ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.458.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 458/2022-864
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 10 To 114/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 51 T 4/2021, byl obviněný J. P. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným: pod bodem 1. přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2. - 3. zločinem braní rukojmí podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 4. zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 5. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §174 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, k rukám zákonného zástupce D. T. náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce 50 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Obviněný napadl všechny výroky rozsudku, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněného proti výrokům o vině a trestu. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 10 To 114/2021, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně zrušen ve výroku o vině pod body 2. - 3. zločinem braní rukojmí podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a v důsledku toho v celém výroku o trestu a ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nároku na náhradu nemajetkové újmy, který uplatnila poškozená AAAAA. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným dvěma zvlášť závažnými zločiny braní rukojmí podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a za tyto trestné činy a dále za přečin omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, byl podle §174 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA, nar. XY, k rukám zákonného zástupce D. T. náhradu nemajetkové újmy v penězích spočívající v náhradě duševních útrap v částce 50 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně se obviněný zvlášť závažných zločinů braní rukojmí podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v rozsudku soudu prvního stupně původně pod body 2. – 3.) dopustil tím, že:
I . v přesně nezjištěné době dne 17. 10. 2020 během telefonických rozhovorů v rozporu s předchozí dohodou odmítal vrátit D. T., narozené XY, jejich společnou nezletilou dceru AAAAA, narozenou XY, přičemž v nočních hodinách ze dne 17. 10. 2020 na 18. 10. 2020 během telefonického hovoru s D. T. vyžadoval, aby tato přišla za ním a za dcerou do bytové jednotky č. 13, v XY, ulice XY, přičemž v případě nesplnění tohoto požadavku nechá poškozenou nezletilou AAAAA vypít drogu pervitin a následně vezme kanystr s benzinem a zapálí byt, kdy tak shoří i s nezletilou, protože už nemá co ztratit, přičemž když mu nechce nechat alespoň jedno dítě, tak bude mít sama už jen jedno dítě, přestože věděl, že poškozená nezletilá AAAAA je osobou mladší 18 let, je s ním sama v uzamčeném bytu, s jednáním obžalovaného nesouhlasí a chce se vrátit zpět ke své matce, včetně toho, že si sama není schopna odemknout a volně odejít z bytu, přičemž nakonec až po vyjednávání s policisty v době kolem 01:00 hodiny dne 18. 10. 2020 propustil poškozenou nezletilou AAAAA z bytu,
II. v přesně nezjištěné době dne 18. 10. 2020 v XY, ulici XY, v bytové jednotce č. 13, během návštěvy odmítl pustit z bytu D. T., narozenou XY, a jejich dceru, poškozenou nezletilou AAAAA, narozenou XY, kdy až následně dne 19. 10. 2020 se podařilo D. T. pod záminkou nákupu z bytu odejít, zatímco její dcera AAAAA zůstala s obžalovaným sama v bytě, a když se v době po 13:00 hodině dožadovala vydání své nezletilé dcery AAAAA, tak obžalovaný toto podmiňoval kontaktem s D. T., a pokud nepůjde za ním do bytu, tak zabije sebe a současně i jejich dceru AAAAA, kdy tyto své výhružky umocnil tím, že s nezletilou dcerou přistoupil k oknu a přiložil jí kuchyňský nůž ke krku, kdy při tom opakoval, že zabije dceru i sebe, pokud D. T. neudělá to, co chce, přestože věděl, že poškozená nezletilá AAAAA je osobou mladší 18 let, je s ním sama v uzamčeném bytu, s jednáním obžalovaného nesouhlasí a chce se vrátit zpět ke své matce, včetně toho, že si sama není schopna odemknout a volně odejít z bytu, s tím, že poškozenou nezletilou AAAAA propustil z bytu až po vyjednávání s policisty a po sestoupení všech přítomných do nižšího patra.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 10 To 114/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle jeho názoru naplňuje jednání popsané pod body 2. - 3. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně všechny znaky pokračujícího trestného činu, a tudíž soud prvního stupně rozhodl správně. Následná revize odvolacím soudem je v rozporu s hmotným právem. Z provedeného dokazování vyplývá, že v obou případech vzal poškozenou jako rukojmí, aby tím řešil partnerský rozkol s její matkou D. T. a s tím spojenou otázku péče o děti. Po druhém incidentu dne 18. 10. 2020 uzavřel s D. T. dohodu o úpravě péče o AAAAA, čímž dosáhl svého záměru, neboť vztahy mezi oběma byly alespoň částečně upraveny. K dalšímu obdobnému jednání pak nedošlo, poněvadž to už nebylo potřeba.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předeslal, že byť dovolatel výslovně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., formulace „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ svědčí o uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce i tak námitku obviněného formálně podřaditelnou pod dovolací důvod nepovažoval za důvodnou. Podle něj učiněná skutková zjištění neumožňují uzavřít, že je naplněn jeden ze základních znaků pokračování podle §116 tr. zákoníku, a to jednotný záměr, který na počátku nebyl dán. Nezbytná subjektivní souvislost tak absentuje. Počínání obviněného jednotný záměr od počátku nevedl, neboť šlo spíše o souhru okolností, o reakci na specifickou situaci a s tím související rozpoložení obviněného v rámci řešení partnerských a rodinných problémů. Páchání trestné činnosti tedy bylo podmíněno situačně, nikoliv počátečním jednotným, společným záměrem. Vzhledem k tomu lze akceptovat názor vrchního soudu, podle kterého v řešeném případě nejde o pokračování podle §116 tr. zákoníku, jak nepřiléhavě namítá v dovolání obviněný.
8. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil státní zástupce i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného J. P. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Dovolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací argumentaci lze považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelné pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [do 31. 12. 2021 písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Ač bylo dovolání obviněného opřeno formálně o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevné z jeho obsahu, podle kterého bylo podání Nejvyšším soudem posouzeno, že fakticky obviněný uplatnil důvod dovolání podle písm. h) téhož ustanovení, když nereflektoval změnu právní úpravy účinnou od 1. 1. 2022.
IV. Důvodnost dovolání
14. Z hlediska napadeného rozsudku, obsahu dovolání a důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [do 31. 12. 2021 písm. g)] byla významnou otázka, zda jednání obviněného specifikované v bodech I. a II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (body 2. a 3. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu) vykazuje znaky dvou trestných činů, jak dovodil odvolací soud, či zda je na ně nutno nahlížet jako na pokračování jednoho trestného činu, jak se domníval obviněný a jak uzavřel i nalézací soud.
15. Ve vztahu k předmětné otázce Nejvyšší soud nejdříve v obecné rovině připomíná, že podle §116 tr. zákoníku se pokračováním rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Uvedená legální definice pojmu pokračování v trestném činu je tvořena čtyřmi znaky: útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem, musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Všechny tyto čtyři znaky musejí být dány současně, chybí-li některý z nich, o pokračování v trestném činu nejde. Rozhodujícím kritériem pokračování v trestném činu je, že jednotlivé útoky, z kterých každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel už od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/1972 Sb. rozh. tr.). Jednotný záměr je třeba v trestním řízení dokazovat a je ho možno vyvodit např. ze stejnorodého způsobu jednání, když pachatel odcizuje stále stejné předměty, z objektivních souvislostí, jako je doba a místo spáchání jednotlivých dílčích útoků, apod. Vždy je však třeba hodnotit všechny zjištěné okolnosti komplexně (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I., §1 až 139. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1290–1291). Pro naplnění znaku objektivní stránky pokračování v trestném činu spočívající v jeho spáchání „podobným způsobem provedení“, se nevyžaduje, aby způsob provedení byl zcela shodný, ale naopak se připouští i podobnost jeho provedení. Od pokračování v trestném činu je třeba rozlišovat opakování trestného činu. Pachatel při opakování trestného činu také stále znovu opakuje stejnou skutkovou podstatu trestného činu, ale chybí zde některý z výše uvedených dalších znaků pokračování, nejčastěji jednotný záměr nebo blízká souvislost časová. Jde tu pak o dva nebo více trestných činů téže skutkové podstaty na rozdíl od pokračování, kdy jde vždy jen o jeden trestný čin.
16. Při aplikaci těchto zákonných a teoretických východisek na projednávaný případ lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že posuzované jednání obviněného nenaplnilo znaky pokračování zvlášť závažného zločinu braní rukojmí podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nýbrž se jednalo o dva samostatné zvlášť závažné zločiny. Odvolací soud v tomto kontextu poznamenal, že shodná okamžitá reakce v obdobné situaci není totéž jako jednotný záměr ve smyslu §116 tr. zákoníku, neboť u toho je třeba, aby byl přítomen již na počátku pokračování v trestném činu, k čemuž v projednávané věci nedošlo. Dovolací soud s jeho argumentací souhlasí a doplňuje, že absenci jednotného záměru, tzv. subjektivní souvislosti, lze vysledovat z toho, že obviněný v obou případech, kdy svou šestiletou dceru AAAAA zadržoval ve svém bytě, odmítal ji předat její matce D. T. a vyhrožoval, že ji usmrtí, nebudou-li splněny jeho požadavky (byť tím naplnil shodné znaky trestného činu, jednal vůči stejné poškozené, na stejném místě i ve dvou po sobě jdoucích dnech), jednal zcela impulzivně, nahodile, bez jakéhokoliv plánu, přičemž byl veden toliko svým aktuálním rozpoložením, které bylo ovlivněno výsledkem komunikace s D. T. Obviněný v obou případech bezprostředně reagoval na nastalou situaci, se kterou nebyl spokojen, která pramenila z jeho partnerských problémů s D. T. a kterou se okamžitě a bez rozmýšlení rozhodl emotivně řešit.
17. Z výpovědí obviněného i svědkyň D. T. a H. D. vyplynulo, že obviněný měl být v inkriminované dva dny pod vlivem drog, sám obviněný připouští pouze užití marihuany, avšak bylo známo, že konzumuje i pervitin. Po událostech popsaných pod bodem 2. se D. T. (která ve shodě s obviněným připustila i pohlavní styk s ním mezi oběma skutky) s dcerou AAAAA dostavily do bytu v dopoledních hodinách, neboť podle uvedených výpovědí svědkyň obviněný (který detailněji neuměl popsat, co se dělo mezi jeho jednáním pod bodem 2. a 3.) hodlal řešit otázku vzájemných vztahů se svědkyní D. T., společné bydlení apod. Především však bylo třeba provést úklid v jeho bytě, který měl být předán majiteli, přičemž právě svědkyně D. T. a H. D. úklid realizovaly. V průběhu odpoledních hodin dne 18. 10. 2020 pak došlo k tomu, že D. T. odešla z bytu na žádost obviněného na nákup, avšak do bytu se již odmítla vrátit, požadovala, aby jí obviněný dceru předal, což však ten začal podmiňovat osobním kontaktem s D. T., a následovalo jednání podrobně popsané pod bodem 3. Z popsaných okolností průběhu dnů 17. 10. a 18. 10. 2020 tedy nelze činit závěr o jednotném úmyslu obviněného ve vztahu k oběma skutkům, neboť mezi nimi proběhla fáze, byť velmi krátká, pokusu o stabilizaci vzájemných vztahů, dohody o společném bydlení a úklid bytu obviněného. Teprve v průběhu druhého dne opět došlo ke vzájemnému nepochopení mezi obviněným a D. T., které vygradovalo v nový situační konflikt završený jednáním obviněného, obsahově totožným, jako předchozího dne. Nelze tudíž uzavřít, že by snad obviněný např. úmyslně pod nějakou záminkou vyvolal návrat poškozených do jeho bytu, aby své jednání mohl event. opakovat, či učinit jiný závěr o tom, že obě jeho jednání byla vedena společným úmyslem.
18. Lze tedy souhlasit se státní zástupkyní podávající odvolání, z jehož podnětu došlo ke změně právní kvalifikace, že evidentně veškerá protiprávní aktivita obviněného byla vyvolávána situačně, nikoliv jako postupné uskutečňování jednotného záměru. Tím zároveň absentuje poslední, avšak nezbytně nutná podmínka pro posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu, a to onen jednotný záměr, se kterým by musely oba útoky být vedeny.
19. Dovolací soud tedy námitkám obviněného obsaženým v dovolání nepřisvědčil, neboť ač relevantně uplatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jimi naplněn nebyl. Dovolání obviněného J. P. jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth