ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1008.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1008/2022-2483
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné K. C. , roz. V., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 12 To 32/2021-2433, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2018, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 12 To 32/2021-2433, a to
· ve výroku, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 45 T 9/2018-2275, v celém výroku o trestu uloženém obviněné K. C. a
· ve výrocích, jimiž podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestech uložených této obviněné.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 45 T 9/2018-2275 , byla obviněná K. C. (dále „obviněná“) uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se (se spoluobviněným S. E. C., nar. XY) podle jeho skutkových zjištění dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněná byla odsouzena podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních společnostech všeho druhu na dobu tří let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený – Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČ: 255 71 150, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné, státního zástupce a výše jmenované poškozené rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 12 To 32/2021-2433 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody ohledně obviněné. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou odsoudil za zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, ohledně kterého zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a to podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře tří roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a družstev, jakož i členství v takovém orgánu, na dobu pěti roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal JUDr. Kateřinu Martínkovou, LL.M., insolvenční správkyni Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci, IČ: 255 71 150, s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal v neprospěch obviněné dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“), který je opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem jí byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Namítl, že odvolacím soudem vyložené důvody pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku kritériím tohoto ustanovení neodpovídají. Podmínky v něm uvedené jsou stanoveny kumulativně a jejich splnění se musí opírat o zhodnocení všech okolnost případu a poměrů pachatele. Snížit trestní sazbu pod dolní hranici zákonem stanovenou za daný trestný čin nelze pouze na základě názoru soudu, že by uložený trest byl jinak nepřiměřeně přísný. Zohledňované výjimečné okolnosti musí být takové kvality či kvantity, běžně se nevyskytující u konkrétního trestného činu, čímž je snížena jeho závažnost. Uvedené okolnosti musí být tak neobvyklé a do té míry výjimečné, že ani trest odnětí svobody vyměřený na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. Je vyžadováno, aby soudy pečlivě a v úplnosti vyložily, který z alternativních znaků mají provedeným dokazováním za prokázaný a v jakých specifických rysech posuzovaného případu se tyto mimořádné okolnosti projevily.
5. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že neodůvodnil aplikaci výše zmíněného ustanovení na základě okolností daného případu a nevyložil dostatečně, proč by měl být trest vyměřený v rámci zákonné trestní sazby nepřiměřeně přísný ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná se dopustila zvlášť závažného podvodného jednání, kdy její úloha na počátku úvěrové kontraktace byla nezastupitelná, přičemž ve výsledku došlo ke způsobení škody ve výši více než 3,5x přesahující hranici škody velkého rozsahu. Okolnost zohledněná odvolacím soudem, že manžel obviněné je vážně onkologicky nemocen, není příliš relevantní, když tento pobývá a léčí se v jiném státě (Anglie), než ve kterém pobývá obviněná (Česká republika). Obviněná o něj tedy bezprostředně nepečuje a ani nemůže. Obdobně to platí u dcery obviněné, která sama dojíždí k ambulantnímu léčení a rovněž není na její péči odkázána. Obviněná navíc začala poukazovat na zdravotní problémy obou výše zmíněných až v odvolacím řízení.
6. Předchozí trestní bezúhonnost obviněné, stejně jako vedení řádného života po činu, je spíše chováním běžně očekávaným od každého člověka, nikoliv mimořádnou okolností ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Ani délka trestního řízení v dané věci užití tohoto ustanovení neodůvodňuje, neboť ta odpovídá sofistikovanosti spáchané trestné činnosti. Orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu se zásadou hospodárnosti řízení ve smyslu §2 odst. 4 tr. ř. Navíc v tomto směru policejní orgán podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučil ze společného řízení trestní věc statutárních zástupců úvěrového žadatele – spol. C. Nadto se obviněná k trestnému činu nedoznala a nezaujala ke svému jednání kritický postoj. Přesto, že doznání není podmínkou aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, je nutné uznat, že postoj pachatele k jeho činu je nutné zohlednit při zvažování, zda lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání.
7. Podle dovolatele odvolací soud při aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku přiznal výjimečnost a mimořádnost takovým okolnostem, které takovou povahu fakticky nemají. Nevyložil, proč trest vyměřený obviněné v rámci zákonné trestní sazby považoval za nepřiměřeně přísný s tím, že její nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Snížení trestu kompenzoval nedostatečným zvýšením trestu zákazu činnosti.
8. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 12 To 32/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého způsobu rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
9. K dovolání nejvyššího státního zástupce se obviněná vyjádřila prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Rambouska. Podle ní nelze přisvědčit argumentaci o tom, že byla jednáním obviněné ve spolupachatelství způsobena škoda značně přesahující škodu velkého rozsahu. Dokumenty podepsané obviněnou totiž měly spíše podpůrný charakter a je tedy nutné zohlednit nižší míru jejího zavinění ve vztahu ke způsobené škodě. Státní zástupce nemá podklady pro tvrzení, že obviněná o svého smrtelně nemocného manžela nepečuje, když cesta z Prahy do Londýna, resp. Oxfordu nepřekračuje dobu 3–4 hodin. Ke zdravotnímu stravu své dcery uvádí, že státní zástupce nevěnoval pozornost předloženým lékařským zprávám. Jádrem problému není dovážení dcery na ambulantní vyšetření, ale její obecná a zejména duševní a citová podpora. Náročnost péče o rodinné příslušníky přitom nelze odvozovat jednoduše z jejich počtu, jak to činí státní zástupce. Na zdravotní stav manžela odkázala až v odvolacím řízení, protože dříve nebyl tak vážný a u její dcery se zhoršil do míry prezentované lékařskými zprávami.
10. Dále obviněná nesouhlasí s bagatelizací jejího jinak zcela řádně vedeného života, neboť se jedná o významnou polehčující okolnost, kterou je nutné hodnotit v kontextu s ostatními okolnostmi ve věci. Ohledně délky řízení podotýká, že neodpovídá komplexitě věci, jež nebyla tak vysoká, jak uvádí státní zástupce. Samotné trestní řízení bylo zahájeno až 6 let po skutku a trvalo další 4 roky. Nelze odhlédnout o toho, že pokud je ukládán trest, pak by měl být uložen bezprostředně, jinak se míjí svým účinkem, což má svůj odraz i v §125 odst. 1 tr. zák. (pozn. patrně míněn §125 odst. 1 tr. ř.).
11. Obviněná závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, neboť „... bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a jedná se o dovolání zjevně neopodstatněné.“
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod je naplněn, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch druhů trestů, které mají sazbu vymezenu trestním zákoníkem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, jestliže je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
14. Nejvyšší státní zástupce uplatnil označený dovolací důvod, neboť podle něj byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou, ač nebyly dány okolnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Námitku chybného použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku něhož byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu trestu odnětí svobody stanovenou za daný trestný čin, lze – jak ostatně plyne již z výše uvedeného – podřadit pod dovolací důvod uplatněný dovolatelem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
15. Uvedené konstatování ústí do závěru, že nelze přiznat důvodnost tvrzení obviněné obsaženému v jejím vyjádření, resp. plynoucí z jejího návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, tj. že by dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jak plyne z výše uvedeného, argumentace nejvyššího státního zástupce je podřaditelná pod jím vznesený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejvyšší soud proto musel posoudit, zda je dovolání důvodné, resp. zda o něm nemá rozhodnout druhým, obviněnou navrženým způsobem, tj. jeho odmítnutím jako dovolání zjevně neopodstatněného. S přihlédnutím k obsahu podaného mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba na jeho podkladě přezkoumat napadený rozsudek odvolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř., neboť argumentace v něm obsažená neumožňovala o něm rozhodnout některým ze způsobů uvedených v §265i odst. 1 tr. ř., tedy ani formou jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jak alternativně navrhla obviněná.
16. Nejvyšší soud obecně připomíná, že podle §58 odst. 1 tr. zákoníku [m]á-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
17. Citované ustanovení je jedním z prostředků soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Uplatnění ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba posuzovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Jde o ustanovení obecné, které je subsidiární ve vztahu k ostatním zvláštním případům uvedeným ve dalších odstavcích §58 tr. zákoníku. Již z názvu tohoto ustanovení, podle něhož jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, vyplývá, že nebude možno jej použít pravidelně, na jakoukoliv věc. Jeho aplikace bude možná jen v situacích něčím zvláštních, neobvyklých, které se odlišují od případů vyskytujících se běžně. Proto bude velmi záležet na konkrétním posouzení každého specifického případu soudem a na jeho řádném odůvodnění.
18. Jak bylo uvedeno shora a jak na to rovněž výslovně poukázal ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce, ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje tři kumulativně stanovené podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, jimiž je to, že
· je zde existence určitých okolností případu nebo poměrů pachatele, pro které
· použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a
· existuje možnost dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
19. Okolnostmi případu se z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možností nápravy pachatele (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku), která je hodnocena v rámci zmíněného třetího kritéria podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně R 5/1966 a TR NS 38/2007-T 1020.). Okolnostmi případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku mohou být i takové skutečnosti, které nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují. Hodnocení povahy a závažnosti trestného činu a možností nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu anebo jen na dobré možnosti nápravy pachatele, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto hledisek. Pokud jde o poměry pachatele , jejich význam pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci normální (nesnížené) zákonné trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (PÚRY, František. §58 [Mimořádné snížení trestu odnětí svobody]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 792, marg. č. 2.)
20. Poněkud konkrétněji lze uvést, že za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze považovat existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících okolností (srov. přiměřeně R 11/1968-I. a R 21/1970), vážnou nemoc pachatele (srov. přiměřeně R 47/1974), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. přiměřeně R 35/1963), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 50/1970), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. přiměřeně R 19/1967, R 52/1967 a R 3/1970), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26, 47 a §360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 50/1970), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul (srov. B 3/1987-38), […] odsouzení pachatele cizozemským soudem k dlouhodobému trestu odnětí svobody, který byl z podstatné části vykonán (srov. B 1/1988-10), apod. Za takové okolnosti ovšem nelze považovat např. nedostatky v kontrolní činnosti poškozeného, které umožnily nebo usnadnily pachateli krádež jeho majetku (srov. přiměřeně R 48/1974), dále skutečnost, že pachatel nahradil škodu způsobenou trestným činem (srov. přiměřeně R II/1967, s. 14 a 15, R 41/1976, s. 217), že před činem vedl řádný život nebo že naplnil jen mírnější alternativu určité skutkové podstaty (srov. R 5/1966 a TR NS 38/2007-T 1020.) (PÚRY, František. §58 [Mimořádné snížení trestu odnětí svobody]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 792, marg. č. 2.).
21. Ačkoliv vedení řádného života obviněnou před činem není okolností případu ve smyslu prvního kritéria 58 odst. 1 tr. zákoníku, jedná se o relevantní hledisko pro posouzení jeho třetí podmínky, tedy, zda lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Ve stejném smyslu, je nutné hodnotit i to, jak dlouhá doba, po kterou vedl pachatel řádný život, od spáchání činu uběhla. Dalšími v tomto směru relevantními hledisky jsou např. i chování pachatele po činu, jeho projevená lítost či znalecky posouzené okolnosti vypovídající o možnostech resocializace pachatele méně represivními postupy, než je třeba přímý výkon trestu odnětí svobody. Stejně tak nelze odhlížet od případného zpřísnění vedlejšího trestu navázaného na jinak mimořádně snížený trest odnětí svobody. Uvedené je nutno zvažovat v návaznosti na účel trestu spočívající v generální a speciální prevenci, resp. na požadavek účinné ochrany společnosti, a tedy i uložení a výkonu trestu v co nejtěsnějším sledu po spáchání trestného činu.
22. Jsou-li tato východiska vztažena na posuzovanou věc, je třeba konstatovat, že odvolací soud dostatečně výstižně nevyložil, naplněnost jakých zákonných znaků obsažených v jím aplikovaném ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a z jakých důvodů v případě obviněné shledal.
23. Odvolací soud v rámci úvah o trestu, resp. mimořádně sníženého trestu odnětí svobody (body 37. – 39., 47. – 50. jeho rozsudku), zohlednil ve prospěch obviněné to, že
· její manžel S. E. C. je velmi vážně onkologický nemocný,
· její dcera S. C. má vážné duševní potíže, kvůli kterým byla i opakovaně hospitalizována a není schopna se o sebe starat sama,
· rozsah participace obviněné na předmětné trestné činnosti, která se de facto omezovala na podepsání žádosti o úvěr a smlouvy o smlouvě budoucí se spol. LESS, a. s., dne 16. 4. 2012, byl nižší,
· od spáchání činu uplynula již poměrně dlouhá doba 10 let,
· vedla v tomto období řádný život, stejně jako po celou dobu spáchanému činu předcházející.
24. Odvolací soud sice své (od soudu prvního stupně odlišné) rozhodnutí ohledně právního následku zjištěné trestní odpovědnosti založil i na výsledcích dokazování, které sám provedl (výslech obviněné a přečtení listinných důkazů jí předložených), avšak jak bude vyloženo níže, splnění zákonných podmínek aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodnil (na rozdíl od podrobného vyložení otázky viny obviněné) zatím značně nepřesvědčivě. Jak již bylo zmíněno (bod 18.), užití citovaného ustanovení trestního zákoníku je vázáno na kumulativní splnění tří podmínek, jejichž naplnění soud musí, hodlá-li využít svého moderačního oprávnění, přesvědčivě vyložit.
25. První z nich je zjištění, že v posuzované věci jsou dány určité (zvláštní, svou povahou mimořádné) okolnosti případu nebo takové výjimečné poměry pachatele . Jak již bylo uvedeno, odvolací soud explicitně nevyjádřil, který z těchto dvou zákonných znaků shledává naplněn, byť lze usuzovat, že jím nemíní okolnosti případu. Ohledně nich totiž v odůvodnění svého rozsudku neuvedl nic, co by svědčilo o takové zvláštnosti, jež by měla odůvodnit uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Odvolací soud naopak uvedl, že jako okolnost obviněné přitěžující shledává „ způsobení škody, která více jak trojnásobně přesahuje zákonný limit pro škodu velkého rozsahu a nelze též odhlédnout od toho, že se posuzovaného jednání dopustila jako statutární orgán obchodní korporace “. Na straně druhé dospěl k závěru, že „ participace obžalované na spáchání vytýkaného jednání byla relativně malá“ a že „[s] trochou nadsázky lze uvést, že její jednání se odehrálo 16. 4. 2012 a poté se již nedopustila ničeho, co by bylo možno považovat za účast na vytýkaném skutku “. Ani toto konstatování, které vyznívá ve prospěch obviněné, však odvolací soud (patrně s přihlédnutím k tomu, co stran kauzálního významu jednání obviněné a při odlišení jejího spolupachatelského jednání od formy účastenství na trestném činu ve formě pomoci uvedl v části věnující se otázce její viny) nevedlo k tomu, aby v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v jím posuzované věci jsou dány ony okolnosti případu , které má na mysli znění §58 odst. 1 tr. zákoníku.
26. V důsledku uvedeného je třeba usuzovat, že odvolací soud na straně obviněné shledal zvláštní poměry pachatele. Takovému závěru nasvědčuje i to, co uvedl v odůvodnění svého rozsudku na str. 23 („ … zejména rodinná situace obžalované, konkrétně péče o dva velmi nemocné členy domácnosti a finanční výpomoc další dceři, jsou okolnosti, které lze označit za zvláštního zřetele hodné a tudíž odůvodňující aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku “). Je tudíž zřejmé, že to, co pod označený zákonný znak podřadil, je nepříznivý zdravotní stav manžela a jedné z dcer obviněné a finanční nedostatečnost další dcery obviněné.
27. Ve vztahu k druhé zákonné podmínce, tj. že použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, nelze v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nalézt odpovídající argumentaci, resp. to co odvolací soud zmínil, tj. že skutečnosti jím uváděné stran nejbližších příbuzných obviněné jsou onou okolností, která svědčí o potřebě aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku („… neboť v případě uložení nepodmíněného tresu odnětí svobody, byť na samé spodní hranici zákonného rozpětí, by nepříznivým způsobem zasáhlo do života tří dalších osob. “), nelze pokládat za zdůvodnění splnění této zákonné podmínky. V uvedené souvislosti totiž nelze pominout jednak to, že výkon nepodmíněného trestu pachatelem trestného činu se zpravidla nějak nepříznivě sekundárně projeví i u dalších jemu nejbližších osob (členů domácnosti), jednak to, že kritérium hodnocení nepřiměřené přísnosti ukládané sankce je citovaným ustanovením nastaveno ve vztahu k osobě, které je uložen a která se mu má podrobit (tj. k pachateli trestného činu), a nikoli tedy z pohledu jejího vlivu na způsob života osob jí blízkých. Tím současně není řečeno, že by tento dopad na uvedené osoby neměl a nemohl být hodnocen z hlediska vnímání citelnosti trestu tou osobou (pachatelem), jíž je ukládán. A právě ve vztahu k pachateli, tj. v posuzovaném případě ohledně dopadu na obviněnou, takové zhodnocení ve věci posuzované obsaženo není.
28. Dovolateli je nutno přisvědčit i v tom, že ne zcela přesvědčivě jsou vyhodnoceny konkrétní formy péče obviněné o členy rodiny, neboť odvolací soud se omezil na poměrně strohé tvrzení, že na „ její péči, ať již osobní finanční či jinou, jsou odkázány tři osoby (manžel a dvě dcery) …“. Důvodný je poukaz dovolatele na to, že s ohledem na pobyt manžela mimo území státu je podíl obviněné v péči o něj nutně omezený. Skutečná zátěž, kterou by péče o něj představovala, je zvažována ve vztahu k budoucnosti, a to bez zhodnocení reálnosti takového stavu. Ve vztahu k oběma dcerám jsou rovněž zjišťované skutečnosti poněkud nadhodnocovány. Při uvážení toho, že nejde o děti nezletilé (ve vztahu k nimž by bylo třeba zvažovat intenzitu ukládané sankce i z pohledu článku 9 Úmluvy o právech dítěte), je toto patrné zvláště u poukazu na potřebu finanční výpomoci dceři R. Jakkoli lze chápat snahu obviněné přispět svému dítěti v uvedeném směru, není možno tuto skutečnost vyhodnocovat jako podstatný prvek, jež by měl odůvodňovat užití moderačního oprávnění soudem. Lze dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu dále nelze seznat, proč soud uzavřel, že kromě obviněné tu není osoby, která by ji mohla zcela nahradit. Dovolací soud v uvedeném směru postrádá zhodnocení, zda při řešení psychických potíží dcery S., nar. XY, nemůže být nápomocna její sestra, tj. rovněž zletilá a starší dcera obviněné (R.).
29. Nejvyšší soud je toho názoru, že ani ve vztahu k třetí zákonné podmínce aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že existuje možnost dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání, není dovoláním napadené rozhodnutí dostatečně výstižné. Skutečnosti vyzdvihované odvolacím soudem, tj. že je obviněná „ řádně zaměstnána, stará se o rodinnou nemovitost, ohledně které splácí i hypotéku“, resp. že „ vedla řádný život, nedopustila se žádného trestného činu ani přestupku a k jejímu chování nebylo zjištěno žádných negativních poznatků, když to samé lze říci i o době, která následovala po spáchání trestného činu “ nelze posoudit – jak správně poukázal nejvyšší státní zástupce – jako něco výjimečného, neboť opak (tj. recidiva, špatné hodnocení atd.) by bylo třeba hodnotit jako okolnosti obviněné přitěžující. Zmíněné skutečnosti je nepochybně třeba zvážit v prospěch obviněné, avšak toliko ve smyslu polehčujících okolností (§41 tr. zákoníku). Samy o sobě – zejména nejsou-li spojeny s takovými skutečnostmi, které jsou příkladem vypočteny odbornými publikacemi (projevená lítost, prokázaná sebereflexe, snaha o odstranění následků trestného činu atd.) a na něž odkazuje i judikatura věnující se problematice ukládání trestu pod dolní hranicí trestní sazby – však nemohou být dostatečným podkladem pro závěr o splnění uvedené zákonné podmínky.
30. K dalším skutečnostem uvedeným odvolacím soudem lze uvést, že ani časový odstup od spáchání činu či délka trestního stíhání obviněné (zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 3. 4. 2018) nemohou bez dalšího odůvodnit uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby, zejména pak v situaci, kdy ani sám odvolací soud, neboť nic takového ve svém rozhodnutí neuvedl, patrně (a důvodně) nepovažoval délku trestního řízení vůči obviněné vedeného za porušující její právo na projednání věci v přiměřené době.
31. Odvolací soud sice formulačně upravil a z hlediska délky obviněné navýšil ukládaný trest zákazu činnosti, ani tímto způsobem však dostatečně nekompenzoval to, že namísto nepodmíněného trestu uloženého obviněné soudem prvního stupně mírně nad dolní hranicí trestní sazby jí uložil podmíněný trest odnětí svobody. Navýšení tohoto druhu trestu se totiž nikterak výrazně neprojevilo ve vlastní nemožnosti obviněné zakázanou činnost vykonávat, neboť musí být vzat v úvahu obsah §74 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody.
32. Nedostatečnost zdůvodnění splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici odvolacím soudem způsobuje, že se tím otevřel prostor pro tvrzení dovolatele, že akceptace závěru odvolacího soudu by ve svém důsledku vedla k tomu, že „ někdo, kdo pečuje o osobu blízkou, nemůže být potrestán trestem v rámci zákonné trestní sazby“.
33. Závěrem lze konstatovat, že z důvodů výše vyložených o nepřesvědčivém zdůvodnění splnění podmínek aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je zatížen vadou, která naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
34. Jelikož dovolání nejvyššího státního zástupce směřovalo pouze vůči výroku o trestu a nikoli i vůči výroku, jímž odvolací soud rozhodl podle §229 odst. 1 tr. ř., omezil se Nejvyšší soud při aplikaci §265k odst. 1, 2 tr. ř. na zrušení výroku o trestech, které odvolací soud obviněné nově uložil a rovněž na zrušení tomu předcházejícího výroku, jímž podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil celý výrok o trestu obsažený v rozsudku soudu prvního stupně. Současně zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu je, aby se zřetelem k tomu, co bylo vyloženo v tomto usnesení, znovu rozhodl o odvoláních obviněné (v částech napadajících výrok o trestu) a státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně. V části o odkázání insolvenční správkyně s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních zůstal rozsudek odvolacího soudu nedotčen.
35. Zbývá dodat, že za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu