ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3638.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3638/2021-354
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Domky CZ s. r. o. , se sídlem v Mostě, Velebudice, Dělnická 209 (identifikační číslo 254 78 915), zastoupené JUDr. Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem v Plzni, Skrétova 1011/48, proti žalovaným 1/ F. K. , bytem XY, a 2/ A. K. , bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Michalem Smečkou, advokátem se sídlem v Praze 6, Badeniho 291/3, o 108.035,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 107 C 33/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 21 Co 59/2021-328, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 21 Co 59/2021-328, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 17. 8. 2020, č. j. 107 C 33/2018-283, ve spojení s usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 107 C 33/2018-289, zamítl žalobu o zaplacení 108.035,74 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 22. 9. 2017 a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným (157.955 Kč) a státu (10.986 Kč). Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že dílo nebylo dokončeno a řádně předáno, protože žalovaní stavbu po právu nepřevzali (§2604, §2605 odst. 1, §2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). V předávacím protokolu z 21. 9. 2017 vznesli (mimo jiné) výhradu nestejnorodé zrnitosti fasády, tj. estetické vady, která – na rozdíl od zbylých tří vytknutých vad a nedodělků – brání užívání stavby (§2628 o. z.). Právo na zaplacení „doplatku“ ceny díla žalobkyni nevzniklo.
Rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 21 Co 59/2021-328, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 108.035,74 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 22. 9. 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznal proti žalovaným žalobkyni 126.751 Kč a státu 10.986 Kč. Podle odvolacího soudu bylo dílo provedeno, tj. dokončeno a – „bez výhrad“ – předáno (§2604, §2605 odst. 1 o. z.). Protože „mezi účastníky nebylo sjednáno nic jiného“ , má žalobkyně právo na doplatek ceny díla (§2610 odst. 1 o. z.). Soupis vad a nedodělků v předávacím protokolu, jejichž odstranění žalovaní ani nežádali, na tom nic nemění. Převzetí stavby neodmítli, takže otázka charakteru vad ve smyslu §2628 o. z. je bez právního významu. Nárokem na blíže nespecifikovanou slevu z ceny díla odpovídající nákladům na odstranění vad (nestejnorodé zrnitosti fasády, křivě osazených dešťových svodů a vysoké kanalizační šachty) do výše žalobou uplatněné částky se odvolací soud nezabýval, neboť částka 108.036 Kč „vysoko převyšuje náklady potřebné na jejich odstranění“ .
V dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaní – mimo jiné – namítli, že otázku splatnosti ceny díla, příp. jeho části, pokud se strany dohodly jinak, než se podává z §2610 odst. 1 o. z., vyřešil odvolací soud odchylně od jimi označené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V této souvislosti rovněž odvolacímu soudu vytkli, že své právní závěry založil na skutkovém zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Za dosud neřešenou označili otázku, zda neuvedení lhůty pro odstranění v předávacím protokolu vytčených závad stavby lze pokládat za vzdání se práv z vadného plnění. Při posouzení obsahu předávacího protokolu se podle jejich názoru odvolací soud dopustil „extrémního formalismu“ . Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva (viz níže), při jejímž řešení odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního a Nejvyššího soudu.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Jakkoliv platí, že zpochybnění správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu sice zásadně nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., Ústavní soud přesto ve své judikatuře (srov. nálezy ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07, nebo ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 2864/09, a stanovisko pléna Ústavního soudu přijaté dne 28. 11. 2017 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16) dovodil, že zcela výjimečně mohou nastat případy, kdy právě skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními). Jde obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů (srov. §132 a násl. /§211/ o. s. ř.) nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy není přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťování. Otázka, zda soudy při zjišťování skutkového stavu respektovaly procesní zásady, je přitom již otázkou právní (otázkou procesního práva) a jako taková může být prezentována i Nejvyššímu soudu v dovolání s náležitostmi uvedenými v §241a odst. 2 a §237 o. s. ř. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2502/2018, ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 854/2019, ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2943/2017, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018).
Odvolací soud zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu listin (smlouvy o dílo, předávacího protokolu), doplnil dokazování znaleckým posudkem, který soud prvního stupně hodnotil, aniž by však při jednání sdělil jeho obsah, a po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobkyně (zhotovitelka) a žalovaní (objednatelé) uzavřeli 25. 11. 2015 smlouvu č. 2/25/15, jíž se žalobkyně zavázala provést na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY podle projektové dokumentace vypracované zhotovitelkou a schválené objednateli v rozsahu stanoveném v podepsaném rozpočtu stavbu rodinného domu „Helena vč. klientských změn a úprav“ . Cena díla byla určena pevnou částkou včetně daně z přidané hodnoty (2.822.376 Kč) a žalovaní se ji zavázali zaplatit tak, že 50.000 Kč uhradí při podpisu smlouvy, dále „podle podepsaného soupisu skutečně provedených prací z rozpočtu“ v měsíčních fakturách a 5% z ceny díla „závěrečnou fakturou“ vystavenou do tří dnů od převzetí díla (článek V/1). V článku V/3 strany pro případ, že stavba bude předána a převzata s vadami a nedodělky, sjednaly právo žalovaných „pozastavit proplacení 50% ze závěrečné faktury, ne však déle než 7 dnů od převzetí poslední odstraněné vady a nedodělku ze zápisu o předání a převzetí díla“ . Článek VI/5 žalobkyni opravňoval „neodstraňovat reklamované vady díla“ , nezaplatí-li žalovaní 50% ceny účtované závěrečnou fakturou. Obsahem článku VII/2,10,13 bylo následující ujednání: „Objednatel je povinen do 5 kalendářních dnů podepsat předložený soupis provedených prací nebo uplatnit své námitky k předloženému soupisu prací. Pokud tak do 5 kalendářních dnů neučiní, bude stavba pozastavena a o tuto dobu se prodlužuje termín dokončení stavby“ … „Dílo objednatel převezme i tehdy, když v zápisu o odevzdání a převzetí budou uvedeny vady a nedodělky, které samy o sobě, ani ve spojení s jinými nebrání plynulému a bezpečnému užívání díla. Tyto zjevné vady a nedodělky musí být uvedeny v zápisu o odevzdání a převzetí díla a stanoven termín jejich odstranění“ … „K převzetí díla vyzve zhotovitel objednatele písemně nejméně 3 kalendářní dny předem. O předání a převzetí díla sepíší strany zápis s uvedením případných vad a nedodělků a termínů jejich odstranění.“ Smlouvu mohly strany měnit či doplňovat pouze „písemnými číslovanými dodatky, k jejichž platnosti se vyžaduje dohoda o celém obsahu“ (článek IX/2,3). Za účasti zástupce žalobkyně (O. V.) žalovaní převzali rodinný dům ve stavu k 21. 9. 2017, o čemž byl sepsán předávací protokol. Fakturou č. 2017101 z 11. 7. 2017, kterou odvolací soud považoval za závěrečnou (viz článek V/1 smlouvy), žalobkyně vyúčtovala žalovaným doplatek ceny ve výši 108.035,74 Kč. Vyjma závady garážových vrat žalobkyně vytknuté vady neodstranila.
V projednávané věci odvolací soud dovodil, že žalovaní 21. 9. 2017 stavbu převzali bez výhrad, a nebylo-li ohledně platby ceny díla sjednáno něco jiného, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení ceny předáním díla. Tento skutkový závěr je v extrémním rozporu s provedenými důkazy, z nichž se naopak podává, že žalovaní stavbu převzali s výhradami vyjmenovanými v soupisu zjištěných vad a nedodělků ( „posuvná gar. vrata, nestejnorodá zrnitost fasády, křivě osazené svody, vysoká kanalizační šachta“ ), a že v článcích V/1,3 a VI/5 strany smlouvy o dílo sjednaly speciální platební podmínky vymykající se ustanovením zákona.
Argumentací, že žalovaní nežádali odstranění vad, neboť to v předávacím protokolu spolu s uvedením lhůty k jejich k odstranění neuvedli, se odvolací soud při hodnocení důkazů dopustil přepjatého formalismu, tj. vady, jež má za následek porušení ústavnosti – práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11).
Z uvedeného vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyně má právo na doplatek ceny díla (§2610 odst. 1 o. z.), již jen z tohoto důvodu nemůže obstát. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu