ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3702.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3702/2021-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. V. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalované G. P. , bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 239/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, č. j. 23 Co 239/2021-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 26. 4. 2021, č. j. 10 C 239/2019-64, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení, že žalobce je „vlastníkem celkového splaceného členského podílu v Družstvu nájemníků domu, XY, zapsaném v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl Dr, vložka 737, ve výši 84.447,41 Kč, včetně vstupního vkladu 5.000 Kč, který byl v této výši splacen za byt č. XY v prvním patře XY,“ a žalované přiznal náhradu nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel – mimo jiné – z toho, že dohodou z 1. 12. 1995 žalobce bezúplatně převedl na žalovanou (dceru) část členského podílu ve výši 84.447,41 Kč včetně vstupního vkladu 5.000 Kč, který byl splacen za byt č. XY v prvním patře domu XY. Dne 30. 10. 2018 žalobce dar odvolal pro nevděk obdarované dcery. Žalovaná se na základě kupní smlouvy z 30. 12. 2020 stala vlastnicí bytové jednotky č. XY v bytovém domě č. p. XY na parcele č. XY v katastrálním území XY včetně podílu na společných částech domu a pozemku.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno či zpochybněno být nemohlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4512/2018, ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 101/2020, ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2324/2020, a ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 29 ICdo 50/2022). Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li, popř. není-li dovoláním napaden rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud může přezkoumat napadené rozhodnutí jen v právních otázkách, které vymezí sám dovolatel.
V projednávané věci odvolací soud rozhodnutí, kterým soud prvního stupně nevyhověl žalobě, potvrdil, protože: 1) v chování žalované vůči jejímu otci neshledal důvody pro odstoupení od darovací smlouvy (§2072 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů, dále jen „o. z.“), a 2) žalobní petit o určení vlastnického práva členského podílu nekoresponduje se zjištěnou skutečností, podle níž je žalovaná výlučnou vlastnicí bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu a pozemku; zánikem bytového družstva došlo k zániku a vypořádání členského podílu, k němuž se žalobce nemůže úspěšně domáhat určení vlastnictví.
Žalobce dovoláním napadl jen závěr ad 1) týkající se naplnění důvodů pro revokaci darování, správnost závěru ad 2) nezpochybnil.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu