ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.733.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 733/2022- 476
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. E. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY č. XY, okres XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 8 To 23/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 59/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 7 T 59/2021, byl obviněný P. E. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem, jehož podstata spočívala v tom, že v přesněji nezjištěné době během dne 7. 8. 2021 do 15:12 hodin dne 8. 8. 2021 v XY ulici v XY v pokoji č. XY ubytovny situované v domě č. p. XY opakovaně udeřil rukama a nohama velkou silou, zejména do trupu, a střední silou do hlavy, obličeje a krku poškozeného M. Š., nar. XY, jemuž tím způsobil zlomeninu třetího až desátého žebra vpravo, zlomeninu třetího až šestého žebra a osmého až jedenáctého žebra vlevo, dále krevní výron na přední ploše osrdečníku, ložiskové pohmoždění zadní stěny pravé srdeční síně, krevní výrony na krku a hrudníku oboustranně s podkožní plynatostí, četné krevní výrony a tržné rány obličeje s plošnými krevními výrony ústní předsíně a ve spojivkách obou očí, plošné krevní výrony v měkkých pokrývkách lebních s částečným odhmožděním od kosti v levé temeně-týlní krajině hlavy, podkožní krevní výron nad pravou kyčelní kostí a oděrky pravého nártu, oděrky a podkožní krevní výrony obou rukou, větší množství oděrek na hrudníku a hlavě a především pohmoždění a kolaps levé plíce, a takto jednal s úmyslem způsobit poškozenému těžkou újmu zdraví a způsobil mu poškození důležitého nitrohrudního orgánu, přičemž poškozený v důsledku utrpěných zranění a jimi vyvolaného zánětu plic dne 11. 8. 2021 zemřel.
2. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 137 065,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 %, počítaným od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení.
3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o těchto odvoláních tak, že je usnesením ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 8 To 23/2022, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný P. E. podal proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Podle názoru obviněného jsou především rozhodná skutková zjištění a provedené důkazy navzájem ve zjevném rozporu. Zopakoval svoji námitku uvedenou již v odvolání, že provedeným dokazováním nebyla vyloučena možnost, že by zranění poškozeného mohla být způsobena třetí osobou. Tvrzený útok obviněného na poškozeného neviděl žádný z vypovídajících svědků a soudy nižších stupňů při svém rozhodování vycházely pouze z posmrtné prohlídky těla poškozeného a lékařských záznamů. Jak dále obviněný zdůraznil, nebylo provedeno ani důkladné dokazování ohledně toho, kdy vznikla jednotlivá zranění, která způsobila těžké ublížení na zdraví a následnou smrt poškozeného. Přitom nebylo prokázáno, že k jeho zranění došlo dne 7. 8. 2021, a tedy podle obviněného nelze vyloučit možnost, že tato zranění byla způsobena ještě před uvedeným dnem. V této souvislosti obviněný v dovolání poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, v němž se Nejvyšší soud, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], přičemž v případě existence extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
6. Podle názoru obviněného odvolací soud chybně posoudil jeho duševní zdraví a soudy obou stupňů bezdůvodně odmítly jeho návrh na vyhotovení znaleckého posudku vyžádaného od znaleckého ústavu, přestože – jak sám znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, připustil – nelze vyloučit, že obviněný trpěl duševní poruchou, psychózou z okruhu schizofrenie. V tomto směru soudy pochybily, když neprovedly náležité dokazování, protože případná nepříčetnost obviněného by měla vliv na jeho trestní odpovědnost.
7. Obviněný shledal pochybení soudů rovněž při výměře ukládaného trestu, konkrétně podle něj chybně použily §41 tr. zákoníku. Obviněný odkázal na body 42. a 43. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde je nejdříve uvedeno, že obviněný nemá od roku 2016 žádný záznam v evidenci přestupků, a v dalším bodě je uvedeno, že se obviněný dopustil přestupku, a proto nevedl řádný život. Podle obviněného však měly soudy použít ustanovení §41 písm. p) tr. zákoníku.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby tomuto soudu vrátil věc k dalšímu projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného P. E. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obsažené v dovolání obviněného sice lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, ale nejsou důvodné.
10. Obviněný vytkl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy s odkazem na jiné alternativy skutkového děje, které však podle státní zástupkyně nevyplývají z výsledků provedeného dokazování. V této souvislosti odkázala na jednotlivé svědecké výpovědi, které jsou v souladu i s protokolem o ohledání místa činu a prohlídkou těla poškozeného se stopami po fyzickém zápasu. Jiný průběh skutkového děje postrádá oporu v opatřených důkazech.
11. Pokud jde o námitku obviněného ohledně nedostatečného posouzení jeho duševního stavu v době spáchání činu, jímž byl uznán vinným, podle státní zástupkyně znalec dospěl k závěru, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly plně zachovány a současně že jeho ovládací schopnosti byly pouze nepodstatně sníženy v důsledku těžké smíšené poruchy osobnosti s disociálními rysy a předchozího užití kanabinoidů. Při zvážení celkového psychopatologického obrazu obviněného, charakteru okolností případu, včetně motivace obviněného k násilnému jednání vůči poškozenému, a i s poukazem na odbornou literaturu nejsou uvedené závěry nijak excesivní. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, žádný ze symptomů schizofrenie (bludy, halucinace, dezorganizovaná mluva, hrubě dezorganizované nebo katatonní jednání) nebyl v souvislosti s projednávaným trestným činem zaznamenán v jednání obviněného. Státní zástupkyně dále doplnila, že o jisté míře promyšleného přístupu a o snaze vyhnout se následkům vlastní trestní odpovědnosti svědčí racionální postoj obviněného po činu, kdy se snažil uklidit místo činu před příjezdem policie. Nelze dospět k závěru, že by soudy nižších stupňů nedostatečně posoudily otázku duševního stavu obviněného v době spáchání posuzované trestné činnosti.
12. Námitku obviněného týkající se užití ustanovení §41 písm. p) tr. zákoníku nepovažuje státní zástupkyně za podřaditelnou pod dovolací důvody uvedené v §265b tr. ř., protože nesprávné vyhodnocení polehčujících či přitěžujících okolností nelze v dovolacím řízení vytýkat v rámci žádného dovolacího důvodu [ani dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.]. Státní zástupkyně přitom odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1207/2016, publikované pod č. 46/2017 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud by mohl zasáhnout v případě uložení excesivně přísného trestu, který by odporoval ústavní zásadě proporcionality trestní represe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 379/2022). Soud prvního stupně přitom uložil obviněnému trest v první třetině zákonné trestní sazby, který nelze považovat za jakkoli nepřiměřený, a úvahy soudů nižších stupňů jsou plně akceptovatelné.
13. Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž není přípustné dovolání podané z jiného důvodu. Nestačí ovšem, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele obsahově odpovídaly tomuto důvodu. Obviněný P. E. opřel své dovolání o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž podle vyjádření v podaném dovolání jde o jejich formulaci podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022, z níž dále vychází i Nejvyšší soud.
15. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle názoru obviněného neodpovídají rozhodná skutková zjištění ve věci, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, provedenému dokazování a jsou s ním v extrémním nesouladu.
16. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení skutku na základě tzv. extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními.
b) K uplatněným námitkám obviněného
17. Obviněný P. E. ve svém dovolání sice formálně označil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jeho námitky ovšem zůstaly pouze v obecné rovině a nejsou způsobilé naplnit uplatněné ani žádné jiné dovolací důvody, a založit tak přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
18. Stěžejní námitkou obviněného v dovolání je jeho tvrzení o existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Nicméně obviněný zakládá tyto výhrady pouze na svém nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů a v souvislosti s tím uvažuje o jiných variantách skutkového děje, které však nevyplývají z provedeného dokazování. Naopak důkazy, které provedl soud prvního stupně, prokázaly jedinou možnou variantu skutkového děje, z níž vycházejí i rozhodnutí soudů obou stupňů. Polemika obviněného se týká rovněž jeho duševního stavu, který byl podle jeho názoru chybně vyhodnocen, což mohlo vést k nesprávnému závěru o příčetnosti obviněného v době spáchání projednávaného trestného činu. Byť je příčetnost pachatele jedním ze základních předpokladů pro naplnění skutkové podstaty příslušného trestného činu (viz §26 tr. zákoníku) a hmotněprávní námitka zpochybňující naplnění tohoto znaku pachatele by byla za jiných okolností podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neodpovídá tato obecná polemika, v níž obviněný pouze zopakoval své námitky z odvolacího řízení, citovanému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud navíc nemůže přisvědčit tvrzení obviněného, že v době činu mohl být stižen psychózou z okruhu schizofrenie, protože znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nevyloučil, že obviněný trpěl duševní poruchou – psychózou z okruhu schizofrenie. Toto vyjádření znalce se totiž týkalo duševní poruchy, kterou měl obviněný trpět v minulosti, nikoli v době spáchání nyní posuzovaného trestného činu. Jak navíc znalec dodal, příznaky zmíněné poruchy nebyly u obviněného v posledních dvou letech zaznamenány. Soud prvního stupně ve vztahu k duševnímu stavu obviněného provedl dostatečné dokazování, na jehož základě dospěl k přesvědčivému závěru, který potvrdil i odvolací soud. Podle znaleckého posudku obviněný trpěl v době trestného činu poruchou osobnosti s převahou rysů a projevů paranoidity, sociální nepřizpůsobivosti a nezdrženlivosti. Nebyl vyloučen ani vliv drogy (THC) na jeho jednání. Rozpoznávací schopnost obviněného však byla plně zachována a jeho ovládací schopnost byla nepodstatně snížena vlivem uvedené poruchy a požitím marihuany. Po zadržení byl obviněný převezen do Psychiatrické nemocnice XY, kde se při vyšetření rovněž neprokázala jeho duševní choroba. Soudní znalec navíc nedoporučil ochranné léčení, neboť porucha osobnosti obviněného není ovlivnitelná psychiatrickou léčbou. Nemůže být úspěšná ani protikoxikomanická léčba, jestliže neexistuje dostatečná motivace obviněného.
19. Podobně námitku obviněného, podle níž soudy nižších stupňů postupovaly nesprávně, když při ukládání trestu nezohlednily polehčující okolnost a neužily ustanovení §41 písm. p) tr. zákoníku, nelze podřadit pod dovolací důvody uplatněné obviněným, ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Pro přiznání polehčující okolnosti spočívající ve vedení řádného života před spácháním trestného činu ve smyslu §41 písm. p) tr. zákoníku nestačí, že pachatel dosud nebyl soudně trestán, jestliže se například dopouštěl přestupků či jinak narušoval občanské soužití. Vedení řádného života nelze slučovat ani s tzv. bezúhonností. Na druhé straně ani předchozí odsouzení samo o sobě nebrání v přiznání této polehčující okolnosti (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 552). V každém případě však musí soud při ukládání trestu zvažovat všechny okolnosti, které souvisejí s předchozím životem obviněného i s konkrétním činem, který je projednáván, a tyto zohlednit v zájmu individualizace trestu. Jak přitom vyplývá z trestního spisu, který měl Nejvyšší soud k dispozici, obviněný byl od roku 2010 opakovaně stíhán a byl znalecky posuzován jeho duševní stav, a to v souvislosti s trestnými činy vydírání, týrání osoby žijící ve společném obydlí, nebezpečného vyhrožování či porušování domovní svobody. Dále je z opisu z evidence přestupků (viz č. l. 237a trestního spisu) patrné, že v říjnu roku 2020 se obviněný dopustil přestupku podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jímž způsobil na cizím majetku škodu. V této otázce se proto Nejvyšší soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí (viz jeho bod 11.) uvedl, že byť je obviněný dosud netrestanou osobou, nelze jeho způsob života před spácháním projednávaného trestného činu označit jako řádný.
V. Závěrečné shrnutí
20. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. E. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., takže nemohl přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Ostatně obviněný zde jen zopakoval stejné námitky, s nimiž se již náležitě vypořádal odvolací soud v napadeném rozhodnutí (viz zejména body 13. a 14. jeho odůvodnění).
21. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu