ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.63.2022.3
sp. zn. 4 Tz 63/2022- 360
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. R. , nar. XY v XY, přihlášeného na adrese – XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 50 To 316/2020, ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 79/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 a §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 č. j. 50 To 316/2020-282 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. R.
Napadený rozsudek krajského soudu se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. R. se bere do vazby z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 8. 2020 č. j. 3 T 79/2020-255 byl obviněný P. R. uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 48 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 14. 10. 2020 č. j. 50 T 316/2020-282 rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. R. uznal vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
„1. v XY, okr. XY, v ulici XY v době od 12:00 hod. dne 14. 3. 2020 do 6:29 hod. dne 16. 3. 2020 v úmyslu odcizit z objektu prádelny č. p. XY, náležející k objektu lázní, nějaké cenné předměty, rozbil skleněnou výplň okna, kterým vnikl do objektu prádelny, kde poškodil dveře kanceláře, objekt prohledal, nic zde neodcizil a poškozené právnické osobě L. l. L. K., IČ XY, se sídlem XY č. p. XY, XY, způsobil poškozením dveří kanceláře, skleněné výplně okna, škodu ve výši 5 078 Kč,
2. v XY, v ulici XY před domem č. p. XY, v době od 16:00 hod. dne 10. 5. 2020 do 8:10 hod. dne 11. 5. 2020 za pomoci přineseného šroubováku poškodil a vypáčil skleněnou výplň dveří řidiče osobního motorového vozidla tov. Zn. VW Transporter, RZ XY, vnikl do kabiny vozidla, kde poškodil skleněnou výplň okénka o rozměrech 56 x 24 cm v horní části přepážky mezi nákladovým prostorem a kabinou, vnikl do nákladového prostoru, kde odcizil 90 balíčků tabáku P&S Black o hmotnosti po 30 g, v prodejní ceně 126 Kč za 1 ks, v celkové hodnotě 11 340 Kč a 50 balíčků tabáku West Red o hmotnosti po 30 g, v prodejní ceně 128 Kč za 1 ks, v celkové hodnotě 6 400 Kč, a poškozenému majiteli D. V. N., IČ XY, se sídlem XY č. p. XY, XY způsobil odcizením celkovou škodu ve výši 17 740 Kč a poškozením oken a vnitřní přepážky vozidla další škodu ve výši 3 000 Kč,
3. v XY, v ulici XY na parkovišti pro motorová vozidla mezi domy s číslem popisným XY a XY v době od 12:00 hod. dne 9. 5. 2020 do 13:30 hod. dne 11. 5. 2020 za pomoci přineseného šroubováku vypáčil a poškodil skleněnou výplň okna za pravými zadními dveřmi osobního motorového vozidla tov. Zn. HYUNDAI ATOS-PRIME, RZ XY, vzniklým otvorem si otevřel dveře vozidla a ze středového panelu palubní desky demontoval a odcizil autorádio značky Sony, nezjištěného typu a výrobního čísla, z přihrádky dveří řidiče pak odcizil odnímatelný čelní panel autorádia a majitelce J. S., nar. XY, způsobil škodu ve výši 500 Kč odcizením autorádia s odnímatelným panelem a poškozením skla vozidla další škodu ve výši 1 806 Kč,
4. v XY, okr. Sokolov, v ulici XY ve společných prostorách panelového domu č. p. XY dne 16. 5. 2020 kolem 20:00 hodin využil otevřených vchodových dveří panelového domu, vnikl do domu, kde vystoupal do 4. podlaží a na chodbě odcizil kočárek bílé barvy s nástavbou hnědé barvy, stáří kočárku cca 2 roky, a způsobil tak majitelce L. V., nar. XY, škodu ve výši nejméně 4 500 Kč,
a jednání pod body 1. – 4. se dopustil v době, kdy byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020, číslo 194, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu Coronaviru SARS CoV-2 na dobu 30 dnů od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020, který pak byl dalším usnesením vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020, číslo 485, prodloužen do 24:00 hod. dne 17. 5. 2020,
a jednání pod body 1. – 4. se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6 T 72/2013 ze dne 18. 11. 2013, který nabyl právní moci dne 19. 11. 2013, odsouzen pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce trvání 21 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest odnětí svobody vykonal dnem 13. 1. 2020.“
Za to pak byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. K výkonu tohoto trestu byl podle §56 odst 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zopakován i výrok podle §228 odst. 1 tr. ř., jímž byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozeným způsobenou škodu.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. R.
V jejím odůvodnění nejprve zmínil obsah výše uvedených rozsudků soudů nižších stupňů, jakož i znění ustanovení §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dále poukázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu s tím, že předmětné porušení zákona má i ústavně právní rozměr.
Stěžovatel dále zdůraznil, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti v době od 14. 3. 2020 do 16. 5. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – vniknutí do objektu prádelny v úmyslu odcizit cenné předměty, odcizení 90 balíčků tabáku P&S Black o hmotnosti po 30 g, v prodejní ceně 126 Kč za 1 ks, v celkové hodnotě 11 340 Kč, a 50 balíčků tabáku West Red o hmotnosti po 30 g, v prodejní ceně 128 Kč za 1 ks, z kabiny vozidla VW Transporter, odcizení autorádia zn. Sony z vozidla HYUNDAI ATOS-PRIME, a odcizení dva roky starého dětského kočárku ze společných prostor panelového domu – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Z uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem krajského soudu, stejně jako již zrušeným rozsudkem okresního soudu, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, jemuž byl v důsledku tohoto pochybení uložen i excesivní trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 č. j. 50 To 316/2020-282 a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného P. R. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby tento rozsudek krajského soudu a předcházející rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 8. 2020 č. j. 3 T 79/2020-255 zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému výkon rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 č. j. 50 To 316/2020-282, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto vyjádření poukázal na názory ministra spravedlnosti, které učinil obsahem podané stížnosti pro porušení zákona. Vyslovil s nimi souhlas a to též s poukazem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Státní zástupce podanou stížnost pro porušení zákona proto označil za důvodnou a navrhl jí vyhovět v souladu se závěrečným petitem formulovaným stěžovatelem, na který odkázal. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř.).
Písemné vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona zaslal Nejvyššímu soudu též ustanovený obhájce obviněného. V něm se plně ztotožnil s důvody, které jsou v ní obsažené včetně právního názoru na aplikaci ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku trestného činu krádeže. Rovněž on Nejvyššímu soudu navrhl, aby vyslovil uvedené porušení zákona v neprospěch obviněného, dále aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí a současně aby bylo postupováno podle §271 odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud obviněného sám uznal vinným předmětnými skutky bez zmínky o nouzovém stavu a toto jednání posoudil jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a uložil obviněnému trest pod polovinou příslušné trestní sazby, která činí 18 měsíců. Současně obhájce obviněného podpořil návrh ministra spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §275 odst. 4 tr. ř. Zároveň se vyjádřil i k případnému rozhodování o vazbě obviněného (§275 odst. 3 tr. ř.), kdy prezentoval svůj názor, že u obviněného nejsou dány žádné vazební důvody. Pokud by Nejvyšší soud přece jen o vzetí obviněného do vazby uvažoval, poukázal na sociální a rodinné záležitosti obviněného, které k jeho vzetí do vazby nedávají důvod. Je tudíž názoru, že by obviněný do vazby vzat být neměl, ale měl by být propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Za to může být potrestán odnětím svobody až na dva roky.
Stejně bude potrestán pachatel trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá vloupáním.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Za to může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek
nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Jestliže budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného P. R., je zřejmé, že útoků popsaných v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu se dopustil v době od 14. 3. 2020 do 16. 5. 2020, tedy v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky, který byl dalším usnesením vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020 č. 485 prodloužen do dne 17. 5. 2020 24:00 hod.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným útokem posouzeným soudem též jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizích věcí tím, že si je přisvojil, když dílem se toho dopustil vloupáním. Zároveň se uvedeného jednání dopustil v době, která zakládá též užití odst. 2 §205 tr. zákoníku. Jednalo se ale současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem zde tudíž nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že krajský soud (a před ním i okresní soud) ohledně obviněného učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj bylo dovozeno též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou, pokud odvolací soud v rámci své přezkumné povinnosti na tuto nesprávnost v rozsudku soudu prvního stupně nereagoval a naopak ji ve svém vlastním postupu a rozhodnutí zopakoval a dal jí rovněž výraz ve výroku o trestu. Pokud jde o výrok o trestu, v tom je obsaženo ještě další pochybení, pokud byl obviněnému uložen úhrnný trest za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž pro jeho aplikaci nebyly splněny zákonné podmínky, neboť odvolací soud obviněnému ukládal trest za jediný, byť pokračující trestný čin. V důsledku toho podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2020 č. j. 50 To 316/2020-282 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaný napadený rozsudek krajského soudu zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů (§270 odst. 4 tr. ř.).
Pokud jde o samostatný návrh ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí obviněnému, tak o něm bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto již dne 9. 5. 2022 usnesením pod sp. zn. 4 Tz 63/2022 tak, že tento návrh byl zamítnut.
Rozhodnout ale bylo třeba podle §275 odst. 3 tr. ř. o případné vazbě obviněného, jelikož t. č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl napadeným a nyní zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni uložen. Nejvyšší soud k tomu zjistil, že trestní stíhání obviněného v předmětné věci bylo vedeno až do jeho pravomocného skončení vazebně, když byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 31 Nt 24015/2020 z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. V současné procesní situaci, kdy obviněnému již nehrozí též v důsledku předpokládané změny právní kvalifikace jím spáchaného jednání vysoký trest odnětí svobody a tudíž zde není předpoklad, že by se dalšímu trestnímu řízení vyhýbal, nelze již u jeho osoby důvodně deklarovat vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Pokud jde ale o důvod vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. ř., tak i nyní hrozí důvodná obava, že na svobodě by opakoval majetkovou trestnou činnost, pro níž je stíhán. Svědčí o tom zejména jeho předchozí více než bohatá trestní minulost (celkem 16 záznamů – viz opis RT), ale i způsob života, kdy si prostředky ke své obživě opatřuje mj. krádežemi cizího majetku a to i prostřednictvím vloupání do různých objektů. Valný výchovný vliv na něj neměly ani dosud uložené a vykonané tresty odnětí svobody. Argumenty včetně poukazu na rodinnou situaci, jimiž obhájce obviněného podporoval názor, že zde není důvod k vzetí obviněného do vazby, Nejvyšší soud neshledal natolik pádnými, aby mohly rozptýlit jeho důvodnou obavu, že se obviněný na svobodě bude trestné činnosti majetkové povahy znovu dopouštět. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný P. R. bere do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. c) tr. ř.
O takto podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu