ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.444.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 444/2022-1317
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 5 To 285/2021-1280, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 11/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 5. 2021, č. j. 3 T 11/2021-1246 , byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e) tr. zákoníku, ve znění účinném do dne 30. 11. 2011, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož dopustil způsobem specifikovaným ve výroku citovaného rozsudku.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §67 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, 2 a §53 odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 700 denních sazeb s výměrou denní sazby ve výši 100 Kč, tedy celkem 70.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby peněžitý trest zaplatil ve 25 měsíčních splátkách, kdy výše splátky činí 2.800 Kč. Pro úplnost je na místě dodat, že uvedeným rozsudkem byl pro totožnou trestnou činnost a ke shodnému trestu odsouzen i spoluobviněný V. Ř., ve vztahu k němuž nabyl rozsudek právní moci dne 30. 7. 2021.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. 5 To 285/2021-1280 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Zejdy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel v jeho odůvodnění vyjádřil nesouhlas s posouzením závažnosti jeho jednání vůči poškozeným i hodnocení jeho zavinění, neboť nejednal v úmyslu způsobit poškozeným závažnou újmu. V naznačeném směru namítl rovněž neprovedení jediného rozhodujícího důkazu, jenž by vůbec existenci újmy či její intenzitu prokazoval, a to výslechu poškozených, který vzhledem k jejich úmrtí není možný. Nelze tedy zjistit, zda poškození vnímali opuštění republiky jako újmu, či dokonce závažnou újmu. Závěry soudů v tomto směru jsou proto jen jejich úvahami, bez opory v provedených důkazech. Nadto jejich argumentace opuštěním rodiny v důsledku vystěhování je přinejmenším nepřesná, když obě dcery poškozených žily v kapitalistické cizině a poškození měli republiku opouštět jako manželé společně.
5. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. 5 To 285/2021-1280, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 5. 2021, č. j. 3 T 11/2021-1246.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný pouze opakuje svoji dříve užitou obhajobu. Dále podotknul, že samotné vystěhování poškozených do ciziny není hlavním zdrojem jejich závažné újmy. Tímto se jim pouze prohloubila újma způsobená dřívější soustavnou šikanou ze strany obviněného. Jejich závažná újma tedy byla dovolatelem zaviněnou příčinou vystěhování, nikoliv jeho následkem (viz bod 81. rozsudku nalézacího soudu). Z hlediska právní kvalifikace je cíl vystěhování poškozených trestně bezvýznamný, ačkoliv byl skutkově dominantní, neboť ve chvíli vystěhování již byl trestný čin dokonán. Přesto, že jádro argumentace obviněného lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., považuje státní zástupce dovolání za zjevně neopodstatněné.
7. Závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné, přičemž vyjádřil souhlas s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
11. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Podstata argumentace obviněného spočívá v námitce, že v jeho případě nešlo o jednání, kterým by měl v úmyslu způsobit poškozeným závažnou újmu, jako základní znak skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku.
13. Takto formulovanou námitku lze formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť uznání viny při absenci jednoho z podstatných znaků skutkové podstaty trestného činu je obecně nesprávným hmotně právním posouzením. Naproti tomu v části, v níž dovolatel namítá, že nebyl proveden výslech poškozených (z důvodu jejich úmrtí) jde o námitku procesní, která se s uplatněným dovolacím důvodem míjí.
14. Nejvyšší soud v tomto případě namítané pochybení soudů neshledal. Nelze popřít, že ve věci nebyl vyslechnut ani jeden z poškozených, neboť oba před zahájením trestního stíhání zemřeli. Soud prvního stupně však svá skutková zjištění opřel o listinné důkazy. Na tomto podkladě pak správně zjistil, že obviněný (spolu se spoluobviněným Ř.) „z pozice svého úředního postavení vytvářel na oba poškozené stupňující systematický nátlak, jehož jediným cílem bylo donutit je k trvalému opuštění ČSSR, k čemuž poškození svolili až po tříleté perzekuci“ (srov. odst. 81 rozsudku). Odvolací soud v této souvislosti k námitce obviněného, že opuštění republiky bylo pro osobu nesouhlasící s tehdejší politickou situací úspěchem, doplnil, že „by to takto poškozenými mohlo být vnímáno v případě, že by si odchod z republiky zvolili sami a dobrovolně, avšak z provedených důkazů plyne, že tak učinit nechtěli a byli k tomu přinuceni okolnostmi, vyvolanými činností obviněného“ (srov. odst. 7 usnesení).
15. Citované závěry obou soudů mají oporu v provedených listinných důkazech, z nichž je patrné, že obviněný vyhodnocoval působení jednotlivých opatření na psychiku zejména poškozeného L. B. a následně zvyšoval intenzitu opatření, dopadajících na něj nejsilněji, v úmyslu přinutit jej k opuštění vlasti. Z listinných důkazů je rovněž patrný dopad uplatňované šikany na prohlubující se depresi poškozeného, kterou spolu s konečným vynuceným rozhodnutím opustit vlast, a to v rozporu s vlastní vůlí, nelze interpretovat jinak než jako závažnou újmu. Tento závěr pak není nikterak relativizován skutečností, že důsledkem emigrace nebylo odloučení od členů nejbližší rodiny. Zcela nepochybně jím však bylo zpřetrhání ostatních vazeb v Československu, a to nikoli až samotnou emigrací, ale již dříve v důsledku nátlaku obviněného na tyto osoby v rámci jednání, které je předmětem této trestní věci. Hodnocení popsaného jednání obviněného jako spáchaného v úmyslu způsobit poškozeným závažnou újmu tak zcela odpovídá skutkovým zjištěním jak co do motivu jednání obviněného tak i ve vztahu k dopadům jeho jednání na poškozené. Lze se tedy ztotožnit i s vyjádřením státního zástupce, že znak jednání v úmyslu způsobit závažnou újmu byl naplněn už šikanózním jednáním obviněného v letech 1978 – 1981, a nikoli až samotnou emigrací poškozených dne 13. 2. 1981. Dovolací námitky na absenci naplnění podstatného znaku skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, proto byly vyhodnoceny jako nedůvodné.
V.
Způsob rozhodnutí
16. Námitky uplatněné obviněným zčásti formálně naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž zčásti se s ním míjejí. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab