ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.718.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 718/2022- 323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 8. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného S. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu o trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 147/2021, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 11. 2021 sp. zn. 1 T 147/2021 byl obviněný S. S. uznán vinným přečinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 5. 6. 2021 v době od 11.30 hod. do 13.20 hod. v XY, v ulicích XY a XY, poté, co užil pervitin, ačkoliv byl schopen předvídat, že u něj může způsobit psychotickou poruchu, k čemuž i došlo, když rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vymizelé z důvodu psychózy vyvolané psychotropní látkou, tak se dopouštěl se stupňující intenzitou výtržností tím, že vykřikoval okolo sebe, že všechny pobodá a bodne do zad, kopal do zaparkovaných vozidel, ale nepoškodil je, následně na zastávce MHD „Sídliště L.“ bezdůvodně fyzicky napadl kolemjdoucího nezletilého poškozeného AAAAA (pseudonym), nar. XY, a to tím způsobem, že jej bez varování a bezdůvodně kopl nohou do oblasti zad, a to s takovou intenzitou, že poškozený následně z důvodu bodavé bolesti vyhledal lékařské ošetření, přičemž na poškozeného křičel, ať vypadne a už se nevrací“. Za to mu obvodní soud uložil podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §358 odst. 1 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 411 97 518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, na náhradě škody částku 456 Kč.
K následnému odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 (v rámci opravného usnesení z 25. 3. 2022) podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §44 tr. zákoníku se u obviněného upouští od uložení souhrnného trestu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2021 sp. zn. 1 T 187/2020.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval následně dovoláním nejvyšší státní zástupce. Podal je v neprospěch obviněného s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně nesouhlasí se závěrem městského soudu o existenci vztahu souběhu mezi shora uvedenými odsouzeními. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku připomněl zásady pro ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, včetně právní teorií a soudní judikaturou přijímaného výkladu, co se rozumí „odsuzujícím rozsudkem za jiný trestný čin“ ve smyslu posledně citovaného zákonného ustanovení. Tím je v pořadí první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, kterým se pachatel uznává vinným a ukládá se mu trest nebo se podmíněně upouští od jeho potrestání s dohledem. Dovolatel v uvedené souvislosti podotkl, že není podstatné, zda byl tento první odsuzující rozsudek následně zrušen, pokud opravné řízení opětovně skončilo pravomocným odsouzením pachatele a v době rozhodování o jiném trestné činu dotyčného s ním není spojena fikce neodsouzení. Při úvahách o souhrnném trestu se tedy k nepravomocnému odsuzujícímu rozsudku o jiném trestném činu nepřihlíží pouze v případě, že opravné řízení v příslušné trestní věci vyústí v pravomocný verdikt, jímž je obviněný obžaloby pro tento jiný trestný čin zproštěn. Těchto zásad odvolací soud při svém rozhodování v nynější trestní věci po výtce nejvyššího státního zástupce nedbal. V napadeném rozhodnutí totiž nepřesně argumentoval tím, že v jiné trestní věci obviněného, vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 187/2020, byl dne 24. 9. 2021 vyhlášen odsuzující rozsudek, jímž byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, se zařazením do věznice s ostrahou, a dále ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě, zatímco nyní posuzovaného trestného činu se obviněný dopustil již dne 5. 6. 2021. Městský soud však přehlédl, že první „částečně“ odsuzující rozsudek ve zmíněné věci 1 T 187/2020 vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 4 již dne 12. 3. 2021, když obviněného uznal vinným přečinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea druhá tr. zákoníku a obžaloby ho tehdy zprostil pouze pro jednání, v němž byl spatřován zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedený rozsudek byl navíc posléze usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021 sp. zn. 67 To 182/2021 zrušen v celém rozsahu a věc byla obvodnímu soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, konkrétně k dořešení otázky příčetnosti obviněného. Výsledkem opětovného projednání věci pak bylo vyhlášení v pořadí druhého odsuzujícího rozsudku nalézacím soudem, z nějž vycházel při svém rozhodování odvolací soud v nynější trestní věci a jímž byl obviněný uznán vinným všemi skutky popsanými v obžalobě, včetně skutku kvalifikovaného jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za které mu byl uložen shora zmíněný úhrnný trest odnětí svobody a ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Následné odvolání obviněného proti tomuto v pořadí druhému rozsudku již bylo jako nedůvodné zamítnuto. Z takto rekapitulované geneze soudního řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 187/2020 je tedy podle dovolatele zřejmé, že zde nemohl být založen vztah souběhu tam řešené trestné činnosti k jednání ze dne 5. 6. 2021, za něž je obviněný stíhán v nyní projednávané trestní věci, a tudíž zde ani nebyly splněny podmínky pro případné upuštění od uložení souhrnného trestu ve smyslu §44 tr. zákoníku. Obviněnému měl být za přečin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku uložen samostatný trest, jak správně učinil soud prvního stupně. Proto Nejvyšší státní zástupce závěrem navrhl, aby dovolací soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., (za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř.) napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak dovolatel vyjádřil i pro případ nutnosti rozhodnout způsobem předpokládaným v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný S. S. ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. připustil, že argumentace nejvyššího státního zástupce je věcně správná a odvolací soud vztah souhrnnosti nyní řešeného přečinu opilství s trestnou činností projednávanou Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci 1 T 187/2020 opravdu dovodil chybně. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. deklaroval svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst.1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je nejvyšší státní zástupce opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který odkázal.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. U výroku o trestu lze podle ustálené judikatury za tzv. „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ považovat právě specifické vady rozhodnutí spočívající v nesprávném závěru o tom, zda obviněnému měl či neměl být uložen úhrnný nebo souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1 resp. odst. 2 tr. zákoníku, anebo společný trest za pokračování v trestném činu podle pravidel obsažených §45 odst. 1 tr. zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2022, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/2003 tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí NS, svazek 21/20036, pod č. T 501).
Jsou-li výše rozvedená výkladová východiska aplikována na řešený případ, je zřejmé, že nejvyšší státní zástupce svými námitkami uplatnil zvolený dovolací důvod právně relevantně. Dovolací senát po přezkoumání věci zároveň dospěl k závěru, že tyto námitky jsou důvodné i po věcné stránce.
Na tomto místě není třeba znovu opakovat obecná východiska pro posuzování vícečinného souběhu trestných činů téhož pachatele, pokud se o těchto trestných činech rozhoduje alespoň ve dvou samostatných řízeních. V tomto směru lze plně odkázat na výklad nejvyššího státního zástupce, jak byl rekapitulován v narativní části tohoto usnesení (viz str. 2). Ten totiž vychází z dlouhodobé rozhodovací praxe soudů (viz např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 5. 1968 sp. zn. 10 Tz 16/68, publikované pod č. 41/1968 Sb. rozh. trest., nebo na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. 8 Tdo 1160/2013, aj.) a koneckonců jej prostřednictvím své obhájkyně nijak nezpochybnil ani sám obviněný. Pozornost tak bylo nutno zaměřit pouze na ověření toho, zda konkrétní údaje uváděné dovolatelem k vývoji řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 187/2020 mají oporu v realitě. Pro tyto účely si předseda dovolacího senátu postupem podle §265o odst. 2 tr. ř. vyžádal příslušný procesní spis, z nějž vyplynuly níže uvedené skutečnosti.
V posledně označené trestní věci byla na obviněného S. S. podána obžaloba pro skutky, jichž se postupně dopustil ve dnech 11. 4. 2020, 15, 6. 2020 a 16. 6. 2020, v nichž byly spatřovány jednak přečiny opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku a přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea druhá tr. zákoníku a jednak zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. O této obžalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 poprvé rozsudkem ze dne 12. 3. 2021 č. j. 1 T 187/2020-432, jímž obviněného uznal vinným toliko přečinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 11. 4. 2020) a přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea druhá tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 15. 6. 2020), za něž mu podle §328 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě a podle §228 odst. 1 tr. ř. též povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 3.099 Kč. Naproti tomu byl obviněný týmž rozsudkem podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro jednání ze dne 16. 6. 2020, jímž měl spáchat zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když podle tehdejšího názoru obvodního soudu nebylo prokázáno, že se skutek stal. Daný rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej z podnětu následných odvolání obviněného a státní zástupkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2021 č. j. 67 To 182/2021-516 zrušil v celém rozsahu a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Výsledkem navazujícího hlavního líčení pak bylo vyhlášení v pořadí druhého odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 v dané věci, a to dne 24. 9. 2021 pod č. j. 1 T 187/2020-555. Tím byl obviněný nakonec uznán vinným nejen přečiny opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 11. 4. 2020) a přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea druhá tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 15. 6. 2020), ale i zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (za skutek spáchaný dne 16. 6. 2020). Za tuto sbíhající se trestnou činnost mu tento soud nově uložil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu znovu podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě a podle §228 odst. 1 tr. ř. také povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 3.099 Kč. Předmětný rozsudek posléze nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022 č. j. 67 To 422/2021-592, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného.
Z výše popsané rekapitulace řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 187/2020 je tedy zřejmé, že prvotní (dílem) odsuzující rozsudek soudu prvního stupně v ní byl vyhlášen již dne 12. 3. 2021, tj. dříve , než se obviněný S. S. dopustil dne 5. 6. 2021 jednání, které mu je kladeno za vinu v nyní posuzované trestní věci. Dovolateli tudíž bylo nutno přisvědčit v tom, že mezi tímto jednáním a trestnou činností, o níž bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 rozhodováno v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 187/2020, nebyl založen vztah vícečinného souběhu, a tím ani tzv. vztah „souhrnnosti“, a Městský soud v Praze jej tudíž v napadeném rozsudku dovodil chybně. Jinými slovy, v předložené trestní věci se vskutku jednalo o tzv. nepravou recidivu, kterou nelze trestat pro pachatele příznivějším souhrnným trestem, nýbrž má být postihována trestem samostatným, jak správně učinil soud prvního stupně.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022 sp. zn. 5 To 8/2022 zrušil, podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Věc se tím vrací do stadia, kdy se odvolací soud bude opětovně zabývat odvoláním obviněného podaným do výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Přitom bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby se znovu detailně seznámil s obsahem trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 187/2020 a při posouzení otázky případného souběhu tam řešené trestné činnosti s nyní projednávaným přečinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, který obviněný spáchal dne 5. 6. 2021, respektoval ustálenou soudní judikaturu (viz shora). Pokud by přesto setrval v názoru, že podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, resp. pro upuštění od uložení souhrnného trestu podle §44 tr. zákoníku, jsou v nynější věci splněny, bude muset v novém rozhodnutí vysvětlit, z jaké právní teorie vychází. Odůvodnění nyní napadeného rozsudku ale spíš vzbuzuje dojem, že odvolací soud přehlédl skutečnost, že jím poukazovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2021, nebyl v pořadí prvním odsuzujícím rozsudkem ve věci 1 T 187/2020, nýbrž až druhým, který již pro určení vztahu souběhu řešených trestných činů neměl právní význam, jaký mu ve svém rozhodnutí přisoudil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu