ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3534.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3534/2021-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce J. H. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17, proti žalovanému M. M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Janem Markem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Sadová 636, o 33.550 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 10 C 33/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2021, č. j. 10 Co 315/2020-260, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.339,60,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alice Benešové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. 10 C 33/2018-166, zamítl žalobu o zaplacení částky 33.550,- Kč s příslušenstvím; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. 10 Co 315/2020-260, Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 368,- Kč od 15. 8. 2017 do 23. 4. 2018, a ve zbývajícím rozsahu jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 33.550,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení z částky 33.182,- Kč od 15. 8. 2017 do zaplacení a z částky 368,- Kč od 24. 4. 2018 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek byl doručen do datových schránek zástupce žalobce dne 2. 9. 2021 a zástupce žalovaného dne 1. 9. 2021.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím datové schránky dovolání dne 29. 10. 2021, v němž pouze uvedl, že „ [P]roti celému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (…) podává v řádné lhůtě toto dovolání a to z důvodů uvedených v ustanovení §237 o. s. ř., neboť závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Toto podání žalovaný doplnil prostřednictvím svého zástupce podáním doručeným soudu až dne 18. 11. 2021.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). O tyto náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. může být dovolání, které neobsahuje to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Se zřetelem ke shora uvedenému nemohl Nejvyšší soud přihlédnout k doplnění dovolání ze dne 16. 11. 2021, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Jelikož dovolatel požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostál, a způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání, Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu