ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1020.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 1020/2022- 401
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 4 To 620/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 31/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný J. Š. byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 5 T 31/2021, uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině přečinem vydírání podle §175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2. výroku o vině přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to mu byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 300 Kč, celkem tedy ve výměře 30 000 Kč.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 4 To 620/2021, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Skutek, který byl kvalifikován jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, spočívá v tom, že obviněný poté, co se v lednu 2017 seznámil s poškozenou J. C. a měl s ní pohlavní styk, tuto poškozenou opakovaně telefonicky i prostřednictvím krátkých textových zpráv (dále jen „zprávy SMS“) kontaktoval a pod pohrůžkou, že má videonahrávku se záznamem jejich pohlavního styku, kterou ukáže jejímu příteli, ji minimálně do listopadu 2017 nutil, aby s ním nadále byla ve vztahu a stýkala se s ním. Přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný spáchal tím, že v době nejméně od 24. 6. 2019 do 17. 2. 2020 opakovaně kontaktoval poškozenou J. C., a to telefonickým voláním a zprávami SMS zasílanými na mobilní telefon poškozené a prostřednictvím sítě Facebook, přičemž od 24. 6. 2019 do 17. 12. 2019 šlo o 1 443 hovorů, od 16. 12. 2019 do 17. 2. 2020 kontaktoval poškozenou 363 zprávami SMS, a na žádosti poškozené, aby ji nechal být, obviněný nereagoval. Jeho jednání vyvolalo u poškozené obavy z dalšího vývoje situace a zhoršení jejího zdravotního stavu ve vztahu k úzkostným poruchám.
II. Dovolání obviněného
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. Obviněný v podaném dovolání především zopakoval své námitky, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
5. Pokud jde o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněný namítl, že závěr o jeho vině přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku je založen na neurčitých tvrzeních poškozené o jejím nucení k setkávání se s ním pod pohrůžkou zveřejnění intimního videozáznamu, přitom nebylo prokázáno, že by disponoval takovým obrazovým záznamem, a jeho existenci nepotvrdil nikdo ze svědků. Jak dále obviněný zdůraznil, sice měl k dispozici intimní fotografie poškozené, ale ty byly pořízeny s jejím souhlasem. Ohledně kontaktů s poškozenou prostřednictvím sítě Facebook obviněný připomněl, že všechny profily mu zakládala poškozená, která s nimi i po založení nakládala, takže mohla na těchto účtech a profilech vymazat jejich vzájemnou komunikaci, což také učinila. Obviněný byl i nadále v kontaktu s poškozenou a k prokázání této skutečnosti mohly přispět údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu a o lokalizaci mobilních telefonů, které užívala poškozená. Přitom podle obviněného soukromý subjekt by dokázal lépe než Policie České republiky zajistit smazaná data nejen z mobilního telefonu poškozené, ale i z notebooku, který poškozená používala ke kontaktu s ním. V tomto směru obviněný vytkl existenci tzv. opomenutých důkazů i zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Přitom sama poškozená přiznala, že data významná pro posouzení vztahu mezi ní a obviněným smazala, stejně jako komunikaci vedenou mezi nimi.
6. Ve vztahu k přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný znovu zopakoval, že ze strany poškozené jde o jeho účelové obvinění, neboť jí nepůjčil další peníze, proto se vrátila ke svému příteli – svědku J. V., přičemž podstatná část jejich komunikace se týkala požadavku na vrácení půjčené částky ve výši 104 000 Kč. Podle názoru obviněného jej poškozená křivě obvinila ze msty.
7. Existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. pak obviněný dovodil i z toho, že mu odvolací soud nedal dostatečný prostor, aby se mohl vyjádřit, vysvětlit svá tvrzení a uplatnit důkazní návrhy, čímž došlo ke zkrácení jeho práv.
8. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že odvolací soud nezkoumal jeho majetkové poměry, přesto mu uložil peněžitý trest, což považuje za nezákonné. Jediným příjmem obviněného je starobní důchod ve výši 10 200 Kč, nemá žádný jiný majetek, v důsledku exekucí se zhoršila jeho finanční situace, a proto dřívější majetkové poměry obviněného nejsou relevantní.
9. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
10. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky obviněného neopodstatněné, neboť odvolací soud se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádal se všemi námitkami obviněného, které uplatnil již v podaném odvolání. Pokud jde o tvrzení obviněného stran nezákonnosti uloženého peněžitého trestu z důvodu jeho nedobytnosti, státní zástupce zde neshledal žádnou okolnost, která by odůvodnila závěr o nedobytnosti peněžitého trestu. Obviněný jako starobní důchodce má sice nižší příjmy, nicméně jak sám uvedl, nadále finančně podporuje poškozenou, takže i z toho je zřejmé, že peněžitý trest není nedobytný.
11. Závěr o nesprávném právním posouzení skutku pak obviněný podle státního zástupce vybudoval výhradně na námitkách, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť Nejvyšší soud je vázán konečnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a odvolacího soudu, což dovolatel nerespektuje, ani netvrdí, že tato skutková zjištění vylučují právní závěry soudů nižších stupňů. Nesouhlas s právní kvalifikací skutků založil obviněný na svých výhradách k hodnocení důkazů těmito soudy, o němž tvrdí, že je nesouladné s provedenými důkazy, přitom zpochybňuje i rozsah provedeného dokazování. Výhrady obviněného ve vztahu ke zmíněnému dovolacímu důvodu jsou proto neopodstatněné, neboť dokazování provedené soudy nižších stupňů bylo komplexní a bezvadné a odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami obviněného v podaném odvolání. Podle státního zástupce nedošlo ani k porušení „principu presumpce neviny“, ani „zásady in dubio pro reo “. Obviněný je jednoznačně usvědčen výpovědí poškozené, která popřela pouze nedobrovolnost pohlavních styků s obviněným, což se projevilo v mírnějším právním posouzení jeho jednání oproti obžalobě, a proto nelze dovodit, že by chtěla obviněného křivě obvinit.
12. Pokud jde o námitku obviněného ohledně opomenutých důkazů, podle názoru státního zástupce není povinností soudů provést každý důkaz, který navrhnou strany řízení. Soudy přitom v této věci vyhodnotily všechny návrhy na doplnění dokazování a vypořádaly se s nimi, proto se státní zástupce ztotožnil se závěrem o jejich nadbytečnosti. Správná skutková zjištění pak soudy promítly i do správné právní kvalifikace.
13. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
15. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele svým obsahem odpovídaly takovému důvodu. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud zpravidla odmítne dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může obviněný úspěšně uplatnit za předpokladu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Citovaný dovolací důvod lze shledat zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení přichází v úvahu za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Takovou vadu lze namítat i ve vztahu k výroku o trestu, a to zejména v případě chybného užití ustanovení trestního zákoníku upravujících podmínky pro uložení souhrnného trestu (§43 odst. 2 tr. zákoníku) nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (§45 tr. zákoníku) apod. Dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se ovšem nelze domáhat pouhého zpřísnění nebo zmírnění uloženého trestu. Námitky proti druhu a výměře trestu s poukazem na ustanovení trestního zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí, na obecné zásady pro ukládání trestů nebo na okolnosti polehčující či přitěžující (§39 a násl. tr. zákoníku) nelze úspěšně uplatnit v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
18. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., o který obviněný rovněž opřel své dovolání, je nutno připomenout, že tento dovolací důvod je naplněn za situace, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, by se v případě obviněného rozumělo, pokud by mu byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku, aniž by pro jeho uložení byly splněny všechny zákonné podmínky vymezené v trestním zákoníku. Tento důvod dovolání by byl dán i v případě kumulace dvou či více trestů, které podle zákona nelze vedle sebe uložit (§53 odst. 1 tr. zákoníku), nebo kdyby byl uložen takový druh trestu, který nedovoloval uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu, apod.
19. Obviněný sice měl správně uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, která je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nicméně toto formální pochybení samo o sobě nemá vliv na možnost přezkoumat dovolací námitky uplatněné obviněným.
b) K námitkám obviněného
20. Obviněný J. Š. ve svém dovolání uplatnil zcela shodné skutkové námitky jako v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že podle jeho přesvědčení neexistuje videozáznam, kterým měl nutit poškozenou ke schůzkám s ním. Toto tvrzení obviněného, stejně jako námitka, podle níž se s ním poškozená scházela dobrovolně, což mohla potvrdit jejich vzájemná komunikace na síti Facebook, telefonní komunikace i data z notebooku a mobilního telefonu poškozené, je vyvráceno svědeckou výpovědí poškozené, dále i svědeckou výpovědí J. V. Přitom soud prvního stupně ani odvolací soud neshledaly i s ohledem na další provedené důkazy důvod, proč by měly pochybovat o jejich věrohodnosti, a v tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou těchto soudů. K námitce obviněného o neexistenci videozáznamu, kterým měl poškozenou nutit k jejich setkávání, je nutno uvést, že jeho existence je z hlediska použité právní kvalifikace spáchaných skutků nevýznamná. Podstatné totiž je, že obviněný, jak vyplynulo i z výpovědi poškozené, uplatňoval toto tvrzení v souvislosti s donucováním poškozené k jejich vzájemným setkáváním. Jak navíc bylo provedeným dokazováním jednoznačně prokázáno, poškozená opakovaně vyzývala obviněného, aby ji dále nekontaktoval, na což obviněný nereagoval a naopak pokračoval ve vyhledávání kontaktů s poškozenou, ačkoli ta mu ve vzájemné komunikaci vytýkala i předchozí vydírání videozáznamem intimního charakteru. To potvrzuje věrohodnost její výpovědi oproti tvrzením obviněného, který sám připustil existenci intimních fotografií poškozené. Četnost kontaktování poškozené ze strany obviněného pak potvrdil i svědek J. V., jemuž se poškozená svěřila. Vysvětlení jednání poškozené poskytují i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, v nichž se znalci vyjadřovali k osobnosti poškozené a konstatovali její emoční nestabilitu, její závislé chování a neschopnost projevit rázně svůj nesouhlas a ukončit vztah. Právě osobnost poškozené významně usnadnila obviněnému jeho jednání, obviněný si přitom musel být vědom této emoční nestability obviněné i jejích sklonů k závislému jednání pramenícímu ze snadné ovlivnitelnosti poškozené, která měla sklony i k zneužívání návykových látek a ke gamblerství.
21. Pokud obviněný vytkl, že nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, a to včetně využití soukromého subjektu (jeho známého), který by údajně lépe než Policie České republiky dokázal zjistit smazaná data z mobilního telefonu a notebooku poškozené, tak i s touto námitkou se odvolací soud vypořádal, a to věcně zcela správně pod bodem 19. odůvodnění svého usnesení. Stejně tak odvolací soud vysvětlil, proč s ohledem na časový odstup nelze získat data o uskutečněných hovorech a zaslaných zprávách SMS od operátorů poskytujících mobilní telefonní služby. Odvolací soud pak přesvědčivě vyvrátil i tvrzení obviněného, podle kterého ho poškozená křivě obvinila proto, že jí odmítl půjčit další peněžní částky a požadoval vrácení částky 104 000 Kč. V tomto směru lze opět odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, stejně jako na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Jak je přitom z výsledků dokazování patrné, právě výpověď poškozené vedla k podstatnému zmírnění právní kvalifikace skutku pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně oproti podané obžalobě, která v něm spatřovala zločin znásilnění. Námitka obviněného, podle níž mu údajně odvolací soud neumožnil vyjádřit se, vysvětlit svá tvrzení a uplatnit důkazní návrhy, čímž měl zkrátit jeho práva, rovněž neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 tr. ř. Navíc ze spisu ani takové pochybení odvolacího soudu nevyplývá.
22. Ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci obviněný s ohledem na výše uvedené nevytkl žádné konkrétní vady právního posouzení skutku ani jiného hmotněprávního posouzení, které by naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jeho námitky jsou ryze skutkové a obviněný v nich vychází z jiných skutkových zjištění, než jaká učinily soud prvního stupně a odvolací soud ve svých rozhodnutích. Nejvyšší soud je přitom vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřenými především v popisu skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným. Obviněný sice zpochybňuje tato skutková zjištění, ale činí tak pouze na základě vlastního odlišného hodnocení důkazů, popřípadě i s poukazem na údajně opomenuté důkazy a dovozuje zde též zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Těmto námitkám obviněného však nelze přiznat důvodnost, neboť soudy nižších stupňů provedly všechny důkazy významné pro rozhodnutí ve věci a z nich po jejich náležitém zhodnocení logicky dovodily správné skutkové závěry, které pak promítly i do právního posouzení věci.
23. Rovněž námitky obviněného poukazující na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nemohou obstát, neboť obviněný v zásadě vytkl odvolacímu soudu jen to, že dostatečně nezkoumal jeho majetkové poměry a uložený peněžitý trest je nezákonný, neboť obviněný je údajně nemajetný a jediným jeho příjmem je starobní důchod ve výši 10 200 Kč. Soud prvního stupně přitom obviněnému uložil peněžitý trest v celkové výši 30 000 Kč (100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 300 Kč), který odpovídá trojnásobku měsíční výměry starobního důchodu obviněného, tedy částce zcela nesrovnatelné s finančními částkami, kterými měl obviněný podle vlastního tvrzení podporovat poškozenou. Nelze pak pominout ani skutečnosti uvedené odvolacím soudem pod bodem 29. odůvodnění jeho usnesení a soudem prvního stupně pod bodem 26. odůvodnění jeho rozsudku, v nichž soudy zdůraznily obviněným uváděné nadstandardní majetkové poměry i důvody pro kombinaci přísnějšího podmíněného trestu odnětí svobody a peněžitého trestu. Z námitek obviněného navíc ani není možno dovodit, že by on sám považoval takto uložený trest za nedobytný ve smyslu §68 odst. 6 tr. zákoníku, což by jinak mohlo odůvodnit existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/2018-I. Sb. rozh. tr.).
V. Závěrečné shrnutí
24. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení, neboť uplatněné dovolací námitky neodpovídaly označeným a ani jiným dovolacím důvodům uvedeným v §265b odst. 1 tr. ř. O dovolání obviněného mohlo být rozhodnuto tímto způsobem v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký