ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.470.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 470/2022-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. J. , nar. XY, XY, státní příslušník Slovenské republiky, v České republice naposledy bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2022, č. j. 4 To 589/2021-279, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 62/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 11. 2021, č. j. 11 T 62/2021-240 , byl obviněný D. J. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
dne 8. 8. 2021 mezi 00:05 hodin až 00:15 hodin v Jindřichově Hradci na sídlišti XY v podnapilém stavu, když doprovázel při cestě domů z restaurace S. poškozenou podnapilou K. N., v blízkosti zahrady XY, naproti domu čp. XY, se zastavil a začal poškozenou proti její vůli osahávat a líbat, rukou jí sáhl pod sukni a roztrhl jí spodní kalhotky, když mu řekla, ať toho nechá, rozčílil se, začal jí vulgárně nadávat s tím, že ho bude poslouchat a že bude po jeho, natlačil poškozenou na blízkou zídku, až jí odřel zezadu obě paže, sám si rozepnul zip u kalhot, vyndal ztopořený penis, přitom vyzýval poškozenou k provedení orálního sexu a k poslušnosti, uchopil ji za vlasy a tlačil ji směrem dolů ke svému rozkroku, aby si klekla, čemuž se poškozená bránila, plakala a snažila se mu vysmeknout, kdy ji obviněný držel jednou rukou za vlasy a druhou rukou ji udeřil opakovaně pěstí do vlasaté části hlavy, načež poškozená ze strachu o svůj život a zdraví přislíbila obžalovanému, že udělá, co bude chtít, provede mu orální sex, kdy poté využila situace a rukou obviněného udeřila do rozkroku a dala se na útěk, nahlas volala o pomoc, obviněný ji však se slovy: "Počkej, ty malá svině, až tě chytím!" začal pronásledovat, načež ji mezi panelovými domy v blízkosti domu čp. XY dostihl a chytil a začal ji znovu nutit násilím k sexu, údery ji znovu napadal, poškozená křičela a volala nahlas o pomoc, tak ji obviněný odtáhl za roh tohoto panelového domu, kde ji povalil na trávník na záda, klekl si nad ni a pokoušel se jí roztáhnout nohy a křičel: "roztáhni nohy!", posléze svého jednání zanechal a z místa utekl, neboť je na místě přistihl svědek, svým jednáním poškozené K. N. způsobil trauma hlavy, mnohočetné oděrky a škrábance na obou pažích a podlitiny na hýždi.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky částku 1.216 Kč a povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené K. N., nar. XY, částku 50.000 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 1. 2022, č. j. 4 To 589/2021-279 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Zahradníka dovolání, jež opřel (svým obsahovým vymezením) o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle dovolatele jeho tvrzené jednání a provedené důkazy nesvědčí o splnění podmínek §21 odst. 1 tr. zákoníku, tedy, že naplňovalo fázi pokusu trestného činu. K tomu cituje bod 29. usnesení odvolacího soudu. Domnívá se, že soud druhého stupně se nevypořádal s námitkou rozporů mezi výpovědí poškozené na Policii ČR a výpovědí svědka L. Tvrzená intenzita jednání obviněného je v extrémním rozporu s výpověďmi některých svědků. Dále není objektivně prokázáno, v jaké situaci došlo k roztržení kalhotek poškozené, resp. kdo a za jakých okolností je roztrhl. Její drobná zranění mohla vzniknout v souvislosti s jejím opilým stavem. Svědci hovořící o křiku poškozené se nevyjádřili a ani nemohli k důvodu tohoto křiku. Svědkyně M. vypověděla, že v restauraci docházelo mezi dovolatelem a poškozenou ke sbližování. Ohledně křiku obviněného „roztáhni nohy!“ absentuje podstatný důkaz. Zamítnutím návrhu na doplnění dokazování soudy odňaly obviněnému možnost podpořit svoji obhajobu. Konkrétně se jednalo o znalecký posudek zkoumající věrohodnost poškozené v souvislosti s její opilostí, její opakovaný výslech ohledně jejího vztahu k osobě jménem M., případně rekognici, kdy by poznávajícími osobami byl svědek L. a poškozená.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2022, č. j. 4 To 589/2021-279.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že předmětné námitky jsou dovolatelem uplatňovány již od počátku trestního řízení. Podle státní zástupkyně je na místě odmítnout, že by ve věci existoval tzv. extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním, skutkovými zjištěními a jejich návazným právním hodnocením. Závěry o okolnostech průběhu činu, které popsala poškozená, jsou podpořeny dalšími důkazy, zejména místem nálezu jejího prádla, výpovědí svědků L., S., K., K. a K. Jednání obviněného bylo zcela prokázáno a přiléhavě právně posouzeno.
8. Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněného státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhuje, aby o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjadřuje souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Dovolatel vymezil uplatněný dovolací důvod slovně jako „nesprávné právní hodnocení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, což by odpovídalo ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Chybně však tento dovolací důvod označil jako §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde byl jím obsahově vymezený dovolací důvod upraven do 31. 12. 2021. Nadto je mu třeba vytknout, že i tento dovolací důvod měl být uplatněn spolu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť soud druhého stupně jeho odvolání zamítl podle §256 tr. ř. a potvrdil správnost rozsudku nalézacího soudu. S obsahovým vymezením vzneseného důvodu dovolání (určeného k nápravě vad hmotněprávního posouzení) se obviněný rozchází, neboť svoje námitky směřuje do oblasti procesní, resp. ke zpochybňování skutkového stavu zjištěného soudy. S jistou mírou tolerance a akcentace práva obviněného na spravedlivý proces by jeho námitky mohly být přijaty pod nynější podobou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho alternativách, kdy jsou pro naplnění znaků trestného činu rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, či ve věci nedůvodně nebyly provedeny podstatné důkazy. Zejména pak za zohlednění jeho dílčího tvrzení o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními.
11. Při odhlédnutí od uvedených procesních nepřesností či pochybení je třeba konstatovat, že předmětnou obhajobou obviněného se již soudy zabývaly a tuto vypořádaly. Dospěly přitom zcela přijatelným způsobem k odpovídajícím skutkovým zjištěním, jež jsou podloženy důkazní materií. Stran syntézy poznatků vyplývajících z provedených důkazů je možné odkázat především na bod 16. rozsudku nalézacího soudu. Konkrétněji je předně nutné podotknout, že nalézací soud provedl řadu vzájemně se podporujících důkazů, které vytvářejí kontext pro přijetí tvrzení poškozené, že to byl dovolatel, kdo se ji pokusil výše popsaným způsobem znásilnit. Jednalo se tak o výslechy svědků P., L., B., S., K., K. a K. (body 6. – 8 jeho rozsudku). Uvedené výpovědi svědků se navzájem podporují a údaje v nich obsažené podporují i verzi obsaženou ve výpovědi poškozené. Konkrétně uvedeno jde o shody stran křiku obviněné, slyšeného zvuku úderů do lidského těla, toho, že obviněný pronásledoval prchající poškozenou, v případě svědka L. pak i to, že se obviněný snažil poškozené roztáhnout nohy. Svědkyně M., matka poškozené, dále vypověděla o jejím špatném psychickém stavu souvisejícím s daným činem (bod 5. rozsudku nalézacího soudu).
12. Pokud jde o ztotožnění obviněného s pachatelem činu, tento svoji přítomnost v blízkosti poškozené v době činu v podstatě nerozporuje (ani tak nečinil v předchozí fázi řízení), přičemž pouze ve své výpovědi účelově odkazuje na to, že ji měl znásilnit někdo jiný poté, co on sám odešel. Konkrétně se mělo jít o osobu jménem M., která byla původně s poškozenou a obviněným v restauraci. Obviněným odkazovaná výpověď svědkyně M. však vyvrací, že by tomu tak mohlo být, když tento „M.“ měl zůstat v restauraci až do zavírací doby (bod 4. rozsudku nalézacího soudu). Shora odkazované výpovědi svědků L. a B. o vzhledu pachatele, resp. člověka pobíhajícího (či pronásledujícího poškozenou) v místě a době činu, podporují údaje předložené poškozenou, že to byl obviněný, kdo se ji pokusil znásilnit. Odvolací soud se přitom dostatečně zabýval snahou obviněného zpochybnit jeho ztotožnění jako pachatele zejména v bodech 14. – 18. jeho usnesení, kdy zohlednil jak jeho svědky popsané ošacení, celkový vzhled, přízvuk i jeho podobu na fotografiích založených ve spisu.
13. Ve věci byly provedeny i důkazy protokolem z ohledání místa činu, kde byly nalezeny roztržené kalhotky obviněné a protokolem o prohlídkách těla obviněného a poškozené, případně lékařskou zprávou o ošetření poškozené (body 9., 10. a 12. rozsudku nalézacího soudu). I všechny tyto důkazy podporují výpověď poškozené o tom, že se obviněnému bránila, a že tento byl vůči ní značně násilný, popř. i tvrzení svědka L., že obviněný upadl, když se za před ním utíkající poškozenou hnal. Celkově lze shrnout, že soud měl v provedeném dokazování dostatečný podklad pro závěr o vině dovolatele. V argumentaci obviněného tvrzená existence tzv. extrémního nesouladu přitom rozhodně nelze dovodit z jeho výroku o okrajové skutečnosti, že svědkyně M. uvedla, že se poškozená chovala k obviněnému v restauraci přívětivě. Stejně tak nelze učinit z údajného rozporu ve výpovědích stran toho, zda ho svědek L. od poškozené fyzicky odtahoval, nebo spekulativních narážek na to, jaký byl důvod pro křik obviněné či její nalezené roztržené kalhotky. Námitky obviněného se přitom vyznačují vytrháváním jednotlivostí z kontextu bez zohlednění vzájemných souvislostí všech ve věci provedených a soudy komplexně hodnocených důkazů. Mimo jiné vzhledem k poměrně strohé povaze dovolací argumentace obviněného nepovažuje Nejvyšší soud za nutné reprodukovat úvahy obou soudu nižších stupňů včetně každé sebemenší souvislosti a na tuto především ve výše zmíněném rozsahu odkazuje.
14. Osamocená námitka dovolatele o tom, že neměly být naplněny podmínky pro aplikaci §21 odst. 1 tr. zákoníku a konstatování spáchání pokusu žalovaného trestného činu rovněž směřuje do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž primárně uvádí, že pro tuto část právní kvalifikace není podklad v provedeném dokazování, přičemž danou námitku nerozvádí. Pouze dále pokračuje v uplatňování výhrad, které byly řešeny výše. Dovolací soud tedy necítí potřebu jeho v podstatě prostý nesouhlas v tomto směru, jakkoliv rozvádět, či dotvářet, neboť to není jeho úkolem, když v dovolacím řízení se neuplatní tzv. revizní princip a je čistě na obviněném, aby určil orientaci a obsah svého nesouhlasu s napadeným (potažmo některým jemu předcházejícím) rozhodnutím.
15. S ohledem na provedený výklad k obhajobě dovolatele je možné poznamenat nepřípadnost jeho tvrzení o tom, že soudy pochybily, když nedoplnily dokazování rekognicí, znaleckým posudkem ohledně věrohodnosti poškozené a jejím výslechem k výše zmiňované osobě „M.“. Obviněný tyto důkazy navíc ani sám neřadí do kategorie tzv. opomenutých důkazů, o jejichž návrzích k provedení by soudy procesně nerozhodly, když uvádí, že byly zamítnuty (k tomu viz bod 14. rozsudku nalézacího soudu a body 13., 16., 27.). Nepatřičnost toho, že dané důkazy nebyly soudy provedeny, totiž obviněný zřejmě dovozuje z jeho představ o nedostatečnosti skutkových zjištění soudů, resp. jeho zbylých námitek, se kterými se Nejvyšší soud vypořádal výše.
V.
Způsob rozhodnutí
16. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že i za benevolentního výkladu jeho dovolání a akceptace jeho námitek pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyly tyto shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud přitom neshledal pochybení, která by znamenala porušení základních práv dovolatele. Vzhledem k tomu dovolací soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
17. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu