ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.774.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 774/2022-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněné K. G. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 10 To 114/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 48/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 3 T 48/2021, byla obviněná K. G. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 21. 7. 2021 na prodejní ploše prodejny dm drogerie, XY odcizila dámský parfém zn. Versace Crystal v hodnotě 999 Kč, kdy si uvedené zboží uschovala do kabelky a prošla pokladní zónou bez zaplacení, přičemž takového jednání se dopustila přesto, že byla za obdobné jednání odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 45/2021 ze dne 21. 1. 2021, kdy tento rozsudek nabyl právní moci téhož dne, pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), tr. zákoníku, kdy jí byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, se zkušební dobou do 21. 7. 2022.“ .
Za uvedené jednání byla obviněná K. G. odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 3 T 48/2021, podala obviněná K. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 10 To 114/2022, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 10 To 114/2022, podala následně obviněná K. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., založené na námitce nesprávnosti právního posouzení skutku v tom směru, zda její jednání naplňuje jak objektivní, tak i subjektivní stránku přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Dodává, že je jí sice známo, že pro posouzení uvedeného trestného činu není hodnota odcizené věci relevantní, nicméně i přesto uvádí, že s ohledem na zanedbatelnou hodnotu odcizené věci, jakož i na životní situaci, ve které se nacházela, by bylo namístě případné zvážení aplikace zásady subsidiarity trestní represe. Obviněná je dále toho názoru, že výše uloženého trestu je zcela zjevně nepřiměřená. V rámci hlavního líčení prohlásila svoji vinu, k čemuž bylo soudy přihlíženo, avšak s ohledem na výši trestu jen zcela zanedbatelně. Dále uvedla, že soud prvního stupně bral i její poslední odsouzení jako přitěžující okolnost, přestože toto odsouzení je zákonným znakem předmětné skutkové podstaty, což je zásadní vadou a soudy tak porušily zásadu dvojího přičítání. Z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 10 To 114/2022, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 3 T 48/2021, a následně přikázal, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatelka v rámci hlavního líčení prohlásila svoji vinu. Za takového stavu věci nemohla v tomto rozsahu odsuzujícího rozsudku podat opravný prostředek. Zmíněné omezení pak platí i pro dovolací řízení. Pokud jde proto o výhrady proti výroku o vině, je v uvedeném rozsahu toto dovolání nepřípustné. Dovolatelky argumentace je tedy přípustná pouze proti výroku o trestu, o kterém tvrdí, že je nepřiměřený. Namítá-li ovšem dovolatelka prostřednictvím uvedené dovolací argumentace, že jí byl uložen nepřiměřený trest, pak je třeba na těchto místech uvést, že mohla uplatnit pouze výhrady proti výměře a druhu uloženého trestu za splnění zákonných podmínek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nad rámec podaného vyjádření státní zástupkyně ve stručnosti dodala, že i s námitkou obviněné ohledně porušení zásady zákazu dvojího přičítání se zcela správně vypořádal soud odvolací v bodě 6. odůvodnění svého usnesení.
Je tak dle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství zřejmé, že dovolatelčina argumentace, přípustná pouze proti výroku o trestu, neodpovídá obsahovému naplnění žádného ze zákonných dovolacích důvodů, zakotvených v §265b tr. ř. Proto závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněné K. G. rozhodl tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku namítla nesprávnost právního posouzení skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu uvádí, že obviněná v rámci hlavního líčení dne 13. 4. 2022 prohlásila svoji vinu. Z obsahu protokolu o tomto procesním úkonu se přitom podává, že všechny podmínky pro prohlášení viny (ve smyslu §206c tr. ř.) byly dodrženy a že prohlášení viny obviněné bylo podle §206c odst. 4 tr. ř. přijato. Za tohoto stavu, když soud přijal prohlášení viny obviněné, která souhlasila s právní kvalifikací spáchaného skutku, nemohla již dále v tomto rozsahu podat opravný prostředek proti výroku o vině, přičemž tímto způsobem i postupovala, když podala odvolání pouze do výroku o trestu. Zmíněné omezení poté platí i pro dovolací řízení, tedy pro dovolání obviněné. Pokud jde tedy o výhrady proti výroku o vině, je v uvedeném rozsahu nepřípustné. Na základě výše uvedeného se proto předmětem přezkumu dovolacího soudu stal pouze výrok o trestu. Zde obviněná namítla nepřiměřenost uloženého trestu. Podle jejího názoru bylo namístě uložení některého z alternativních trestů . Dále také zmínila , že soud prvního stupně bral i její poslední odsouzení jako přitěžující okolnost, přestože toto odsouzení je znakem předmětné skutkové podstaty, v čemž spatřuje porušení zásady zákazu dvojího přičítání.
Ve vztahu k námitce ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že Okresní soud v Hradci Králové se p ři úvaze o druhu a výši ukládaného trestu řídil hledisky uvedenými v §38, 39, 41 a 42 tr. zákoníku, přičemž ve prospěch obviněné hodnotil především její prohlášení viny a nízkou škodu, když naopak jako přitěžující vzal v potaz tu skutečnost, že byla v minulosti již vícekrát soudně trestána. Je třeba připomenout, že se dopustila trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 45/2021 (která jí běžela až do dne 21. 7. 2022). V případě obviněné jde o recidivistku se sklony k páchání úmyslné trestné činnosti a to též majetkového charakteru. Obviněné byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců v rámci zákonné trestní sazby, která je v §205 odst. 2 tr. zákoníku stanovena rozpětím od šesti měsíců do třech let. Na obviněnou tak již nebylo možné působit pouze výchovným trestem. Stejně tak odvolací soud uvedl, že jiný než nepodmíněný trest nelze obviněné uložit, jelikož předešlá výstraha se zcela minula účinkem. Výrok o trestu, který byl obviněné uložen, tedy netrpí žádnou kolizí s pravidly spravedlivého procesu. K námitce porušení principu dvojího přičítání lze poté odkázat na bod 6. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu . Námitky týkající se porušení zákazu dvojího přičítání téže okolnosti považuje Nejvyšší soud za nedůvodné. Recidivu jakožto přitěžující okolnost podle §42 písm. q) tr. zákoníku nalézací soud vztáhl k trestní minulosti obviněné jako k celku. Není zákonná překážka, která by bránila tomu, aby soud zohlednil předchozí odsouzení jako přitěžující okolnost. Námitkám obviněné proto nelze přisvědčit.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné K. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu