ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.741.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 741/2022- 4046
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 4 To 311/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 3/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 3 T 3/2017, byl obviněný P. H. uznán vinným zločinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 a 3, odst. 4 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto a další sbíhající se zločiny, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2018, sp. zn. 3 T 227/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 6 To 509/2018, mu soud podle §222 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti a výkonu funkce (člena) statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 10 roků a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Současně soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2018, sp. zn. 3 T 227/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 6 To 509/2018, včetně dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresní soud rozhodl současně o vině a trestu spoluobviněných J. C. a T. A., jakož i o náhradě škody poškozeným, jak je specifikováno v adhezním výroku rozsudku.
2. Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný T. A., a to v rozsahu výroku o trestu zákazu činnosti a výroku o náhradě škody týkající se jeho osoby. Také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláními v neprospěch obviněných P. H. a T. A., která směřovala proti výrokům o jim uložených trestech, neboť je považovala za mírné. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl z podnětu výše citovaných odvolání rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 4 To 311/2021, jímž zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výrocích o trestech ohledně spoluobviněných P. H. a T. A., dále též v části výroku o náhradě škody, který se týkal poškozené obchodní společnosti Czech Stavby, s. r. o. Podle §259 odst. 3 tr. ř. krajský soud znovu rozhodl tak, že obviněného P. H. za stejné trestné činy odsoudil podle §222 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce (člena) statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 10 roků. Současně soud rozhodl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku o zrušení výroku o trestu za sbíhající se trestnou činnost obviněného P. H. zcela shodně jako soud prvního stupně (srov. předcházející bod tohoto usnesení). Krajský soud rozhodl současně o trestu spoluobviněného T. A.
3. Skutek, jimž byli obvinění uznáni vinnými, je podrobně popsán v označených rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně, která jsou stranám známa, proto na ně lze plně odkázat a není třeba je podrobně citovat.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém neoznačil výslovným odkazem na konkrétní zákonné ustanovení žádný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1, 2 tr. ř. Konstatoval, že „odvolací soud uložil nový trest na základě nesprávného hmotněprávního posouzení rozhodných skutkových okolností“. V této souvislosti obviněný namítl, že odvolací soud v rámci aplikace hmotněprávních ustanovení trestního zákoníku při ukládání trestu nesprávně přihlédl k jeho předchozímu odsouzení na základě trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 3 T 10/2009, na které se vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Vzhledem k této skutečnosti nebyl odvolací soud podle obviněného oprávněn s odkazem na citovaný trestní příkaz a jeho časovou souvislost se skutkem, kterým byl obviněný uznán vinným v posuzované trestní věci, hodnotit obviněného jako osobu s výrazným sklonem k páchání hospodářské trestné činnosti a naprosto ignorující soudní rozhodnutí.
5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejdříve poukázal na nedostatek dovolání spočívající v absenci odkazu na konkrétní zákonné ustanovení, o které je dovolání opřeno. Státní zástupce upozornil, že za těchto okolností bylo namístě vyzvat podle §265h odst. 1 tr. ř. obviněného k odstranění předmětné vady ve lhůtě dvou týdnů s tím, že v opačném případě bude jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k obsahu samotného dovolání a procesní situaci, ve které již nelze napadnout výrok o vině, přicházejí podle státního zástupce potenciálně v úvahu dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Podstata dovolací argumentace obviněného spočívá fakticky v tom, že odvolací soud při rozhodování o trestu zohlednil jako přitěžující takovou okolnost, k níž vůbec nebyl oprávněn přihlédnout, v důsledku čehož je uložený trest nepřiměřený. Námitky tohoto typu nicméně nelze z důvodů, které státní zástupce ve svém vyjádření podrobně rozvedl, uplatňovat prostřednictvím výše zmíněných ani žádného jiného dovolacího důvodu. Podle státního zástupce je navíc tvrzení obviněného zavádějící, neboť odvolací soud nebral zahlazené odsouzení jako formální přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. q) tr. zákoníku, nýbrž je hodnotil výslovně pouze v rámci posouzení obviněného jako osoby se sklony k páchání hospodářské trestné činnosti, což pravidla ukládání trestů obecně umožňují.
7. Státní zástupce proto pro případ, že obviněný ve stanovené lhůtě doplnil své dovolání přesným označením zákonného dovolacího důvodu, navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III. K námitkám obviněného
8. Nejvyšší soud nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, aby se mohl zabývat otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a učinil tak prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., dovolání směřuje proti pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, které vydal soud druhého stupně podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. a bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě u příslušného soudu podle §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného sice obsahuje obecné náležitosti podání ve smyslu §59 odst. 3 tr. ř., avšak konkrétní dovolací důvod, o který se opírá, není označen zákonným ustanovením §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., použití důvodu podle §265b odst. 2 tr. ř nepřichází v úvahu. Jak již bylo zmíněno pod bodem 4. tohoto usnesení, obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu použil slovní vyjádření o nesprávném použití hmotněprávního ustanovení při ukládání trestu, které by odpovídalo důvodu dovolání uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., eventuálně by mohlo jít o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť dovolání směřuje výlučně proti výroku o trestu uloženému rozsudkem soudu druhého stupně. V situacích, v nichž dovolání nesplňuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, přichází v úvahu postup podle §265h odst. 1 tr. ř., podle něhož předseda senátu soudu prvního stupně vyzve dovolatele, aby vady odstranil v jím stanovené lhůtě dvou týdnů a upozornil jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že v posuzované trestní věci nebyl obhájce obviněného tímto způsobem vyzván k doplnění dovolání předsedou senátu Okresního soudu v Ústí nad Labem. Po doručení opisu dovolání obviněného státnímu zástupci a po uplynutí lhůty k podání dovolání všem oprávněným osobám přistoupil okresní soud podle §265h odst. 2 tr. ř. bez dalšího k předložení trestního spisu Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
9. Nejvyšší soud zvažoval, zda v tomto stadiu řízení trvat na dodržení všech formálních podmínek, které zákon klade na obsah dovolání jako mimořádného opravného prostředku, přičemž dospěl k závěru, že by nebylo hospodárné ani účelné vracet spisy okresnímu soudu k provedení postupu podle §265h odst. 1 tr. ř., eventuálně vyzývat obhájce k doplnění chybějícího odkazu na konkrétní znění dovolacího důvodu, který uplatňuje. Nejvyšší soud tak učinil především proto, že ze slovního popisu vady, kterou je podle obviněného zatíženo napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, je poměrně zřetelné, v čem pochybení spatřuje. Ve shodě s názorem státního zástupce považuje Nejvyšší soud za nepochybné, že se obviněný dovolává jednoho ze dvou, případně obou dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Jak bude navíc vysvětleno níže, dovolací argumentace obviněného neodpovídá nejen výše zmíněným, ale ani jiným důvodům dovolání, které jsou taxativně vyjmenovány v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Proto i přes případné výslovné doplnění konkrétního zákonného ustanovení, o které bylo dovolání opřeno, by Nejvyšší soud nemohl rozhodnout jinak, než dovolání odmítnout. Je možné ještě dodat, že podle §265f odst. 2 tr. ř. by s ohledem na uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty nebylo možné měnit rozsah, v němž je napadáno rozhodnutí soudu druhého stupně, ani důvody dovolání.
10. Jak správně konstatoval státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání, podstata argumentace obviněného spočívá v námitce pochybení odvolacího soudu, který měl při individualizaci trestu ukládaného obviněnému neoprávněně přihlédnout k jeho předchozímu zahlazenému odsouzení, v důsledku čehož je uložený trest nepřiměřený. Nejvyšší soud nicméně již v minulosti opakovaně konstatoval ve svých rozhodnutích, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [do 31. 12. 2021 šlo o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Tento důvod dovolání je tedy možné úspěšně uplatnit pouze v situaci, v níž byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného či mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím výše uvedeného ani žádného jiného dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je potřeba zmínit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který slouží k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, lze v rozsahu výroku o trestu namítat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je například pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (v podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 318/2019). S ohledem na obsah obviněným uplatněných námitek proto nelze než jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
11. Pouze stručně a zcela nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem dodává, že odvolací soud nepochybil, přihlédl-li k předchozímu zahlazenému odsouzení obviněného nikoliv jako k přitěžující okolnosti podle §42 písm. q) tr. zákoníku, nýbrž v rámci hodnocení osoby obviněného jako osoby se sklony k páchání trestné činnosti (srov. relevantní část bodu 15. napadeného rozsudku, kterou citoval i obviněný ve svém dovolání). Tento postup je v souladu s obecnými zásadami pro ukládání trestů, což ostatně potvrdila i dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 6/1975 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 449/2016).
IV. Závěrečné shrnutí
12. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Nejvyšší soud tak mohl učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu