ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.732.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 732/2022- 383
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 87/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 89/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh trestního řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 29 T 89/2021, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento přečin a dále za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 a §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozenému J. S. ve výši 64 692 Kč a poškozené obchodní společnosti Le Palais – Praha, s. r. o., ve výši 195 240 Kč.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, o kterém rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, svým rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 87/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému L. P. podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, který byl obviněnému doručen dne 18. 9. 2021. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o náhradě škody).
3. Pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, je podrobně konkretizován v rozsudku soudu prvního stupně a účastníkům řízení je dostatečně znám. S ohledem na obviněným uplatněné dovolací námitky je nutno pouze připomenout, že prvního útoku tohoto pokračujícího trestného činu se obviněný L. P. dopustil dne 25. 6. 2021 a druhého dne 27. 7. 2021.
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovodil, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Toto nesprávné hmotněprávní posouzení odvolacího soudu spočívá podle přesvědčení obviněného v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku při posouzení vztahu souběhu a podmínek pro uložení souhrnného trestu, neboť za rozhodné považoval datum 18. 9. 2021, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021. Podle názoru obviněného odvolací soud nesprávně dovodil vztah souběhu z hlediska podmínek ukládání souhrnného trestu jen k protiprávnímu jednání ze dne 25. 6. 2021 a 27. 7. 2021, za které byl odsouzen rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 29 T 89/2021, a nikoli i ke skutku ze dne 24. 9. 2021, za který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021.
6. Obviněný zdůraznil, že smyslem ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku je, aby souhrnný trest tvořil jednotu, jako kdyby se jednalo o trest úhrnný podle §43 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž o druhu a výměře trestu zásadně nesmí rozhodovat nahodilá okolnost, zda se řízení o sbíhajících se trestných činech konalo společně či odděleně. Obviněný musí být v případě uložení souhrnného trestu zásadně ve stejné situaci jako při uložení úhrnného trestu, tj. jako by bylo rozhodnuto o všech spáchaných trestných činech v jednom řízení. Obviněný dovodil, že za skutky spáchané dne 25. 6. 2021 a 27. 7. 2021, za které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 29 T 89/2021, za skutek spáchaný 20. 7. 2021, za který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021 (který byl obviněnému doručen dne 18. 9. 2021), i za skutek spáchaný dne 24. 9. 2021, za který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, mu měl být uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jde o sbíhající se trestnou činnost a není jeho vinou, že o veškeré této trestné činnosti nebylo vedeno jedno společné řízení. Podle obviněného správně postupoval soud prvního stupně při ukládání souhrnného trestu, naopak odvolací soud pochybil při ukládání souhrnného trestu, čímž došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve vztahu k druhu a výměře trestu.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a sám rozhodl o zamítnutí odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně.
III. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že námitky obviněného sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nelze jim však přiznat opodstatnění.
9. Státní zástupce zdůraznil, že o souběh trestných činů z hlediska ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku jde v případě, pokud ke spáchaní všech trestných činů došlo před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku (před doručením trestního příkazu) za některý z nich. O souběh v naznačeném smyslu tedy nejde, jakmile byl další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (po doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (viz rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.).
10. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že dne 18. 9. 2021 byl obviněnému doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, za okamžik významný pro určení vztahu souhrnnosti je proto nutné považovat toto datum. Pokud byly činy spáchány dříve, byly splněny podmínky pro ukládání souhrnného trestu, pokud byly spáchány až po tomto datu, jde o recidivu a uložení souhrnného trestu za protiprávní jednání spáchané po dni 18. 9. 2021 již nepřicházelo v úvahu. Za jednání spáchané dne 24. 9. 2021, za které byl obviněný odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, již uložení souhrnného trestu ve vztahu k předchozí trestné činnosti nepřicházelo v úvahu, neboť doručení trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, dne 18. 9. 2021 představovalo pomyslnou dělicí čáru mezi trestnými činy spáchanými před doručením tohoto trestního příkazu a spáchanými po jeho doručení. Skutek spáchaný dne 24. 9. 2021 proto již nemůže být ve vztahu souběhu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku ke spáchaným trestným činům před dnem 18. 9. 2021.
11. Státní zástupce závěrem svého vyjádření označil dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný uplatnil.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
14. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Nesprávné hmotněprávní posouzení může být namítáno i ve vztahu k výroku o trestu z důvodu nesprávného použití ustanovení o ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku nebo o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno pouze k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
15. O odmítnutí dovolání obviněného Nejvyšší soud rozhodl, jak bude dále vysvětleno, z důvodu, že obviněným uplatněné námitky nesprávného uložení trestu souhrnného jen ve vztahu k odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, a nikoli i ve vztahu k jeho odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, byly zcela neopodstatněné a úvahy obviněného v tomto směru nesprávné.
b) K uplatněným námitkám obviněným
16. S ohledem na výše uvedené je nutno připomenout, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad pro ukládání trestu úhrnného uvedených v ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku, pokud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. Podle §314e odst. 8 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
17. Obviněný ve svém dovolání v zásadě namítal, že trestný čin, jehož se dopustil dne 24. 9. 2021, a za který byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, je ve vztahu souběhu jak k protiprávnímu jednání, kterého se dopustil dne 25. 6. 2021 a dne 27. 7. 2021, za které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 29 T 89/2021, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 87/2022, tak i k protiprávnímu jednání, jehož se dopustil dne 20. 7. 2021, za které byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021. Obviněný přitom zcela ignoroval skutečnost, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, mu byl doručen dne 18. 9. 2021, přičemž ve smyslu §314e odst. 8 tr. ř. nastaly tímto dnem účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku, a veškerá později spáchaná trestná činnost již proto nemá charakter sbíhající se trestné činnosti, za kterou lze uložit souhrnný trest, nýbrž je jen recidivou k této předchozí trestné činnosti, za kterou je již nutno ukládat další samostatný trest. V tomto směru lze odkázat např. na rozhodnutí uveřejněné pod č. 50/1978 Sb. rozh. tr., jak bylo již výše zmíněno státním zástupcem. Odvolací soud tedy správně konstatoval v odůvodnění svého rozsudku (viz bod 7.), že vztah souběhu z hlediska ukládání souhrnného trestu je dán pouze ve vztahu k odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, který byl obviněnému doručen dne 18. 9. 2021, čímž nabyl účinků vyhlášeného odsuzujícího rozsudku, přičemž s vědomím této skutečnosti již nelze dovodit vztah souběhu k další trestné činnosti spáchané po doručení tohoto trestního příkazu až dne 24. 9. 2021, za kterou byl obviněný odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, který byl obviněnému následně doručen dne 18. 12. 2021. Okolnost, že až následně dne 15. 2. 2022 byl vyhlášen rozsudek ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 89/2021, nemá na otázku vztahu souběhu žádný vliv, neboť prvním vyhlášeným odsuzujícím rozsudkem za sbíhající se trestnou činnost ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku byl již výše zmíněný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 4 T 80/2021, doručený dne 18. 9. 2021. Jakékoli další protiprávní jednání obviněného po tomto dni již není ve vztahu souběhu k trestné činnosti obviněného z června a července 2021, za které byl odsouzen citovaným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, jak jsou výše citovány. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že za trestnou činnost, pro kterou byl obviněný odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 10. 2021, sp. zn. 15 T 123/2021, bylo již nutno ukládat samostatný trest.
18. Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného je tedy možno konstatovat, že tyto nebyly shledány důvodnými, odvolací soud ve svém rozsudku správně vyhodnotil vztah souběhu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku a na příslušné pasáže odůvodnění jeho rozsudku lze zcela odkázat. Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl. Podle §265i odst. 2 tr. ř. má Nejvyšší soud takové rozhodnutí jen stručně odůvodnit.
V. Závěrečné shrnutí
19. Lze tak konstatovat, že uplatněné dovolací námitky obviněného ohledně nesprávného právního posouzení skutku i jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký