ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3307.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3307/2022-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobce V. S., bytem XY, proti žalované Československé obchodní bance, a.s. , se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, o zaplacení 16 973,84 Kč, 7 870,92 Kč a 750 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 345/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 14 Co 62/2022-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 5 C 345/2021-30, odmítl podání žalobce ze dne 20. 6. 2021 doplněné podáním ze dne 30. 12. 2021, z nichž neshledal zřejmým, čeho se žalobce po žalované domáhá a na základě jakých skutečností.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 14 Co 62/2022-45, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se neodmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce – nezastoupen advokátem – dovolání (podáním nazvaným jako „dovolání k usnesení č. j. 14 Co 62/2022-45“), které není přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§243c odst. 3 věta první a §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)].
Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5368/2008, ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, nebo ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015).
Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001 sp. zn. 33 Odo 258/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3312/2010).
V situaci, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přisvědčil žalobci, že v projednávané věci nejsou splněny předpoklady pro odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 o. s. ř., nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla dovolateli způsobena na jeho právech újma (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4326/2015), která by jeho zrušením či změnou mohla být odstraněna. Podmínka subjektivní přípustnosti dovolání tedy splněna není.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 3 ve spojení s §218 písm. b) a s §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí, o těchto nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu