ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.283.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 283/2022-4122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný F. V. , nar. XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, č. j. 6 To 55/2020-3969, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 1/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2020, č. j. 45 T 1/2020-3585 , byl obviněný F. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
I.
obžalovaný F. V., jako jediný člen představenstva a jediný akcionář společnosti S. E., IČ: XY, tehdy se sídlem XY, XY, s cílem podvodně vylákat od Metropolitního spořitelního družstva úvěrové prostředky,
1)
dne 12. 8. 2011 požádal Metropolitní spořitelní družstvo, IČ: 25571150, jménem S. E. o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 27.000.000 Kč na nákup nemovitostí s jejich následným prodejem, kdy v žádosti o úvěr v rozporu s realitou deklaroval, že společnost S. E. bude schopna úvěr splatit, ačkoli společnost nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, nedisponovala potřebnými finančními prostředky, úvěrové splátky na již dříve sjednané a poskytnuté úvěry v celkové výši 51.000.000 Kč nebyly hrazeny S. E., ale třetími subjekty, když v žádosti o úvěr k podnikatelskému plánu společnosti nepravdivě uvedl, že: „poskytnuté finanční prostředky budou použity opět na spekulativní nákup nemovitostí převážně v nařízených dražbách“, deklaroval, že nakoupené nemovitosti budou se ziskem prodány, a že manažer společnosti a zároveň její jediný akcionář má v tomto projektu dobré výchozí předpoklady, ačkoli obžalovaný již před podáním žádosti o úvěr věděl, že bezprostředně po uvolnění úvěrových prostředků tyto odešle v rozporu s účelem úvěru na účty jiných subjektů, zejména účet společnosti R., neboť toto bylo ujednáno P. K., nar. XY, tehdejším jednatelem R., a že měsíční úvěrové splátky fakticky nebudou hrazeny S. E., ale třetími subjekty, přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že k zajištění úvěru budou použity pozemky parc. č. XY, XY, XY (ostatní plocha) o celkové výměře 615.106 m2 a pozemky parc. č. XY, XY (vodní plocha) o celkové výměře 43.399 m2 vlastníka H. E., IČO: XY, nacházející se v k. ú. XY, okres XY, jejichž celková hodnota dle znaleckých posudků znalců Ing. Oldřicha Dobrého č. 7/964/2010 a Josefa Hubače č. 2268/10 měla údajně činit celkem 289.730.480 Kč, a jako přílohu žádosti o úvěr mimo jiných přiložil ony předmětné znalecké posudky, když však skutečná hodnota nemovitostní zástavy činila toliko 5.755.000 Kč, když obžalovaný věděl, že předmětné nemovitosti zároveň jsou zástavou k již dříve poskytnutým dvěma úvěrům v celkové výši 51.000.000 Kč, a hodnota pozemků byla předloženými znaleckými posudky stanovena spekulativně pouze pro účel zjištění jejich ceny po vybudování stavby fotovoltaické elektrárny při současné úpravě způsobu využití pozemků pro takový účel, a také věděl, že na pozemcích není fotovoltaická elektrárna vybudována, když vyjma jednoho pozemku nebylo požádáno ani o změnu územně plánovací dokumentace, přičemž ve světle těchto nepravdivých údajů uvedených do žádosti o úvěr a jeho příloh, po podpisu zástavní smlouvy, jímž H. E. jednající spoluobžalovaným M. P. poskytla Metropolitnímu spořitelnímu družstvu shora uvedené nemovitosti jako zástavu za závazek z úvěru, když poskytnutí zástavy pro sjednání úvěru bylo sjednáno P. K., nar. XY, zemř. XY, s M. P. a po schválení poskytnutí úvěru spořitelním družstvem dne 18. 8. 2011 v Praze 8, ul. Sokolovská 394/17, na pobočce Metropolitního spořitelního družstva, IČO: 25571150, uzavřel se spořitelním družstvem smlouvu o podnikatelském úvěru č. 502663066 se splatností jistiny nejpozději do 31. 7. 2013, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelově vázaného podnikatelského úvěru ve výši 27.000.000 Kč na financování nákupu nemovitostí společností S. E. s následným prodejem a jejíž součástí bylo dle článku V. bodu I. zajištění úvěru zástavním právem k pozemkům parc. č. XY, XY, XY, XY a XY, vše v k. ú. XY, okres Most, kdy následně na základě jím podané žádosti o čerpání úvěru zaslalo dne 24. 8. 2011 Metropolitní spořitelní družstvo úvěrové prostředky ve výši 27.000.000 Kč společnosti S. E. na její bankovní účet č. XY, na který byly připsány téhož dne, přičemž následně ve dnech 29. 8. 2011 až l. 9. 2011 obžalovaný tyto převedl třemi platbami v celkové výši 26.000.000 Kč spol. R., IČO: XY, na její bankovní účet č. XY, když od společnosti R. společnost S. E. následně nekoupila žádné nemovitosti, a zbývající finanční prostředky ve výši 1.000.000 Kč byly v následujících měsících užity k řadě drobných plateb spol. S. E. a následně na jistině úvěru nebylo uhrazeno ničeho, čímž s přihlédnutím k uhrazení splátek úroků z úvěru v období od 30. 8. 2011 do 29. 4. 2013 celkem ve výši 4.158.058 Kč a skutečné hodnoty zástavy úvěru (pozemků), která činila 5.755.000 Kč, způsobil Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, IČO: 25571150, škodu ve výši 17.086.942 Kč,
2)
dne 20. 2. 2012 požádal Metropolitní spořitelní družstvo, IČ: 25571150, jménem S. E. o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 68.000.000 Kč na nákup nemovitostí s jejich následným prodejem, kdy v žádosti o úvěr v rozporu s realitou deklaroval, že společnosti S. E. bude schopna úvěr splatit, ačkoli společnost nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, nedisponovala potřebnými finančními prostředky, úvěrové splátky na již dříve sjednané a poskytnuté, dosud nesplacené úvěry v celkové výši 58.000.000 Kč, nebyly hrazeny S. E., ale třetími subjekty, a dále v žádosti o úvěr k podnikatelskému plánu společnosti nepravdivě uvedl, že úvěrové prostředky budou využity k nákupu nemovitostí v průběhu roku 2012 a tyto budou v roce 2013 prodány, že společnost hodlá investovat do krátkodobého nákupu nemovitostí prodávaných v dražbách, když žádal o poskytnutí úvěru se splatností do 28. 2. 2013, ačkoli v týž okamžik byl splatný i úvěr ve výši 31.000.000 Kč /ze smlouvy o úvěru č. 502663031/, a dne 31. 7. 2013 byl splatný úvěr ve výši 27.000.000 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 8. 2011 č.: 502663066, ačkoli obžalovaný již před podáním žádosti o úvěr věděl, že bezprostředně po uvolnění úvěrových prostředků tyto odešle v rozporu s účelem úvěru na účty jiných subjektů zejména účet společnosti R., neboť tak bylo ujednáno P. K., nar. XY, tehdejším jednatelem R., a že měsíční úvěrové splátky S. E. fakticky hradit nebude, nýbrž budou hrazeny třetími subjekty, aby se tak zastřela spáchaná trestná činnost a oddálilo se její odhalení, přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že k zajištění úvěru budou použity pozemky parc. č. XY, XY, XY (ostatní plocha) o celkové výměře 615.106 m2 a pozemky parc. č. XY, XY (vodní plocha) o celkové výměře 43.399 m2 vlastníka H. E., IČO: XY, nacházející se v k. ú. XY, okres Most, jejichž celková hodnota dle znaleckých posudků znalců Ing. Oldřicha Dobrého č. 2/1037/2012 a Josefa Hubače č. 2375/12 měla údajně činit celkem 289.730.480 Kč, a jako přílohu žádosti o úvěr mimo jiných přiložil ony předmětné znalecké posudky, když však skutečná hodnota nemovitostní zástavy činila toliko 5.861.000 Kč, když obžalovaný věděl, že předmětné nemovitosti zároveň jsou zástavou k již dříve poskytnutým dvěma úvěrům v celkové výši 58.000.000 Kč, a hodnota pozemků byla předloženými znaleckými posudky stanovena spekulativně pouze pro účel zjištění jejich ceny po vybudování stavby fotovoltaické elektrárny při současné úpravě způsobu využití pozemků pro takový účel, a také věděl, že na pozemcích není fotovoltaická elektrárna vybudována, když vyjma jednoho pozemku nebylo požádáno ani o změnu územně plánovací dokumentace, přičemž ve světle těchto nepravdivých údajů uvedených do žádosti o úvěr a jeho příloh, po podpisu zástavní smlouvy, jímž H. E. jednající spoluobžalovaným M. P. poskytla Metropolitnímu spořitelnímu družstvu shora uvedené nemovitosti jako zástavu za závazek z úvěru, když poskytnutí zástavy pro sjednání úvěru bylo sjednáno P. K., nar. XY, zemř. XY, s M. P., když po schválení poskytnutí úvěru spořitelním družstvem dne 27. 2. 2012 v Praze 8, ul. Sokolovská 394/17, na pobočce Metropolitního spořitelního družstva, IČO: 25571150, uzavřel se spořitelním družstvem smlouvu o podnikatelském úvěru č. 502663074 se splatností jistiny nejpozději do 28. 2. 2013, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelově vázaného podnikatelského úvěru ve výši 68.000.000 Kč na financování nákupu nemovitostí společností s následným prodejem, a jejíž součástí bylo dle článku V. bodu 1. zajištění úvěru zástavním právem k pozemkům parc. č. XY, XY, XY, XY a XY, vše v k. ú. XY, okres Most, kdy následně na základě jím podané žádosti o čerpání úvěru zaslalo dne 27. 2. 2012 Metropolitní spořitelní družstvo 68.000.000 Kč společnosti S. E. na její bankovní účet č. XY, na který byly připsány dne 28. 2. 2012, přičemž téhož dne tyto obžalovaný převedl jednou platbou ve výši 67.500.000 Kč spol. R., IČO: XY, na její bankovní účet č. XY, když od společnosti R. S. E. nekoupila žádné nemovitosti, a zbývající finanční prostředky ve výši 500.000 Kč byly v následujících měsících užity S. E. k řadě drobných plateb, přičemž následně na jistině úvěru nebylo uhrazeno ničeho, čímž s přihlédnutím k výši uhrazených splátek úroků z úvěru v období od 28. 2. 2012 do 4. 6. 2013 celkem ve výši 7.281.046 Kč a skutečné hodnoty zástavy úvěru (pozemků), která činila 5.861.000 Kč, způsobil Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, IČO: 25571150, škodu ve výši 54.857.954 Kč,
a svým jednáním tak způsobil Metropolitnímu spořitelnímu družstvu škodu v celkové výši nejméně 71.944.896 Kč.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl odsouzen k peněžitému trestu 500 denních sazeb, kdy denní sazba činí 2.000 Kč, celkem ve výměře 1.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
3. O odvolání obviněného (včetně odvolání spoluobviněného, státního zástupce a insolvenční správkyně poškozeného) proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2021, č. j. 6 To 55/2020-3969 , jímž z podnětu odvolání obou obviněných a státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v celých výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech na dobu pěti let.
4. Podle §256 tr. ř. odvolání JUDr. Kateřiny Martínkové, LL.M., insolvenční správkyně poškozeného Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci, zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Chudoby dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021, neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právní posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž v jeho věci lze sledovat situaci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry.
6. Dovolatel uvádí, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nelze nalézt žádná skutková zjištění, která by bylo možné subsumovat pod znak kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Členství obviněného v organizované skupině (popsané kupř. v bodě 39. rozsudku odvolacího soudu) nebylo doloženo žádným přímým ani nepřímým důkazem. Naopak byly provedeny důkazy svědčící ve prospěch dovolatele. Za prostředky z úvěru poskytnutého Metropolitním spořitelním družstvem (dále jen „MSD“) prokazatelně nakoupila společnost S. E. (dále jen „ S. E.“) pozemky na XY. Sám odvolací soud toto konstatuje v bodě 39. jeho rozsudku. Uvedeným zjištěním je vyvrácen závěr nalézacího soudu, že společnost S. E. nekonala prakticky žádnou podnikatelskou činnost, a že za úvěrem získané peněžní prostředky nic nepořídila. Odvolací soud posoudil tento nákup pozemků jako předstíraný, neboť jejich údajná faktická hodnota měla být příliš nízká (asi 15 mil. Kč), přičemž S. E. je koupila za 92 mil. Kč. Úvaha soudu druhého stupně, kterou ocenil dané pozemky, není objektivní a nezohledňuje skutečnost výstavby plynovodu Moravia na nich.
7. Tvrzení odvolacího soudu, že v organizované skupině měly být i osoby pracující v MSD, neboť předmětné úvěry byly získány příliš jednoduše, není ze strany ani jednoho soudu podloženo jediným důkazem. Stejně tak je důkazně nepodložený závěr, že si dovolatel musel být vědom toho, že za poskytnutím těchto úvěrů musí, krom jeho samotného, stát nejméně ještě P. K. V tomto ohledu je možné hovořit i o porušení zásady in dubio pro reo . Navíc nikdo ze svědků z řad zaměstnanců MSD neuvedl, že by byly zmíněné úvěry nestandardně snadno poskytovány a takový závěr nevyplývá ani z jiného provedeného důkazu. Odvolací soud pro svoje úvahy čerpal informace ze způsobu páchání trestné činnosti vůči MSD v jiných nesouvisejících trestních věcech. Tyto trestní věci spojuje především osoba znalce, která pro úvěry vyhotovila znalecké posudky, a to, že subjekty v nich vystupující měly být v podřízeném postavení vůči panu V. Mezi těmito osobami a obviněným však neexistuje spojitost. Dále dovolatel poukazuje na to, že jeho trestní věc je specifická tím, že úvěr nemohl včas splatit, neboť ve stavebním řízení ohledně výše zmíněných plynovodů, pod kterými nakoupil pozemky, došlo k průtahům. Jeho obhajoba v tomto směru nebyla zpochybněna.
8. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by obviněný kryl osoby nebo subjekty, které měly stát v organizačním řetězci nad ním, jak uvádí odvolací soud. Na soudy poukazovaném audiozáznamu dovolatel není zachycen, protože na tomto jednání nebyl přítomen, což potvrdily svým svědectvím osoby, které na něm přítomné byly. Tyto rovněž uvedly, že obviněného vůbec neznají. Soudy tak hodnotily důkazy selektivně a dopouštěly se svévole.
9. Veškerá úvěrová dokumentace, která byla v řízení provedena k důkazu, byla provedena v rozporu s §8 odst. 5 tr. ř. Podle §25b odst. 3 písm. b) zákona č. 87/1995 Sb., zákon o spořitelních a úvěrních družstvech (dále jen z. o spořitelních a úvěrních družstvech), lze orgánu činnému v trestním řízení podat zprávu o údajích pouze za podmínek, které stanoví trestní řád. Podle shora zmíněného §8 odst. 5 tr. ř., v případě, že zvláštní zákon nestanoví podmínky, za nichž lze pro účely trestního řízení sdělovat podle takového zákona utajované informace, je tyto možné pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Úvěrová dokumentace byla policejním orgánem získána na základě výzvy k vydání věci ze dne 17. 10. 2016, přičemž tato byla vydána bez souhlasu soudu a navíc osobou, která k tomu nebyla oprávněna společností – G. D. A. (dále jen „G. D.“). Uvedenou námitku obviněný uplatňuje rovněž proti znaleckému posudku Apprasing Alpha – znalecký ústav, s.r.o. (dále jen „Appraising Alpha“) a výslechu znalce Ondrascheka, neboť posudek vycházel z takto nezákonně získaných listin.
10. Výslechy svědků z řad členů a pracovníků MSD byly provedeny v rozporu s §99 odst. 2 tr. ř., neboť tito nebyli zproštěni povinnosti mlčenlivosti vyplývající z §25c z. o spořitelních a úvěrních družstvech. Podle znění citovaného zákona v době, kdy měly být skutky spáchány, mohlo povinnosti mlčenlivosti tyto zaměstnance a členy orgánů družstevní záložny zprostit pouze představenstvo MSD. Insolvenční správkyně tuto pravomoc nemá, jelikož není členem představenstva a ani do jeho postavení pro účely zproštění mlčenlivosti nevstupuje. Ustanovení §45 insolvenčního zákona nezakládá institut, skrze který by mohla zprostit zaměstnance MSD povinnosti mlčenlivosti.
11. Zadání znaleckého posudku Appraising Alpha bylo učiněno v rozporu s trestním řádem. Zadáním totiž bylo, že má být stanovena obvyklá cena (tržní hodnota) v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále „z. o oceňování majetku“). Tento zákon je ovšem, podle jeho §1, možné použít pouze v případech, kdy na něj odkazují zvláštní právní předpisy, či v jiných vyjmenovaných případech. Trestní řád na tento zákon přitom neodkazuje a mezi dalšími důvody pro jeho použití není vedení trestního řízení uvedeno. Nadto je třeba respektovat mimořádné okolnosti trhu relevantní pro daný trestný čin i okolnosti vztahující se k dotčenému subjektu. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z výše citovaného zákona (v jeho znění účinném od 1. 1. 2021), konkrétně jeho §2 odst. 4. V souvislosti se zásadou in dubio pro reo není, při respektování §2 odst. 4 z. o oceňování majetku účinného od 1. 1. 2021, možné stanovit pouze „jakousi zástavní hodnotu“, která nemá oporu v konkrétní právní normě, když se pravděpodobně jedná jen o technický termín z bankovního prostředí.
12. V čl. II odst. 2 obou předmětných úvěrových smluv je jako účel úvěru uvedeno „na nákup nemovitosti s následným prodejem“, což je v napadeném rozsudku opomenuto. Toto je však zásadní pro skutkové zjištění nalézacího soudu, podle nějž obviněný k žádosti o úvěr nepravdivě uvedl, že poskytnuté finanční prostředky budou použity na spekulativní nákup nemovitostí převážně v nařízených dražbách a deklaroval, že budou následně se ziskem prodány. Vzhledem k tomu, že v průběhu kontraktačního procesu se podoba výsledných smluv mění, je logické, že pro účely trestního řízení bude v zásadě závazná finální podoba uzavřené smlouvy, na které se její strany shodly. V tomto směru je třeba poukázat na to, že v uzavřené úvěrové smlouvě se neobjevuje údaj o ceně navrhovaného zjištění. Pouze je v ní odkázáno na její určení „dle znaleckého posudku“, přičemž obviněný odkázal, aby si MSD v případě potřeby zadala jeho vypracování vlastnímu znalci. Nemohl to tedy být dovolatel, kdo uvedl nepravdivou hodnotu možné zástavy. Zvlášť pak v situaci, kdy neměl osobně nic společného s vypracováním daného znaleckého posudku (nebyl jeho zadavatelem, pouze předkladatelem). V předmětném znaleckém posudku navíc není zmíněno, zda je stanovena cena „obvyklá“ či „tržní“, z jeho obsahu je zjevné, že však byla určena podle vyhlášky.
13. Podle bodu 54. rozsudku odvolacího soudu byla cena obvyklá pozemků v k. ú. XY zjištěna správně až znaleckým posudkem zpracovaným znaleckým ústavem APELEN Valuation a.s. (dále jen „APELEN Valuation“), a to ve výši 56,5 mil. Kč. Znalecký ústav tak měl učinit užitím informací o smlouvách uzavřených v letech 2014, 2015, 2019 (8 kupních smluv). Předmětným znaleckým posudkem byla cena zjištěna pro účely zástavy, která je odlišná od ceny zjištěné pro účely koupě či rozdělení při fúzi společností, což nebylo zohledněno. V tomto směru zmiňuje obviněný rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 460/2010, podle něhož je možné úvěrový podvod spáchat – třebaže dlužník neměl od počátku v úmyslu jej splácet – jen za předpokladu, že byl zajištěn takovou hodnotou zástavy, která nepostačovala k tomu, aby jejím prodejem byl úvěr splacen, a jestliže si byl této skutečnosti vědom. Od výše škody tedy měla být odečtena hodnota pozemků v k. ú. XY ve výši 56,5 mil. Kč. K citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu obviněný rovněž podotýká, že znalecký posudek č. 851-17/2020 od znaleckého ústavu APELEN Valuation, jako jediný zjišťoval celkovou hodnotu zástavy, kterou byl úvěr jištěn. Činila podle něj 118,6 mil. Kč. Nemohlo tedy dojít ke škodě.
14. Nalézací soud zjistil hodnotu pozemků na XY ve výši 15 mil. Kč na základě kupních smluv jednotlivých původních vlastníků, ačkoliv společnost S. E. je koupila za 92 mil. Kč. Bylo přitom pominuto, že se na daných pozemcích měl stavět plynovod Moravia VTP, což je již v současnosti realizováno. Skutečná hodnota měla být zjištěna znaleckým posudkem, přičemž MSD mohla částečně uspokojit svoje pohledávky i na těchto pozemcích skrze realizaci zástavního práva k akciím S. E.
15. I za situace, kdy by hodnota pozemků na XY činila cca 15 mil. Kč a hodnota pozemků v k. ú. XY 56,5 mil. Kč, by mohla výsledná výše škody dosahovat částky na hranici škody velkého rozsahu, tedy 10 mil. Kč. Absence řádných skutkových zjištění stran hodnoty daných pozemků ve svém faktickém důsledku znamená nemožnost učinění spolehlivého závěru o naplnění subjektivní a objektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
16. Nad rámec rozporů, na něž dovolatel upozorňuje v textu dovolání, odkazuje též na další konkrétní „extrémní nesoulady“ obsažené v tabulce, která je obsahem přílohy jako nedílné části dovolání.
17. Dovolatel se domnívá, že jak nalézací, tak odvolací soud se řádně nevypořádaly s obsahem jeho námitek, přičemž ve věci je třeba provést další důkazy. Odvolací soud zjistil konkrétní důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně spočívající v nejasnosti nebo neúplnosti skutkových zjištění a nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Přesto však tento rozsudek nezrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a dále deformoval skutečný obsah provedených důkazů. Rozsudky obou soudů jsou tedy neodůvodněné, nepřezkoumatelné a nezákonné.
18. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, č. j. 6 To 55/2020-3969 stejně jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2020, č. j. 45 T 1/2020-3585. Zároveň dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu, resp. jej přerušil, bude-li již vykonáván.
19. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvádí, že obviněný svými námitkami brojí proti rozhodným skutkovým zjištěním soudů a vytýká jim, že došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dovolatel rovněž podotýká, že nebyla dodržena pravidla spravedlivého procesu, kvůli provádění procesně nepřípustných důkazů, přičemž rozhodnutí soudů nejsou řádně odůvodněna a jsou nepřezkoumatelná. Jeho námitky v tomto směru lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
20. Ve věci ovšem nedošlo k svévolnému hodnocení důkazů ani žádnému, natožpak extrémnímu rozporu. Stran hodnocení důkazů a úvah o skutkových zjištěních státní zástupkyně odkazuje na body 1. – 116. rozsudku nalézacího soudu, kde jsou jeho myšlenky náležitě rozvedeny. Vyvozená skutková zjištění jsou podložena řadou provedených listinných důkazů, zejména obsahem dokumentace k úvěrům sjednaným u MSD včetně žádostí o jejich poskytnutí, dále závěry znaleckých posudků znalců Ing. Dobrého a Hubače, výpisů z účtů S. E., R. (dále jen „R.“) a D. (dále jen „D.“), rozhodnutím ČNB o odejmutí licence MSD, jakož i změnou územně plánovací dokumentace města XY. Soud vycházel i ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí, zpracovaného znaleckým ústavem Appraising Alpha, jakož i z výpovědí řady ve věci slyšených svědků, a to zejména G. K., P. F. a J. P. Odvolací soud se přitom s hodnocením soudu prvního stupně ztotožnil (viz body 34. – 59 jeho rozsudku).
21. Ve vztahu k námitce, kterou je zpochybňován znalecký posudek znaleckého ústavu Appraising Alpha, státní zástupkyně uvádí, že v něm byly ceny nemovitostí sloužících k zajištění úvěru oceněny správně podle zákona o oceňování majetku. V daném případě byla zjištěna obvyklá cena nemovitostí za použití porovnávací metody. Posudek obsahuje i vyjádření ke znaleckým posudkům Ing. Dobrého a Hubače. Soud prvního stupně hodnotil tento důkaz pečlivě. Odvolací soud sice vytkl znaleckému posudku a soudu nalézacímu nepřesné názvosloví, ovšem dospěl k závěru, že z jeho obsahu je zřejmé, že v něm byla určena cena obvyklá za zohlednění všech aspektů potřebných k určení ceny, jež by akceptoval případný kupující (viz body 51. – 53 jeho rozsudku).
22. Ohledně obviněným akcentovaného a jím předloženého znaleckého posudku APELEN Valuation, je třeba poukázat na to, že se jím soud prvního stupně zabýval. Zohlednil tak výpověď znalce Ing. Ondrascheka (viz body 25. – 28. rozsudku nalézacího soudu), který se vyjadřoval k četným námitkám obhajoby. Nalézací soud do svých úvah zahrnul i otázku konkurence mezi znaleckými posudky Appraising Alpha a Apellen, kdy shledal posudek předložený obviněným irelevantním (viz body 92. – 100. jeho rozsudku).
23. Nelze se ztotožnit ani s námitkou, že by úvěrová dokumentace byla nepřípustným důkazem opatřeným v rozporu s §8 odst. 5. tr. ř. Daná dokumentace byla získána na podkladě výzvy policejního orgánu k vydání věci ze dne 17. 10. 2016 č. j. NCOZ-2851-259/TČ-2016-412402 od G. D. Daná společnost získala dokumentaci společně s pohledávkami postoupenými od společnosti A. – C. (dále jen „A. – C.“), která je zase získala skrze postoupení pohledávek insolvenčním správcem MSD. Právní úprava zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech přitom na společnost G. D. nedopadá, neboť se jedná o akciovou společnost, nikoliv družstvo (resp. spořitelní či úvěrové družstvo).
24. Ohledně možnosti insolvenčního správce zbavit mlčenlivosti pracovníky MSD odkazuje státní zástupkyně na §246 IZ, podle nějž insolvenční správce mj. rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti a vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel.
25. Stran námitek, kterými obviněný rozporuje naplnění znaků trestního činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, státní zástupkyně uvádí, že je lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dále konkrétněji rozvádí, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při jejím uzavírání, včetně jednání, jež ho provázejí (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. Tpjn 301/2003, publikované pod č. 6/2004-I Sb. rozh. tr.). Sjednáváním tedy není pouhé vlastní uzavření úvěrové smlouvy, ale např. i vyplnění žádosti o úvěr, její podepsání a odevzdání bance atd.
26. Státní zástupkyně následně poskytuje výklad obsažený v komentářové literatuře k pojmu nepravdivého údaje. Zároveň připomíná, že uvedení nepravdivých údajů se netýká pouze těch obsažených v samotné úvěrové smlouvě. Může se jednat o nepravdivé údaje v jakémkoliv jiném dokumentu vyžadovaném pro sjednání úvěrové smlouvy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. 8 Tdo 1268/2008, publikované pod č. 36/2009 Sb. rozh. tr.). Není přitom nutné, aby poskytovatel úvěru jednal v omylu, resp. aby jednání dlužníka vedlo k omylu věřitele, na jehož základě by byl úvěr poskytnut.
27. Obviněný nepravdivé údaje jednoznačně uvedl, když v žádosti o úvěr deklaroval, že S. E. bude schopna úvěr splatit, ačkoli tato společnost nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a nedisponovala potřebnými finančními prostředky. Bylo přitom zjištěno, že S. E. vznikla cca rok před podáním první žádosti o úvěr a od samého počátku byla ve ztrátě, nikdy negenerovala zisk a neplatila ani odvody na sociální pojištění, jak vyplynulo z daňových přiznání a zprávy ČSSZ. Dovolatel také věděl, že již dříve poskytnuté úvěry ve výši 51.000.000 Kč byly hrazeny třetími subjekty, nikoliv S. E. Stejně tak nepravdivě uvedl, že poskytnuté peněžní prostředky budou sloužit k nákupu nemovitostí, ačkoliv si byl vědom, že na žádné koupě nemovitostí použity nebudou a že je ihned odešle na účet jiného subjektu, čímž ztratí možnost dispozice s nimi.
28. Dále je na místě upozornit, že S. E. nezakoupila pozemky na XY. Z dokazování vyplynulo, že v květnu 2013 došlo k uzavření kupní smlouvy na pozemky mezi ní a D., přičemž došlo i k převodu vlastnického práva. Nicméně S. E. nikdy za pozemky nezaplatila. Finanční prostředky z úvěrů tedy nebyly použity ke koupi předmětných nemovitostí. O formálnosti celého v podstatě bezúplatného převodu pozemku svědčí i to, že D. nezaplatila za pozemky daň z převodu nemovitostí (uhradila pouze 41.000 Kč z cca 3,7 mil. Kč).
29. Dovolateli nelze přisvědčit ani ohledně jeho výhrady, že by se nepravdivost musela vztahovat k podstatným údajům. Pakliže jednání pachatele spočívá v tom, že uvede určité údaje, postačí, pokud jsou tyto údaje nepravdivé nebo hrubě zkreslené, aniž by se zároveň vyžadovalo, že musí jít o údaje podstatné. V podrobnostech státní zástupkyně odkazuje na body 1., 3., 5., a 101. rozsudku nalézacího soudu a bod 43. rozsudku odvolacího soudu).
30. Pokud obviněný tvrdí, že nebyl naplněn znak jeho jednání jako člena organizované skupiny, odkazuje státní zástupkyně na to, že obviněný spolupracoval s K. ze společnosti R., na jejíž účet byly po domluvě zasílány úvěrové prostředky. Věděl přitom, že splátky z úvěrů budou hrazeny třetími subjekty (R., V. – z. o. a dalšími). Rovněž mu bylo známo, že k získání úvěru mu bude nápomocen spoluobviněný P. jednající jménem H. E. (dále jen „H. E.“) na základě pokynů P. K., který bude podepisovat zástavní smlouvy tak, aby zřízení tohoto zajišťovacího institutu mohlo posloužit k úspěšnému vylákání úvěrových peněz. Obvinění o sobě navzájem věděli a svoji činnost kooperovali. Dovolatel prokazatelně spolupracoval s K. a obviněný P. s P. K.
31. Zmíněná skutková zjištění jsou založena na výpovědích svědků F., N. a K., dále audionahrávce přehrané v průběhu hlavního líčení, případně na obsahu listinných důkazů – zejména smlouvách o účelových převodech pozemků, výpisech z účtů, v listinách vedených katastrem nemovitostí atd. V otázce naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku státní zástupkyně v podrobnostech odkazuje na body 102–105 rozsudku nalézacího soudu a bod 45. rozsudku odvolacího soudu.
32. Co se týká naplnění subjektivní stránky, tak soud prvního stupně se jí zabýval v bodech 101., 106. a 107. jeho rozsudku, a to zcela dostatečně, přičemž s jeho závěrem se ztotožnil i soud odvolací v bodě 45. jeho rozsudku. V případě obviněného je naplnění nepřímého úmyslu zcela zřejmé ze skutkových okolností a způsobu provedení trestné činnosti. Dovolatel vědomě vyvedl ze S. E. finanční prostředky, aniž by za ně byly od společnosti R. nakoupeny nemovitosti, ačkoliv tak deklaroval v úvěrové smlouvě. Rovněž si musel být vědom, že posudky znalců Ing. Dobrého a Hubače jsou nepravdivé. Jeho námitky stran nenaplnění subjektivní stránky jsou tedy zcela neopodstatněné.
33. Pokud dovolatel rozporuje výši způsobené škody a skrze tuto snahu i naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, pak státní zástupkyně uvádí následující. Soud prvního stupně se výší způsobené škody zabýval, přičemž ji ponížil o částku zaplacenou na úrocích a skutečnou hodnotu zastavených pozemků vyčíslenou znaleckým posudkem. Odvolací soud upozornil, že soud nalézací postupoval chybně ve prospěch obviněných, když hodnotu předmětných nemovitostí odečetl dvakrát (neboť sloužily jako zástava v rámci dvou úvěrů). Je přitom nutné zmínit, že celková škoda činí 71.944.896 Kč, což mnohonásobně překračuje hranici škody velkého rozsahu.
34. Vzhledem k tomu, že v řízení předcházejícím zamítnutí jeho řádného opravného prostředku nebyla dána vada zakládající důvod dovolání, nemůže být dovolatel úspěšný ani při uplatnění dovolací důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nelze rovněž přehlédnout, že dovolatel ve většině svých námitek pouze opakuje již užitou obhajobu, se kterou se soudy náležitě vypořádaly. V takové situaci je v zásadě na místě odmítnout tyto výhrady odmítnout jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. 17/2002 Sb. rozh. tr.).
35. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
K námitkám o naplnění znaku organizované skupiny
37. Dovolatel v první řadě namítá, že z vyjádření skutku ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu nelze dovodit naplnění znaku spáchání zločinu úvěrového podvodu jako členem organizované skupiny ve smyslu §211 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Ačkoliv tato námitka odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho nyní účinné podobě, nelze jí přisvědčit. Ze skutkové věty i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že předmětná kvalifikace bezesporu odpovídá skutku, jak byl zjištěn a popsán ve výroku prvostupňového rozsudku.
38. Trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti.
39. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více členů organizované skupiny je předpokladem toho, aby po spojení všech jejich dílčích činností bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji, případně aby jejich aktivitou bylo odhalení páchání trestné činnosti ztíženo. To, že se jednání někoho z členů takové skupiny jeví jako méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Existence organizované skupiny přitom není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně spolupachateli trestného činu podle §23 tr. zákoníku. Jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu podle §24 odst. 1, případně též další osoby, které mají podíl na trestném činu, avšak přímo neztotožněné, a to za splnění předpokladu, že trestně stíhané osoby jsou si vědomy takové okolnosti (srov. R 22/2011-I.)
40. Z vyjádření skutku pod bodem I. 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný byl dohodnutý s P. K., resp. s R., že prostředky utržené z úvěru č. 502663066 poskytnutého MSD odešle zejména na její bankovní účet v rozporu s dovolatelem označeným účelem tohoto úvěru (spekulativní nákup nemovitostí), což také učinil. Stejně tak věděl, že měsíční splátky nebudou fakticky hrazeny S. E., nýbrž třetími subjekty. Dále ze skutkové věty vyplynulo, že obviněný v žádosti o úvěr uvedl, že k jeho zajištění budou sloužit pozemky v XY poskytnuté H. E., za niž jednal spoluobviněný M. P., který v tomto směru spolupracoval s P. K. V podstatě totožný modus operandi byl popsán i pod bodem 2) výroku rozsudku nalézacího soudu týkající se sjednaného podnikatelského úvěru č. 502663074. V obou případech jako zástava sloužily totožné nemovitosti, jejichž reálná hodnota byla podstatně nižší, než bylo při sjednávání daných úvěrů deklarováno, resp. doloženo znaleckými posudky, které stanovily hodnotu nemovitostí pouze spekulativně pro případ stavby fotovoltaické elektrárny na nich. Zadavatelem těchto posudků přitom byla H. E. (za níž jednal obviněný P., na základě instrukcí P. K., viz též shrnutí v bodech 2. a 3. rozsudku nalézacího soudu), ovšem předkladatelem byl dovolatel (jednající za S. E.).
41. Z výše poskytnutého shrnutí pro řešenou námitku relevantní části skutkového vyjádření je zřejmé, že dovolatel věděl o tom, že na spáchání zločinu úvěrového podvodu spolupracuje alespoň s P. K. a M. P., jehož instruoval P. K., či dalšími třetími subjekty, které měly fakticky částečně hradit splátky úroků daných úvěrů (viz body 2. a 3. rozsudku nalézacího soudu). Z provedeného výkladu k pojmu organizované skupiny přitom vyplývá, že není důležité, zda tyto subjekty, či osoby za ně jednající obviněný znal nějak blíže, či zcela konkrétně. Stačí jeho vědomí, že splátky úvěrů budou místo S. E. fakticky hrazeny jimi a tímto bude oddalováno odhalení páchané trestné činnosti.
42. Dále, jak výstižně uvedl soud prvního stupně v bodě 104. jeho rozsudku, jednání obviněných bylo plánovité, neboť po přechozím uvážení byly podány žádosti o úvěr, když předtím bylo sjednáno, kým bude poskytnuta nemovitá zástava (H. E. – sjednané obviněným P. a P. K.). Obviněný přitom věděl, že úvěrové prostředky budou odeslány na účty třetích osob (zejm. spol. R.), aniž by došlo k deklarovanému nákupu nemovitostí, jakož i to, že trestná činnost bude splácením měsíčních úroků ze strany třetích subjektů a podepisováním fiktivních smluv, zastírána. Existovala přitom koordinovanost v plnění úkolů mezi výše uvedenými osobami, když si je rozdělily tak, že dovolatel jménem S. E. žádal o úvěry, uzavíral dané úvěrové smlouvy, na základě dohody s P. K. dále rozesílal vylákané úvěrové prostředky a spoluobviněný P. za H. E. uzavíral značně nadhodnocené zástavní smlouvy na základě pokynu P. K. Rozdělení úkolů a koordinovanost přitom vyplývá i z výše zmíněného zadání zpracování znaleckých posudků k zastaveným nemovitostem ze strany H. E. (M. P.) a jejich následné předložení dovolatelem (S. E.) v rámci sjednávání podnikatelských úvěrů.
43. K právě řešené námitce je tedy vhodné sumarizovat, že ze skutkové věty jednoznačně vyplývá společná koordinovaná, plánovitá a mezi členy rozdělená činnost alespoň tří osob, kdy dovolatel měl o těchto skutečnostech (existenci nejméně tří osob participujících) povědomí či s nimi spolupracoval přímo. Právní kvalifikaci předmětného skutku obsahující i naplnění znaku spáchání činu jako členem organizované skupiny tudíž nelze nic vytknout.
44. Ohledně množství členů organizované skupiny, o jejichž aktivitě v rámci řešené trestné činnosti měl dovolatel povědomí, Nejvyšší soud považuje za vhodné poznamenat, že osobou účastnící se trestné činnosti jako člen organizované skupiny může být i osoba právnická. Uvedené lze dovodit i ze samotného znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Konkrétně z jeho §7, z nějž vyplývá, že právnická osoba se může dopustit i trestných činů, jejichž znakem kvalifikované skutkové podstaty je spáchání činu členem organizované skupiny [§211 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku či kupř. §168 odst. 3 písm. a), §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Ostatně v rámci soudní praxí užívané definice organizované skupiny (viz výše), je hovořeno o sdružení osob obecně, nikoliv jen osob fyzických. V tomto směru je přiměřeně (za respektování rozdílu obou pojmů) možné odkázat i na zákonnou definici organizované zločinecké skupiny podle §129 tr. zákoníku, která stran možnosti účasti na ní rovněž užívá obecný termín osoby (PÚRY, František. §42 [Přitěžující okolnosti]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, marg. č. 16.).
45. Možnost právnické osoby být členem organizované skupiny platí od 1. 1. 2012 nabytím účinnosti zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, neboť členem organizované skupiny ve shora vymezeném smyslu mohou být pouze osoby trestně odpovědné. Již stran části skutku vymezené pod bodem I. 1) rozsudku nalézacího soudu je možné hovořit o dostatečném množství sdružených osob (M. P., P. K., dovolatel) ke konstatování existence organizované skupiny, je třeba uvést následující. Ve vztahu k části skutku, kterou byl obviněný uznán vinným pod bodem I. 2) výrokové části rozsudku nalézacího soudu je možné hovořit dokonce o podstatně vyšším množství členů organizované skupiny právě kvůli v té době (od 20. 2. 2012) již účinnému zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. V předmětné věci přitom nehraje roli, že jednání S. E., R. nebo H. E. bylo výsledkem rozhodnutí fakticky činěných shora jmenovanými či dalšími fyzickými osobami. I tyto právnické osoby je možné považovat za členy organizované skupiny [ad I. 2) vymezení skutku], neboť skrze jejich formální činnost, resp. za využití těchto subjektů zmíněnými fyzickými osobami byla trestná činnost páchána, a to s rozdělením úkolů, plánovitostí a koordinací popsanou výše. Skutečnost, že vůči těmto právnickým osobám trestní stíhání nebylo vedeno, je z tohoto hlediska (hmotněprávního posouzení činu obviněných) nerozhodná. Ostatně jak je uvedeno výše, pro závěr o spáchání činu obviněným v rámci organizované skupiny je možné zohlednit i prokázané zapojení osob do ní, přestože tyto nebyly přímo ztotožněny, a tudíž nemohly být trestně stíhány. Podstatné je, že právnické osoby měly v době páchání předmětné trestné činnosti již zákonem přiznanou kapacitu pro trestní odpovědnost, přičemž skutek jako takový by jim mohl být přičítán podle §8 odst. 2 t. o. p. o., resp. v návaznosti na odst. 1 citovaného ustanovení. Tento závěr lze přitom v projednávané věci stran zmíněného skutku [ad I. 2) jeho vymezení] učinit. Krom již nabyté účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, lze totiž konstatovat i to, že za právnické osoby zde figurující jednaly jejich statutární orgány (P. K. za R., obviněný P. za H E. a dovolatel za S. E.), a to v rámci jejich činnosti, jež byla v podstatě zaměřena na získávání úvěrů a následné machinace s peněžními prostředky z nich utrženými.
46. Spáchání úvěrového podvodu v části skutku vymezené pod bodem I. 2) pak bylo na jedné straně usnadňováno prezentováním zdánlivé legitimity sjednávání úvěru, když tak bylo činěno pod rouškou ekonomických útvarů iluzorně realizujících podnikatelské záměry (daných právnických osob) a rovněž tímto způsobem byla zvyšována komplexita činu, což ztěžovalo jeho odhalení jako činu trestného. V tomto smyslu tedy byly dané právnické osoby rovněž součástí dělby úkolů a koordinované činnosti zmíněných fyzických osob včetně dovolatele, čímž byla navyšována pravděpodobnost úspěšného spáchání předmětného zločinu. Mimo jiné na tímto způsobem zvýšenou závažnost činu přitom míří kvalifikovaná skutková podstata podle §211 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Z uvedeného pak vyplývá, že i kdyby si byl dovolatel vědom koordinovanosti jeho aktivit pouze se shora zmíněnými třemi právnickými osobami a jmenovanými fyzickými osobami, které jednaly jejich jménem, pak je jednoznačné, že minimální počet tří osob nutný k naplnění znaku organizované skupiny byl ve vztahu k části skutku vymezené pod bodem I. 2) výroku rozsudku nalézacího soudu dokonce značně překročen.
47. Obviněný k námitce nenaplnění znaku spáchání činu jako členem organizované skupiny rovněž uplatňuje výhrady procesní povahy, podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj pro skutkové závěry o jeho účasti v takové skupině neexistuje spolehlivý podklad v provedeném dokazování. K takto obecně pojatému tvrzení je třeba uvést, že je zcela nepřípadné. Nalézací soud dovodil dané skutkové závěry z řady důkazů. Zejména je pak na místě zmínit samotné výpovědi dovolatele a spoluobviněného P., kteří o svojí kooperaci při sjednávání úvěru sami hovořili. Dovolatel rovněž podal údaje o spolupráci s R. (resp. s jejím jediným členem představenstva v té době P. K. – viz bod 88. jeho rozsudku) a spoluobviněný P. o spolupráci se H. E. a P. K. (viz body 6. – 9. rozsudku nalézacího soudu). Dále soud prvního stupně v tomto směru vycházel z listinných důkazů. Konkrétně se jedná o smlouvu o úvěru č. 502663066 spolu s žádostí o jeho poskytnutí (body 31., 32. jeho rozsudku, č. l. 388, 460), smlouvu o úvěru č. 502663074 a žádost o jeho poskytnutí (body 37., 39. jeho rozsudku, č. l. 406, 530), smlouvy o zřízení zástavního práva k zajištění úvěrů č. 502663066 a 502663074 mezi MSD jako zástavním věřitelem, H. E. jako zástavcem a S. E. jako osobním dlužníkem (body 34., 41. jeho rozsudku, č. l. 392, 411). Soud prvního stupně rovněž vycházel z dohod o kompenzaci uzavřených mezi H. E. a S. E., vztahujících se ke zmíněným zástavním smlouvám, za jejichž uzavření ze strany H. E. měly této být vypláceny částky odvozené o výše zajištěného dluhu. Konečně soud vycházel i z četných výpisů z účtů zúčastněných společností, které prezentují pohyby peněžních prostředků mezi nimi (viz body 51., 53., 61. – 65., 67. – 70. jeho rozsudku).
48. Vzhledem k obecné povaze tvrzení dovolatele, že pro skutkové závěry o jeho členství v organizované skupině neexistuje podklad v důkazní materii, Nejvyšší soud pouze uzavírá, že důkazů v tomto ohledu bylo provedeno poměrně vysoké množství. Není přitom možné tvrdit ani to, že by jejich obsah byl jakkoliv dezinterpretován či v nějaké jejich podstatné části pominut. Takto všeobecně pojaté námitce dovolatele tudíž nelze přisvědčit. Nepovažuje přitom za nutné obsáhle reprodukovat úvahy nalézacího soudu stran hodnocení důkazů, o něž závěr o vině dovolatel opřel. V podrobnostech tohoto rázu tedy odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku (viz výše citované body či body 102. – 105, případně bod 45. rozsudku odvolacího soudu). I tato námitka je tedy zjevně neopodstatněná.
K námitkám o naplnění znaků uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěru
49. Obviněný poukazuje na to, že pro závěr o naplnění znaků objektivní stránky uvedením nepravdivých údajů při sjednávání úvěru je třeba vycházet z finálně uzavřené úvěrové smlouvy. V tomto ohledu je na místě uvést, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. rozhodnutí č. 6/2004-I. Sb. rozh. tr.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen její vlastní uzavření, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází (viz též ŠÁMAL, P. §211 [Úvěrový podvod]. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2104, marg. č. 4.). Soudy tudíž správně vycházely mj. i z žádostí o úvěr, které dovolatel jménem S. E. podával MSD.
50. Nutno poznamenat, že skutkově laděná poznámka dovolatele, ve které srovnává formulace o jím deklarovaném účelu úvěrů mezi žádostmi o ně a úvěrovými smlouvami, nemá potenciál na užité právní kvalifikaci cokoliv změnit. Obviněný v žádostech o úvěry uvedl, že skrze ně utržené finanční prostředky budou sloužit ke spekulativnímu nákupu nemovitostí a následnému prodeji (body 32., 39. rozsudku nalézacího soudu, č. l. 461, 531). Ve výsledných smlouvách o úvěr bylo stručněji uvedeno, že tyto budou sloužit k nákupu nemovitostí s následným prodejem (body 31., 37. rozsudku nalézacího soudu, č. l. 388, 406). Postačí zmínit, že mezi těmito formulacemi je poměrně malý rozdíl, přičemž ani sám obviněný ve své argumentaci neupřesnil, jaký vliv by zohlednění této odlišnosti mělo na posouzení jeho věci mít.
51. Ačkoliv podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je i námitka, v jejímž rámci obviněný tvrdí, že v případě uvedení nepravdivých informací by se muselo jednat o podstatné údaje a nepravdy, což se nestalo, je tato zjevně neopodstatněná. Dovolací soud podotýká, že za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru. Při srovnání se skutkem zjištěným soudem prvního stupně je zcela zjevné, že představená definice nepravdivých údajů naplněna byla. Skutková věta pod bodem I. 1) [jejíž níže citované části jsou v zásadě totožné s jejich ekvivalentními částmi popsanými pod bodem I. 2)] tak obsahuje informace, že obviněný v žádostech o úvěry:
a) „…v rozporu s realitou deklaroval, že společnost S. E. bude schopna úvěr splatit, ačkoli společnost nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, nedisponovala potřebnými finančními prostředky …“,
b) „… nepravdivě uvedl, že: „poskytnuté finanční prostředky budou použity opět na spekulativní nákup nemovitostí převážně v nařízených dražbách“, deklaroval, že nakoupené nemovitosti budou se ziskem prodány, a že manažer společnosti a zároveň její jediný akcionář má v tomto projektu dobré výchozí předpoklady, ačkoli obžalovaný již před podáním žádosti o úvěr věděl, že bezprostředně po uvolnění úvěrových prostředků tyto odešle v rozporu s účelem úvěru na účty jiných subjektů … … a že měsíční úvěrové splátky fakticky nebudou hrazeny S. E., ale třetími subjekty“,
c) „… uvedl, že k zajištění úvěru budou použity … pozemky … jejichž celková hodnota dle znaleckých posudků znalců … … měla údajně činit celkem 289.730.480 Kč, a jako přílohu žádosti o úvěr mimo jiných přiložil ony předmětné znalecké posudky, když však skutečná hodnota nemovitostní zástavy činila toliko 5.755.000 Kč … … a hodnota pozemků byla předloženými znaleckými posudky stanovena spekulativně pouze pro účel zjištění jejich ceny po vybudování stavby fotovoltaické elektrárny při současné úpravě způsobu využití pozemků pro takový účel, a také věděl, že na pozemcích není fotovoltaická elektrárna vybudována, když vyjma jednoho pozemku nebylo požádáno ani o změnu územně plánovací dokumentace …“.
52. Z uvedeného vyplývá, že se jednalo o informace důležité pro uzavření předmětných úvěrových smluv. Jednalo se jednak o údaje o budoucím podnikatelském plánu S. E., který měl mít vliv na její solventnost ve vztahu k poskytnutým úvěrům, a o spekulace o zvýšení hodnoty zastavených pozemků plynoucí ze znaleckých posudků, přičemž tyto, jak zjistil nalézací soud, nebyly v souladu se skutečností. Uvedené skutečnosti svědčí o neopodstatněnosti dovolatelovy námitky, že ani v jednom z rozsudků nebylo obsaženo zjištění naplňující znak uvedení nepravdivých údajů (resp. údajů o podstatných či důležitých skutečnostech). K bližšímu rozvedení úvah v tomto směru Nejvyšší soud odkazuje především na bod 101. rozsudku nalézacího soudu a bod 45. rozsudku soudu druhého stupně.
K námitce o podnikatelské činnosti S. E.
53. Další námitkou obviněného je údajné neprokázání závěru, že S. E. nevykazovala žádnou podnikatelskou činnost. I tuto je možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutečnost, zda jmenovaná společnost vyvíjela podnikatelskou činnost má vliv na pravdivost tvrzení dovolatele při sjednávání úvěru, že bude schopna úvěr splácet, případně že peníze z úvěru utržené budou užity pro realizaci podnikatelských záměrů spočívajících ve spekulativním nákupu nemovitostí (a následně i na naplnění objektivní stránky úvěrového podvodu).
54. V rámci této námitky dovolatel poskytuje řadu dílčích výhrad, jimiž spekuluje o hodnotě pozemků na XY, které měla S. E. nakoupit za finanční prostředky obdržené z úvěrů. Namítá tak, že aby tyto pozemky mohla S. E. získat, musela nějakou podnikatelskou činnost vyvíjet, příp. že již tato koupě měla o její podnikatelské činnosti vypovídat. S touto obhajobou se vyrovnal již soud prvního stupně v bodě 116. jeho rozsudku (viz též body 52. – 56. jeho rozsudku). Uzavřel, že se jednalo o čistě účelový a předstíraný převod, kdy koupě těchto nemovitostí a převod vlastnického práva nebyl definitivní, neboť z výpisů z účtů vyplynulo, že S. E. nikdy D. nezaplatila kupní cenu. Bylo tak možné, aby D. od smlouvy odstoupila. S. E. v dané době ani nedisponovala dostatečnými finančními prostředky k zaplacení kupní ceny. V kupní smlouvě bylo přitom jednoznačně ujednáno, že kupní cena bude uhrazena právě převodem finančních prostředků na účet D., nikoliv započtením, jak se snažil tvrdit obviněný. Konečně je třeba podotknout, že nalézací soud zohlednil i rozdíly v cenách daných pozemků, za které byly původně nakoupeny D., jaká jejich hodnota byla deklarována dovolatelem a jak s nimi z hlediska jejich hodnoty bylo dále naloženo S. E., resp. obviněným. Konkrétně se jednalo o to, že pozemky byly od původních vlastníků nakoupeny D. za cenu 15 mil. Kč, přičemž podle kupní smlouvy z roku 2015 byly S. E. (tehdy již zastoupenou V. Z., dalším „bílým koněm“ figurujícím v předmětné věci) prodány P. za 14 mil. Kč. Ještě před prodejem zmíněných pozemků společnosti P. přitom obviněný akcie a tím společnost S. E. s pozemky prodal za 100.000 Kč, což dále podrývalo jeho argumentaci jak o hodnotě pozemků, tak o legitimitě jejich převodů na S. E., jako dokladu toho, že tato vyvíjí podnikatelskou činnost. Z výše uvedených závěrů nalézacího soudu vyvěrá i nepřípadnost odkazů na plánovanou výstavbu plynovodu Moravia a její zdržení, což mělo vést k neschopnosti včasného splacení úvěrů. Popsané machinace s pozemky ozřejmují, že obviněný a potažmo S. E. fakticky zúročení pozemků tímto způsobem neplánovali a to, že formální převedení pozemků na S. E. rozhodně nesvědčí o její údajné podnikatelské činnosti.
55. Nelze se zcela ztotožnit s dílčím názorem odvolacího soudu prezentovaným v bodě 39. jeho rozsudku, podle kterého skutečnost, zda S. E. za pozemky skutečně zaplatila, nehraje ve věci žádnou roli. I tato skutečnost, stejně jako to, že obviněný S. E. i s pozemky převedl pouze za bagatelní částku, podtrhává závěr o celkové povaze páchané trestné činnosti, tedy – jak jinak odvolací soud správně podotýká – o tzv. „letadlu“, kdy „… desítky společností hradí svoje prvotní úvěry z nově načerpaných úvěrových prostředků, které si mezi sebou přeposílají, aby vytvořily dojem, že jde o obchodní činnost. Obdobné účelové převody lze zaregistrovat i ve vztahu k nemovitostem …“ . Právě i sjednávání účelových smluv mezi těmito společnostmi bez realizace plnění ujednaným způsobem, následné vytváření legend o tom, proč tomu tak bylo, a formální převody nemovitostí a jiného majetku, atd. posilují závěr, že se nejedná o skutečnou, ale pouze zdánlivou obchodní aktivitu, a ve výsledku i trestnou činnost. Vzhledem ke všem výše shrnutým okolnostem nelze soudu prvního stupně vytknout, že dospěl k závěru o účelovosti a fiktivní povaze převodu těchto nemovitostí, jakož i tomu, že jejich převod nevypovídal o tom, že by S. E. obecně vykonávala podnikatelskou činnost či tu konkrétně deklarovanou (spekulativní nákupy nemovitostí) v rámci sjednávání úvěrů.
K námitkám vztahujícím se ke znaleckému dokazování
56. Stran následujících výhrad obviněného ke znaleckému dokazování v jeho věci je možno uvést, že je lze s jistou mírou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), neboť skrze tyto se snaží vzbudit dojem nedostatečnosti důkazní materie jako podkladu pro učiněná rozhodná skutková zjištění či o rozporu vypracování znaleckých posudků s procesními předpisy a tím i o jejich procesní nepoužitelnosti. Všechny tyto námitky jsou však rovněž zjevně neopodstatněné.
57. Nepatřičnou je v první řadě námitka, podle které mělo nepořízení znaleckého posudku k ocenění pozemků na XY znamenat „zásadní vadu řízení“. Znalce je ve smyslu §105 odst. 1 tr. ř. nutné přibrat (krom dalších konkrétněji stanovených případů) v situaci, kdy je k objasnění složité otázky (příp. znalecký ústav podle §110 tr. ř. ve zvláště obtížném případu) důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí a zároveň nepostačí užití odborného vyjádření. Otázka hodnoty zmíněných pozemků hrála roli pouze ve vztahu ke shora popsanému závěru, že S. E. nevykonávala běžnou obchodní činnost, ale pouze se účastnila přesunu majetků v podvodném schématu do předmětné trestné činnosti zapojených osob. Tedy jejich hodnota nemusela být určována zcela exaktně a byla zohledněna toliko jako nepoměr mezi tím, za kolik byly od původních vlastníků nakoupeny a jakou jejich (neuhrazenou) cenu deklarovaly S. E. a D., mezi kterými byly následně formálně převáděny či na kolik obviněný nebo S. E. tyto následně ohodnotila při jejich prodeji (resp. prodeji akcií S. E. spolu s pozemky obviněným). K tomuto účelu postačí úvahy soudu vyplývající z hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., jež je jeho výsadou. Vypracování znaleckého posudku by bylo na místě až v případě nutnosti určení přesné hodnoty daných nemovitostí kupř. pro účely výroku o náhradě škody, či stanovení efektivní hodnoty zajištění úvěru, což může mít vliv i na výslednou právní kvalifikaci trestným činem úvěrového podvodu (bližší výklad viz body 62. tohoto usnesení).
58. Navíc vzhledem k tomu, že k řešenému převodu pozemků na XY došlo až po sjednání předmětných úvěrů na základě nepravdivých údajů (po naplnění znaků skutkové podstaty úvěrového podvodu), dokonce po splatnosti úvěru č. 502663074 a krátkou dobu před splatností úvěru č. 502663066, mohlo by se, i v případě jejich vydobytí ze strany MSD, jednat pouze o náhradu škody nemající vliv na samotnou právní kvalifikaci (resp. konstrukci skutkové věty). Povinnost k náhradě škody však soudy v této věci ukládána nebyla. Dlužno poznamenat, že v určitých situacích sice lze dovozovat zjištění o naplnění subjektivní stránky i z takového „ex post“ zajištění, tedy zda obviněný kupř. skutečně od počátku neklamal poškozeného ohledně svých podnikatelských plánů a předpokládaných příjmů, ze kterých bude hrazení splátek financovat. Rozhodně tomu tak ale nemohlo být v této věci, kdy z ostatního dokazování jednoznačné vyplynulo podvodné jednání dovolatele, včetně naplnění subjektivní stránky aplikované skutkové podstaty.
59. Dovolatel dále vznáší řadu námitek vztahujících se k ve věci provedeným znaleckým posudkům. Ohledně posudku znaleckého ústavu Appraising Alpha uvádí, že jeho zadání bylo učiněno v rozporu s trestním řádem, neboť v něm bylo odkázáno na užití zákona o oceňování majetku. Této námitce nelze přisvědčit. Zmíněný předpis (žádné jeho konkrétní ustanovení) rozhodně nezapovídá jeho užití ve znaleckých posudcích vypracovaných pro účely trestního řízení, jak se domnívá obviněný. Ustanovení §1 odst. 1 z. o oceňování majetku stanoví, že tento zákon „... upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot ... ... a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy.“ Z této formulace nevyplývá, že by na užití daného zákona muselo být zvláštním právním předpisem (v kontextu dané námitky trestním řádem) explicitně odkázáno. Jedná se toliko o formulaci stanovící obecné užití tohoto zákona pro účely zvláštních právních předpisů, které je následně omezeno ve vyjmenovaných případech, např. v jeho §1 odst. 2 - sjednávání cen a oceňování přírodních zdrojů kromě lesů, §1 odst. 3 písm. a) – v případech, kdy zvláštní předpis stanoví odlišný způsob oceňování a §1 odst. 3 písm. b) – při převádění majetku podle zvláštního předpisu.
60. V obecnosti lze uvést, že v případě zjišťování výše škody oceněním předmětu útoku trestného činu by primárně nemělo být vycházeno při stanovení způsobu ocenění ze zákona o oceňování majetku. Jak bylo výše poznamenáno, sám tento zákon v jeho §1 odst. 3 písm. b) stanoví, že se neužije v případě, kdy zvláštní právní předpis určuje odlišný způsob oceňování. Pro stanovení výše škody zjištěním hodnoty předmětu útoku je třeba vycházet v první řadě z §137 tr. zákoníku a zákon o oceňování je možné použít pouze poměrně omezeně či podpůrně, tj. v rozsahu neodporujícím, resp. doplňujícím způsob stanovení výše škody podle §137 tr. zákoníku. Tato skutečnost však pro posouzení právě řešené námitky obviněného nemá význam. V první řadě již proto, že znaleckým posudkem Appraising Alpha nebyla určována přímo cena předmětu útoku (tím byly peníze získané z úvěrů), ale hodnota nemovitostí, kterými byly závazky z úvěrů zajištěny skrze jejich zastavení. Na tuto skutečnost odkázal i odvolací soud v bodě 52. jeho rozsudku. Předmětná námitka by tudíž nemohla uspět, ani kdyby ji Nejvyšší soud vyložil tak, že nesměřuje čistě proti opatření, kterým policejní orgán přibral znalce (a stanovil mu zadání znaleckého posudku), ale jako výtku směrovanou do samotného postupu znalců, kteří ve svém posudku skutečně na zákon o oceňování majetku odkazují. Ostatně je možné odkázat i na jiné trestní věci, ve kterých je postup znalce podle zákona o oceňování majetku v obecnosti přijímán (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 141/2012), případně na skutečnost, že i obviněným předložený a opakované zdůrazňovaný znalecký posudek č. 851-17/2020 vypracovaný APELEN Valuation taktéž vycházel z tohoto zákona (č. l. 2776 - str. 5. či str. 9 části ocenění nemovitých věcí).
61. Pakliže dovolací soud tuto námitku vyloží v těsnějším souladu s její formulací v dovolání obviněného, je třeba podotknout, že v samotném zadání znaleckého posudku (resp. v opatření, jímž policejní orgán přibral znalce), není žádná zmínka či odkaz na zákon o oceňování majetku (viz č. l. 304–307). Zadání znaleckého posudku policejním orgánem tedy v žádném případě nemohlo být z příčin popsaných dovolatelem procesně vadné. Důvodem je již to, že policejní orgán na zmíněný předpis vůbec neodkazoval, přičemž i kdyby tak učinil, nejednalo by se o procesní pochybení znehodnocující znalecký posudek z důvodů výše rozvedených.
62. Věci, jimiž je zajišťován závazek z podvodně získaného úvěru, mají při stanovení výše škody způsobené trestným činem úvěrového podvodu zvláštní povahu, což se pojí k následující námitce obviněného. V jejím rámci totiž podotýká, že by i v případě respektování užití postupu podle zákona o oceňování majetku musela být určena tržní hodnota ve smyslu jeho §2 odst. 4 ve znění účinném od 1. 1. 2021. Podle tohoto ustanovení se tržní hodnotou rozumí odhadovaná částka, za kterou by měly být majetek nebo služba směněny ke dni ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím, a to v obchodním styku uskutečněném v souladu s principem tržního odstupu, po náležitém marketingu, kdy každá ze stran jednala informovaně, uvážlivě a nikoli v tísni.
63. Ve vztahu ke zmíněné výhradě dovolatele je třeba prvně obecně připomenout, co Nejvyšší soud uvedl již ve svých dřívějších rozhodnutích. Za škodu způsobenou trestným činem úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku nelze bez dalšího považovat částku, kterou věřitel poskytl dlužníkovi na podkladě úvěrové smlouvy. Povinností orgánu činného v trestním řízení je proto zabývat se i dalšími okolnostmi, které mají význam pro určení výše škody, a to např. jakými prostředky a v jakém rozsahu byl takový vztah zajištěn (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 3 Tdo 460/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1328/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 220/2015). Zavinění pachatele stran kvalifikované skutkové podstaty, kde je předpokládána vzniklá škoda v určité výši, lze tedy náležitě posuzovat teprve ve vztahu ke spolehlivě vyčíslené výši škody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 573/2009, poté mj. vyplývá, že pokud např. zástava postačuje pouze k částečnému uspokojení úvěrového věřitele, není důvodu, aby k tomuto nebylo přihlédnuto při posuzování výše škody a na ni navazující právní kvalifikaci. V obecnosti je tedy pravdou, že správné stanovení hodnoty zajištění je pro navazující hmotněprávní posouzení věci značně důležité. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty úvěrového podvodu je však podstatné zaměřit se na zajištění úvěru nabízené a akceptované při sjednávání úvěrové smlouvy, tedy k okamžiku naplňování znaků této skutkové podstaty.
64. K obsahu definice tržní hodnoty odkazované obviněným je třeba uvést následující. V první řadě, tento pojem nebyl v době vypracování znaleckého posudku Appraising Alpha v zákoně o oceňování majetku zaveden. Nadto podle důvodové zprávy k zákonu č. 237/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, se termínem náležitý marketing rozumí, že majetek nebo služba byly po dostatečně dlouhou dobu, podle jejich povahy, nabízeny na trhu. Ochotným kupujícím je pak ten, kdo má zájem koupit a ochotný prodávající ten, kdo má zájem prodat. Ochotný kupující a ochotný prodávající jsou ke koupi či prodeji motivováni, ale nikoli nuceni; tj. jednají uvážlivě, bez nátlaku. Jsou ochotni majetek či poskytovanou službu směnit, tj. zejména koupit či prodat, za nejlepší cenu vyhovující oběma stranám, dosažitelnou na volném trhu, za obvyklých obchodních podmínek v běžném obchodním styku.
65. Výše popsané pojmy jsou pak svým obsahem poněkud v konfliktu s povahou zástavy (jejího účelu), jak je ozřejměno dále. Vzhledem k tomu, že při stanovení výše škody je třeba přihlížet i k samotné hodnotě zástavy (či jiného zajištění závazku), musí být při zjištění její hodnoty zohledněn její charakter. Především pak ten fakt, že pro snížení závažnosti činu (a právní kvalifikace) odečtením její hodnoty od částky z poskytnutého úvěru či dokonce následné vyloučení trestnosti činu, je nutné se zabývat tím, zda je daná zástava způsobilá efektivně splnit svůj účel.
66. Účelem zástavy je její zpeněžení a tím pádem i získání takové peněžní částky, která, když se dostane do dispozice věřitele jako poskytovatele úvěru, nahradí nedostatek peněžního plnění ve formě pravidelných splátek ze strany dlužníka. Tento účel však musí být způsobilá splnit efektivně, tj. musí být zpeněžitelná snadno a rychle. Pouze tehdy může zástava nastolit stav, který je z hlediska poskytovatele úvěru srovnatelný s předpokládaným a očekávaným průběhem úvěrového vztahu, jehož dominantním znakem je řádné a včasné placení splátek. Podmínky efektivního splnění účelu zástavy nejsou vázány na cenu, za kterou se věc představující zástavu v daném místě a čase obvykle prodává, nýbrž na cenu, která je neodolatelná pro prvního kupce (vyjádřeno terminologií obchodníků s nemovitostmi).
67. Je tudíž logické, že cena zjištěná pro účely uspokojení věřitele poskytujícího úvěr může být i nižší než cena obvyklá, resp. cena hodnocená znaleckým posudkem Appraising Alpha, případně cena tržní podle §2 odst. 4 z. o oceňování majetku ve výše citovaném smyslu. Právě snížení ceny při jejím prodeji činí zástavu atraktivní. Zvláště pak stran obviněným akcentované tržní hodnoty ve smyslu §2 odst. 4 z. o oceňování majetku nelze odhlédnout o toho, že tato počítá se situací, kdy je oceňovaná věc hodnocena z hledisek běžného obchodního styku, s dostatečně dlouhou fází marketingu a následující dohodou o nejlepší ceně vyhovující obou stranám. Takto vyložený pojem tržní hodnoty přitom zřejmě neodpovídá účelu, pro který je věc zastavena tak, aby jejím prodejem mohl věřitel efektivně, tedy snadno a rychle, alespoň částečně uspokojit svoji pohledávku, jak je vyloženo výše.
68. Dále je třeba uvést, že pojem tržní hodnoty byl podle výše citované důvodové zprávy (a vyplývá to i z §2 odst. 3 z. o oceňování majetku) zaveden pro případy, kdy absentují realizované prodeje stejných nebo srovnatelných věcí. To se však v předmětném případě nestalo, jak vyplývá ze znaleckého posudku Appraising Alpha, tento obsahuje užití porovnávací metody, tedy porovnání cen srovnatelných nemovitostí z realizovaných prodejů. Při volbě těchto nemovitostí přitom byly zohledněny i okolnosti specifické pro dané pozemky, tj. otázka případné výstavby fotovoltaické elektrárny na pozemcích a s nimi spojená problematika – stav trhu fotovoltaických elektráren, konkrétní stav pozemků, podíl vodních ploch, absence změn územně plánovací dokumentace, velikost pozemků atd. (č. l. 315–322, body 21. – 24. rozsudku nalézacího soudu). Je tedy možné souhrnně uzavřít, že i v případě zohlednění definice tržní hodnoty podle §2 odst. 4 nyní účinného zákona o oceňování majetku by dovolatel se svojí námitkou nemohl být úspěšný.
69. Spíše okrajově je vhodné podotknout, že posudkem Appraising Alpha nebyly dané pozemky zcela výslovně posuzovány pro účel jejich zpeněžení jako zástavy (ačkoliv odvolací soud dospěl k závěru, že fakticky tomu tak bylo), což by pro účely právní kvalifikace skutku snižovalo jejich hodnotu, jak je popsáno výše. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, na kterou upozornil i odvolací soud v bodě 58. jeho rozsudku, tedy že takto zjištěná hodnota zástavy byla ku prospěchu obviněných nalézacím soudem odečtena od celkové výše úvěrů dvakrát, ačkoliv z logiky věci mohla být zástava zpeněžena jen jednou (k čemuž navíc ve výsledku nedošlo, a zajištěné pohledávky musely být prodány v rámci konkurzu MSD). Uvedené by však muselo být zohledněno v neprospěch obviněného, který jako jediný podal dovolání. V duchu zásady zákazu reformationis in peius se touto otázkou Nejvyšší soud dál nezabývá.
70. Pokud dovolatel toliko stručně uvádí, že žádným důkazem nedošlo ke zpochybnění správnosti posudků, jež předložil MSD při sjednávání úvěrů, nutno podotknout, že tomu tak není. Soud prvního stupně, potažmo soud odvolací, byť s drobnými výhradami, tak učinily především na základě znaleckého posudku Appraising Alpha. Podle něj znalci Ing. Dobrý a Josef Hubač užili chybnou metodiku ocenění, když stanovili pouze tzv. vyhláškovou cenu, nezohlednili konkrétní povahu pozemků, přičemž se vyjadřovali do budoucnosti, tedy k nejistým událostem, byly zvoleny nesprávné oceňovací předpisy a nebyla respektována pravidla realitního trhu a jeho momentální situace stran fotovoltaických elektráren (bod 22. rozsudku nalézacího soudu). K danému posudku pak znalec Ing. Ondraschek v obdobném duchu vypovídal v rámci hlavního líčení dne 28. 5. 2020 (body 25. – 28. rozsudku nalézacího soudu, č. l. 3180 - 3188) a náležitě se vyjádřil i k dotazům či výhradám obhajoby. Dovolatel pojal předmětnou námitku velmi stručně, tedy omezil se toliko na nesouhlas s tím, že by byly znalecké posudky výše jmenovaných znalců nějakým důkazem zpochybněny. Nejvyšší soud tedy nevidí důvod pro rozsáhlé reprodukování relevantních částí prvostupňového rozsudku a výpovědi znalce Ing. Ondrascheka a toliko na ně ve shora citovaném rozsahu odkazuje.
71. Nad rámec nutného postačí dodat, že snaha obviněného distancovat se od posudků předložených MSD při sjednávání úvěrů osamoceným nářkem, že s nimi vlastně nemá nic společného, neboť byl jen jejich předkladatelem, poněkud podrývá jeho vlastní argumentaci o jejich správnosti. S ohledem na shora blíže popsanou povahu páchané trestné činnosti, jejímž znakem byla spolupráce v organizované skupině, přitom ani akceptace tvrzení, že on sám znalecké posudky pouze předkládal, nemůže na jeho odsouzení nic změnit.
72. Obviněný dále nesouhlasí s tím, že nalézací soud nezohlednil závěry plynoucí ze znaleckého posudku APELEN Valuation č. 851-17/2020 (č. l. 2776), když tento na rozdíl od posudku Appraising Alpha zhodnotil, že pozemky sloužící jako zajištění k úvěrům měly mít hodnotu 56,5 mil. Kč. Je přitom nutné uvést, že s otázkou rozdílu v ocenění pozemků mezi těmito posudky, resp. i s navazujícím revizním posudkem APELEN Valuation č. 877-43/2020 (viz příloha č. 1 k hlavnímu líčení ze dne 27. – 29. 5. 2020), se vypořádal už soud prvního stupně v bodech 92. – 99. jeho rozsudku. Na základě svých úvah upřednostnil závěry znaleckého posudku Appraising Alpha. Konkrétněji řečeno tak učinil vzhledem k tomu, „…že k veškerým výtkám se přesvědčivě a fundovaně vyjádřil Ing. Petr Ondraschek, jež byl za znalecký ústav Apprasing Alpha – znalecký ústav, s.r.o., v průběhu hlavního líčení vyčerpávajícím způsobem vyslechnut.“
73. Stran možností využití pozemků uvedl bodě 97. jeho rozsudku, že se „… závěrem znalce Ing. Ondrascheka, že předmětné pozemky bylo na místě v obou případech posuzovat jako zemědělské, nikoli stavební, se soud ztotožnil … … Předně až od 10/2010 nabyla účinnosti změna územního plánu města XY, která se však týkala … … jediného z posuzovaných pozemků … … k umístění FVE pak bylo třeba ještě dalšího rozhodnutí – souhlasu s umístěním stavby, o který nikdy nebylo požádáno, od 1. 1. 2012 pak výstavba FVE v rámci podnikatelské činnosti … … již nebyla lukrativní. FVE pak mohla být dle změny ÚPD vybudována toliko na dobu přechodnou, s následným obnovením původního stavu. Skutečně z logiky věci jediným možným využitím předmětných pozemků bylo jejich využití k zemědělské výrobě, jako zemědělských pozemků.“ Soud dále v bodě 98. jeho rozsudku zohlednil i skutečnost, že pozemky nemohly být posuzovány s ohledem na jejich případné využití k rozšíření průmyslové zóny kolem chemičky v XY. Tato část obhajoby podle něj byla spekulativní, když k datu vyhlášení rozsudku nebyly pro tento účel využity ani chemičce bližší pozemky, přičemž by opět muselo dojít ke změně územně plánovací dokumentace, o což nebylo ani žádáno.
74. Soud prvního stupně se neopomněl vyjádřit k problematice volby vhodných porovnávaných pozemků, a to v bodě 99. jeho rozsudku. Uvedl, že pozemky užité ve znaleckém posudku APELEN Valuation k porovnání s těmi zastavenými jsou zavádějící. Soud naopak ve vztahu k volbě pozemků určených k porovnání přisvědčil úvaze Appraising Alpha. V první řadě tak zmínil, že APELEN Valuation využilo k porovnání pozemků s podstatně menší výměrou, než kterou měly ty zajišťující předmětné úvěry, aniž by zohlednil zvýšení jejich ceny z tohoto důvodu, neboť cena m² pozemku stejné charakteristiky se obecně zvyšuje s jeho snižující se výměrou. Tento závěr přitom vyslovil rovněž již zmiňovaný znalec Ing. Ondraschek v hlavním líčení ze dne 27. 5. 2020. Ačkoliv je možné uvést, že pozemků, které ke srovnání použil Appraising Alpha, bylo relativně malé množství a tyto byly poměrně vzdálené od pozemků oceňovaných, jmenovaný znalec v rámci své výpovědi objasnil, proč dané pozemky k porovnání zvolil (č. l. 3177 – 3188). Nalézací soud pak odpovídajícím způsobem jeho výpověď zohlednil ve svém rozsudku. Uvedl, že využití těch pozemků k porovnání „… jak navrhoval APELEN Valuation … … by vedlo … … ke zkreslení ceny tržní oceňovaných nemovitostí, protože se jednalo např. o pozemky velmi malé – v porovnání s výměrou pozemků oceňovaných /viz srovnávací pozemky č. XY, XY, XY, XY, XY, XY/ a současně pozemky v městské zástavbě /jimiž tedy oceňované pozemky nebyly ani zčásti/, chodníky, příjezdové komunikace a zastavené plochy – příslušenství budov /viz pozemky č. XY, XY, XY, XY/, pozemky pronajímané jako zahrádky před činžovními domy /viz pozemky č. XY, XY/. Samozřejmě při výpočtu průměrné ceny za m² u pozemků v městské zástavbě, pozemků malých, v řádu desítek a stovek m ², by tato byla vypočtena v ýrazně vyšší, nežli pokud by bylo kalkulováno s realizovanými cenami pozemků mimo městskou zástavbu, s obdobnou výměrou a obdobnou charakteristikou.“
75. Znalec rovněž vysvětlil, proč pozemky k datu ocenění hodnotil jako by bylo možné je využít zemědělsky. Učinil tak, protože k tomuto datu mu vyšlo, že jejich prodej by byl obtížný především s ohledem na zánik trhu s fotovoltaickými elektrárnami. Přesto pozemky jako takové zcela bez hodnoty nebyly, a tudíž je posuzoval alespoň jako pozemky zemědělské, což nalézací soud vyložil v bodě 97. jeho rozsudku.
76. Z hlediska volby porovnávaných pozemků posudku APELEN Valuation dovolatel vznesl řadu drobných výhrad, kterými upozorňoval na to, že tyto pozemky nebyly očíslovány, ačkoliv nalézací soud je označuje čísly, pozemky v něm nebyly označeny jako nacházející se v městské zástavbě apod. Tyto však mají zcela okrajovou povahu, přičemž jako takové je ani nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný důvod dovolání, když se jedná spíše o výhrady vážící se k soudem volené formulaci jeho úvah, než jejich obsahové správnosti.
77. Nalézací soud se vypořádal i s tou částí znaleckého posudku APELLEN Valuation č. 881/17-2020, která se věnovala hodnotě zajištění mimo shora řešené ocenění pozemků. Učinil tak v bodě 92. jeho rozsudku, když uvedl, že „… již z vymezení dokumentů, které byly znaleckému ústavu předloženy, bylo zjevné, že znalecký ústav neměl kompletní informace a podklady ke společnosti S. E. její hospodářské situaci … … absentovala úvěrová dokumentace k úvěrům ve výši 19.700.000 Kč, 31.000.000 Kč a 20.000.000 Kč, dále výpisy z účtů společnosti S. E. a H. E. o výpisu z účtu R. a dalších dokumentů obsahujících informace o faktické bonitě této společnosti nemluvě/, znaleckému ústavu nebyl poskytnut vyšetřovací spis ani podstatné jeho části, ani obžaloba, zadání pro ústav bylo formulováno zavádějícím způsobem /zejména v datech, k nimž bylo žádáno o ocenění/.“ Ocenění obchodního podílu ve výši 804 tis. Kč označil nalézací soud za zcela nepřijatelné, když S. E. nevlastnila žádný majetek a měla toliko dluhy z čerpaných úvěrů. Ve vztahu k zavádějícímu zadání dat, k nimž mělo být učiněno ocenění, podotknul, že biankosměnka avalovaná obviněným měla být oceňována ke dnům 24. 8. 2011 a 28. 2. 2012, neboť v tyto dny byly připsány na účet S. E. finanční prostředky z úvěrů č. 502663066 a č. 502663074. A to přesto, že jmenovaná společnost dané finance prakticky obratem odeslala na účet R., kdy jiného majetku prakticky neměla. Ani sám obviněný přitom ve srovnání s výší závazků z úvěrů neměl jiného než vcelku bagatelně hodnotného majetku. I v tomto ohledu tedy není zvláštní, že soud prvního stupně nepřisvědčil znaleckému posudku APELLEN Valuation.
78. Nejvyšší soud rovněž uvádí, že soud prvního stupně reagoval i na výhrady plynoucí ze znaleckého posudku zpracovaného APELEN Valuation týkající se některých vad spíše formální povahy obsažených v posudku Appraising Alpha (v počtech, překlepy, chybné označení vlastníka pozemku apod.). Správně přitom uzavřel, že tyto neměly vliv na obsahovou korektnost úvah daného znaleckého ústavu či následně nalézacího soudu (viz body 95. a 96. jeho rozsudku).
79. Obviněný namítá, že došlo k procesnímu pochybení, neboť znalec, který zpracoval posudek APELEN Valuation, nebyl vyslechnut v hlavním líčení, ačkoliv to bylo obhajobou navrhováno. Opomněl však, že daný znalecký posudek je posudkem znaleckého ústavu, který je podle §110 odst. 1 tr. ř. podáván primárně písemně s označením osoby nebo osob, které jej vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty. Tento posudek se tedy jako důkaz vždy provádí jeho přečtením jako důkaz listinný (§213 odst. 1, 3 tr. ř). Teprve až v situaci, kdy se to ukáže jako potřebné, lze dále vyslechnout jako znalce ústavem v posudku označenou osobu (popř. osoby), která posudek vypracovala (srov. R 3/1989, R 25/1970). V předmětné trestní věci došlo ke čtení znaleckých posudků, na které dovolatel odkazuje v souladu s výše zmíněnou judikaturou a ustanoveními trestního řádu (č. l. 3554, 3555). Obhajobou byl poté navrhován i výslech zpracovatele znaleckých posudků. Nalézací soud tento návrh posoudil a dospěl k závěru, že doplnění dokazování tímto výslechem potřebné není. Shledal totiž, že má dostatečného podkladu k meritornímu rozhodnutí v již provedeném dokazování a podle §216 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že další důkazy prováděny nebudou (č. l. 3556). Jak již bylo uvedeno, pro relevantní části zjištěného skutkového stavu soud vyšel ze znaleckého posudku Appraising Alpha, kdy zohlednil celou řadu výše odkazovaných skutečností, pro které z posudků zpracovaných APELEN Valuation nevycházel a neměl tedy ani důvodu pro výslech znalce, který je vypracoval. I pokud by si Nejvyšší soud tuto námitku vyložil jako vyhovující té alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, tedy obdobu tzv. opomenutých důkazů, musela by být posouzena jako zjevně neopodstatněná.
80. Skutečnost, že nebylo postupováno podle §110 odst. 3 tr. ř. ve spojení s §109 tr. ř., tedy, že nebylo obstaráno vysvětlení znalce, který zpracoval posudek znaleckého ústavu, pokud existovala pochybnost o správnosti posudku, rovněž není důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí. Účelem postupu odstraňování vad znaleckého posudku požádáním znalce o vysvětlení podle §109 tr. ř. je zajištění řádného zodpovězení odborných otázek, které jsou významné pro další řízení, aniž by v pochybnostech o správnosti posudku soud nahrazoval znalecké závěry svými vlastními laickými úvahami. Nalézací soud k užití postupu podle §109 tr. ř. neměl důvod, když řádně provedl znalecké posudky APELEN Valuation a tyto hodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., o čemž svědčí relevantní části odůvodnění jeho rozsudku (body 92. – 99. jeho rozsudku). Stran zajištění úvěrů pozemky v XY dospěl k závěru, že posudek APELEN Valuation neobstojí v konfrontaci s posudkem Appraising Alpha, na němž založil své další úvahy v tom rozsahu, kde bylo třeba znaleckých poznatků. Soud prvního stupně po zhodnocení ve věci vypracovaných posudků v kontextu s ostatními provedenými důkazy dospěl k závěru o správnosti pouze jednoho z nich – posudku Appraising Alpha. Ohledně zbývajícího zajištění (biankosměnka, akcie S. E.), jehož ohodnocením se zabýval posudek APELEN Valuation, nalézací soud uzavřel, že bylo neefektivní, a to s ohledem na majetkovou realitu S. E. i obviněného, která byla zřejmá z provedeného dokazování, a tudíž se nejednalo o složitou otázku vyžadující znalecké zkoumání, natožpak posouzení znaleckým ústavem.
81. Tento přístup soudu prvního stupně reflektuje požadavky formulované judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06), z níž vyplývá povinnost soudů nezabývat se pouze formálně-právními náležitostmi znaleckých posudků, nýbrž i jejich věcnou správností, a to alespoň na elementární úrovni. Soud by tak měl zvažovat například otázky dostatečnosti a způsobu opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivosti metod použitých znalcem atd. Právě tímto způsobem nalézací soud postupoval, a to aniž by si počínal svévolně, kdy by navzdory názorům obsaženým ve znaleckých posudcích ustálil skutkový stav na základě vlastních laických úvah. Vycházel totiž právě ze závěrů v jednom z nich obsažených, a to po důkladném posouzení obou posudků v jejich vzájemných souvislostech i v návaznosti na zbývající důkazní materii.
82. Soudu není zapovězena preference závěrů jednoho z posudků na podkladě jejich shora popsaného způsobu hodnocení, pokud je tato důkladně podpořena důkazně podloženou argumentací vtělenou do odůvodnění jeho rozhodnutí. Jinak vyjádřeno, pakliže jsou v řízení předloženy dva či více vzájemně si konkurujících znaleckých posudků, záleží případné zvolení procesního postupu podle §109 tr. ř. (odstranění pochybností o nich) na konkrétních okolnostech jejich obsahu i šířeji trestní věci jako celku. Tedy i toho, zda lze při konfrontaci údajů z posudků vyplývajících již na podkladě jejich obsahu a vazeb na další provedené dokazování, dospět k závěru o korektnosti jednoho z nich. Přijatelnost volby procesního postupu soudem je pak nutno hodnotit i s ohledem na hloubku a důslednost úvah, na kterých založil jeho výběr. V právě řešené trestní věci přitom nelze soudu prvního stupně upřít, že postupoval zcela v mantinelech zásady volného hodnocení důkazů, což se odrazilo v řádně vypracovaném odůvodnění akceptace znaleckého posudku Appraising Alpha. Předmětnou dovolací námitku by i v případě benevolentního výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a její podřazení pod něj, bylo nutno označit za zjevně neopodstatněnou.
83. Je na místě dodat, že dovolací řízení a jeho mimořádný charakter neslouží k tomu, aby Nejvyšší soud sám dopodrobna hodnotil kupř. znalecké posudky, porovnával dílčí, případně i marginální úvahy obsažené ve dvou (či více) proti sobě stojících znaleckých posudcích. Zvláště pak v situaci, kdy se touto problematikou zabýval především nalézací soud, jehož povinností a v jistém smyslu i výsadou je právě zevrubné hodnocení důkazů především v návaznosti na zásady bezprostřednosti, ústnosti a zásadu volného hodnocení důkazů. Dovolací soud je pak povolán k posouzení validity myšlenkových pochodů soudů nižších stupňů, jež jsou obsaženy v odůvodněních jejich rozhodnutí, a to v jejich celkovém vyznění, nikoliv k novému provedení hodnocení důkazů. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal závažné chyby v logice úvah soudu nalézacího, kterými tento odůvodnil akceptaci znaleckého posudku Appraising Alpha, nemůže mu realizaci zmíněných zásad upírat. Dovolateli v jeho snaze zpochybnit výši ocenění zastavených pozemků posudkem Appraising Alpha, tudíž nemohl vyhovět, a to i s ohledem na skutečnost, že byl v tomto směru dokonce nedůvodně značně zvýhodněn (viz bod 69. tohoto usnesení). Obviněný v návaznosti na zpochybňování nalézacím soudem zjištěné hodnoty zastavených pozemků navázal zmínku, že vzhledem k ocenění podle znaleckého posudku APELEN Valuation, nemohla být naplněna objektivní ani subjektivní stránka skutkové podstaty úvěrového podvodu. K tomuto tvrzení nenavázal další argumentaci a ponechal ho toliko jako druhotný odkaz, který je třeba považovat za nepřípadný ve světle vypořádání se s jeho primárním nesouhlasem o validitě obsahu znaleckého posudku Appraising Alpha.
K námitkám o procesně nepoužitelných důkazech
84. Této části dovolací argumentace je rovněž možné přiznat její podřaditelnost pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, podle které vada spočívá v tom, že mají být rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech. Vyhovět jí však nelze.
85. Dovolatel se domnívá, že, pro věc relevantní úvěrová dokumentace byla získána v rozporu s §25b odst. 3 písm. b) z. o spořitelních a úvěrních družstvech ve spojení s §8 odst. 5 tr. ř. Družstevní záložna má totiž povinnost zachovávat v tajnosti a chránit před zneužitím údaje o svém členovi a o jeho obchodech s družstevní záložnou podle §25b odst. 1 z. o spořitelních a úvěrních družstvech. Dané informace pak smí vydat orgánům činným v trestním řízení pouze za splnění kritérií podle trestního řádu [§25b odst. 3 písm. b) z. o spořitelních a úvěrních družstvech]. Trestní řád pak ve svém §8 odst. 5 určuje, že nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely trestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Jelikož tento souhlas soudce dán nebyl a policejní orgán si přesto vyžádal a získal tak úvěrovou dokumentaci, měla se podle obviněného tato stát procesně neúčinným důkazem.
86. V první řadě, ve shodě s posouzením dané výhrady státní zástupkyní v jejím vyjádření k dovolání, je nutné poukázat na fakt, že policejní orgán nevyzýval k vydání věci družstevní záložnu (ve smyslu §1 odst. 1 z. o spořitelních a úvěrních družstvech). Výzva k vydání věci byla adresována G. D., která dokumentaci následně vydala (č. l. 432, 436). V rámci insolvenčního řízení, kdy byl zpeněžován majetek MSD jako dlužníka, tedy i jeho pohledávky vůči S. E. (a k nim připojená úvěrová dokumentace), totiž došlo k postoupení pohledávek z úvěrů č. 502663066 a č. 502663074 na A. – C., která je následně postoupila právě G. D. (viz č. l. 2296 a násl., č. l. 2363 a násl).
87. Obviněný v rámci této námitky zmiňuje také to, že G. D. nebyla oprávněna danou dokumentaci policejnímu orgánu vydat. Vzhledem k velmi strohé povaze vyjádření této dílčí námitky Nejvyšší soud pouze stručně uvede následující. Předně je nutné zdůraznit výše uvedenou skutečnost, že označená společnost není družstevní záložnou, a tudíž na ni nedopadá závazek loajality k členům MSD a s ním spojená zákonná povinnost zachovávat v tajnosti a chránit před zneužitím údaje o členovi družstevní záložny a o jeho obchodech s ní.
88. Je vhodné dodat, že ani odkazy dovolatele na to, že G. D. údajně nebyla oprávněnou osobou k vydání úvěrové dokumentace policejnímu orgánu, nejsou případné. Nelze totiž zpochybnit postoupení pohledávek MSD (za S. E.) společnosti A. – C., jež je následně postoupila G. D. Obecně ohledně možnosti družstevní záložny postoupit pohledávku jejího člena na odlišný subjekt je třeba uvést, že její povinnost k ochraně údajů jejích členů o obchodech s družstevní záložnou tomuto v zásadě nemusí zabraňovat. Ostatně pohledávky lze postoupit i bez souhlasu dlužníka, pakliže tomu nebrání jeho smluvní ujednání s věřitelem. Platí to pak především v situaci, kdy člen družstevní záložny (dlužník), jako osoba, jež má být danými ustanoveními o ochraně údajů chráněna, vůči ní porušuje svoje povinnosti vyplývající z úvěrových smluv. Případně jako v této věci, dokonce uzavíráním předmětných smluv páchá trestnou činnost na úkor družstevní záložny. Nelze totiž pominout povinnost družstevní záložny obezřetně hospodařit a chránit majetkové zájmy všech svých členů. V tomto ohledu je možné přiměřeně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1613/2005, zabývající se problematikou postoupení pohledávek v oblasti ochrany bankovního tajemství. Konkrétněji pro danou věc pak lze odkázat na její povinnost podřídit se insolvenčnímu správci, jehož povinností je zpeněžením majetkové podstaty zajistit uspokojení pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení v maximální možné míře.
89. Není tudíž možné přijmout závěr, že by povinnost družstevní záložny zachovávat v tajnosti údaje o obchodech s jejím členem, tuto zbavovala možnosti postoupit (skrze jednání insolvenčního správce) pohledávky. V rámci insolvenčního řízení by přitom ani shora zmíněné, případné ujednání v postupované smlouvě o úvěru, zakazující postoupení pohledávky, nebylo vůči insolvenčnímu správci při zpeněžování majetkové podstaty účinné podle §283 odst. 1 IZ. Lze tudíž uzavřít, že vzhledem k výše zmíněným postoupením pohledávek mezi MSD (resp. jejím insolvenčním správcem), A. – C. a G. D., poslední jmenovaná nebyla jako nepochybný vlastník daných pohledávek jen oprávněna vydat úvěrovou dokumentaci policejnímu orgánu, ale dokonce zavázána tak učinit s ohledem na její povinnost vyplývající z §8 odst. 1 tr. ř.
90. Obviněný dále poukazuje na to, že insolvenční správkyně nemohla zbavit zaměstnance MSD povinnosti mlčenlivosti jim uložené §25c z. o spořitelních a úvěrních družstvech. Z tohoto dovozuje, že informace z jejich výpovědí získané nejsou procesně použitelné. Zcela však pomíjí přechod oprávnění na insolvenčního správce prohlášením konkursu podle §246 odst. 1 IZ. V odkazovaném ustanovení je mj. zavedeno oprávnění insolvenčního správce vykonávat práva, která přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, přičemž mezi ně patří i rozhodování o obchodních tajemstvích a jiné mlčenlivosti.
91. Pod pojem jiné mlčenlivosti související s majetkovou podstatou spadá i mlčenlivost zaměstnance o obchodní aktivitě úpadce a jednání, které s ní souvisí, jakož údajů týkajících se majetkové podstaty (což vyplývá i z komentářové literatury – viz KOTOUČOVÁ, Jiřina, MORAVEC, Tomáš. §246 [Přechod oprávnění na správce, neúčinné a neplatné právní jednání]. In: MORAVEC, Tomáš, KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Insolvenční zákon. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 929.). Je přitom zřejmé, že výpovědi pracovníků MSD o jeho obchodní aktivitě souvisely s majetkovou podstatou, když se vztahovaly k úvěrům S. E., z nichž plynoucí pohledávky byly zahrnuty v majetkové podstatě MSD. Ze spisu přitom vyplývá, že insolvenční správkyně využila svého oprávnění a dané pracovníky MSD zprostila povinnosti mlčenlivosti na žádost policejního orgánu (č. l. 79, 84).
92. Ačkoliv se v rámci tohoto okruhu výhrad jedná o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativně založení rozhodných skutkových okolností na procesně nepoužitelných důkazech (byť s jistou mírou tolerance k otázce rozhodnosti zjištěných skutkových okolností stran výslechu pracovníků MSD), nelze je vzhledem k výše provedenému rozboru shledat opodstatněnými.
Souhrnně k dalším dílčím námitkám dovolatele
93. Dovolatel uplatňuje výhrady k úvahám odvolacího soudu obsaženým v bodě 41. jeho rozsudku. Namítá tak, že neexistují důkazní podklady pro jeho závěry o povaze předmětné trestné činnosti zahrnující vícero tzv. „bílých koní“, mezi něž měl patřit i on, či pravděpodobně i samotní zaměstnanci MSD. Uvedenou námitku však nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho verzi (ani dalších dvou variantách) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . Skutková zjištění rozhodná pro navazující právní kvalifikaci učinil nalézací soud. Obviněný přitom nebyl odsouzen pro skutek obsahující tvrzení o účasti zaměstnanců MSD či jiných „bílých koní“ na dané trestné činnosti, ostatně odvolací soud nerušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a neměnil vyjádření skutku.
94. Pokud soud druhého stupně zmínil možnost, že do páchání úvěrových podvodů mj. v této věci byly zapojeny i osoby působící v MSD, učinil tak spíše okrajově, přičemž i tak vycházel (na rozdíl od tvrzení dovolatele) z důkazů provedených a hodnocených nalézacím soudem. Jak odvolací soud uvedl v bodě 41. jeho rozsudku, vycházel z předsmluvní dokumentace a interní dokumentace vázané k oběma projednávaným úvěrům, dále „… i rozhodnutí České národní banky ze dne 19. 9. 2013 (č. l. 2367 – 2428) a navazující rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 17. 12. 2013 (č. l. 2429 – 2471), které rozvedl soud prvního stupně v odst. 81. – 84. napadeného rozsudku. … … zejména pak ze zprávy ČNB je evidentní, že činnost zaměstnanců MSD vykazovala zásadní nedostatky, v podstatě šlo o rezignaci na řádný schvalovací proces před poskytnutím úvěru. Odrazem činnosti vrcholných zaměstnanců MSD, kteří za MSD jednali (podepisovali smlouvy) je jejich trestní stíhání (věc Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 2/2016 – obž. J. a spol., která je v současné době předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných odvoláních – sp. zn. 6 To 28/2020).“
95. Výše zmíněné úvahy odvolacího soudu, které dovolatel napadá, jsou pouhým dokreslením důvodů, pro které shledal správnými skutková zjištění soudu prvního stupně, na jejichž podkladě byl obviněný odsouzen. Skutková zjištění nalézacího soudu spolu s jeho závěrem o vině dovolatele shora zmíněnými úvahami tedy soud druhého stupně aproboval. Rozhodně se pak nelze ztotožnit s dílčí částí těchto námitek, podle kterých měl odvolací soud posoudit věc dovolatele na základě závěrů v jiných trestních věcech, když tyto zmínil zcela marginálním způsobem v celkově důkladném přezkumu akceptovatelnosti úvah soudu nalézacího. Nepřípadný je tak i poukaz dovolatele o narážce odvolacího soudu na audiozáznam ze schůzky vedené R. V., jelikož tato nebyla učiněna konkrétně k osobě dovolatele, ale obecně k výše zmíněným myšlenkám soudu o kontextu řešené trestné činnosti. Dané námitky tedy nejenže nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, ale jsou i obsahově nedůvodné.
96. Kromě zmíněných námitek dovolatel uplatnil celou řadu výhrad, které vyjádřil formou tabulky připojené k dovolání jako jeho nedílné součásti. Jedná se především o polemiku s částmi rozsudku nalézacího soudu vytrženými z jeho kontextu. Dovolatel se tak mnohdy opakuje v námitkách již obsažených ve vlastním obsahu dovolání, a které jsou vypořádány výše. Dále případně napadá způsob, jakým soud formuloval některé své myšlenky nebo vyjadřuje svůj prostý nesouhlas s nimi, aniž by tento hlouběji podložil či vyložil, jaký důsledek pro jeho věc má mít. V souhrnu pak tento způsob argumentace (pakliže o argumentech lze vůbec hovořit) obsahově spadá především do snah vyvolat v Nejvyšším soudu představu, že S. E. byla schopna splácet předmětné úvěry, obviněným vůči MSD deklarovaný podnikatelský záměr byl zcela upřímný a i v případě obchodního neúspěchu měla S. E. (popř. sám dovolatel) více než dost majetku, na kterém mohlo MSD z titulu zajištění uspokojit svoje pohledávky. Případně dovolatel opět vyjadřuje svůj nesouhlas s oceněním ve věci figurujících zastavených pozemků, k čemuž se Nejvyšší soud vyjadřoval shora. Jeho námitky (ty konkrétněji vyjádřené) jsou v tomto ohledu často spekulativní, případně se vůbec nedotýkají rozhodných skutkových zjištění či jejich obsahem není výtka zjevného rozporu s provedenými důkazy.
97. Jak již dovolací soud uvedl výše, ve vztahu k námitkám směřujícím do oblasti znaleckého dokazování (viz bod 83. tohoto usnesení), není jeho úkolem, aby dopodrobna přezkoumával každou sebemenší výhradu dovolatele, směřující do procesní oblasti získávání skutkových zjištění. To platí zejména, pokud se již soudy danou obhajobou zabývaly, či obecněji dovodily v kontextu důkazní materie přijatelná skutková zjištění, která byla návazně přiléhavě právně posouzena. Tato situace nastala i v předmětné věci, přičemž rozhodně nelze konstatovat dovolatelem k různým námitkám tvrzené porušení zásady in dubio pro reo , či porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny, neboť toto právo není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Nejvyšší soud přitom, s ohledem na výše popsanou mimořádnou povahu dovolacího řízení, nepovažuje za nutné podávat rozsáhlé vyjádření ke každé drobné námitce obviněného.
98. Pokud dovolatel uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v kontextu jeho výhrad procesní povahy, ani těmto nebylo vyhověno z důvodů shora rozvedených. Jak z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, kritéria extrémního nesouladu nebyla naplněna, neboť tato spočívají [v podstatě srovnatelně s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] v případech, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Extrémní nesoulad může být dán i tehdy, je-li odsouzení v trestním řízení založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů, které nevylučují, že čin mohla spáchat i jiná osoba [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou, což ovšem neplatí pro posuzovanou trestní věc.
99. Stran rozsahu nezbytné reakce na námitky obviněného lze zmínit to, že již na úrovni soudu odvolacího není vyžadováno, aby se obviněnému dostalo detailní odpovědi na jakoukoli jeho výhradu. V uvedeném směru lze odkázat i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně např. na jeho usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, v němž poukázal na to, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku) . Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, a to při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
100. K té části nářků dovolatele, kde se o argumentaci ani nesnaží a pouze vedle sebe staví dílčí tvrzení či závěry nalézacího nebo odvolacího soudu a vlastní značně úsečné poznámky, uvádí Nejvyšší soud, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, resp. s nimi spojené věcné argumentace, které dovolatel ve svém opravném prostředku srozumitelným způsobem uplatní.
V.
Způsob rozhodnutí
101. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím vznesené námitky, pokud formálně vyhověly některému z uplatněných důvodů dovolání – a to včetně fakticky uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. skrze námitky tzv. extrémního nesouladu – nebyly shledány opodstatněnými. Pokud obviněný namítá porušení jeho Ústavou garantovaných práv, nutno uvést, že jím předložené námitky obsahově nevybočují z charakteru běžných výhrad dovolacích a nemají potenciál zasáhnout do ústavněprávní roviny. Uvedené konstatování ústí do závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
102. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
103. Pokud jde o podání I. L. ze dne 2. 3. 2022 (č. l. 4098) a M. V. ze dne 3. 3. 2022 (č. l. 4101), rodičů obviněného, tato byla vyřízena pod sp. zn. Ntn 52/2022. Nebylo o nich proto rozhodováno tímto usnesením, jehož součástí tudíž není ani zmínění jejich obsahu či uvedení vyjádření státní zástupkyně k nim.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu