetí funkce rozhodce došlo teprve dne 4. 1. 2017,
b) neumožnil mu navrhnout svědky k prokázání svých tvrzení a zamítl jeho žádost o nařízení ústního jednání a určení místa konání jednání,
c) z blíže popsaných důvodů mu nebyla poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jeho práv, přičemž žalovaný i žalobce byli rozhodcem poučování podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalovanému bylo zmeškání lhůty promíjeno, žalobci nikoliv, a ve stejný den, kdy mu byla zamítnuta žádost o prodloužení lhůty k vyjádření rozhodce, rozhodl meritorně.
nezpochybňuje žádný právní závěr, na němž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž namítá vady řízení, k nimž – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není. Dovolatel tak neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno a jejíhož posouzení (přezkumu) se domáhá. Námitky vad řízení nejsou relevantní, neboť podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel tak podle celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nedostál požadavku §241a odst. 2 o. s. ř., a Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu