ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.479.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 479/2022- 1456
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2022 o dovoláních, která podali obvinění J. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, a M. T. , roz. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 55 To 323/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 117/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. T. a M. T. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný J. T. a obviněná M. T. byli rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 6. 2021. sp. zn. 33 T 117/2020, pod bodem I. uznáni vinnými přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný J. T. byl rovněž pod bodem II. 1. – 4. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému J. T. byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní samosprávě v trvání 2 let. Obviněné M. T. byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit Městu XY škodu ve výši 483 952 Kč a obviněnému J. T. byla dále uložena povinnost nahradit Městu XY škodu ve výši 170 207,39 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené Město XY odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě a obou obviněných rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného J. T. v odsuzující části ve výroku o vině pod bodem II. 1. – 4., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Městu XY škodu ve výši 170 207,39 Kč, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc pod bodem II. 3. napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl tak, že uznal obviněného J. T. vinným pod body 1. – 3. přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, který zůstal v napadeném rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I. nedotčen, byl obviněnému podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu vedoucích funkcí ve veřejné správě, s nimiž je spojena správa nemovitého a movitého majetku, na dobu 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému Městu XY škodu ve výši 128 017,39 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněné M. T. odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně se měli obvinění ve stručnosti dopustit tím, že obviněný J. T. v postavení ředitele Sociálních služeb města XY v úmyslu neoprávněně jiného obohatit opakovaně sjednal na období následujícího kalendářního roku se svou manželkou M. T., která byla v pracovním poměru s uvedenou příspěvkovou organizací, dohody o pracovní činnosti na provádění skartací písemností organizace, ačkoliv si v době jejich sjednávání byli oba vědomi skutečnosti, že smlouvy jsou uzavírány pouze fiktivně, že plnění z nich nebude odpovídat adekvátnímu protiplnění, neboť skartace nemohou naplnit maximální možný počet hodin stanovený zákoníkem práce. Takto způsobili poškozenému Městu XY na neoprávněně vyplacených odměnách škodu v celkové výši 483 952 Kč.
4. Skutku pod body 1. – 3. rozsudku odvolacího soudu se obviněný J. T. dopustil jednáním, které je konkretizováno v rozsudku odvolacího soudu, přičemž účastníkům řízení jsou tyto skutečnosti dostatečně známy. Celkem shora popsaným jednáním způsobil poškozenému Městu XY škodu ve výši nejméně 128 017,39 Kč.
II. Dovolání obviněných
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění J. T. a M. T. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které shodně opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Oba obvinění namítli, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž učiněná skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů a postrádají obsahovou spojitost s nimi. Dále obvinění uvedli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
a) Dovolání obviněného J. T.
6. Podle obviněného byl závěr o jeho vině založen na přesvědčení soudů nižších stupňů, že spoluobviněná M. T. měla vykonávat skartaci dokumentů v rámci běžné pracovní doby, a to v hlavním pracovním poměru, a nikoli na základě dohody o pracovní činnosti. Náplní práce obviněné M. T. v rámci hlavního pracovního poměru bylo i metodické zajištění skartace a archivace dokumentů. Metodické řízení však neobsahovalo samotnou skartaci a archivaci dokumentů, neboť se jedná o časově náročnou práci a v rámci pracovního poměru obviněná plnila i další pracovní povinnosti, které jí neumožňovaly vykonávat vlastní skartaci. V příspěvkové organizaci Sociální služby města XY působily pouze dvě administrativní pracovnice, které zpracovávaly účetní i mzdovou agendu týkající se 65 zaměstnanců, navíc vedly evidenci klientů, přičemž organizace měla 154 lůžek. Byly tak plně vytíženy ekonomickou i personální prací. Rozsah práce týkající se skartace a archivace však současně ani nebyl takový, aby odůvodnil vytvoření speciálního pracovního místa. Proto obviněný situaci řešil dohodou o pracovní činnosti. Podle obviněného je správný závěr odvolacího soudu, že ani nebylo prokázáno, že by M. T. práci neodvedla a skartaci a archivaci neprováděla, ani nebylo podle něj prokázáno, že by ji prováděla v pracovní době v rámci hlavního pracovního poměru. Obviněný je přesvědčen, že z důkazů provedených v trestním řízení, zejména z časové kalkulace na skartaci jednoho dokumentu, je zřejmé, že tato práce nemohla být vykonána v rámci pracovní doby v hlavním pracovním poměru. Za této situace neměl být uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
7. Ke skutku, jímž byl uznán vinným pod body 1. – 3. rozsudku odvolacího soudu přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný uvedl, že jako ředitel organizace spravující domov důchodců, klub seniorů a 48 bytů v domech s pečovatelskou službou, vykonával manažerskou službu a musel být k zastižení 24 hodin denně. Běžně docházelo k mimořádným událostem (úmrtí, závažné zdravotní komplikace apod.), které bylo třeba okamžitě řešit i nad rámec běžné pracovní doby. Pokud byl mimo republiku, při původním tarifu se poměrně často stávalo, že nebyl k zastižení. Balíček „Vario profil 2“ tak byl pro jeho potřeby nedostatečný, při „jeho překročení bylo volání velice drahé“, a to byl důvod, proč byl pořízen balíček s vyšším objemem dat. Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by služební telefony používal k soukromým účelům a volal komukoli do zahraničí. Se svými dětmi ani s nikým jiným nikdy v rámci služebního tarifu nekomunikoval, tvrzení odvolacího soudu v tomto směru označil za nesprávné. Tytéž skutečnosti namítl i ve vztahu k mobilnímu internetu, který byl instalován na tabletu, jenž byl majetkem příspěvkové organizace, kterou řídil, přičemž pracoval i o víkendech, mimo běžnou pracovní dobu, musel proto mít zajištěno připojení na internet z tohoto tabletu.
8. Obviněný rozporoval i výši škody, kterou odvolací soud vyčíslil jako součet částek, které byly za služby operátorům uhrazeny, tedy jako by organizace žádné telefonní služby nepotřebovala, ačkoliv i z výpovědi současné ředitelky K. K. je zřejmé, že služby mobilních operátorů jsou nadále využívány, byť jsou nastaveny jiné tarify. Soud prvního stupně neuvedl, jaké částky za jednotlivé tarify by odpovídaly tomu, že by jednal „s péčí řádného hospodáře“. Za nesprávnou označil představu, že by způsobil škodu ve výši hodnoty poskytnutých tarifů, neboť nelze dovodit, že by náklady na tyto služby byly nulové nebo že by poskytnutí těchto služeb výkon jeho práce nevyžadoval a tarif „Vario profil 2“ k jeho práci postačoval. V době poskytnutí těchto tarifů přitom na trhu ještě nebyla taková konkurence, která následně poskytovatele těchto služeb přinutila k podstatnému snížení cen.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
b) Dovolání obviněné M. T.
10. Námitky obviněné jsou obsahově totožné s námitkami obviněného J. T. ve vztahu ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž obviněná M. T. uvedla, že sice měla v pracovní náplni v rámci hlavního pracovního poměru metodické zajištění skartace a archivace dokumentů, avšak metodické řízení nemůže obsahovat vlastní skartaci a archivaci dokumentů jako takovou. Obviněná zdůraznila, že před tím, než s ní byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti, jejímž předmětem byla vlastní skartace a archivace dokumentů, nebyla tato činnost vůbec prováděna. Šlo o časově náročnou práci, kterou nebylo možno vykonávat v rámci hlavního pracovního poměru, s ohledem na rozsah dalších pracovních povinností. V tomto směru obviněná k jí vykonávané práci uvedla stejné argumenty jako obviněný (počet zaměstnanců i klientů, počet spravovaných lůžek). Podle obviněné nebylo prokázáno, že by skartaci a archivaci prováděla v rámci hlavního pracovního poměru, v tomto směru má závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího za důkazně nepodložené.
11. Rovněž obviněná M. T. závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
12. K dovolání obou obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která námitky obviněných označila za zjevně neopodstatněné.
13. Ve vztahu k námitce zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů státní zástupkyně uvedla, že obsahem dovolání obviněných jsou skutkové námitky, v nichž brojí proti rozhodným skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů i proti hodnocení provedeného dokazování. V posuzovaném případě však obsah spisu nevypovídá o tom, že by v řízení došlo ke svévolnému hodnocení důkazů a k rozporu, natož extrémnímu, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ačkoliv je tato námitka podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nedošlo tímto novým ustanovením k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu na otázky skutkové povahy. Smyslem tohoto ustanovení je pouze snaha o nápravu nejtěžších vad důkazního řízení vymezených dřívější judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Pod uvedený dovolací důvod lze proto nadále podřadit tři skupiny vad důkazního řízení, a to tzv. opomenuté důkazy, které nebyly provedeny vůbec, nebo provedeny byly, ale nebyly zhodnoceny, dále případy, že důkaz nebyl získán procesně přípustným způsobem a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, v nichž dochází k deformaci důkazů nebo svévoli při interpretaci důkazního řízení. Pouze v těchto případech lze připustit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, tedy za předpokladu, že se soudy nižších stupňů dopustily flagrantního pochybení, pro které přezkoumávané rozhodnutí co do své legitimity nemůže obstát. K žádnému takovému pochybení ze strany soudů nižších stupňů však podle státní zástupkyně nedošlo, skutková zjištění soudů odpovídají výsledkům dokazování, obvinění byli z předmětné trestné činnosti usvědčeni na podkladě řady důkazů prokazujících jejich vinu, v případě přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku šlo nejen o svědecké výpovědi svědků či obsah úředních záznamů o podaném vysvětlení dalších osob, ale i o množství dalších důkazů uvedených v bodě 14. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný J. T. uzavíral s obviněnou M. T. v období let 2013 až 2018 každoročně dohody o pracovní činnosti na pozici administrativní a spisový pracovník, podle které měla být komplexně zajištěna předarchivní péče (spisový a skartační řád) a měla být provedena archivační a skartační práce ve stanovených termínech. Dne 1. 12. 2015 byla přijata obviněná M. T. do pracovního poměru na pozici personalista a finanční referent, přičemž náplní této práce bylo mimo jiné zajištění a metodické usměrnění spisové služby podle příslušných právních předpisů (spisový a skartační řád). Náplň práce z obou uvedených pracovněprávních titulů se tedy překrývala, resp. byla totožná ve vztahu k uvedeným činnostem. Dohody o pracovní činnosti byly uzavírány uměle a oba obvinění uvedeným jednáním uváděli poškozené město XY, resp. osoby oprávněné za něj jednat, v omyl. Obviněné M. T. tak byla vyplácena odměna na základě dohody o pracovní činnosti, ačkoli za tutéž činnost byla odměňována v rámci hlavního pracovního poměru. Docházelo k duplicitnímu odměňování obviněné za tutéž činnost.
15. V případě jednání popsaného pod bodem II. 1., 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a pod bodem 1. a 2. výroku o vině soudu odvolacího byl obviněný podle státní zástupkyně usvědčen množstvím listinných důkazů, zejména obsahem uzavřených smluv a faktur za služby od provozovatele O2 Czech Republic, a. s., dokládajících opakované navyšování objemu dat. Na základě provedeného dokazování dospěly soudy správně k závěru, že obviněný využil svěřené finanční prostředky ve svůj prospěch, když u společnosti O2 Czech Republic, a. s., objednal datový roaming balíček „Evropa opakovaný L“ a uzavřel dohodu o odběru nové služby „Mobilní internet Business XL“. Uvedené výdaje byly vynaloženy nehospodárně a neúčelně, pro výkon jeho funkce byly zbytečné, neboť disponoval zcela dostačujícím balíčkem služeb „Vario profil 2“. Spotřebovaná data neodpovídala pozici obviněného ani možnostem jejich využití pro chod příspěvkové organizace. Navíc služby mobilního operátora byly obviněným opakovaně využívány k telefonátům do zahraničí, kde se nacházely jeho děti, služby operátora hrazené zaměstnavatelem tedy využíval i k soukromým účelům.
16. Státní zástupkyně nepřisvědčila ani námitce obviněného o nesprávném stanovení výše škody, uvedla, že se soud prvního stupně výší škody řádně zabýval, vycházel z rozpisů vyúčtování služeb za jednotlivé balíčky poskytovaných služeb, včetně faktur vystavených společností O2 Czech Republic, a. s., výše škody odpovídala vyúčtování za služby využívané obviněným nad rámec standardního tarifu „Vario profil 2“. Postupu soudů při stanovení výše škody tedy nelze nic vytknout. Námitku obviněného o nesprávném stanovení výše škody proto státní zástupkyně označila za nedůvodnou.
17. Rovněž ve vztahu k výroku o vině pod bodem II. 4. rozsudku soudu prvního stupně a pod bodem 3. výroku o vině odvolacího soudu je obviněný přesvědčivě podle státní zástupkyně usvědčen důkazy, na které soudy nižších stupňů poukázaly, znaleckým posudkem byla vyčíslena zůstatková hodnota předmětného motorového vozidla, přičemž z kupní smlouvy vyplývá i částka, za kterou toto vozidlo obviněný prodal dceři své manželky. Závěry obou soudů nižších stupňů považuje státní zástupkyně za správné i v tomto bodě, přičemž tyto soudy se vypořádaly i s obhajobou obviněného a vytvořily si tak potřebný skutkový podklad pro své rozhodnutí. K žádnému porušení práva obviněného na spravedlivý proces ani v tomto případě nedošlo.
18. Státní zástupkyně pak s poukazem na výše uvedené konstatovala, že nelze dovodit, že by rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rozhodnutí soudu prvního stupně není zatíženo ani žádnou vadou, která by odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Námitky obviněných jsou z velké části pouze opakováním jejich dosavadní obhajoby uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s níž se tyto soudy dostatečně a přesvědčivě vypořádaly.
19. Na základě výše uvedeného státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
20. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
21. Nejprve je nutno obecně připomenout, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Jak je již výše uvedeno, dovolání je mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) je pak naplněn v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Oba obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, přičemž dovodili, že v řízení předcházejícím rozsudku odvolacího soudu byly dány důvody dovolání uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
b) K námitkám obviněných
Ke skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně
25. Obvinění J. T. i M. T. ve svých dovoláních namítali, že nebylo prokázáno, že by obviněná prováděla vlastní skartaci a archivaci dokumentů v rámci hlavního pracovního poměru. Oba obvinění argumentovali tím, že rozsah této činnosti, doba nutná k archivaci či ke skartaci jednotlivých dokumentů obviněné neumožňovala tyto činnosti provádět v běžné pracovní době. Nejvyšší soud předně uvádí, že námitky obviněných v tomto směru jsou ryze skutkové povahy, nesprávné hmotněprávní posouzení obvinění zakládají na odlišném skutkovém stavu, než jaký byl zjištěn soudy obou stupňů. Obvinění v tomto směru pouze opakovali svoji obhajobu, kterou uplatnili již v předchozích stadiích řízení. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se s touto obhajobou obviněných vypořádaly a vysvětlily, proč jí neuvěřily a považují ji za vyvrácenou.
26. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že institut dovolání není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání jimi provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11). Jak správně uvedla již státní zástupkyně, ani zakotvením nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. od 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření přezkumu Nejvyššího soudu na otázky skutkové povahy. Tento dovolací důvod slouží pouze k nápravě nejzávažnějších vad dokazování, v jejichž důsledku došlo k zjevnému rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudů, tedy pokud důkazní řízení trpí natolik závažnými vadami, které jsou v rozporu s právem na spravedlivý proces. O takovýto rozpor jde v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že rozhodná skutková zjištění soudů zcela postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna. Takovýto zjevný nesoulad je tak dán v případě očividného rozporu mezi skutkovými a právními závěry soudů a provedenými důkazy, a to za situace, že skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014).
27. Nejvyšší soud však mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů neshledává žádný rozpor, samotný odlišný názor obviněných na hodnocení důkazů a na skutkové závěry z nich vyvozené nezakládá žádný rozpor v uvedeném smyslu, natož rozpor zjevný. Vina obviněných byla založena na řadě důkazů, na které soudy nižších stupňů ve svých rozsudcích poukázaly. Soudy rovněž vyložily, že náplň práce personalistky a referentky, kterou obviněná M. T. vykonávala v rámci pracovního poměru, se překrývala s náplní práce vymezenou dohodou o pracovní činnosti, přičemž v řízení bylo prokázáno, že obviněná práci nevykonávala nad rámec osmihodinové pracovní doby. Podle výpovědí svědků obviněná odcházela ze zaměstnání po konci pracovní doby, později odpoledne či o víkendu se již na pracovišti nevyskytovala. Vyvrácena byla i obhajoba obviněné, že práci prováděla v místě svého bydliště o víkendech a po večerech. Kromě skutečnosti, že neměla obviněná povolení pracovat z domova, nelze pominout ani to, že pracovala s dokumenty obsahujícími citlivá data, které nemohly být přemísťovány mimo pracoviště. Nikdo ze svědků nepodpořil ani obhajobu obviněné, že si dokumenty ke skartaci nosila domů. Přitom podle mzdových listů a docházky obviněná vykonávala údajně práci na pracovišti. Soudy nižších stupňů tak na základě logického hodnocení provedených důkazů dospěly ke správnému závěru, že odměna, kterou obviněná pobírala na základě dohody o pracovní činnosti, byla neoprávněná a dohody o pracovní činnosti byly uzavírány pouze fiktivně.
Ke skutku pod bodem 1. až 3. rozsudku odvolacího soudu
28. Rovněž námitky obviněného proti skutku pod body 1. – 3. rozsudku odvolacího soudu jsou skutkové povahy. Obviněný pouze ve shodě se svojí dosavadní obhajobou znovu předložil svoji verzi skutkového děje, kterou soud prvního stupně a následně i soud odvolací vyvrátily. Jak již bylo uvedeno výše, tyto námitky nejsou způsobilé naplnit žádný dovolací důvod. Ani zde nenalézá Nejvyšší soud zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Odvolací soud vyložil své závěry o nehospodárnosti tarifů sjednaných obviněným, které založil nejen na výpovědi svědkyně K. K., která vykonávala funkci po obviněném, ale i na zjištěních, že měl obviněný na svém pracovišti, kde měl především svoji práci vykonávat, k dispozici neomezený přístup k internetu a objem dat. Ve vztahu k aktivovanému tarifu „Vario Profil 2“ je pak nezbytné připomenout, že obviněnému umožňoval neomezené volání a SMS služby, přičemž objem dat činil 1,5 GB, a byl pro potřeby obviněného odpovídající jeho pracovnímu zařazení podle závěrů soudů nižších stupňů zcela dostačující.
29. Přesvědčivé úvahy vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů mají svůj podklad ve výsledcích provedeného dokazování, nenesou stopy jakékoli deformace obsahu některého z důkazních prostředků ani nedůvodné upřednostnění některé skupiny důkazů svědčících v neprospěch obviněného. Soudy nižších stupňů se rovněž neopomněly vypořádat s obhajobou obviněného, přitom respektovaly zásady ústnosti (§2 odst. 11 tr. ř.), bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.), stejně tak dodržely zásadu volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Rozhodně nelze dovodit, že by v posuzované věci obviněného došlo k situaci zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními soudů a z nich vyvozenými právními závěry, které jsou obsaženy ve výroku o vině a v odůvodnění napadených rozhodnutí, ostatně ani sám obviněný nevysvětlil, v čem by tento rozpor měl konkrétně spočívat a z jakých skutečností jeho existenci dovodil.
30. Neopodstatněná je i námitka obviněného proti stanovení výše škody, kterou obviněný svým jednáním způsobil. Pokud odvolací soud vycházel ze zjištění, že tarif „Vario Profil 2“ byl pro výkon jeho zaměstnání dostačující, pak je správný závěr, že výše škody odpovídala součtu všech finančních prostředků, které byly vynaloženy na další telekomunikační služby nad rámec tohoto tarifu.
31. Námitky uplatněné obviněnými tedy neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, které uplatnili, neodpovídaly ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Za této situace nezbylo než konstatovat, že dovolání podaná obviněnými byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí
32. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných J. T. a M. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání obviněných bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 9. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký