ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.418.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 418/2022- 201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání obviněného P. V. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 9 To 458/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 111/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu (dále jen „soud prvního stupně, popř. nalézací soud“) ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 6 T 111/2021, byl obviněný P. V. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
dne 26. června 2020 kolem 09:30 hodin v Chebu, Lidická 1, v budově Okresního soudu v Chebu, při hlavním líčení ve věci obžalovaného D. J., nar. XY, vedené Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 7 T 184/2019 mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropnímu látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku v procesním postavení svědka po zákonném poučení vědomě nepravdivě vypověděl, že od D. J. drogu pervitin nikdy nedostal ani nekoupil, přestože drogu pervitin od něj v únoru 2019 nejméně jednou koupil za částku kolem 1 000 Kč.
2. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za které byl odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 6 T 61/2020, uložil Okresní soud v Chebu obviněnému podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanáct) měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 6 T 61/2020, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 6 T 111/2021, podal obviněný odvolání směřující do výroků o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 9 To 458/2021, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 9 To 458/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do výroku o vině a trestu z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rovněž napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný následně poukazuje na skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Poté se zabývá otázkou věrohodnosti výpovědi svědka H., když vyjadřuje přesvědčení, že tento ve věci odsouzeného D. J. a v nyní projednávané věci vypovídal rozdílně. Dovolatel připouští, že si je vědom toho, že v jeho trestní věci je výpověď tohoto svědka, kterou učinil v procesním postavení obviněného ve věci spoluobviněného D. J., procesně nepoužitelná, nicméně lze přihlédnout k charakteru trestného činu, za nějž byl odsouzen, když i jeho výpověď (dovolatele) je vztahována na předcházející řízení, kde měla podstatný význam pro rozhodnutí. Zdůrazňuje, že v projednávané věci i v předcházející trestní věci D. J. popíral, že by odebral drogu od D. J.
5. Poukazuje na to, že se soud v trestní věci tehdy obviněného D. J. zabýval otázkou zachycené komunikace, z níž dovodil, že měl vědět o výrobě drog a že měl čekat na její ukončení. Uvedený soud ovšem výslovně připustil, že zachycenými telefonickými hovory nemůže být faktické předání a převzetí drogy potvrzené, když se jedná jen o objednávku drogy nebo její příslib. Za stěžejní považoval výpověď tehdy obviněného H., který vypověděl, že byl přítomen předání drogy. Byť je tato výpověď H. procesně nepoužitelná, je výpověď tohoto svědka v nyní projednávané věci odlišná od jeho výpovědi v procesním postavení obviněného. Současně dovolatel nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, že byť svědek H. přímo předání drogy neviděl, tak že s okolností a hovoru je nepochybné, že k předání drogy došlo.
6. Obviněný dále odkazuje na sociální fobii a deprese shora uvedeného svědka. Současně uvádí, že závěry soudů se promítly i ve výměře souhrnného trestu. I nadále trvá na tom, že nebylo prokázáno, že by vědomě lhal v postavení svědka v hlavním líčení ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 184/2019. Dovolatel nesouhlasí s tvrzením, že výpovědi svědka H. si v ničem neodporují a že vypovídal po zákonném poučení o trestních následcích křivé výpovědi. Akcentuje, že naopak on (obviněný) v původním i současném řízení vypovídal zcela shodně. Obviněný je přesvědčen, že nemůže být odsouzen na základě pocitu svědka, když jeho výpověď je základním důkazem o předání drogy jeho osobě a v důsledku toho i uvedení nepravdy o okolnosti mající podstatný význam pro rozhodnutí soudu. Závěry soudu prvního i druhého stupně nemají podle názoru dovolatele oporu v provedeném dokazování, když v důsledku toho došlo k nesprávnému posouzení skutku.
7. V závěru podaného dovolání dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o přípustnosti dovolání a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 9 To 458/2021, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 6 T 111/2021, ve výroku o vině a trestu podle §265 k) tr. ř. [zřejmě §265k tr. ř.] zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 1 NZO 323/2022, nejprve shrnul průběh trestního řízení, uplatněné dovolací důvody a zvolenou argumentaci dovolatele. Poté akcentuje, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002. Státní zástupce se v zásadě ztotožňuje s úvahami obou soudů.
9. Stran obsahové stránky samotného dovolání státní zástupce zdůrazňuje, že nemohl přehlédnout, že jeho meritem je výlučně nesouhlas obviněného s hodnocením důkazů soudy, potažmo s jejich skutkovými zjištěními, která podle jeho mínění odporují provedeným důkazům. Dovolatel tedy vůbec netvrdí, že právě ta skutková zjištění, která jsou vymezená ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a dále rozvedená v jeho odůvodnění a v odůvodnění usnesení soudu druhého stupně, nenaplňují znaky přisouzeného trestného činu. Činí proto závěr, že jeho námitky se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozcházejí. Státní zástupce dále zastává názor, že shora uvedené námitky sice lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem je namístě posoudit je jako zjevně neopodstatněné, neboť rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu s obsahem provedených důkazů v žádném případě rozporná nejsou. Státní zástupce akcentuje, že Okresní soud v Chebu provedl komplexní a bezvadné dokazování obsahově i co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů, a svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Plzni (výstižné rozvedení důkazů a z nich vyplývající skutečnosti, odůvodnění). Soudy akcentovaly nejen listinné materiály z trestního spisu v původní trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 184/2019, ale také přesvědčivou, logickou a na rozdíl od vyjádření dovolatele, také věrohodnou výpověď svědka H., který obviněného z podání lživé svědecké výpovědi jednoznačně usvědčil. Státní zástupce je proto přesvědčen, že v projednávané trestní věci obviněným vytýkaný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů dovodit nelze, neboť skutkový děj zjištěný Okresním soudem v Chebu z provedených důkazů spolehlivě vyplývá.
10. Státní zástupce v reakci na strohou výhradu obviněného na nečíslované straně 3 dovolání vztahující se k uloženému souhrnnému trestu pouze pro pořádek dodává, že námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů relevantně uplatněna být nemůže. Státní zástupce současně dodává obecná východiska k porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů s argumentací vycházející z celé řady rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu. V nyní posuzované trestní věci žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.
11. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. j e dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyla nedůvodně provedeny navrhované důkazy. V dané souvislosti je třeba podotknout, že již před 1. 1. 2022 bylo možno se v rámci dovolacího řízení v jistých případech zabývat i námitkou tzv. extrémního nesouladu. Bylo tomu tak proto, že podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu případné procesní pochybení mohlo za jistých okolností naplňovat zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Bylo tomu tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, ovšem za předpokladu, že tato procesní pochybení byla takového rázu, že by měla za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který by byl pro formulování skutkového stavu podstatný, takže takové procesní pochybení mohlo zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 855/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010).
18. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je nezbytné uvést, že o případ, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, se bude jednat tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. V případě, že rozhodnutí je založeno na procesně nepoužitelných důkazech se musí jednat o takové procesní pochybení, které se týká důkazů, které jsou podstatné pro formulování těch skutkových zjištění, které jsou určující pro naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Za tzv. opomenuté důkazy se považuje procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/2004; zde dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/2009; či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 843/2019). Zároveň je ovšem nezbytné zdůraznit, že o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv za předpokladu, že tento postup dostatečným a přezkoumatelným způsobem zdůvodní.
19. Z pohledu shora naznačených východisek je také nezbytné konstatovat, že k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o tom, že rozhodná skutková zjištění, které jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, toto tvrzení musí být prokázáno . Zde je také třeba akcentovat, že z hlediska práva na spravedlivý proces je a vždy byl klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Současně se sluší poznamenat, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).
20. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud nejprve především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, ale nakonec i před soudem prvního stupně, přičemž ten na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
21. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak obviněný ovšem fakticky žádné hmotně právní námitky neuplatil, když obviněný věcně soudům nižších stupňů toliko vytýká způsob hodnocení důkazů, nikoliv nesprávné hmotně právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Jinak vyjádřeno, obviněný netvrdí, že skutková zjištění, které měly soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování za prokázané a ze kterých musí Nejvyšší soud v případě zvažování naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vycházet, nenaplňují znaky žádného konkrétního trestného činu či popř. jiného trestného činu než zvoleného soudy nižších stupňů. Lze tedy konstatovat, že dovolatel tak uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze formálně bez právní relevance. Lze připustit, byť s velkou dávkou tolerance, že částečně právně relevantním způsobem uplatnil dovolatel námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, ovšem jeho námitky jsou zjevně neopodstatněně.
22. Přestože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toliko formálně, bez jakékoli právní argumentace, považuje dovolací soud za vhodné uvést, že soud prvního stupně ve věci provedl všechny potřebné důkazy, když nakonec obviněný ani v dovolání nezpochybňuje rozsah provedeného dokazování. Uvedený soud i logicky zdůvodnil svůj hodnoticí postup (viz body 8, 3-7 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se pak ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně (viz body 5-6 usnesení soudu druhého stupně), když jak již bylo naznačeno obviněný v rámci podaného odvolání, uplatnil stejné námitky jako v dovolání, přičemž soud druhého stupně na jeho odvolací argumentaci dostatečným způsobem reagoval. Současně je nezbytné konstatovat, že samotné hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.
23. Jak již bylo naznačeno, právně relevantně, byť s velkou mírou tolerance, naplnil obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na výpovědi svědka H., z jehož výpovědi ovšem podle dovolatele nevyplývá závěr, že by viděl, jak přebírá od D. J. drogu, takže z tohoto důkazů nevyplývá, že by v rámci své svědecké výpovědi dne 26. 6. 2020 u hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Chebu ve věci vedené pod sp. zn. 7 t 184/2019 jako svědek vypověděl nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Tuto argumentaci ovšem v rozhodující míře zakládá na nesouhlasu s hodnocením věrohodnosti svědka H., což samo o sobě není podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že věrohodností poškozeného vůči věrohodnosti výpovědi dovolatele se řádně zabývaly již soudy nižších stupňů (viz body 6-7 rozsudku soudu prvního stupně, bod 6 usnesení soudu druhého stupně) a pouhé jiné hodnocení důkazů, které neodpovídá představám obviněného o správném hodnocení důkazů, nemůže naplnit zvolený ani žádný jiný dovolací důvod. Navíc je nutno zdůraznit, že věrohodností svědka H. se zabývaly nejen soudy rozhodující v nyní projednávané věci, ale podrobně rovněž Okresní soud v Chebu ve věci vedené pod sp. zn. 7 T 184/2019, když i v této věci soud hodnotily výpověď tehdy obviněného H. za věrohodnou, přičemž explicitně své závěry zdůvodnil.
24. Ve vztahu k tvrzení, že svědek H. ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 184/2019 vypovídal jinak než v nyní projednávané věci, je třeba zdůraznit, že výpověď svědka H. učiněná v jiné trestní věci je v nyní projednávané trestní věci procesně nepoužitelná, když svědek H. měl ve věci vedené pod sp. zn. 7 T 184/2019 u Okresního soudu v Chebu předně jiné procesní postavení (obviněný) než v nyní projednávané věci, což nakonec zcela správně konstatovaly oba soudy nižšího stupně. Navíc je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů si byly vědomy jistých nepřesností ve výpovědi svědka H. a na tyto reagovaly (odstup času). Obecně ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že pokud bude vycházeno z rozsudku Okresního soudu v Chebu ve věci vedené pod sp. zn. 7 T 148/2019, který byl v nyní projednávané věci proveden postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. jako listinný důkaz a součástí tohoto rozsudku je i výpověď tehdy obviněného H., tak nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že svědek vypovídá rozdílně, byť lze připustit, že výpověď svědka H. v nyní projednávané věci je méně podrobná, což skutečně lze přičítat odstupu času a jeho jistým zdravotním problémům (svědek trpí sociální fobií).
25. Ve vztahu k právně uplatněné argumentaci spočívají v tom, že z výpovědi svědka H. nevyplývá, že by skutečně obviněný drogu od D. J. dostal, čímž obviněný zpochybňuje, že by z výpovědi tohoto svědka bylo možno dovodit tento skutkový závěr. Je třeba uvést, že touto námitkou se dostatečně již zabývaly soudy nižších stupňů a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje (viz body 5-8 rozsudku soudu prvního stupně, bod 6 usnesení soudu druhého stupně). Nad rámec tohoto závěru považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle tr. ř., anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Z dikce uvedeného ustanovení vyplývá, že křivá výpověď nebo nepravdivý znalecký posudek se musí týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Zda jde o takovou okolnost, je vždy nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu. Je současně ovšem nezbytné zdůraznit, že se nemusí jednat o okolnost mající rozhodující význam. Zpravidla půjde o skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat (v trestním řízení půjde o všechny okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí o vině nebo trestu, o uložení ochranného opatření nebo o nároku poškozeného). Z pohledu těchto shora naznačených závěrů je třeba uvést, že i pokud by bylo vycházeno z výpovědi samotného obviněného, kterou učinil v nyní projednávané věci, tedy tato by byla považována za pravdivou, tak by nebylo pochyb o tom, že obviněný v rámci své svědecké výpovědi v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 184/2019 záměrně uvedl nepravdu o podstatné okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí, když po řádném poučení vypověděl, že od tehdy obviněných, tj. D. J., P. H. a J. R. nikdy žádnou drogu nezískal a ani ji od nich nechtěl. Toto je ovšem v rozporu s výpovědí obviněného v nyní projednávané věci, kde sám obviněný tvrdil, že drogu mu prodal právě svědek H. Jinak řečeno, i při plném respektu k výpovědi obviněného v dané věci, by nepochybně obviněný svoji svědeckou výpovědí ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 148/2019 spáchal přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Proto lze tuto námitku obviněného považovat ze zjevně neopodstatněnou.
26. Byť Nejvyšší soud nepovažuje pouhé konstatování, že věrohodnost svědka H. měla význam i na uložený souhrnný trest, za námitku, ale pouze o pouhé sdělení, tak, pro úplnost Nejvyšší soud pouze dodává, že pouhý nesouhlas s výší trestu nelze právně relevantně a důvodně namítat v dovolacím řízení z výjimkou případu, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným [§265b odst. 1 písm. i) tr. ř.]. O takový případ se v dané věci nejedná, neboť není pochyb o tom, že dovolateli byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby stanovené §205 odst. 2 tr. zákoníku. Pro úplnost Nejvyšší soud dále dodává, že byly naplněny i podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (§43), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že Okresní soud v Chebu rozsudkem dne 27. 11. 2020, sp. zn. 6 T 61/2020, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2021, odsoudil dovolatele za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Skutek v projednávané věci dovolatel spáchal 26. 6. 2020, tedy ještě před vyhlášením rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 61/2020, tudíž byly naplněny všechny podmínky pro uložení souhrnného trestu.
27. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z důvodu, který lze částečně podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se jednalo pouze o formální uplatnění dovolacího důvodu bez patřičné argumentace.
28. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu