ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1112.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1112/2021-8851
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný A. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, Slovenská republika, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 2 To 19/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 13/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 11 T 13/2017, byli uznáni vinnými (ad. I.) obviněný J. H. zvlášť závažným zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obviněný A. K. zvlášť závažným zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněný M. K. zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Uvedené trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že (ve stručnější podobě vyjádřeno)
J. H., jednatel společností B. c. a B. c. c., poté, co proti němu bylo ve Slovenské republice zahájeno trestní stíhání pro stejnou trestnou činnost, s využitím stejných znalostí a postupů, v duchu kterých instruoval zbývající spoluobžalované, ve vzájemné součinnosti s úmyslem získat pro sebe neoprávněný prospěch z provizí za uzavřené pojistné smlouvy společně s jednateli společnosti A. P., IČ: XY, se sídlem XY, XY, A. K. v době od 8. 5. 2012 do 18. 4. 2013 a M. K. v době od 18. 4. 2013 do 30. 5. 2013 zrealizovali prostřednictvím jimi řízených a proškolených obchodních zástupů uzavření minimálně 934 pojistných smluv s osobami, které neměly zájem o uzavření životního pojištění, ale měly zájem jenom o výhodu, která měla vyplývat z Dohody o částečném plnění závazků, kterou uzavíraly se společností B. c. při sepisování pojistné smlouvy, a která spočívala v tom, že tato společnost bude klientovi po dobu trvání dohody 24 měsíců pravidelně do 20. pracovního dne měsíce přispívat celou měsíční pojistnou částku, a podmínkou získání této výhody bylo předání kontaktů na další potenciální pojistníky;
příspěvky byly klientům zaslány z důvodu, aby bylo uzavřeno velké množství pojistných smluv ve velmi krátkém časovém období, za které obdržela nebo měla obdržet společnost A. P. od pojišťoven provize, a proto také byly s většinou klientů uzavírány pojistné smlouvy pro více pojišťoven;
přičemž z Dohody o spolupráci uzavřené mezi obžalovaným K. jako jednatelem společnosti A. P. a obžalovaným H. jako jednatelem společnosti B. c. vyplývala povinnost společnosti A. P. převádět 70 % ze získaných provizí na společnost B. c., což společnost A. P. činila částečně bezhotovostně a částečně předáváním hotovosti obžalovanému H. obžalovaným K., kdy obžalovaný K. (a po něm obžalovaný K.) takto činili, aniž měli přehled o hospodaření společnosti B. c., aniž mohli ovlivnit a efektivně kontrolovat dodržení závazku ze strany B. c. platit za klienty pojistné, o což se však ani nesnažili,
a takto společnost A. P. využívala obchodních zástupců, kteří na různých místech České republiky sjednávali pojištění a při podepisování návrhu smlouvy investičního životního pojištění zároveň předkládali klientům k podpisu i Dohodu o částečném splnění závazku klienta formou přistoupení společnosti B. c. k závazku klienta vůči pojišťovně, ve které se klienti zavázali propagovat společnost B. c., a to tak, že předají alespoň 15 kontaktů na osoby, které by mohly mít zájem stát se klienty této společnosti, a dále, aby dvě osoby uzavřely dohody se shodným obsahem, za což měla společnost B. c. klientům pravidelně přispívat částku na dohodnuté měsíční pojistné s pojišťovnami po dobu 24 měsíců, přičemž klientům bylo přispíváno vždy pouze několik úvodních splátek, a když společnost B. c. přestala po získání příslušné provize klientům příspěvky prostřednictvím společnosti B. c. c. posílat, ti sami pojistné neplatili a pojistné smlouvy byly ze strany pojišťoven ukončovány,
a způsob získávání klientů na příslib pojistného zdarma a zapojení společností B. c. a B. c. c. do vztahů s pojištěnci byl jednotlivým pojišťovnám zatajen, neboť při úplné informovanosti o obchodním modelu společnosti A. P. by pojišťovny smlouvy s pojištěnci zprostředkované touto společností neuzavíraly, neboť byly pro pojišťovny nevýhodné, protože jednotliví pojištěnci o životní pojištění a dodržení pojistných smluv po sjednanou dobu zájem neměli, což se projevilo neplacením pojistného z jejich strany hned poté, co přestali dostávat sjednané měsíční pojistné, a protože takový způsob uzavírání pojistných smluv byl v rozporu se smlouvami o spolupráci, které společnost A. P. s jednotlivými pojišťovnami uzavřela,
a takto obchodní zástupci uzavřeli pojistné smlouvy pro:
A) poškozenou AXA pojišťovna a.s., IČ: 281 95 604, se sídlem Lazarská 13/8, 120 00 Praha, se kterou měla A. P. uzavřenou Smlouvu o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění ze dne 31. 5. 2011, ve které se zavázala zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv s třetími osobami v rámci produktu, pomáhat AXA pojišťovně a.s. při správě pojištění a poskytovat související odbornou péči klientům, kdy v článku VI. bod 1. písm. c) se zavázala, že klientovi nebude uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné informace a klientovi neposkytne neoprávněně výhody finanční, materiální či nemateriální povahy, přičemž v úplném rozporu s dohodnutými pravidly s pojišťovnou A. K., M. K. a J. H. prostřednictvím společnosti B. c. c., poskytli pojištěným osobám postupně finanční prostředky na několik jednotlivých splátek pojistného, aby tím vznikl společnosti A. P. ve smyslu přílohy 1 smlouvy nárok na provizi za zprostředkování uzavření pojistných smluv, přestože bylo zřejmé, že samotní klienti nemají žádný zájem v pojistném vztahu s pojišťovnou pokračovat a pojistnou smlouvu uzavřeli pouze proto, že jim bylo zprostředkovateli slíbeno hrazení pojistného po dobu 24 měsíců, kdy za těchto skutkových okolností pod záminkou zprostředkování řádných pojistných smluv v období od 8. 5. 2012 do 30. 5. 2013 přes zprostředkovatele zabezpečili uzavření minimálně 468 (v rozsudku konkretizovaných) pojistných smluv na Investiční životní pojištění Life plus, přičemž osoby v rozsudku jmenovitě uvedené uzavřely pojistné smlouvy i u České podnikatelské pojišťovny, a.s., u České pojišťovny, a.s., u Generali Pojišťovny, a.s., a u Kooperativa pojišťovny, a.s.,
pojistné smlouvy společnost A. P. prostřednictvím obchodních zástupců uzavírala pouze za účelem získání provize, která činila celkem 17.716.770 Kč,
A. K. předložil pojišťovně minimálně 446 pojistných smluv jako řádně uzavřených, čímž uváděl v omyl společnost AXA pojišťovna a.s., která tyto smlouvy zaregistrovala, a poté, co byly splněny podmínky pro vyplacení provize, postupně převedla společnosti A. P. na účet č. XY vedený u Komerční banky a.s., IČ: 453 17 054, Na Příkopě 969/33, Praha 1, v době od 16. 5. 2012 do 16. 4. 2013 celkem částku ve výši 14.947.898 Kč, za další uzavřené smlouvy, které předložil A. K., měla společnost A. P. obdržet provizi ve výši 1.900.055 Kč,
a M. K. předložil pojišťovně minimálně 22 pojistných smluv jako řádně uzavřených, čímž uváděl v omyl společnost AXA pojišťovna a.s., která tyto smlouvy zaregistrovala, ale z důvodu nehrazení pojistného u předchozích smluv provizi ve výši celkem 868.817 Kč nevyplatila,
v případě dokonání celého jednání mohl tímto svým jednáním poškozené pojišťovně způsobit M. K. škodu v celkové výši 868.817 Kč, a J. H. a A. K. způsobili společnosti AXA pojišťovna a.s. škodu ve výši 14.947.898 Kč, a v případě dokonání mohl této společnosti způsobit J. H. škodu ve výši celkem 2.768.872 Kč a A. K. ve výši celkem 1.900.055 Kč,
B) poškozenou Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha, se kterou měla A. P. uzavřenou Mandátní smlouvu pro pojišťovacího agenta č. 8880838000 ze dne 13. 5. 2010, ve které se v čl. II. 2. A., IV. 1. a, c, f, g) zavázala provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v souladu se zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů, a to v rozsahu oprávnění k uzavírání smluv pojistných produktů, dále se zavázala, že bude vykonávat činnost s odbornou péčí, klientovi nebude uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné informace a klientovi neposkytne neoprávněně výhody finanční, materiální či nemateriální povahy, přičemž v úplném rozporu s dohodnutými pravidly s pojišťovnou A. K. a J. H. prostřednictvím společnosti B. c. c., poskytli pojištěným osobám postupně finanční prostředky na několik jednotlivých splátek pojistného, aby tím vznikl společnosti A. P. nárok na provizi za zprostředkování uzavření pojistných smluv, přestože bylo zřejmé, že samotní klienti nemají žádný zájem v pojistném vztahu s pojišťovnou pokračovat a pojistnou smlouvu uzavřeli pouze proto, že jim bylo zprostředkovateli slíbeno hrazení pojistného po dobu 24 měsíců, kdy za těchto skutkových okolností pod záminkou zprostředkování řádných pojistných smluv v období od 20. 6. 2012 do 14. 10. 2012 přes zprostředkovatele zabezpečili uzavření minimálně 146 (v rozsudku konkretizovaných) pojistných smluv na Investiční životní pojištění Evoluce, přičemž osoby v rozsudku jmenovitě uvedené uzavřely pojistné smlouvy i u České pojišťovny, a.s., a u Kooperativa pojišťovny, a.s.,
pojistné smlouvy společnost A. P. prostřednictvím obchodních zástupců uzavírala pouze za účelem získání provize, která činila celkem 4.413.489Kč,
A. K. předložil pojišťovně minimálně 146 pojistných smluv jako řádně uzavřených, čímž uváděl v omyl společnost Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., která tyto smlouvy zaregistrovala a potom, co byly splněny podmínky pro vyplacení provize, postupně převedla společnosti A. P. na účet č. XY vedený u Komerční banky a.s., v době od 10. 8. 2012 do 21. 3. 2013 celkem částku ve výši 1.342.926 Kč, dále měla společnost A. P. obdržet provizi ve výši 3.070.563 Kč, která byla převedena do stornorezervy vytvořené u pojišťovny,
J. H. a A. K. způsobili společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., škodu ve výši celkem 1.342.926 Kč, a v případě dokonání celého jednání mohli této společnosti způsobit další škodu ve výši celkem 3.070.563 Kč,
C) poškozenou Česká pojišťovna a.s., IČ: 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha, se kterou měla A. P. uzavřenou Smlouvu o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 29. 11. 2010, ve které se v čl. V. zavázala vykonávat zprostředkovatelskou činnost pro Českou pojišťovnu a.s. s odbornou péčí a v souladu s podmínkami zprostředkovatelské pojišťovací činnosti, a nevykonávat ji ve spojení se službami, produkty nebo výrobky poškozujícími pověst pojišťovny, přičemž v úplném rozporu s dohodnutými pravidly s pojišťovnou J. H., M. K. a A.s K. prostřednictvím společnosti B. c. c. poskytli pojištěným osobám postupně finanční prostředky na několik jednotlivých splátek pojistného, a to podle toho, kdy byly smlouvy s jednotlivými klienty uzavřeny, aby tím vznikl společnosti A. P. ve smyslu Smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení nárok na provizi za zprostředkování uzavření pojistných smluv, přestože bylo zřejmé, že samotní klienti nemají žádný zájem v pojistném vztahu s pojišťovnou pokračovat a pojistnou smlouvu uzavřeli pouze proto, že jim bylo zprostředkovateli slíbeno hrazení pojistného po dobu 24 měsíců, kdy za těchto skutkových okolností pod záminkou zprostředkování řádných pojistných smluv v období od 23. 8. 2012 do 15. 5. 2013 přes zprostředkovatele zabezpečili uzavření minimálně 142 (v rozsudku konkretizovaných) pojistných smluv na Investiční životní pojištění TOP Invest, přičemž osoby v rozsudku jmenovitě uvedené uzavřely pojistné smlouvy i u Generali Pojišťovny, a.s., a u Kooperativa pojišťovny, a.s.,
pojistné smlouvy společnost A. P. prostřednictvím obchodních zástupců uzavírala pouze za účelem získání provize, která činila celkem 4.099.067 Kč,
A. K. předložil pojišťovně minimálně 136 pojistných smluv jako řádně uzavřených, čímž uváděl v omyl společnost Česká pojišťovna a.s., která tyto smlouvy zaregistrovala a potom, co byly splněny podmínky pro vyplacení provize, postupně převedla společnosti A. P.. na účet č. XY vedený u Komerční banky a.s. v době od 22. 10. 2012 do 19. 6. 2013 celkem částku ve výši 2.833.141 Kč, kdy za dalších uzavřené smlouvy, které pojišťovna zaregistrovala, měla obdržet provizi ve výši 1.265.926 Kč, ale z důvodu nehrazení pojistného u předchozích smluv nebyla provize vyplacena,
M. K. předložil pojišťovně minimálně 6 pojistných smluv jako řádně uzavřených, čímž společnosti Česká pojišťovna a.s., způsobil škodu 148.848 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 31.680 Kč,
A. K. způsobil společnosti Česká pojišťovna a.s., škodu 2.684.293Kč, a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 1.234.246Kč,
J. H. způsobil společnosti Česká pojišťovna a.s., škodu 2.833.141Kč, a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 1.265.926Kč,
D) poškozenou Generali Pojišťovna a.s., IČ: 618 59 869, se sídlem Bělehradská 132, 120 84 Praha, se kterou měla A. P. uzavřenou Smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1. 6. 2010, ve které se zavázala zprostředkovávat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, kdy v článku III. bod 32., 35. a 39. se zavázala, že klientovi nebude uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné informace a klientovi neposkytne neoprávněně výhody finanční, materiální či nemateriální povahy, a že nebude zprostředkovávat pojištění s takovými klienty, o nichž ví nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem musí vědět, že existuje pochybnost, že splní řádně a včas své závazky nebo se pokusí o takové jednání, které má či může mít znaky trestného činu podvodu vůči Generali pojišťovně, přičemž v úplném rozporu s dohodnutými pravidly s pojišťovnou A. K. a J. H. prostřednictvím společnosti B. c. c. poskytli pojištěným osobám postupně finanční prostředky na několik jednotlivých splátek pojistného, a to podle toho, kdy byly smlouvy s jednotlivými klienty uzavřeny, aby tím vznikl společnosti A. P. nárok na provizi za zprostředkování uzavření pojistných smluv, přestože bylo zřejmé, že samotní klienti nemají žádný zájem v pojistném vztahu s pojišťovnou pokračovat a pojistnou smlouvu uzavřeli pouze proto, že jim bylo zprostředkovateli slíbeno hrazení pojistného po dobu 24 měsíců, kdy za těchto skutkových okolností pod záminkou zprostředkování řádných pojistných smluv v období od 9. 11. 2012 do 19. 5. 2013 přes zprostředkovatele zabezpečili uzavření minimálně 84 pojistných smluv (v rozsudku konkretizovaných) na investiční životní pojištění Dolce Vita, přičemž osoby v rozsudku jmenovitě uvedené uzavřely pojistné smlouvy i u Kooperativa pojišťovny, a.s.,
pojistné smlouvy společnost A. P. prostřednictvím obchodních zástupců uzavírala pouze za účelem získání provize, která činila celkem 1.824.539Kč,
A. K. předložil pojišťovně minimálně 70 pojistných smluv a M. K. předložil pojišťovně minimálně 14 smluv jako řádně uzavřených, čímž uváděli v omyl společnost Generali Pojišťovna a.s., která tyto smlouvy zaregistrovala a potom, co byly splněny podmínky pro vyplacení provize, postupně převedla společnosti A. P. na účet č. XY, vedený u Komerční banky a.s., v době od 14. 2. 2013 do 11. 7. 2013 celkem částku ve výši 1.218.787 Kč, kdy za další uzavřené smlouvy, které pojišťovna zaregistrovala, měla společnost A. P. obdržet provizi ve výši 605.752 Kč, ale z důvodu nehrazení pojistného u předchozích smluv provize nebyla vyplacena, a tímto jednáním společnosti Generali Pojišťovna a.s. způsobil
M. K. škodu ve výši 64.655 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 286.753 Kč,
A. K. škodu ve výši 1.154.132 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 318.999 Kč,
J. H. škodu ve výši 1 218 787 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 605.752 Kč,
E) poškozenou Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group IČ: 47116617, se sídlem Templová 747, Praha 1, se kterou měla AQ Profit s.r.o., uzavřenou Smlouvu o obchodním zastoupení č. 1015- 9930008026/02-2011-A z e d ne 2 1. 2. 2011, ve které se v čl. III. zavázala uzavírat pojistné smlouvy a poskytovat související odbornou péči klientům, kvalifikovaně je pravdivě informovat o jejich nárocích a povinnostech a vykonávat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře a v souladu s obchodní politikou pojišťovny, přičemž v úplném rozporu s dohodnutými pravidly s pojišťovnou A. K., M. K. a J. H. prostřednictvím společnosti B. c. c., poskytli pojištěným osobám postupně finanční prostředky na několik jednotlivých splátek pojistného, a to podle toho, kdy byly smlouvy s jednotlivými klienty uzavřeny, aby tím vznikl společnosti A. P. nárok na provizi za zprostředkování uzavření pojistných smluv, přestože bylo zřejmé, že samotní klienti nemají žádný zájem v pojistném vztahu s pojišťovnou pokračovat a pojistnou smlouvu uzavřeli pouze proto, že jim bylo zprostředkovateli slíbeno hrazení pojistného po dobu 24 měsíců, kdy za těchto skutkových okolností pod záminkou zprostředkování řádných pojistných smluv v období od 9. 11. 2012 do 20. 5. 2013 přes zprostředkovatele zabezpečili uzavření minimálně 94 (rozsudku konkretizovaných) pojistných smluv na investiční životní pojištění Perspektiva,
přičemž pojistné smlouvy společnost A. P. prostřednictvím obchodních zástupců uzavírala pouze za účelem získání provize, která činila celkem 2.714.628 Kč,
A. K. předložil pojišťovně minimálně 68 pojistných smluv a M. K. předložil minimálně 26 smluv jako řádně uzavřených, čímž uváděli v omyl společnost Kooperativa pojišťovna, a.s., která tyto smlouvy zaregistrovala a potom, co byly splněny podmínky pro vyplacení provize, postupně převedla společnosti A. P. na účet č. XY, vedený u Komerční banky a.s. v době od 21. 6. 2012 do 20. 6. 2013 finanční prostředky tak, že za uzavřené smlouvy obdržela A. P. fakticky 1.961.028 Kč a za další uzavřené smlouvy, které pojišťovna zaregistrovala, měla obdržet provizi 753.600 Kč, která z důvodu nehrazení pojistného u předchozích smluv nebyla vyplacena, a tímto jednáním společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. způsobil
M. K. škodu 200.700 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl způsobit další škodu 599.000 Kč, A. K. způsobil škodu 1.760.328 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 154.600 Kč, J. H. způsobil škodu 1.961.028 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl této společnosti způsobit další škodu 753.600 Kč,
a tímto jednáním
M. K. způsobil poškozeným pojišťovnám škodu 414.203 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl poškozeným společnostem způsobit další škodu 1.786.250 Kč,
A. K. způsobil poškozeným pojišťovnám škodu 21.889.577 Kč a v případě dokonání celého jednání mohl poškozeným společnostem způsobit další škodu 6.678.463 Kč
A J. H. způsobil poškozeným pojišťovnám škodu 22.303.780 Kč, a v případě dokonání celého jednání mohl poškozeným společnostem způsobit další škodu 8.464.713 Kč.
3. Obviněný J. H. byl předmětným rozsudkem dále uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad II.), a obviněný M. K. zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku (ad II.).
4. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný J. H. odsouzen podle §210 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému A. K. byl uložen podle §210 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Obviněný M. K. byl odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
5. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. H. a M. K. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně Komerční bance, a. s., škodu ve výši 1.698.000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené AXA pojišťovna, a. s., Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Česká pojišťovna, a. s., Generali pojišťovna, a. s., a Kooperativa pojišťovna, a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obvinění J. H. a A. K., byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 2 To 19/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný A. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
8. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především uvedl, že v rozhodnutích je nesprávně posouzena míra jeho účasti na trestné činnosti. Soudy obou stupňů měly správně vyhodnotit jeho účast na trestné činnosti jako pomocníka ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a nikoli jako spolupachatele.
9. Podle obviněného na jeho postavení jako pomocníka ukazoval zjištěný skutkový stav (ekonomické ukazatele trestné činnosti). Poukázal na to, že 70 % provizí od pojišťoven odešlo ze společnosti A. P. do společnosti B. C., konkrétně částka ve výši 13.486.000 Kč. Od částky cca 21 milionů Kč, která byla připsána na účet A. P. za celé období jeho působení, měla být odečtena částka cca 2 miliony Kč za případy, jež s projektem B. C. nesouvisely. Obviněného se tak týká pouze částka cca 19 milionů Kč. Ze společnosti B. C. byla ve formě příspěvků na pojistné odeslána klientům částka cca 5,61 milionů Kč, je tak zřejmé, že obviněný J. H. si ponechal pro vlastní potřebu, případně pro potřebu svých společností 7 876 000 Kč. Náklady společnosti A. P. činily 5.711.787 Kč. Z toho je zřejmé, že obviněný měl příjem srovnatelný s běžným pojišťovacím makléřem. Dále měl za to, že o jeho účasti jako pomocníka svědčí vztahy jednotlivých osob. Odvolací soud sice odmítl vzít v tomto směru v úvahu výpověď obviněného J. H., avšak dotyčný spoluobviněný (byť mohl zlehčovat svoji roli) neměl žádný důvod bagatelizovat roli dovolatele. Jestliže jedinými osobami, které do vztahu A. P. a B. C. vstupovaly, byli obvinění A. K. a J. H., jsou jejich výpovědi pro posouzení úmyslu stěžejní. Obviněný J. H. měl v úmyslu přesunout své aktivity v energetice na území ČR, ale nedisponoval makléřskou licencí. Využil tak společnost A. P. Přitom před dovolatelem zatajil, že jeho model je na Slovensku prověřován policií. Pokud by dovolatel o této skutečnosti věděl, do projektu by nikdy nevstoupil. Dovolatel tak podle svých slov obviněnému J. H. fakticky umožnil spáchat trestný čin, neboť ten nutně potřeboval makléřskou licenci A. P., aby mohl vstoupit do vztahů s pojišťovnami. Zdůraznil přitom, že neměl v úmyslu se obohatit z trestné činnosti, o čemž svědčí skutečnost, že prostředky od pojišťoven odesílal z větší části společnosti B. C. a z ostatních prostředků hradil provoz společnosti A. P., případně si za práci odvedenou pro tuto společnost vyplácel odměnu. Naproti tomu obviněný J. H. si většinu prostředků zaslaných společnosti B. C. ponechal pro vlastní potřebu.
10. V návaznosti na to dovolatel namítl, že odborná literatura při aplikaci §210 tr. zákoníku vypočítává obsah pojištění, přičemž ohledně účastníků odkazuje na zákon o pojišťovnictví a vyjmenovává je jako pojistitele, pojistníka, pojištěného a oprávněnou osobu, zatímco pojišťovací zprostředkovatel v tomto výčtu uveden není. V tomto trestním řízení jde o vztah A. P. jako zprostředkovatele a pojišťovny, který nebyl založen pojistnou smlouvou, ale smlouvou o spolupráci. Proto má za to, že §210 tr. zákoníku na posuzovaný případ nedopadá. Pojistný podvod a priori směřuje k vylákání pojistného plnění, a nikoli k vylákání provizí za uzavřené smlouvy. Podle dovolatele tak obviněný J. H. může být pachatelem trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, neboť před pojišťovnami zatajil podstatné skutečnosti, že bude klientům přispívat na pojištění, a tím vylákal provize, které si ponechal. K tomu využil pomoc dovolatele, který měl makléřské zkoušky a uzavření smluv zprostředkovával, přičemž si z provizí prakticky ničeho neponechal.
11. Dovolatel rovněž poukázal na to, že co se týče uhrazených plateb, tak pojišťovnám se tyto peníze vrátily a pachatel musel s těmito „náklady“ počítat, neboť bez nich by nemohl trestnou činnost páchat. Proto, pokud tyto peníze pouze tzv. „protekly“ přes společnost B. C. a pachatel měl v úmyslu je pojišťovnám vrátit, tak jeho úmysl nemohl směřovat k jejich ponechání a způsobení škody co do vráceného rozsahu. Uskutečněné platby pojistného tak měly být vzaty v úvahu při právním posouzení (odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 41/2019). Za legitimní považoval též odečtení provizí ze smluv zprostředkovatelů P. a P. a společnosti K. M., neboť tyto osoby a subjekty nebyly zapojeny ve struktuře B. C., a není tak zákonné přičítat provize za tyto subjekty ke kvalifikační škodě.
12. Následně dovolatel uvedl, že v úvahách odvolacího soudu shledává pochybení, která v součtu mohla vést ke zjednodušujícímu pohledu na míru jeho účasti na trestné činnosti. Tvrzení, že uzavírání pojistných smluv pro více pojišťoven mělo směřovat k uzavření velkého počtu pojistných smluv ve velmi krátkém časovém období, považuje za nesprávné. Namítá, že na výše uvedeném není nic neobvyklého (jedním důvodem je, že zprostředkovatelé zkouší jednotlivé varianty nabízených produktů a jsou motivováni i odměnou za zprostředkování, a druhým důvodem je míra krytí rizik) a nic to nevypovídá o posuzované trestné činnosti. Nastavené kontrolní mechanismy přitom neměly vůbec odhalovat duplicitu smluv. Právě tyto důvody oslabovaly jeho psychický vztah k možným následkům trestné činnosti. Pokud odvolací soud hovoří v bodu 33. svého rozhodnutí o penzijním připojištění, tak jeho úvaha vychází z neznalosti pojišťovacího prostředí, neboť penzijní připojištění není srovnatelný produkt. Také závěr o tom, že většina klientů přistoupila k uzavření smlouvy pouze s vidinou připisování cizích prostředků na účet pojišťovny, považuje dovolatel za zavádějící a ničím nepodložený. Soud podle něho směšuje stav „před K.“ a „po K.“. Za času, kdy byl jednatelem obviněný K., se už na kvalitu smluv nehledělo, důležité bylo množství. Oproti tomu dovolatel dbal na to, aby smlouvy byly řádné. Soud účelově používá spojení „připisování cizích prostředků na účet pojišťovny“. Tyto prostředky byly zasílány klientům a na nich byla odpovědnost, zda budou pojistné hradit.
13. Dovolatel pak ještě namítl, že nadále zůstává neuspokojivě vyřešena otázka, zda vůbec, pokud by byl považován za pachatele, naplnil subjektivní stránku trestného činu, tedy zda jednal v (byť nepřímém) úmyslu, jak je mu kladeno za vinu. Rozebral rozdíl mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí a navázal, že poctivě plnil původní dohodu s J. H., podle níž 70 % provizí bude přeposíláno na účet B. C., a zbývajících 30 % bylo použito k financování běžných nákladů spojených s chodem A. P. a k výplatám pro pojišťovací zprostředkovatel. Sám si nenechal nic nad rámec této dohody. To vypovídá spíše o tom, že neměl v úmyslu způsobit následek trestného činu. Jako důvody, pro které spoléhal, že následek nezpůsobí, uvedl, že si zpracoval modely, které posuzovaly udržitelnost projektu, nastavoval a vylepšoval systémy kontroly, zavedl telefonní hovory s klienty, pořádal pravidelná školení, okamžitě ukončoval spolupráci s nepoctivými zprostředkovateli a podával podnět k jejich výmazu u ČNB a krátil provize u chybových zprostředkovatelů. Měl za to, že je schopen vybudovat kvalitní finanční skupinu podobnou velkým hráčům na trhu, avšak obviněný J. H. si svoje povinnosti neplnil a zjevně vstoupil do projektu s podvodným záměrem. Dovolatel neměl v úmyslu spáchat trestný čin, ani nebyl srozuměn s možným trestněprávním následkem.
14. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2021, č. j. 2 To 19/2021-8650, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 11 T 13/2017-8454, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
15. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že část námitek obviněného formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Jsou to námitky, ve kterých dovolatel žádá, aby část provizí nebyla zahrnuta do způsobené škody, protože pojistné smlouvy byly uzavřeny mimo strukturu B. C. Skutkového charakteru je též polemika se zjištěním, podle kterého uzavírání pojistných smluv pro jednoho pojištěnce s více pojišťovnami směřovalo k uzavření velkého množství pojistných smluv a že většina klientů přistoupila k uzavření smluv pouze s vidinou toho, že jim budou připisovány na účet u pojišťovny cizí prostředky.
16. Za relevantní, avšak nedůvodnou, státní zástupce považoval námitku, podle které ustanovení §210 tr. zákoníku na danou věc nedopadá, protože dovolatel jako zprostředkovatel nebyl účastníkem pojistného vztahu a pojistný podvod směřuje k vylákání pojistného plnění, nikoli vylákání provize. K tomu uvedl, že pachatelem zmíněného trestného činu může být kdokoli. Zpravidla jím bude některý z účastníků pojistné smlouvy, může jím však být i kterákoli jiná osoba, která se dopustí jednání podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy i pojišťovací zprostředkovatel. Dovolatel v postavení zprostředkovatele zamlčel před pojišťovacími ústavy údaj o tom, že pojištěným osobám byla slíbena materiální výhoda spočívající v tom, že po dobu dvou let za ně bude platit pojistné společnost B. C. Přitom šlo o údaj pro pojišťovny podstatný, kdy smlouvy o spolupráci uzavřené mezi pojišťovnami a společnosti A. P. používání takovýchto praktik při získávání klientů výslovně zakazovaly. Zkreslené informace o podmínkách pojištění poskytoval prostřednictvím obchodních zástupců též pojištěných osobám.
17. K otázce, zda škodu vzniklou neoprávněným vyplacením provizí lze považovat za znak kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, státní zástupce nastínil, že pokud je zákonným znakem kvalifikovaných skutkových podstat tohoto činu způsobení škody, rozumí se tím škoda na majetku pojišťovny. Podle jeho názoru není v rozporu se zákonným zněním ani se smyslem §210 tr. zákoníku, aby v případě, kdy nepravdivé údaje uvedl nebo podstatné údaje zamlčel pojistný zprostředkovatel, byly za škodu považovány též náklady pojišťovny vynaložené na zaplacení provize, neboť lze dovozovat, že na provizi vůbec nárok nevznikl.
18. Za relevantní, ale nedůvodné, považoval státní zástupce rovněž námitky, podle kterých měl být dovolatel posuzován nikoli jako pachatel, ale jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Je zřejmé, že dovolatel sám naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu, když při uzavírání smluv zamlčoval podstatné údaje před pojišťovnami a prostřednictvím jiných osob sděloval nepravdivé údaje o podmínkách pojištění pojišťovaným osobám. Byl tedy pachatelem trestného činu ve smyslu §22 tr. zákoníku. Skutečnost, že větší část výtěžku z trestné činnosti zůstala v dispozici J. H., je z hlediska rozlišení mezi pachatelstvím a účastenstvím ve formě pomoci irelevantní. Obohacení pachatele nebo jiné osoby není zákonným znakem dotčeného trestného činu. I v případě právní kvalifikace daného činu jako podvodu podle §209 tr. zákoníku by za pachatele bylo nutno považovat samotného dovolatele, neboť právě on zamlčel pojišťovnám podstatné skutečnosti.
19. S jistou dávkou tolerance lze podle státního zástupce podřadit pod uplatněný dovolací důvod námitky týkající se absence subjektivní stránky trestného činu. Ani tyto námitky však nejsou podle něj důvodné. Jsou totiž založeny na odmítání úmyslu směřujícího ke způsobení škody a k obohacení obviněného. Ohledně absence úmyslného zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dovolatel žádné kvalifikované námitky nevznesl. Ve vztahu ke škodě jako znaku kvalifikované skutkové podstaty postačuje zavinění z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé. I v tomto směru však lze podle státního zástupce dovodit přinejmenším srozumění obviněného, že při získávání klientů bylo používáno praktik zakázaných ve smlouvách s pojišťovnami a že provize tudíž byly vypláceny neoprávněně. Irelevantní jsou pak výklady obviněného o důvodech, pro které spoléhal na to, že následek nezpůsobí. Dovolatelem uváděná opatření nijak nesouvisejí se skutečností, že provize byly vypláceny neoprávněně.
20. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce podřadit námitku, že při stanovení výše škody měly být zohledněny platby uhrazené na pojistném. Ani tuto námitku však nepovažoval za důvodnou. Škoda poškozeným vznikla v důsledku neoprávněné výplaty provizí. Tyto provize byly vypláceny neoprávněně bez ohledu na to, že úvodní splátky pojistného za klienty byly uhrazeny. Není proto důvod provádět nějakou „kompenzaci“. Prostředky vynaložené na úvodní splátky pojistného lze považovat za „náklady na páchání trestné činnosti“, když takový postup byl nutnou podmínkou k tomu, aby obvinění mohli v trestné činnosti po delší dobu pokračovat.
21. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
23. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 2 To 19/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
24. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
25. Důvod dovolání (původně) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v totožném obsahovém vymezení nyní upraven pod písm. h) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
26. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) [dříve – do 31. 12. 2021 – písm. l)] tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
27. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
28. V posuzované věci nezanedbatelná část námitek uplatněných v podaném dovolání směřuje do oblasti skutkové, resp. procesní. Obviněný jimi totiž soudům obou stupňů vytýká vadná skutková zjištění a předkládá vlastní skutková tvrzení, jimiž se snaží změnit skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů (zvláště pokud jde o rozsah způsobené škody – viz námitky, ve kterých žádá, aby část provizí nebyla zahrnuta do způsobené škody, protože pojistné smlouvy byly uzavřeny mimo strukturu B. C.; skutkový ráz má též polemika se zjištěním, podle kterého uzavírání pojistných smluv pro jednoho pojištěnce s více pojišťovnami směřovalo k uzavření velkého množství pojistných smluv a že většina klientů přistoupila k uzavření smluv pouze s vidinou toho, že jim budou připisovány na účet u pojišťovny cizí prostředky). Též s oporou o tyto argumenty pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (resp. že byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byla dána vada v podobě nesprávného právního posouzení skutku).
29. Obviněný tedy v naznačené části dovolací argumentace nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) [dříve písm. g)] tr. ř. v této části ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) [dříve písm. g)] tr. ř. potažmo pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) [dříve písm. l)] tr. ř. podřadit nelze.
30. Do 31. 12. 2021 se uplatňovala zásada, že Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad a namítne-li jej obviněný. Počínaje 1. 1. 2022 může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu , jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [viz nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022]. O zjevný rozpor (dosavadní judikaturou označovaný jako extrémní rozpor či nesoulad) se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). V tomto kontextu je ovšem namístě uvést, že námitku zjevného či extrémního rozporu skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů obviněný neuplatnil. Postačí proto konstatovat, že pokud jde o skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení, pak z hlediska jejich podstaty nelze činit závěr, že by postrádala obsahovou spojitost s provedenými důkazy. Rozhodnutí soudů nižších stupňů v tomto směru nevybočila z mezí daných ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., resp. §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Zároveň lze poznamenat, že existence případného zjevného rozporu, nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
31. Výhrady obviněného vůči skutkovým závěrům vyjádřeným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně stran výše škody, jejichž podstatou je požadavek na odečtení provize z jím označených smluv, nemohly být dostatečným důvodem pro kasační zásah Nejvyššího soudu. Skutečnosti tvrzené obviněným by totiž neměly co do způsobené škody žádný vliv na naplnění znaku škody velkého rozsahu podle §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a tím ani na právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku [jak z pohledu kvalifikované skutkové podstaty podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, tak z hlediska kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku – k otázce právního posouzení soudy zjištěného skutku jako trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku viz níže]. Ostatně obviněný svoji námitku neformuluje tak, že by jejím důsledkem měla být změna právního posouzení skutku do podoby příznivější právní kvalifikace. Současně je třeba dodat, že by naznačené skutečnosti nemohly mít vliv ani na výrok o trestu (k tomu ve stručnosti rovněž viz níže). V daných souvislostech je pak nutno konstatovat, že rozhodování o dovolání je (obdobně jako rozhodování o stížnosti pro porušení zákona) založeno na presumpci správnosti a zákonnosti přezkoumávaného pravomocného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo. Proto kasační zásah Nejvyššího soudu je na místě, jen když skutečně zjistí tak závažný rozpor napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího se zákonem, že nelze trvat na vlastnostech vyplývajících z právní moci rozhodnutí, tj. na jeho závaznosti a nezměnitelnosti. Při rozhodování o dovolání totiž v každém konkrétním posuzovaném případě musí převážit zájem na plné zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tento zájem však může převážit pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže rozhodnutí napadené stížností pro porušení zákona, příp. dovoláním obstát. Na tomto místě je třeba znovu opakovat, že skutková zjištění soudů nižších stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nejsou zatížena takovými podstatnými vadami, v důsledku nichž by Nejvyšší soud musel přistoupit ke zrušení napadených rozhodnutí .
32. Dále je možno obecně konstatovat, že ve svém dovolání obviněný prezentoval také argumentaci pod uplatněné dovolací důvody formálně podřaditelnou.
33. Takto namítl, že v rozhodnutích je nesprávně posouzena míra jeho účasti na trestné činnosti. Soudy obou stupňů měly správně vyhodnotit jeho účast na trestné činnosti jako pomocníka ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a nikoli jako spolupachatele (v podrobnostech viz shora).
34. K tomu je na místě předně uvést (se zřetelem k argumentu obviněného, že odborná literatura při aplikaci §210 tr. zákoníku vypočítává obsah pojištění, přičemž ohledně účastníků odkazuje na zákon o pojišťovnictví a vyjmenovává je jako pojistitele, pojistníka, pojištěného a oprávněnou osobu, zatímco pojišťovací zprostředkovatel v tomto výčtu uveden není), že pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba. Může to být především kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy (pojistník či pojistitel). Pokud jde o pojistitele (pojišťovnu), přichází v úvahu jak trestní odpovědnost této právnické osoby, tak i některé z fyzických osob v podstatě pouze při uzavírání nebo změně pojistné smlouvy, kdy může uvádět některé nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, např. o pojistném plnění, nebo může zamlčet některé podstatné údaje z pojistných podmínek, které jsou podle §4 odst. 4, 5 zákona č. 37/2004 Sb. součástí pojistné smlouvy. Pojistitelem může být v zásadě jen právnická osoba, neboť pojišťovna se sídlem na území České republiky může za podmínek stanovených zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, provozovat pojišťovací činnost, pokud jí Česká národní banka udělila povolení podle tohoto zákona [srov. §3 odst. 1 písm. b) zák. č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví], a proto je třeba při zjišťování v úvahu přicházejících pachatelů-fyzických osob vždy zjišťovat, kdo z osob jednajících za pojistitele se konkrétně a jakým způsobem na spáchání trestného činu podle §210 podílel. Pachatelem může však být i jiná osoba, která uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčela podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění (viz i shora). Může to být také některý z pojišťovacích zprostředkovatelů nebo samostatný likvidátor pojistných událostí (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2091 až 2092 s.). Pachatelem tedy může být nejen kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy, ale též osoba, jež smluvní stranou pojistné smlouvy není (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 299/2007). Z uvedených skutečností plyne, že zmíněná argumentace obviněného postrádala jakékoliv opodstatnění. Z hlediska otázky pachatelství trestného činu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku je pak zcela bez významu i další argumentace obviněného opřená mj. o tvrzení, že neměl v úmyslu se obohatit z trestné činnosti, neboť prostředky od pojišťoven odesílal „z větší části“ společnosti B. C., a naproti tomu obviněný J. H. si většinu prostředků zaslaných společnosti B. C. ponechal pro vlastní potřebu.
35. V návaznosti na zmíněnou námitku dovolatel argumentoval, že zjištěný skutek neměl být kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku, nýbrž jako trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, jehož pachatelem byl spoluobviněný J. H., neboť před pojišťovnami zatajil podstatné skutečnosti, že bude klientům přispívat na pojištění, a tím vylákal provize, které si ponechal, přičemž k tomu využil pomoc dovolatele, jenž měl makléřské zkoušky a uzavření smluv zprostředkovával.
36. Ve vztahu k této námitce je na místě (z hlediska posuzovaného skutku) nejprve v obecnosti připomenout vymezení skutkových podstat trestného činu podvodu podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a (obecného) podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
37. Trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí
a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy,
b) v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo
c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění,
a tímto činem způsobí škodu velkého rozsahu.
38. Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
39. Je skutečností (a to vzaly za určující při právním posouzení zjištěného skutku soudy nižších stupňů), že obviněný (zpravidla prostřednictvím dalších jemu podřízených osob) zajišťoval uzavírání pojistných smluv způsobem hrubě kolidujícím se smluvními ujednáními společnosti A. P. s jednotlivými pojišťovnami (viz skutková zjištění vyjádřená v komprimované podobě ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozvedená zvláště v odůvodnění tohoto rozhodnutí) i se zákonem (viz §21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb.). Podle přesvědčení Nejvyššího soudu je však nutno z hlediska právního posouzení zjištěného skutku považovat za podstatné právě to jednání, které přímo vedlo ke způsobení škody jednotlivým pojišťovnám, resp. k takové škodě bezprostředně směřovalo. Jinak řečeno, podle názoru Nejvyššího soudu určujícím pro právní posouzení bylo jednání, které mělo z hlediska kauzálního [stručně shrnuto z pohledu teorie podmínky (conditio sine qua non), podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.), korigované především za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti (konkrétního zkoumání příčinných vztahů)] určující význam pro vzniklý či bezprostředně hrozící následek (resp. účinek na majetku pojišťoven). Takovým jednáním, které přímo vedlo ke způsobení škody jednotlivým pojišťovnám, resp. k takové škodě bezprostředně směřovalo, bylo jednání spočívající v uplatnění nároku na provize (z uzavřených pojistných smluv) vůči jednotlivým pojišťovnám uvedeným v rozsudku soudu prvního stupně na základě smluv uzavřených mezi nimi a společností A. P., v jehož rámci jim byly zamlčeny okolnosti, za nichž ke sjednání a uzavření pojistných smluv došlo (viz zjištění shora zmíněné). Nelze přitom pochybovat, že šlo o okolnosti podstatné. Právě tímto podvodným jednáním, k němuž došlo vždy až po uzavření konkrétních pojistných smluv, totiž byla na majetku jednotlivých pojišťoven způsobena škoda. Ve své podstatě tedy šlo o podvodné uplatnění nároku na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě pojištění , resp. dalších obdobných smluv, uzavřených mezi A. P. a jednotlivými pojišťovnami (byť v „podtextu“ předmětného jednání bylo uzavírání pojistných smluv za popsaných okolností, jež bylo jak v rozporu s ujednáními obsaženými ve smlouvách mezi A. P. a pojišťovnami, tak se zákonem). Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dospěl k závěru (a v tomto smyslu přisvědčil dovolání), že přiléhavější by bylo právně posoudit zjištěný skutek jako trestný čin (zločin) podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to se zřetelem k výši způsobené škody a škody bezprostředně hrozící.
40. Neobstojí však již názor obviněného, že nebyl pachatelem (ani) tohoto trestného činu, jímž byl spoluobviněný J. H., zatímco on sám mohl být toliko jeho pomocníkem. Zde je nutno zdůraznit, že to byl právě dovolatel, kdo pojišťovnám v souvislosti s uplatněním nároku na provize za pojistné smlouvy zprostředkované společností A. P. zamlčel podstatné okolnosti, tj. okolnosti provázející uzavírání těchto smluv, především fakt, že pojistníkům byla přislíbena a fakticky také (byť nikoli v rozsahu sjednaném smlouvami mezi jimi a firmou B. C.) vyplácena nedovolená, nepřípustná podpora. Pak ovšem nemůže být žádných pochybností o tom, že pachatelem byl právě on, neboť svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu a jeho pokusu, a nikoli spoluobviněný J. H. [ten s pojišťovnami nejednal, jeho jednání bylo typickým organizátorstvím ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Zcela irelevantní je pak argumentace obviněného, že on neměl z daného jednání žádný prospěch a že ten měl právě spoluobviněný J. H. Zde postačí připomenout, že podmínkou vyvození odpovědnosti pro trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku není obohacení samotného pachatele (viz shora citovaná skutková podstata tohoto trestného činu – „kdo sebe nebo jiného obohatí …“ ). K tomu lze pro úplnost dodat, že zákonný znak „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob, neboť pod pojmem jiného nutno rozumět jen osobu nebo osoby odlišné od pachatele. Ze zákonného znaku „obohatí jiného“ v ustanovení postihujícím podvodné jednání totiž nevyplývá, že by se úmysl obviněného musel vztahovat jen na konkrétně určenou osobu. Proto je tento znak naplněn i u blíže nespecifikované osoby, jakou je i zákazník (srov. rozhodnutí č. 18/1991 Sb. rozh. tr.).
41. S jistou dávkou tolerance lze (ve shodě se státním zástupcem) podřadit pod uplatněný dovolací důvod námitky týkající se absence subjektivní stránky trestného činu. Obviněný tvrdí (s odkazem na skutečnosti výše rozvedené), že neměl v úmyslu spáchat trestný čin, ani nebyl srozuměn s možným trestněprávním následkem.
42. Těmto námitkám však nelze přiznat opodstatnění. Především je třeba zdůraznit, že argumentace obviněného se jeví být ve své podstatě poněkud mimoběžná, a to potud, že se soustřeďuje na okolnosti, jež se míjejí s podstatou zjištění o jeho jednání, jež bylo určující pro právní posouzení shora popsaného skutku (jak výstižně poznamenal státní zástupce, obviněným uváděná opatření nijak nesouvisejí se skutečností, že provize byly vypláceny neoprávněně). Tou je právě ten fakt, že při uplatňování nároku na provizi za zprostředkování sjednání pojistných smluv jednotlivým pojišťovnám zamlčel zcela vědomě a záměrně (s cílem takto provize vylákat) podstatné okolnosti, za nichž byly s jednotlivými pojistníky uzavírány pojistné smlouvy (tedy nekalé praktiky). Za tohoto stavu nelze jakkoli pochybovat o jeho úmyslném zavinění. Přitom vzhledem ke všem soudy zjištěným okolnostem je plně opodstatněný závěr soudu prvního stupně o úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
43. Namítl-li obviněný, že při stanovení výše škody měly být zohledněny platby uhrazené na pojistném, pak ani tuto námitku nelze považovat za důvodnou. Ve shodě se soudy nižších stupňů a státním zástupcem je možno konstatovat, že škoda vznikla poškozeným pojišťovnám v důsledku neoprávněné výplaty provizí. Tyto provize byly vypláceny neoprávněně (A. P., resp. obviněným na ně nevznikl žádný nárok) bez ohledu na to, že úvodní splátky pojistného byly uhrazeny. Není proto důvod provádět nějakou „kompenzaci“. Nadto lze dodat ještě následující skutečnosti. Pojišťovny za situace, kdy jim bylo zamlčeno skutečné pozadí uzavírání pojistných smluv, vycházely z presumpce jejich řádnosti a správnosti, takto s nimi nakládaly (nepochybně s tím měly spojené náklady na jejich vedení a správu) a na tomto základě (v důsledku toho) mj. poskytly jednotlivým osobám, v jejichž prospěch byly tyto smlouvy uzavřeny, pojistnou ochranu. Navíc pojistné plnili jednotliví pojistníci (a současně i pojištění), byť z peněz jim poskytnutým obviněnými. Obviněný si přitom musel být vědom toho (ostatně to bylo jedním z jeho cílů), že pojišťovny budou sjednaná pojištění považovat (při zamlčení těch podstatných skutečností, jež podmínily uzavření pojistných smluv) za řádná a takto k nim budou přistupovat, a to včetně plnění svých povinností především vůči pojištěným osobám. Musel si tedy být vědom i toho, že pojišťovny užijí peníze, jež jim byly uhrazeny v souvislosti s jednotlivými pojistnými smlouvami, v rámci své standardní činnosti. Peníze, jež obvinění prostřednictvím společnosti B. c. či B. c. c. vyplatili pojistníkům a ti následně pojišťovnám, tedy nebyly jakousi pouhou vratkou části vyplacených provizí, jež by měla být odečtena ze způsobené škody, za kterou je tudíž třeba považovat celou částku neoprávněně vyplacených provizí. Daná výhrada tak postrádala opodstatnění.
44. Nejvyšší soud se v návaznosti na rozvedené závěry zabýval ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného a zda otázka kvalifikace soudy zjištěného skutku má po právní stránce zásadní význam .
45. Z hlediska postavení obviněného je přitom významné posouzení toho, zda by při případném postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. ř. a v návaznosti na to i podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §265 l odst. 1, resp. §265m odst. 1 tr. ř. bylo možno dospět závěru, že by mu byl uložen trest zřetelně mírnější, než jak se stalo napadeným rozhodnutím.
46. Na tomto místě je nutno v první řadě konstatovat, že zločin pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku je sankcionován totožnou sankcí jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy odnětím svobody na pět až deset let. Tím byl dán i totožný rámec pro ukládání trestu. V návaznosti na to pak je třeba konstatovat, že okolnosti zjištěného skutku a další soudy zjištěné a zhodnocené okolnosti (mající stejnou relevanci ať šlo o první či druhou právní kvalifikaci) nepřipouštěly jakoukoliv změnu v náhledu na určení právního následku spáchaného trestného činu – podle názoru Nejvyššího soudu zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
47. Přitom se patří zejména připomenout, že obviněný se společně s dalšími osobami dopustil velmi sofistikovaného činu, který páchal po delší dobu vůči více poškozeným za zneužití (či využití) řady dalších osob, přičemž tak způsobil na cizím majetku velmi vysokou škodu a k další vysoké škodě jeho jednání bezprostředně směřovalo. Pouze na okraj lze v těchto souvislostech poznamenat, že obviněným namítaná nutnost korekce způsobené škody odečtením provizí ze smluv zprostředkovatelů P. a P. a společnosti K. M. by nemohla uvedené zjištění změnit v míře podstatné, neboť by stále šlo o škodu ve výši prakticky dvojnásobku spodní hranice škody velkého rozsahu, takže by ani neměla zásadní vliv na ukládaný trest. Se zřetelem k těmto skutečnostem, byť hodnoceným v kontextu dalších okolností rozvedených v rozhodnutích soudů nižších stupňů (mj. dosavadní bezúhonnosti obviněného), by trest odnětí svobody uložený obviněnému za zločin pojistného podvodu podle §210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku byl adekvátní i v případě kvalifikace daného skutku jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Jinak řečeno, za popsaných okolností nebylo důvodu k učinění závěru, že by změna právní kvalifikace měla vést k uložení odlišného (mírnějšího) trestu, než jak se stalo napadeným rozhodnutím.
48. Uvedený právní názor Nejvyššího soudu na otázku kvalifikace soudy zjištěného skutku pak není po právní stránce zásadního významu, neboť jde o obvyklý výklad trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku (ostatně lze odkázat na totožný způsob řešení srovnatelného případu např. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1357/2021).
49. Shora rozvedené závěry lze tedy shrnout do konstatování, že obviněný uplatnil argumentaci, která byla (zčásti) důvodná, avšak ze skutečností vyložených výše je zcela zřejmé, že důvodně namítaná vada by nemohla zásadně ovlivnit jeho postavení a naznačená otázka nemá po právní stránce zásadní význam . Nadto je třeba dodat, že závěr Nejvyššího soudu týkající se právního posouzení soudy nižších stupňů zjištěného skutku jako trestného činu (obecného) podvodu nebyl ve vztahu k obviněnému za situace, kdy se této právní kvalifikace sám domáhal, nijak překvapivý, což v důsledku znamená, že (ani) v tomto směru nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu jeho práva na obhajobu.
50. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání obviněného A. K. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu