ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.651.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 651/2022- 4362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. S. , nar. XY ve XY, okr. XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 45/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 3 T 45/2013, byl obviněný R. S. uznán vinným jednak trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), a jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky uvedenými pod body I. a II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 2 roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti News Outdoor Czech Republic, s. r. o., STOREX, spol. s r. o., Tech Data Distribution, s. r. o. (nyní TD SYNNEX Czech, s. r. o.), BigMedia, s. r. o., W.A.T.C.H CZ, s. r. o., MARKE, s. r. o. (nyní Mangusta, s. r. o., v likvidaci), a TASY, s. r. o., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti zmíněnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, jímž podle §258 odst. 1 písm. d) a e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) a b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednak přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky uvedenými pod body I. a II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za to byl obviněnému uložen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu „vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních korporací a družstev“ na dobu 2 roků.
3. K tomu je třeba dodat, že Městský soud v Praze rozhodl tímto rozsudkem poté, co jeho dřívější rozhodnutí ve věci – usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 8 To 286/2016, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 3 T 45/2013, podle §265k odst. 1 tr. ř. z podnětu dovolání obviněného zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 Tdo 534/2017. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla tímto usnesením zrušena také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 3 T 45/2013, o vině a trestu obviněného, o nárocích poškozených na náhradu škody a o částečném zproštění obviněného obžaloby, přičemž tento rozsudek z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 8 To 24/2019, v odsuzující části zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Posléze Obvodní soud pro Prahu 1 znovu rozhodl rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 3 T 45/2013, o vině a trestu obviněného a o nárocích poškozených na náhradu škody. Z podnětu odvolání obviněného následně Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a sám rozhodl o vině a trestu obviněného.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný R. S. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř.
5. V dovolání obviněný namítl, že v případě přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby vycházejí závěry odvolacího soudu ze znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové, který nerespektuje judikaturu Nejvyššího soudu týkající se započtení platby plátce daně či pojistného na jeho starší dluh u příjemce platby. Tento znalecký posudek je podle názoru obviněného vnitřně rozporný, když v jeho dodatku je vyčíslena dlužná částka na dani z příjmů ze závislé činnosti ve výši 503 557 Kč, přičemž není jasné, jak mohlo dojít k navýšení dlužné částky asi o 103 000 Kč a jak tuto skutečnost hodnotil odvolací soud. Jak dále obviněný zdůraznil, finanční úřad přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., pohledávky z titulu neuhrazené daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti pouze ve výši 97 025 Kč, případná výše neuhrazených plateb daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti tedy nemůže přesahovat tuto částku. Znalkyně Ing. Eva Klapuchová se pak údajně dopustila pochybení, když nezapočetla provedené platby přednostně na dlužné pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení sražené z mezd zaměstnanců, ale tyto platby započítávala poměrně jak na platby za zaměstnance, tak na platby za obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., a zavádějící pak jsou i závěry znaleckého posudku ve vztahu k údajnému předlužení obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., již ke dni 1. 1. 2008. Obviněný rovněž vytkl, že znalecký posudek znalkyně Ing. Evy Klapuchové je procesně nepoužitelný, protože byl vyhotoven v rozporu s ustanovením §107 odst. 1 tr. ř., když je zřejmé, že znalkyně hodnotila jednotlivé důkazy a také je sama zajišťovala; obviněný označil tento znalecký posudek také za nevěrohodný z důvodu neúplnosti a vadnosti podkladových materiálů a za nesrozumitelný pro laickou veřejnost. Uvedená pochybení, jakož i neochota znalkyně odpovídat před soudem na dotazy obhajoby, představují porušení práva obviněného na spravedlivý proces a měly vést k vypracování revizního znaleckého posudku.
6. V souvislosti se zločinem podvodu obviněný s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1013/2009, namítl, že v roce 2008, tedy v době, kdy byly uzavírány smlouvy s většinou dodavatelů, byla obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., finančně zajištěna bankovní zárukou, přičemž v dané době nemohl předpokládat, že ze strany banky dojde k jejímu ukončení a neprodloužení kontokorentních úvěrů ke krytí vystavených tankovacích karet u obchodní společnosti ÖMV Česká republika, s. r. o. V důsledku neprodloužení poskytnutých bankovních úvěrů se obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., dostala do finančních problémů, přičemž na tuto skutečnost se obviněný snažil reagovat zajištěním vstupu nových investorů, kteří garantovali, že veškeré závazky z projektů společnosti budou uspokojeny. Soudy nižších stupňů přitom nepostavily najisto, kdy vznikly jednotlivé závazky obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o.; z jejich rozboru obviněný učinil závěr, že v případě obchodních společností News Outdoor Czech Republic, s. r. o., a MARKE, s. r. o., nebyl proveden žádný důkaz k údajně učiněným objednávkám, přičemž ze žádných okolností nelze vznik objednávky časově určit, čemuž odpovídá i neexistence tohoto podstatného údaje ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku. U obchodních společností STOREX, spol. s r. o., Tech Data Distribution, s. r. o., W.A.T.C.H. CZ, s. r. o., a TASY, s. r. o., pak šlo o objednávky zboží přímo pro konečného zákazníka s tím, že nikdy nebyl proveden důkaz rámcovou smlouvou mezi obchodní společností MED-MEDIA, spol. s r. o., a příslušnou obchodní společností o tom, kdy a komu má být zboží fakturováno. K prokázání těchto údajných závazků pak nebyly provedeny buď žádné důkazy, případně toliko nepodepsané faktury, z nichž však podle obviněného nelze spolehlivě dospět k závěru, že bylo vůbec zboží dodáno a že šlo o existující pohledávky. Navíc některé objednávky byly uskutečněny až poté, co obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., v obchodním rejstříku zveřejnila účetní závěrku za rok 2008, z níž vyplývá její zjevně neuspokojivý hospodářský stav – v těchto případech tedy poškozené obchodní společnosti měly k dispozici informace o špatné finanční situaci obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o. U jiných objednávek pak obviněný neměl v době jejich provedení úmysl neuhradit závazek, protože byl přesvědčen, že dodávka bude uhrazena z peněz konečných zákazníků, přičemž následně mělo dojít k převzetí závazku ze strany obchodní společnosti xPool, a. s. V souvislosti s poškozenou obchodní společností BigMedia, spol. s r. o., obviněný uvedl, že příslušná objednávka byla uskutečněna v době, kdy obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., neměla problémy s hrazením svých závazků, a není tedy jasné, jaké údaje měl obviněný zatajit této poškozené obchodní společnosti.
7. Obviněný zpochybnil i závěr soudů nižších stupňů, podle něhož obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., byla ve stavu předlužení již ke dni 1. 1. 2008. Ze znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové i z odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle obviněného zřejmé, že pro stanovení hodnoty majetku obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., se nesprávně vycházelo jen z hodnoty evidované v rozvaze obchodní společnosti a nebyla zohledněna i hodnota očekávaných výnosů. V tomto směru tedy skutková věta minimálně ve vztahu k obchodním společnostem News Outdoor Czech Republic, s. r. o., a BigMedia, spol. s r. o., neodpovídá skutečnému stavu hospodaření obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o. Z provedeného dokazování podle obviněného rovněž nevyplývá, že by v době uzavírání objednávek u jednotlivých věřitelů převáděl za nevýhodných podmínek výrobní prostředky obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., do obchodní společnosti xPool, a. s. Jak v této souvislosti obviněný zdůraznil, byl zproštěn obžaloby ve vztahu k trestným činům poškozování věřitele a zvýhodňování věřitele, u nichž mu byl kladen za vinu právě takový převod za výrazně nevýhodných podmínek. Soudy nižších stupňů také zcela opominuly snahu obviněného řešit veškeré závazky např. formou osobního ručení či hrazení splátek, což dokládá, že v době učinění jednotlivých objednávek neměl úmysl nehradit tyto závazky. Obviněný tak má za to, že závěr odvolacího soudu, podle něhož v době objednávek zboží nečinil žádné kroky k informování dodavatelů obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., o jejím hospodářském stavu, neodpovídá provedenému dokazování.
8. Obviněný v dovolání také vytkl soudům nižších stupňů, že neprovedly důkaz výslechem žádného ze svědků, které sám navrhoval, a že ačkoliv nedal souhlas se čtením protokolů o předchozích výpovědích svědků D. K., L. D. a R. T. a soud prvního stupně tyto protokoly v řízení po předchozím zrušujícím rozhodnutí nepřečetl, soudy obou stupňů přesto vycházejí z těchto původních výpovědí. Proto podle obviněného i z důvodu neopatření navrhovaného revizního posudku ke znaleckému posudku Ing. Evy Klapuchové došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na obhajobu.
9. Navíc podle názoru obviněného v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl mimo jiné v celém rozsahu zrušen rozsudek soudu prvního stupně, chybí výrok o nárocích poškozených na náhradu škody, což je skutečnost, která naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 8 To 266/2021, a také další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného R. S. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru v dovolání chybí argumentace vztahující se k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., především odkaz na některý z důvodů uvedených v §11 odst. 1, 2 a 5 či §11a tr. ř., pro který nebylo možno trestní stíhání obviněného zahájit, resp. bylo-li již zahájeno, nebylo povinně zastaveno, ačkoliv k takovému postupu měly být dány zákonné důvody. Formálním způsobem pak podle státní zástupkyně obviněný přistoupil i k odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., založeného na námitce, že v rozhodnutí chybí některý výrok nebo je neúplný, neboť nepřipojil žádnou argumentaci v tom smyslu, že by v jeho případě došlo k některé z vad vytýkatelných tímto dovolacím důvodem.
12. Ve vztahu k přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud pod bodem 20. odůvodnění svého rozsudku vyložil, z jakých důvodů snížil původně stanovenou výši sražených a neuhrazených odvodů pojistného na zdravotní pojištění, včetně postupu podle §15 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, o započtení všech plateb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za zaměstnance ve sledovaném období, a to ve vztahu k vyjmenovaným zdravotním pojišťovnám. Respektoval tak právní závěr vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. 20/2005 Sb. rozh. tr., které se vztahuje k právnímu významu započtení z hlediska trestnosti plátce. Odvolací soud rovněž srozumitelně vysvětlil, jakým způsobem se oproti soudu prvního stupně vypořádal se závěry znalkyně Ing. Evy Klapuchové, vyplývajícími zejména z druhého dodatku jejího znaleckého posudku. Přitom podrobně vyložil své závěry vyznívající ve prospěch obviněného a ve svém důsledku spočívající ve snížení celkové výše způsobeného trestného následku (viz body 16. až 20. odůvodnění jeho rozsudku) s návazností na zohlednění časové působnosti trestních zákonů z hlediska právní kvalifikace (viz bod 23. odůvodnění jeho rozsudku). Jestliže odvolací soud v rámci svého hodnotícího postupu vyargumentoval důvody a míru, v níž považoval závěry znalkyně za vypovídající, pak takovým způsobem spolehlivě pokryl řešenou otázku poměru neuhrazených a uhrazených povinných plateb a odvodů ve sledovaném období existence zákonné povinnosti obviněného, jakož i podmínky započtení dodatečných úhrad. Námitku tvrzeného vnitřního rozporu uvedeného znaleckého posudku z hlediska skutkových závěrů přijatých na podkladě takto vyloženého postupu odvolacího soudu tedy nelze považovat za důvodnou.
13. Pokud obviněný ve vztahu ke dlužné částce na neodvedené dani z příjmů poukázal na skutečnost, že finanční úřad přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., pohledávky z uvedeného titulu pouze ve výši 97 025 Kč, a tudíž by případná výše neuhrazených plateb nemohla přesáhnout tuto částku, pak státní zástupkyně odkázala na dřívější kasační usnesení Nejvyššího soudu ve věci obviněného. Nejvyšší soud se touto otázkou totiž už zabýval, když v této souvislosti uvedl, že výše náhrady škody požadovaná poškozenými se nemusí shodovat s výší skutečně způsobené škody, kterou zjistil soud v dané trestní věci a která má význam pro rozsah spáchaného trestného činu (bod 37. odůvodnění zmíněného usnesení).
14. K námitkám obviněného stran nedodržení postupu soudu prvního stupně podle §219 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k svědkům D. K., L. D. a R. T. státní zástupkyně uvedla, že jim nelze přisvědčit z důvodů uvedených pod bodem 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Pokud jde o namítané překročení pravomocí znalkyně Ing. Evy Klapuchové, ani zde odvolací soud podle státní zástupkyně neshledal pochybnosti v souvislosti s popisem úkolu, který byl znalkyni zadán, a neztotožnil se ani s námitkou, že by tato znalkyně prováděla hodnocení spojené s otázkami rozhodnými pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného, včetně otázky účinné lítosti ve smyslu §242 tr. zákoníku (viz bod 14. odůvodnění jeho rozsudku).
15. Ve vztahu ke zločinu podvodu státní zástupkyně poukázala na závěry Nejvyššího soudu vyplývající z jeho dřívějšího kasačního usnesení v této věci obviněného. Odvolací soud s respektem k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu následně konstatoval, že důvodnost trestního stíhání obviněného pro tento skutek nebyla nikdy zpochybněna ani soudem odvolacím ani soudem dovolacím a k dalšímu dokazování ve vztahu k tomuto skutku nebyl soud prvního stupně vyššími soudy ani zavázán. Odvolací soud se v tomto případě ztotožnil (s výjimkou dílčích úprav ve prospěch obviněného) se závěry soudu prvního stupně, a to jak co do šíře provedených důkazů, tak i ohledně jejich skutkového a právního hodnocení.
16. Bez respektu k dřívějším závěrům Nejvyššího soudu pak podle názoru státní zástupkyně obviněný uplatnil argumentaci, která je založena na rozboru všech dotčených odběratelských vztahů obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., a v této souvislosti pak na zpochybnění existence učiněné objednávky, případné rámcové smlouvy, existence pohledávky atd. Stejně je pak třeba nahlížet na způsob zpochybnění naplnění subjektivní stránky podvodného jednání obviněného – ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1013/2009, je totiž zjevné, že v době uzavření daných smluv s jednotlivými dodavateli obviněný mohl vědět, že nebudou plněny. Jak dále státní zástupkyně zdůraznila, skutkové zjištění o stavu předlužení obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., vyplývající ze závěrů znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové bylo akceptováno i Nejvyšším soudem tak, jak to odpovídá zákonným ustanovením insolvenčního zákona o předlužení, včetně kritérií při stanovení hodnoty dlužníkova majetku, a to aniž by bylo možno se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat možnost uskutečnění takových aktivit s doposud nevyvedeným majetkem obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., které jsou spojeny s perspektivou jisté „majetkové obrody“ předluženého úpadce. Použitý odkaz na výklad právního pojmu „majetek“ ve smyslu §495 občanského zákoníku tak za popsaného stavu podnikání obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., v posuzovaném období zcela postrádá jakékoli opodstatnění. V souvislosti s popisem vědomí obviněného o stavu značného předlužení obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., není ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. přípustná jeho argumentace, že se převod většiny majetku této obchodní společnosti do obchodní společnosti X-pool, a. s., uskutečnil za zcela obvyklých podmínek a že jeho důvodem bylo snížení nákladů vynakládaných obchodní společností MED-MEDIA, spol. s r. o., na její provoz.
17. Za procesně nepřípustnou označila státní zástupkyně námitku, kterou obviněný zpochybnil závěr soudů, podle něhož vůči poškozeným dodavatelům obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., nečinil kroky k tomu, aby byli pravdivě informováni o nepříznivém hospodářském stavu zmíněné společnosti. V případě znaku „zamlčení podstatných skutečností“ u zločinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku totiž není třeba prokazovat, že si je druhá strana mohla zjistit, resp. pokud by jí byly uvedené podstatné skutečnosti známé, nejednala by tím způsobem, kterým v posuzovaném případě jednala.
18. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
19. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. K tomu je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž dovolání podané z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu i námitky dovolatele obsahově odpovídaly. Obviněný R. S. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř.
20. D ovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je možné uplatnit, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V podstatě jde o případy, kdy bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, které nebylo zastaveno, ačkoliv existoval některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1, 2 a 5 nebo §11a tr. ř., kde jsou taxativně, pozitivně a výslovně vypočteny důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady týkající se průběhu trestního stíhání (např. chybějící některé náležitosti usnesení o zahájení trestního stíhání apod.) nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz např. rozhodnutí pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.). Obviněný však nijak blíže neodůvodnil uplatnění toho důvodu, resp. ve svém dovolání nevznesl žádné námitky, které by i s nutnou mírou benevolence mohly být podřazeny pod uvedený dovolací důvod, takže Nejvyšší soud se tímto dovolacím důvodem nemohl zabývat. K tomu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo a konkrétně uvedl, jaké vady v tomto směru vytýká napadenému rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícímu. V dovolacím řízení může totiž ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Meze přezkumu tedy stanovuje Nejvyššímu soudu sám dovolatel.
21. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak spočívá ve významném narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, jimiž dovolatel toliko obecně vytýká nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazuje na jinou verzi skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní interpretace provedených důkazů, aniž by označil konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich hodnocením soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
22. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak naplněn tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. To jinými slovy znamená, že může být úspěšně uplatněn za předpokladu, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
b) K námitkám vztahujícím se k přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku
24. Obsahem námitek obviněného týkajících se přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným, je pouze jeho nesouhlas s procesem dokazování ve věci – konkrétně se závěry vyplývajícími ze znaleckého posudku z oboru účetnictví Ing. Evy Klapuchové a jeho procesní použitelností. Jak zde obviněný zdůraznil, znalkyně při jeho vypracování údajně ignorovala judikaturu Nejvyššího soudu, sama vyhledávala a hodnotila důkazy a řešila právní otázky, což náleží pouze soudu; obviněný označil znalecký posudek za věcně nesprávný, nesrozumitelný a vnitřně rozporný, tudíž shledal jeho procesní nepoužitelnost. I když formálně by mohlo jít o námitky, které by za určitých okolností byly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým lze napadat specifické vady procesu dokazování, ve skutečnosti ovšem nejsou způsobilé naplnit citovaný ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. a založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obviněný totiž ve svém dovolání neuvedl žádné konkrétní argumenty, z nichž by vyplývalo, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ani soudům nevytkl jiné relevantní vady, které by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud tedy v řízení o dovolání není další (třetí) instancí obecně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v trestním řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko odvolací soud prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze ve specifických případech zcela zjevného a konkrétního porušení pravidel dokazování, které ovšem v nyní projednávaném případě obviněný nevytkl a ani z trestního spisu a z napadeného rozhodnutí nevyplývají žádné nedostatky takového charakteru.
25. Rovněž obecně pojatá námitka obviněného, že soudy nižších stupňů nevyhověly jeho návrhu a nezadaly vypracování tzv. revizního znaleckého posudku ve vztahu ke znaleckému posudku Ing. Evy Klapuchové, neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Přitom nejde ani o případ tzv. opomenutého důkazu, jímž by se soudy nižších stupňů bez náležitého odůvodnění nezabývaly (k opomenutým důkazům v trestním řízení viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Návrh obviněného na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem totiž odvolací soud usnesením vyhlášením při veřejném zasedání o odvolání konaném dne 6. 1. 2022 zamítl, přičemž toto své rozhodnutí zcela dostatečně odůvodnil (viz protokol o veřejném zasedání odvolacího soudu na č. l. 4278 trestního spisu).
26. Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud dodává, že soudy nižších stupňů se ohledně přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného obviněným, vyhovujícím způsobem vypořádaly s vadami vytknutými pod body 39. a 40. dřívějšího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. Soud prvního stupně na s. 30 svého rozsudku totiž po doplnění dokazování dospěl k jednoznačnému zjištění, že obchodní společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., měla dostatek finančních prostředků na to, aby mohla odvést za své zaměstnance povinné zákonné platby, přestože se v rozhodném období nacházela ve stavu předlužení, přičemž odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil (viz bod 8. odůvodnění na s. 14 jeho rozsudku). Stejně tak v reakci na výtky Nejvyššího soudu došlo k příslušné úpravě formulace části popisu skutku.
c) K námitkám vztahujícím se ke zločinu podvodu
podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku
27. Pokud jde o uplatněné námitky obviněného vztahující se ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonanému a dílem ve stadiu pokusu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, kterými zpochybnil závěry soudů o jeho úmyslu neplnit závazky obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., již v době jejich vzniku, tyto svým obsahem nespadají pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a g) tr. ř., ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněný jimi totiž nerespektuje zjištěný skutkový stav popsaný pod bodem II. výroku o vině v odsuzující části napadeného rozsudku, podle kterého obviněný „… přestože si byl vědom toho, že společnost MED-MEDIA, spol. s r. o., je předlužena, a navíc jsou z ní za nevýhodných podmínek vyváděny výrobní prostředky … úmyslně udržoval stav, kdy nové objednávky byly činěny bez vyrozumění příslušných dodavatelů o špatném finančním stavu společnosti a o vysoké míře rizika, že faktury za objednané zboží a služby nebudou uhrazeny, … přestože si byl vědom skutečnosti, že takovým jednáním může svým smluvním partnerům způsobit škodu a s jejím případným vznikem byl však srozuměn, přičemž plánovitým neuhrazením objednávek zboží a služeb, jež obžalovaný učinil v době, kdy již měl v úmyslu ukončit podnikání předlužené společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o.“. Ve skutečnosti tedy obviněný zpochybňuje proces provádění a hodnocení důkazů, čímž směřuje (ve svůj prospěch) k revizi učiněných skutkových zjištění a v tomto směru jeho námitky neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Stejně tomu je i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, pokud skutková zjištění nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Obviněný však svými námitkami nevytýká existenci takové vady, když pouze předkládá vlastní skutková tvrzení a opakovaně argumentuje, že jde o skutková zjištění, která vyplynula z dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Rozhodným skutkovým zjištěním, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, přitom zcela odpovídá právní posouzení skutku právě jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného v přímém úmyslu. Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud dodává, že otázkou zavinění u trestné činnosti spáchané obviněným se soud prvního stupně zabýval na s. 31 a 33 svého rozsudku, kde uzavřel, že obviněný jednal v přímém úmyslu. Odvolací soud následně nezpochybnil tento závěr soudu prvního stupně, přičemž i Nejvyšší soud jej považuje za správný, když ze samotného charakteru a způsobu jednání obviněného, které je popsáno pod bodem II. ve výroku o vině v odsuzující části napadeného rozsudku, ani nelze usuzovat na jiné než úmyslné zavinění. Navíc správnost právního posouzení tohoto skutku, a to včetně úmyslného zavinění obviněného, nijak nezpochybnil Nejvyšší soud ani ve svém dřívějším kasačním rozhodnutí.
28. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možné podřadit námitku tzv. opomenutého důkazu, tedy důkazu, o kterém v trestním řízení soudy nerozhodly, či důkazu, jímž se soudy bez adekvátního odůvodnění nezabývaly, když k návrhu obviněného soudy odmítly provést důkaz výslechem svědků P. B., K. Č., S. B. a S. V. Ani tato námitka však neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, protože ve skutečnosti nejde o případ opomenutého důkazu, jímž by se soudy nižších stupňů bez náležitého odůvodnění nezabývaly. Příslušné návrhy na doplnění dokazování totiž odvolací soud zamítl jako nadbytečné, přičemž toto své rozhodnutí dostatečným způsobem odůvodnil (viz bod 29. odůvodnění na s. 23 jeho rozsudku).
29. Stejného charakteru pak jsou i námitky, kterými obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů týkajícími se stavu předlužení obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., protože ani tyto svým obsahem neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a ani jiným zákonným dovolacím důvodům. Obviněný jimi totiž ve skutečnosti vytýká vadné hodnocení provedených důkazů a zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů. Soud prvního stupně rozvedl závěry týkající se solventnosti obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o., na s. 30 a 31 svého rozsudku, tyto závěry potvrdil odvolací soud jako správné a Nejvyšší soud se s nimi rovněž ztotožnil.
30. Relevantní pak nejsou ani dovolací námitky obviněného ohledně skutkových okolností jednotlivých závazků obchodní společnosti MED-MEDIA, spol. s r. o. V tomto případě totiž obviněný opět nerespektuje zjištěný skutkový stav ve věci a ve skutečnosti zpochybňuje proces dokazování. Námitky takového charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, nebo jiného hmotně právního posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani jimi není dokládán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který se vyžaduje pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Stejně je tomu i v případě výhrad obviněného k postupu soudu prvního stupně podle §219 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k svědkům D. K., L. D. a R. T. Jde totiž o ryze procesní námitky, které svým obsahem nespadají pod žádný ze zákonných důvodů dovolání.
d) K námitce, že v rozhodnutí chybí výrok o náhradě škody
32. K námitce, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o náhradě škody, Nejvyšší soud obecně připomíná, že obviněný se může dovoláním domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch. Pokud jde o nyní napadené rozhodnutí odvolacího soudu, lze vzhledem k jeho odůvodnění předpokládat, že by ohledně uplatněných nároků poškozených na náhradu škody rozhodl stejně jako soud prvního stupně (jehož rozsudek odvolací soud v celém rozsahu zrušil), tedy že by všechny poškozené výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Za této situace ovšem nelze usuzovat, že vyslovení takového výroku by bylo ve prospěch obviněného, když by jeho procesní situaci žádným způsobem neovlivnilo. V případě výroku podle §229 odst. 1 tr. ř. jde totiž o postup výhradně ve prospěch příslušného poškozeného, jelikož se jím potvrzuje, že nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení byl v řízení uplatněn včas a řádně, ovšem pro vyslovení povinnosti k takové náhradě není podle výsledků dokazování ve věci podklad či by bylo nutné významně doplnit dosavadní dokazování. Tato skutečnost pak má mimo jiné vliv na běh promlčecí lhůty práva poškozeného, protože dochází k jejímu tzv. stavení podle §648 občanského zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2478/2004). Z tohoto důvodu je dovolání obviněného v části, v níž namítá chybějící výrok podle §229 odst. 1 tr. ř. v rozhodnutí odvolacího soudu, nepřípustné.
V. Závěrečné shrnutí
33. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. S. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
34. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu