ECLI:CZ:NS:2022:4.PZO.14.2022.1
sp. zn. 4 Pzo 14/2022-666
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 návrh J. P. , nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019), v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 46/2020, a podle §314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaným soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019), zákon nebyl porušen v části týkající se J. P.
Odůvodnění:
Dne 17. 8. 2022 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh J. P. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019).
Informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle §88 odst. 1 tr. ř. byla navrhovateli doručena Okresním soudem v Ostravě dne 25. 10. 2021.
Navrhovatel v úvodu uvedl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 1 T 46/2020, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2020, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zčásti dokonaného a zčásti ve stadiu pokusu, přičemž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců. V trestním řízení byly jako důkaz k prokázání viny použity záznamy odposlechů telekomunikačního provozu, které byly nařízeny soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019).
Navrhovatel dále uvedl, že trestní stíhání vůči jeho osobě bylo zahájeno dne 21. 11. 2019, tedy až poté, co byly nařízeny odposlechy soudkyní Okresního soudu v Ostravě. V této souvislosti vyjádřil názor, že v době, kdy odposlech soudkyně okresního soudu nařizovala, ještě nebylo zahájeno trestní řízení, ale pouze probíhalo prověřování, proto měl o nařízení odposlechu telekomunikačních zařízení rozhodnout státní zástupce na návrh policie.
Z výše uvedeného dovodil, že k vydání předmětného příkazu nedošlo v souladu se zákonem a postupem orgánů činných v trestním řízení byl porušen zákon. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud na základě zjištění, že příkaz k odposlechu byl vydán nezákonně osobou, která neměla oprávnění takový příkaz vydat, zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 1 T 46/2020 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §314l tr. ř. na návrh uvedený v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě je třeba konstatovat, že navrhovatel J. P. je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou, byla mu poskytnuta informace ve smyslu §88 odst. 8 tr. ř. a jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.
Z informace, která byla Okresním soudem v Ostravě navrhovateli poskytnuta (sdělení ze dne 20. 10. 2021), se podává, že navrhovatel byl vyrozuměn o příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaném Okresním soudem v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019).
Nejvyšší soud konstatuje, že provedl přezkum výše uvedeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a uvádí k tomu následující.
Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019) byl vydán na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. V 195/2019, ZN 15/2019/V-14.
Trestní řízení bylo zahájeno dne 20. 8. 2019, kdy byl Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, 11. oddělením obecné kriminality, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení dle §158 odst. 3 tr. ř. , a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit J. P., nar. XY, tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 35/2016, ze dne 10. 8. 2016, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2016, odsouzen mimo jiné pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání 2 roků, jenž vykonal dne 22. 12. 2017,
přesto v dosud přesně nezjištěném období nejméně však od poloviny roku 2019 do současné doby na území XY kraje, převážně na dosud nezjištěných místech v rámci města XY, včetně bydliště jeho rodičů, které se nachází v XY na ul. XY, sám nebo společně s dosud neustanovenými osobami, opakovaně v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně však jednou týdně, za pomoci laboratorní techniky, chemikálií a medikamentů, tvořící provizorní zařízení určené k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, které za tímto účelem, z jím opatřených farmaceutických přípravků např. s označením Claritin a Cirrus, obsahujících účinnou látku – prekursor pseudoefedrin, neoprávněně vyráběl a skutečně vyrobil blíže nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin o blíže nezjištěném množství účinné látky metamfetamin v jednom varu, a takto vyrobený pervitin poté z části užil pro svou vlastní potřeny a z části, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, se znalostí jejich negativních účinků na lidský organismus, tuto poskytoval dalším osobám, se kterými byl pro tyto účely v častém kontaktu,
přičemž metamfetamin, zvaný pervitin, je psychotropní látkou, která je zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 o seznamech návykových látek vydané na základě zmocnění uvedeného v §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nakládal tak s vyjmenovanou látkou bez splnění podmínek k nakládání s touto látkou stanovených zákonem, aniž měl v úmyslu tyto podmínky splnit, tedy protiprávně .
V návrhu státní zástupkyně byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k oběma podezřelým osobám včetně navrhovatele J. P. S ohledem na všechny tyto skutečnosti v něm uvedené bylo konstatováno, že bylo možno důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný. Bez jeho realizace totiž nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, ustanovit osoby, které se na trestné činnosti podílí, zjistit rozsah trestné činnosti, informace o úkrytech návykové látky. Tyto skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesly by odkladu do doby, než by bylo případně zahájeno trestní stíhání, neboť hrozilo nebezpečí zničení důkazů, případně jejich zmaření nebo ztráty. Současně bylo státní zástupkyní konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle názoru státní zástupkyně je velmi pravděpodobné, že uvedené osoby jsou obeznámeny s metodami a způsobem práce policie, páchají trestnou činnost skrytým způsobem s maximální obezřetností, v důsledku čehož byla volba prostředků procesní dokumentace velmi omezená a jiné postupy by tedy mohly vést k dekonspiraci trestního řízení a tím k zmaření jeho účelu.
Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019) stručnější, je z něj patrné, že soudkyně přezkoumala návrh státní zástupkyně, jakož i přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnula relevantní poznatky z předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k navrhovateli J. P. Na základě toho tedy dospěla k závěru, že je návrh důvodný. V předmětném příkaze nechybělo konstatování, že bylo vedeno trestní řízení pro trestný čin uvedený v §88 odst. 1 tr. ř., konkrétně pro trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Obdobně jako v návrhu státní zástupkyně byl zdůvodněn účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nebylo daného účelu možno dosáhnout jinak. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl rovněž označen za úkon neodkladný ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Doba, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné činnosti, její rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo soudkyní Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila odposlech a záznam telekomunikačního provozu v příkazu specifikovaných účastnických čísel a jejich uživatelů, a to na dobu od 30. 8. 2019 (14:00 hodin) do 30. 12. 2019 (24:00 hodin).
Podle tehdy platného ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 tr. zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 tr. zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 tr. zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku, křivé obvinění podle §345 odst. 3 až 5 tr. zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle §346 odst. 3 až 5 tr. zákoníku, křivé tlumočení podle §347 odst. 3 až 5 tr. zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
Ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je jeho totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802-804].
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že pokud navrhovatel byl podezřelým ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a také proto byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., obecně bylo možné v takové věci ze strany státního zástupce podat návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a soudce byl při splnění všech ostatních zákonných podmínek podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. povinen rozhodnout o vydání takového příkazu.
K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019), Nejvyšší soud konstatuje následující. V daném příkazu jsou uvedeny uživatelské adresy (telefonní čísla), osoby jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce). Trestný čin, pro který bylo zahájeno trestní řízení, je trestným činem ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř., přičemž ve vztahu k navrhovateli je současně zřejmé, ze spáchání jaké trestné činnosti byl osobou podezřelou. Ačkoliv je předmětný příkaz oproti návrhu státní zástupkyně stručněji zdůvodněný, především co se týče popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě návrh státní zástupkyně i přiložený spisový materiál přezkoumala, na základě čehož dospěla následně k závěru o důvodnosti tohoto návrhu. Podstatné je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny právě ve zmiňovaném návrhu státního zástupce, jakož i v podnětu policejního orgánu ze dne 29. 8. 2019, č. j. V 17-4/2019-KRPT/OVVK (test účinnosti trojí kontroly).
Taktéž ostatní elementární skutečnosti, které podle §88 odst. 2 tr. ř. mají v odůvodnění příkazu k odposlechu být obsaženy, v něm uvedeny jsou (viz výše).
K poslednímu zmiňovanému požadavku kladenému na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vztahujícímu se k fázi před zahájením trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu, Nejvyšší soud uvádí následující.
O odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení se rozhoduje (stejně jako např. u domovní prohlídky) formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis . Tato forma rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435-436). K požadavkům kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.
Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné, neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu, z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu.
Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 30. 8. 2019 pod sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019), zjistil, že v něm byl úkon výslovně za neodkladný označen. Z předmětného příkazu se současně podává, že se jedná o úkon neodkladný, jehož provedení nelze z hlediska účelu trestního řízení odložit na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, a to vzhledem k nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztráty důkazu. Tímto byla i neodkladnost úkonu ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř., resp. §160 odst. 4 tr. ř. dostačujícím způsobem zdůvodněna.
V této souvislosti je třeba uvést, že přezkumná činnost Nejvyššího soudu, z pochopitelných důvodů, nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly ve známost až následně během dalšího prověřování v rámci trestního řízení. Trestní řád v ustanovení §88 odst. 7 předpokládá i situaci, že uskutečněným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebudou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, což ale zároveň automaticky neznamená, že v takovém případě vydaný příkaz k odposlechu byl nezákonný. Je třeba si uvědomit, že na počátku každého přípravného řízení je prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací metody (př. výslechy osob) vždy nepostačují. Výhradně a pouze jejich použití by dokonce mohlo vést k prozrazení, že předmětná věc se ocitla v zájmu orgánů činných v trestním řízení a bez včasného zaznamenání případné usvědčující telefonické komunikace podezřelých osob by mohlo dojít k nenávratnému zmaření účelu trestního řízení. To platí i ohledně věci, v níž se podezřelou osobou stal navrhovatel.
Ohledně návrhu J. P., jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je třeba poznamenat, že Nejvyšší soud na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž může usnesením vyslovit buď porušení zákona, nebo že zákon porušen nebyl. V daném případě se nejedná o mimořádný opravný prostředek, Nejvyšší soud tedy nemá oprávnění na základě návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jakkoli zasahovat do rozhodnutí ve věci samé, tedy rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 1 T 46/2020. Pokud má navrhovatel pochybnosti o správnosti uvedeného rozsudku, musí využít některý z mimořádných opravných prostředků upravených trestním řádem.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019), uzavírá, že byl ve vztahu k navrhovateli vydán v mezích zákona.
Nejvyšší soud proto vzhledem ke všemu shora uvedenému rozhodl podle §314n odst. 1 tr. ř., že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 0 Nt 29024/2019/V (V 99/2019), zákon nebyl porušen v části týkající se J. P.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu