ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.932.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 932/2022- 769
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 19/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 T 88/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se v celém rozsahu zrušují
- rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 19/2022,
- rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020,
- usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 3 To 347/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. per analogiam a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, zamítá .
Odůvodnění:
I. Řízení před soudy nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, byl obviněný R. B. uznán vinným přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v tomto rozsudku. Jeho podstata spočívala ve stručnosti v tom, že dne 10. 2. 2019 v době nejméně asi od 20:18 do 23:15 hodin v katastru obcí XY a XY, okr. XY, v době mimo službu se obviněný zmocnil motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia II Combi, reg. zn. XY, v barevném provedení Policie České republiky, zaparkovaného na adrese XY č. XY, v majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, a to bez souhlasu jeho oprávněného pracovníka, přestože věděl, že jde o služební dopravní prostředek svěřený do užívání pouze jeho manželce, příslušnici Policie České republiky M. B. za účelem výkonu její služební pohotovosti, čímž po uvedenou dobu znemožnil užití tohoto vozidla pro plnění úkolů Policie České republiky. Obviněný se zmocnil uvedeného vozidla v úmyslu dočasně je užívat pro dopravu jemu známých osob po dopravní nehodě motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, ke které došlo dne 10. 2. 2019 v době kolem 20:05 v katastru obce XY na silnici III. třídy č. 10579, přičemž vozidlo užíval nejméně k sedmi jízdám a při dvou z těchto jízd v rozporu s ustanovením §41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, užil zvláštního výstražného světla modré barvy.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §207 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 14 měsíců. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či služby v bezpečnostním sboru či v ozbrojených silách ve výměře 48 měsíců.
3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 19/2022, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti, ve zbytku zůstal tento rozsudek beze změny. Dále odvolací soud znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému vedle nedotčeného podmíněného trestu odnětí svobody podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či služby v bezpečnostním sboru či v ozbrojených silách ve výměře 2 roků.
4. Pro úplnost je vhodné dodat, že Okresní soud v Českých Budějovicích vydal odsuzující rozsudek až napotřetí. Stalo se tak poté, co nejprve rozhodl usnesením ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 18 T 88/2020, tak, že podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s §188 odst. 1 písm. b) a §171 odst. 1 tr. ř. trestní věc obviněného R. B. postoupil Magistrátu města České Budějovice s tím, že skutek není trestným činem a mohl by být posouzen jako přestupek podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Na základě stížnosti státního zástupce proti tomuto usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 11. 2020, sp. zn. 3 To 506/2020, zrušil napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Následně Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, tak, že podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil trestní věc obviněného R. B. služebnímu funkcionáři Policie České republiky příslušnému k vedení řízení o kázeňském přestupku, neboť by jednání obviněného mohlo být posouzeno jako kázeňský přestupek. Toto rozhodnutí bylo také napadeno stížností státního zástupce, z jejíhož podnětu bylo podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 3 To 347/2021. Zároveň bylo okresnímu soudu uloženo, aby věc znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný R. B. podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 19/2022, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.
6. Ve svém dovolání se obviněný ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, nicméně podle jeho názoru nejsou správné závěry soudů nižších stupňů ohledně potřeby vyvodit trestněprávní důsledky z jednání obviněného, který znovu připomněl, že soud prvního stupně vydal odsuzující rozsudek až napotřetí.
7. Obviněný především vytkl, že jeho jednání se odlišuje od jiných případů, které se v praxi projednávají jako přečin podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, mnoha skutečnostmi, jež v dovolání zrekapituloval a které podle něj významně snižují společenskou škodlivost posuzovaného jednání natolik, že by neměl být vyžadován jeho trestněprávní postih. Přitom obviněný odkázal na zásadu subsidiarity trestní represe.
8. Jak dále obviněný zdůraznil, jednal v přesvědčení, že v danou chvíli usnadňuje práci svým kolegům a že jako policista mimo službu je povinen zasáhnout u dopravní nehody, k níž došlo v blízkosti jeho bydliště, a měl tedy místní znalost. Obviněný věděl, že na místě nehody může být nápomocen dříve než další složky integrovaného záchranného systému, které byly teprve na cestě, a vzal s sebou i služebního psa, čímž plnil svůj průběžný úkol, protože jako psovod má povinnost dbát na přiměřené střídání výcviku služebního psa v různé denní i noční době, při různých meteorologických podmínkách a prostředí, v nichž lze předpokládat použití psovoda se služebním psem. Povinnost cvičit služebního psa je stanovena i v době mimo službu, přičemž obviněný chtěl jet k nehodě nejprve vlastním vozidlem, to však mělo poruchu, a proto jel na místo policejním vozidlem. Když dorazil na místo nehody, nikdo zde nebyl, volal na telefonní linku 158 s tím, že pokud nehodu někdo nahlásil, hlídka policie nemusí jezdit. Šlo totiž o běžnou pojistnou událost, při které nebyl nikdo zraněn, ani nebyla způsobena škoda na majetku třetích osob, takže nebylo nutné přivolat policii. Obviněný opětovně odkázal na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 3 To 347/2021, v němž soud připustil, že jeho první cesta k místu dopravní nehody mohla spadat pod povinnost iniciativy podle §10 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii České republiky“). Zpětně obviněný připustil, že poté měl jet zpátky domů, nicméně tehdy byl přesvědčen, že svým dalším jednáním, když svážel na místo nehody její účastníky, usnadňuje práci svým policejním kolegům, protože tyto osoby bude hlídka dopravní policie potřebovat při šetření dopravní nehody. Přitom obviněný uhradil pohonné hmoty spotřebované ve služebním vozidle a poukázal i na délku trestního stíhání proti němu, které trvalo 2 roky a mělo vliv i na jeho psychiku. Obviněný připomněl, že má rád svou práci u policie a u služebních psů a nic jiného neumí, má dvě nezletilé děti a v současné době jeho zaměstnavatel realizuje úkony vedoucí ke skončení jeho služebního poměru.
9. Podle názoru obviněného přestože mu nebylo obžalobou kladeno za vinu, že zneužíval pravomoc policisty a ovlivňoval šetření dopravní nehody, soudy nižších stupňů se ve svých rozhodnutích zmiňují o jeho údajných nekalých motivech k jednání na místě nehody. Tím soudy porušily základní zásady trestního řízení, protože se o obviněném vyjadřují, jako kdyby byl shledán vinným z ovlivňování šetření dopravní nehody, ačkoliv nebyl za takové jednání ani trestně stíhán.
10. Soudy nižších stupňů se podle obviněného nedostatečně zabývaly otázkou jeho zavinění, ačkoli ke spáchání přečinu, za který byl stíhán, je nutný úmysl. Nicméně obviněný má za to, že jednal jako policista v rámci iniciativy ve smyslu §10 zákona o Policii České republiky. Přitom nevěděl, že v danou chvíli užívá policejní vozidlo neoprávněně, což má potvrzovat i skutečnost, že tak jednal před ostatními policisty.
11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 19/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby sám rozhodl ve věci rozsudkem vydaným podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že se věc podle §222 odst. 2 tr. ř. postupuje služebnímu funkcionáři Policie České republiky příslušnému k vedení řízení o kázeňském přestupku.
III. Vyjádření k dovolání
12. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného R. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který se ztotožnil s rozhodnutími soudů nižších stupňů.
13. Podle státního zástupce soudy správně vyhodnotily škodlivost jednání obviněného a správně ho právně posoudily. Státní zástupce souhlasí s argumentací, kterou užily soudy nižších stupňů v předchozím řízení a podle níž škodlivost činu pro společnost snižuje krátká vzdálenost ujetá se služebním vozidlem, nepatrná škoda na pohonných hmotách a pozitivní služební hodnocení dovolatele, který by za jiných okolností směl užít dané vozidlo. Avšak na druhé straně stojí zjevná skutečnost, že obviněný užil policejní vozidlo ve snaze pomoci svému známému řešit jeho ryze soukromé problémy. Nekalý motiv a poškození dobrého jména policie jsou podle státního zástupce takové okolnosti, pro které nebylo možné jednání obviněného posoudit jen jako kázeňský přestupek. V této souvislosti státní zástupce odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., které se zabývalo podmínkami užití zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Státní zástupce následně uvedl výčet příkladů, kdy byly tyto podmínky splněny, podle jeho názoru však jednání obviněného nebylo v tomto smyslu nijak výjimečné, aby se vymykalo jiným obdobným případům, v nichž bylo shledáno spáchání přečinu neoprávněného užívání cizí věci.
14. Podle státního zástupce obviněný ve svém dovolání pouze opakuje námitky, které uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem, přičemž soudy se s těmito námitkami již dostatečně a správně vypořádaly. V této souvislosti státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž je takové dovolání zjevně neopodstatněné.
15. V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Obviněný R. B. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., přičemž podle vyjádření v podaném dovolání jde o jejich formulaci podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022, z níž dále vychází i Nejvyšší soud.
17. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání v uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný neuvedl, kterou z uvedených variant uplatnil, navíc odvolací soud napadeným rozsudkem nezamítl ani neodmítl jeho odvolání, takže dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. u něj nepřichází v úvahu.
b) K uplatněným námitkám obviněného
19. Obviněný založil své dovolání s poukazem na uplatněné dovolací důvody na stěžejní námitce spočívající v jeho tvrzení o nedostatečné společenské škodlivosti posuzovaného případu, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku nevyžadoval trestněprávní postih.
20. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle zásady subsidiarity trestní represe lze uplatňovat trestní odpovědnost pachatele, jakož i trestněprávní důsledky spojené s touto odpovědností, jen v případech společensky škodlivých, kde nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Prostřednictvím této zásady se tedy prosazuje i princip, podle něhož má být trestní právo užíváno jako ultima ratio , tedy prostředky trestního práva je možné použít pouze tehdy, nejsou-li možnosti jiných právních odvětví dostatečné, účinné nebo vhodné pro ochranu práv fyzických a právnických osob. Společenskou škodlivost, významnou pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe, je třeba posuzovat v konkrétním případě u každého trestného činu, který je méně závažný. Povahu a závažnost projednávaného méně závažného trestného činu je třeba zhodnotit ve smyslu §39 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu ke všem znakům jeho skutkové podstaty i k dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není třeba postihovat jako trestný čin z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska dolní hranice trestnosti neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
21. V nyní posuzované trestní věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný R. B. shledán vinným. Obviněný se totiž za účelem řešení soukromých záležitostí zmocnil služebního motorového vozidla, které bylo v majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, i když k tomu nebyl oprávněn, neboť toto vozidlo bylo v té době svěřeno k užívání jeho manželce, příslušnici Policie České republiky. Jednání obviněného je ovšem třeba posoudit i z hlediska společenské škodlivosti daného případu a v tomto smyslu je nezbytné zohlednit i jeho další okolnosti, které mají vliv na úvahy o nutnosti uplatnění trestní represe. Ty vyplynuly z provedeného dokazování u soudu prvního stupně a spočívají zejména v tom, že obviněný ujel neoprávněně užitým služebním vozidlem poměrně krátkou vzdálenost (5 795 m), spotřeboval při tom minimální množství pohonných hmot, které nahradil (za celkem 9,82 Kč), a škoda způsobená jednáním obviněného tedy byla zcela zanedbatelná. Přitom obviněný byl dosud pozitivně služebně hodnocen a navíc v okamžiku, kdy se dozvěděl o dopravní nehodě, na jejíž místo se dostavil zneužitým služebním vozidlem, nemohl objektivně vyloučit, že při ní nedošlo k následkům, které by ho ve smyslu §10 odst. 2 zákona o Policii České republiky opravňovaly k užití služebního vozidla. I když pod tuto povinnost iniciativy je možné podřadit toliko první jízdu obviněného služebním vozidlem na místo dopravní nehody, nelze odhlédnout od další okolnosti, která svědčí o nízké společenské škodlivosti jednání obviněného a spočívá v tom, že v inkriminované době se obviněný pohyboval se služebním vozidlem nedaleko místa svého bydliště, kde se v tu dobu zdržovala jeho manželka, která měla službu. V případě potřeby by mohl obviněný okamžitě vrátit služební vozidlo manželce, aby s ním mohla plnit své služební povinnosti. Nedošlo tedy ani k významnějšímu ohrožení výkonu služební pohotovosti, k němuž měla jeho manželka svěřeno dané vozidlo. Právě s ohledem na uvedené skutečnosti se jeví uplatnění trestní represe, ke kterému v dané věci došlo, jako nepřiměřeně přísné, když bylo možné dostatečně a účinně postihnout obviněného i za použití prostředků jiného než trestního práva, přičemž uplatnění trestní odpovědnosti by pro něj mělo další výrazné negativní důsledky v podobě skončení služebního poměru u Policie České republiky.
22. Nejvyšší soud se tedy ztotožnil s argumentací, kterou použil Okresní soud v Českých Budějovicích ve svém usnesení ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020. V něm odkázal právě na výše zmíněné skutečnosti a dovodil, že byť je jednání obviněného společensky škodlivé, za jeho spáchání postačí uplatnit vůči obviněnému odpovědnost jen na základě mimotrestních předpisů, pokud bude toto jednání posouzeno jako kázeňský přestupek ve smyslu §50 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a vyvodit z toho důsledky v podobě kázeňského trestu podle §51 citovaného zákona. V reakci na protiprávní jednání obviněného proto není nezbytné použít prostředky trestního práva, ale v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku je možné vůči obviněnému vyvodit jen odpovědnost za kázeňský přestupek.
23. Z toho důvodu Nejvyšší soud zrušil všechna rozhodnutí, která následovala po usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak sám rozhodl o stížnosti státního zástupce proti posledně citovanému usnesení tak, že ji jako nedůvodnou zamítl. Jednání obviněného bude tedy následně postoupeno služebnímu funkcionáři Policie České republiky, který je příslušný k vedení řízení o kázeňském přestupku.
24. Při posuzování jednání obviněného v řízení o kázeňském přestupku nelze podle názoru Nejvyššího soudu odhlížet od skutečnosti, že obviněný je s ohledem na svou dlouholetou praxi zkušeným policistou, který by měl vědět, jak se má chovat v případě potřeby a kdy je jeho jednání ještě v souladu se zákonnou povinností iniciativy a kdy už je mimo hranice zákona a překračuje jeho meze. V této souvislosti se Nejvyšší soud neztotožnil s argumentací obviněného o zákonnosti jeho jednání ve smyslu §10 odst. 2 zákona o Policii České republiky. Pod povinnost iniciativy podle tohoto zákona je možné podřadit toliko první výjezd obviněného se svědkem J. D. na místo dopravní nehody. Další aktivity obviněného na místě činu již nespadají pod tuto povinnost, protože obviněný už po prvotním dostavení se na dané místo zjistil, že není bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek ani nedošlo k útoku na tyto hodnoty ve smyslu citovaného ustanovení. Obviněný tedy neměl zákonný důvod k následnému jednání, protože v momentě, kdy byly na místo dopravní nehody přivolány dvě policejní hlídky, bylo zajištěno řádné prošetření dopravní nehody a nebylo nutné, aby obviněný jakkoliv zasahoval do činnosti svých policejních kolegů.
25. Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že podle údajů vyplývajících z trestního spisu v posuzované trestní věci nedošlo k promlčení kázeňského přestupku ve smyslu §186 odst. 10 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Kázeňský trest za kázeňský přestupek lze uložit do 1 roku od spáchání kázeňského přestupku, přičemž doba, po kterou se vedlo pro tentýž skutek trestní řízení, se do běhu této lhůty nezapočítává.
V. Závěrečné shrnutí
26. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného R. B., které založil na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je opodstatněné. S ohledem na posouzení všech rozhodných skutečností projednávaného případu i ve smyslu materiálního korektivu se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Českých Budějovicích, že by jednání obviněného mohlo být posouzeno jako kázeňský přestupek podle §50 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 19/2022, dále jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 3 To 347/2021. Podle §265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
27. Podle §265m odst. 1 tr. ř. per analogiam a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. pak Nejvyšší soud sám rozhodl o stížnosti státního zástupce podané proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, a zamítl ji jako nedůvodnou.
28. V platnosti tedy nadále zůstává usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 18 T 88/2020, jímž byla podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného R. B. postoupena služebnímu funkcionáři Policie České republiky, který je příslušný k vedení řízení o kázeňském přestupku.
29. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu