ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.662.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 662/2022-607
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný N. V. N. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 12 To 36/2022-543, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 111/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. V. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 12. 2021, č. j. 1 T 111/2021-467 , byl obviněný N. V. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že
1.
v blíže nezjištěné době kolem 16.00 hodin dne 5. 10. 2020 poté, co vstoupil poškozený mladistvý AAAAA (pseudonym), narozený XY, do samoobslužné prodejny Minimarket v ulici XY v XY, tohoto uchopil za ruku a odvedl do prostoru skladu v zadní části prodejny, tam poškozeného položil na gauč, začal ho postupně svlékat, přičemž mu stáhl kalhoty a spodní prádlo (boxerky) ke kolenům, klekl si před něj a vykonal na něm orální sex, poté si sám stáhl kalhoty a spodní prádlo, sedl si na poškozeného a pokusil se o anální pohlavní styk, od dalšího jednání upustil po malé chvíli na naléhání poškozeného, aby toho zanechal, neboť se mu to nelíbí, poté se poškozený oblékl a vyběhl z prodejny, k jeho zranění nedošlo,
2.
v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2020 až do 18. 12. 2020 v prodejně Minimarket v ulici XY v XY v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně ve 40 případech, vždy ve vnitřních prostorách prodejny, poškozené mladistvé AAAAA, narozeného XY, BBBBB (pseudonym), narozeného XY, CCCCC (pseudonym), narozeného XY, DDDDD (pseudonym), narozeného XY, EEEEE (pseudonym), narozeného XY, FFFFF (pseudonym), narozeného XY, GGGGG (pseudonym), narozeného XY, osahával přes oblečení v rozkroku, v oblasti genitálií, nezletilému GGGGG se mimo to pokusil dne 18. 12. 2020 sáhnout pod kalhoty a trenýrky přímo na přirození, ve stejném období opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů se pokusil sáhnout přes oblečení do oblasti genitálií poškozeným mladistvým HHHHH (pseudonym), narozenému XY, CHCHCHCHCH (pseudonym), narozenému XY, IIIII (pseudonym), narozenému XY, kteří se však jeho jednání ubránili tím, že ho od sebe odstrčili, ke zranění žádného z poškozených nedošlo.
2. Obviněný byl odsouzen podle §201 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, podle §84 tr. zákoníku byl nad obžalovaným vysloven dohled a podle §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání tří let. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou přečinem způsobil, a ke každému 30. 6. a 30. 12. každého roku dokládal probační službě úhradu škody. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození AAAAA, nar. XY, GGGGG, nar. XY, DDDDD, nar. XY, CCCCC, nar. XY, FFFFF, nar. XY, HHHHH, nar. XY, a BBBBB, nar. XY, odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a poškozených proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 12 To 36/2022-543 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným AAAAA, nar. XY, a GGGGG, nar. XY. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl (při nezměněném výroku o vině, trestu a zbytku výroku o náhradě škody) tak, že uložil obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozenému AAAAA ve výši 150.000 Kč a poškozenému GGGGG ve výši 20.000 Kč, v případě obou poškozených k rukám zmocněnce Mgr. Luboše Kučírka, a to s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ode dne 17. 9. 2021 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného AAAAA se zbytkem jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Nadi Smetanové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatel podotýká, že předmětný orální sex s poškozeným byl konsenzuální povahy. Na těle a oblečení poškozeného nebyly nalezeny známky násilí. Poškozený AAAAA měl navíc možnost odejít z prodejny a neučinil tak. Vzhledem k věku poškozeného tak předmětné jednání není trestněprávně relevantní. Obviněný dále poukazuje na nesrovnalosti ve výpovědi poškozeného AAAAA stran toho, zda souhlasil s orálním sexem s obviněným, jestli se nejdříve s obviněným líbal a jaký byl důvod přítomnosti poškozeného v prodejně dovolatele. Případně odkazuje na výpověď svědka C. ohledně tvrzení obviněného, že „… chtěl zkusit, jaké to je s klukem.“ Soud prvního stupně vyplňoval mezery a nelogičnosti výpovědi poškozeného AAAAA vlastními úvahami. Soud druhého stupně se nevypořádal s námitkami v odvolání obviněného, naopak spekuloval, že poškozený byl omámen látkou ve spreji, ačkoliv znalec MUDr. Daneš k dotazu soudu vyvrátil existenci jakékoliv takové látky, navíc nezjištěné toxikologickým vyšetřením. Z hlediska skutku pod bodem 1) a naplnění skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte není v rozsudcích uvedeno, v čem má spočívat nemravný život, k němuž měl být poškozený AAAAA sváděn. Vzhledem k věku poškozeného nelze homosexuální styk považovat za ohrožující jeho mravní, citový ani rozumový vývoj.
6. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) je rovněž s poukazem na věk poškozených a intenzitu jednání obviněného možné konstatovat, že nedošlo k ohrožení výchovy dítěte, tedy nebyly naplněny znaky aplikované skutkové podstaty. Prodej cigaret a alkoholu poškozeným, kterým argumentuje nalézací i odvolací soud, nebyl prokázán. Většina poškozených o takovém jednání obviněného nehovořila. Dovolatel rovněž sám nevyhledával přítomnost poškozených, tito sami opakovaně navštěvovali jeho prodejnu, aby obviněného provokovali.
7. Pokud jde o výrok o náhradě nemajetkové újmy poškozenému AAAAA, pak dovolatel uvádí, že nebylo specifikováno, jaké následky mělo jeho jednání na duševní zdraví poškozeného. Bez toho však nelze řádně vyčíslit nemajetkovou újmu, neboť podle §228 odst. 1 tr. ř. musí pro přiznání náhrady újmy být tento nárok náležitě prokázán. Soud druhého stupně vůbec necharakterizoval duševní útrapy tohoto poškozeného a nerozvedl, na základě čeho stanovil výši přiznané náhrady. V rámci znaleckého posouzení duševního stavu poškozeného bylo zjištěno, že trpěl duševními potížemi již před činem obviněného, a to ve stejné intenzitě. Znalci nevyloučili i jiné příčiny duševních potíží poškozeného (např. výčitky z křivého obvinění). Ohledně poškozeného GGGGG rovněž nebyla prokázána příčinná souvislost jeho potíží s jednáním obviněného (mohly být způsobeny pandemií koronaviru). Soud v tomto ohledu neměl nahrazovat odborné závěry vlastními úvahami a měl být zpracován znalecký posudek.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 12 To 36/2022-543, a sám jej rozsudkem zprostil obžaloby. Pokud by Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, navrhuje, aby byla věc přikázána tomuto soudu v jiném složení senátu. Obviněný rovněž navrhuje odklad výkonu rozhodnutí soudu druhého stupně, konkrétně výroku o povinnosti nahradit nemajetkovou újmu poškozeným AAAAA a GGGGG.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila na nesprávné označení dovolacích důvodů obviněným, a to v souvislosti se změnou jejich vymezení účinnou od 1. 1. 2022. I v případě podřazení námitek obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění je třeba uvést, že zásah do oblasti skutkových zjištění by přicházel v úvahu pouze za shledání zjevného rozporu mezi nimi a provedenými důkazy. V posuzované věci se o takovou situaci nejedná. Poškození shodně popsali jednání obviněného, když navštěvovali jeho prodejnu. Konkrétně výpověď poškozeného AAAAA byla dokonce vyhodnocena výrazně ve prospěch obviněného z hlediska následně užité právní kvalifikace. Výpověď C. nemohla mít vliv na závěr o věrohodnosti poškozeného AAAAA, neboť tuto právní otázku soud vyhodnotil na základě procesně použitelných výpovědí.
10. Námitky obviněného, že jeho jednání popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu mělo být nesprávně právně kvalifikováno, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Lze přitom zvažovat, že dovolatel naplnil spíše skutkovou podstatu trestného činu svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Konkrétně řečeno v té variantě, že poskytl dítěti za jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení výhodu a pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Obviněný totiž měl nezletilým poškozeným prodávat alkohol a cigarety. Vzbuzoval v nich tedy dojem, že když něco nepříjemného strpí, dostanou odměnu, což soudy obou stupňů považovaly za ohrožování jejich citového a mravního vývoje. V obou případech je však objekt trestného činu stejný, přičemž trestný čin svádění k pohlavnímu styku je speciálním ve vztahu k trestnému činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 tr. zákoníku. Změna právní kvalifikace na trestný čin svádění k pohlavnímu styku ve shora popsané podobě by přitom nebyla v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius .
11. Státní zástupkyně se shoduje s odvolacím soudem, že jednání označené v bodě 1) výroku rozsudku nalézacího soudu nemohlo být vnímáno jako osamocený atak na sexuální integritu poškozeného, ale jako jeden z útoků trvajícího trestného činu, páchaného v průběhu roku 2020 až do 18. 12. 2020. Pokud obviněný dále rozporuje výrok o náhradě nemajetkové újmy, je třeba uvést, že z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, který nárok poškozených z vyvážení utrpěné bolesti, další nemajetkové újmy či nahrazení ztížení společenského uplatnění byl uspokojen. Jedná se přitom o samostatně stojící nároky. Nadto postup odvolacího soudu nebyl odůvodněn a není zřejmé, jak, resp. na základě jakých důkazů, soud dospěl k daným částkám, nedošlo k vypracování relevantního znaleckého posudku ani nebylo opatřeno odborné vyjádření. Výrok o náhradě nemajetkové újmy je tak ve svém důsledku nepřezkoumatelný.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 12 To 36/2022-543, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by se Nejvyšší soud neztotožnil s výhradami proti užité právní kvalifikaci navrhuje, aby podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy, a podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §265 tr. ř. oba poškozené odkázal s celými jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhuje, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., a to i pro případ rozhodnutí jiným než navrhovaným způsobem [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 2. 6. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo k úpravě důvodů dovolání. Podle jeho argumentace tuto novelizaci nereflektoval, když zjevně odkazuje na zákonnou dikci právní úpravy účinné do 31. 12. 2021.
15. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. Důvodem dovolání podle deklarovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ] je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Přestože obviněný jako podstatný důvod svého dovolání deklaroval nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, je z jeho argumentace patrné, že své námitky zaměřil zejména proti způsobu hodnocení provedených důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Z alternativ aktuálně definovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který na skutkové námitky dopadá, přichází vzhledem k uplatněným námitkám v úvahu pouze zjevný rozpor skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že existence podstatného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění soudů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 2. – 11. svého rozsudku rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci. Následně v odstavci 12. popsal, jak provedené důkazy hodnotil a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval odvolacími námitkami obviněného. V odstavci 9. svého usnesení se ztotožnil se způsobem hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem a žádná zásadní pochybení v tomto směru neshledal.
20. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. S ohledem na dovolací argumentaci obviněného je na místě konstatovat, že i dovolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Popis skutku v bodě 1) vychází zejména z výpovědi poškozeného AAAAA. Ten byl v průběhu trestního řízení vyslýchán opakovaně. Jeho výpověď z hlavního líčení je v podstatných rysech shodná s jedinou procesně použitelnou výpovědí z přípravného řízení (ze dne 15. 1. 2021). Nalézací soud ji hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů, zejména výpovědí dalších svědků a závěrů znalců. Neopomněl přitom hodnotit i výpověď svědka C., který popisoval poněkud problematickou komunikaci s poškozeným při podávání vysvětlení, což ovšem podle soudu věrohodnost poškozeného nesnižuje. Závěr o věrohodnosti svědka AAAAA tak má oporu v provedeném dokazování a odpovídá požadavkům §2 odst. 6 tr. ř. Pokud obviněný argumentoval podstatnou změnou popisu skutku, jak to vyplývá z vysvětlení, podaných poškozeným na samém počátku trestního řízení, je v této souvislosti nutno zdůraznit, že podaná vysvětlení, zásadně nejsou procesně použitelným důkazem (srov. §158 odst. 6 tr. ř.). Tím by mohla být pouze tehdy, byl-li by jimi proveden důkaz podle §211 odst. 6 tr. ř., což v tomto případě nenastalo. Jen pro úplnost je možno zmínit, že namítaný odlišný popis skutku byl ojedinělým vybočením z jinak konstantních tvrzení poškozeného, vyvolaným jeho zjevným psychickým diskomfortem, pramenícím z nutnosti opakovaně popisovat traumatizující událost, což poškozený subjektivně vnímal jako nedůvěru orgánů policie k jeho vyjádřením. V kontextu závěru o věrohodnosti výpovědi poškozeného je dále relevantní poznámka soudu odvolacího, že měla být věnována větší pozornost všem podrobnostem v popisu skutku, včetně eventuálního omámení poškozeného látkou z lahvičky, kterou opakovaně popsal, stejně jako schopnosti poškozeného bránit se jednání obviněného v uzamčené prodejně, z níž se snažil prostřednictvím mobilního telefonu přivolat na pomoc své kamarády, což mohlo mít dopad na použití přísnější právní kvalifikace. Vzhledem k zákazu reformace in peius za situace, kdy řádný opravný prostředek byl podán pouze v jeho prospěch, je však taková poznámka v zásadě jen akademická.
21. Skutkové závěry soudů pak byly shledány správnými i ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině. Vyslechnutí svědci popisovali jednání obviněného v podstatných rysech shodně, byť každý s jinou intenzitou, což zvyšuje věrohodnost jejich výpovědí, neboť je zřejmé, že každý ze svědků popisoval vlastní zkušenost. Ani v tomto případě tedy nelze skutkovým zjištěním soudů nic vytýkat.
22. Neopodstatněné jsou také námitky obviněného ve vztahu k právnímu hodnocení jeho jednání. Všichni poškození v době skutku splňovali zákonnou definici dítěte podle §126 tr. zákoníku, neboť všichni byli mladší osmnácti let. Odvolací soud pak v odstavci 11. svého usnesení přiléhavě popsal, v čem spatřuje svádění k nemravnému životu, kdy ve stručnosti lze zopakovat, že takto hodnotil osahávání poškozených na intimních partiích ve veřejně přístupném prostoru prodejny. Zákonný pojem nemravný život přitom správně interpretoval jako život v rozporu se základními, ve společnosti běžně respektovanými etickými normami. V podrobnostech lze plně odkázat na vyčerpávající formulaci uvedeného odstavce usnesení odvolacího soudu. Je třeba odmítnout bagatelizaci vytýkaného jednání obviněným, který vše popisoval jako legraci. Bylo na něm, jako na osobě zletilé, od níž lze požadovat orientaci ve společensky přijatelných morálních normách, aby případné vyzývavé jednání nezletilých korigoval a tlumil. Obviněný však naproti tomu takové projevy dále podněcoval, což plně odpovídá zákonnému znaku svádění k nemravnému životu. Skutek 1) výroku o vině je pak nutno nahlížet jako gradaci delší dobu trvajícího jednání obviněného ke všem poškozeným, jak bylo popsáno v bodě 2), pročež na něj lze vztáhnout hodnocení shodných aspektů svádění k nemravnému životu s tím, že v bodě 1) byla intenzita samotného útoku nepoměrně vyšší.
23. Za přiléhavou nelze v tomto případě považovat právní kvalifikaci podle §202 tr. zákoníku (svádění k pohlavnímu styku), alternativně navrhovanou státní zástupkyní. Jedním ze základních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je nabídnutí, slíbení nebo poskytnutí úplaty, výhody nebo prospěchu. Přestože někteří svědci popsali, že obviněný jim přes jejich nezletilost prodával alkohol a cigarety, což odvolací soud zmínil v odůvodnění svého usnesení, nebylo zjištěno, že by se tak dělo formou odměny za to, že poškození strpěli osahávání obviněného. Taková souvislost ostatně nevyplývá ani z popisu skutku ve výroku rozsudku.
24. Pokud jde o výrok o náhradě nemajetkové újmy poškozeným AAAAA a GGGGG, lze souhlasit, že jeho odůvodnění v usnesení odvolacího soudu je poměrně strohé. Nejvyšší soud proto doplňuje, že podle §81 odst. 1 občanského zákoníku je chráněna osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv. Podle §2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Nemajetková újma představuje nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění. Lze tak hovořit o škodě morální, ideální či imateriální, za kterou náleží poškozenému peněžitá satisfakce. Nemajetková újma se projevuje v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot (srov. Vojtek P., komentář ASPI k §2956 občanského zákoníku).
25. Vzhledem k výše nastíněným právním východiskům je třeba poškozenému AAAAA přisvědčit, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy je oprávněný. V jeho případě došlo k intenzivnímu zásahu do jeho intimní sféry, který sám poškozený pociťoval velmi úkorně, o čemž svědčí jeho snaha o přivolání pomoci v průběhu skutku, jakož i reakce bezprostředně po skutku, jak byla svědecky popsána jeho kamarády. Individuální vnímání útoku obviněného bylo dále zintenzivněno jeho adolescentním věkem, kdy se formuje osobnost, morální normy i preference a normy v intimní sféře, jakož i procesem viktimizace, který se v souvislosti s trestním řízením u poškozeného projevil. Znalecky pak bylo doloženo i zhoršení jeho psychického stavu, který byl sice zatížen dřívějšími problémy, jež však byly medicínsky řešeny. Bezprostředně po skutku bylo nutno odbornou lékařskou péči zintenzivnit, což nelze vykládat jinak, než jako důsledek jednání obviněného. Interpretace tohoto doloženého zhoršení stavu poškozeného jako důsledek nejistoty v hledání sexuální orientace či nepodloženého obvinění osoby dovolatele je v tomto případě zavádějící. Znalci MUDr. Luděk Daneš, CSc. i Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., DrSc. před soudem uvedli, že takové okolnosti obecně mohou mít dopady na psychický stav, avšak v tomto konkrétním případě žádné poznatky, které by takovou verzi podporovaly, shledány nebyly.
26. Podle §2951 odst. 2 občanského zákoníku se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle §2957 občanského zákoníku musí být způsob a výše přiměřeného zadostiučinění určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné, mezi něž patří úmyslné způsobení újmy. V tomto případě přiznaná výše nemajetkové újmy zákonným kritériím i skutkovým zjištěním odpovídá. Jednalo se o podstatný zásah do intimní sféry nezletilého poškozeného, jehož následkem bylo přechodné zhoršení psychického stavu, přičemž nedošlo k fyzickému zranění. Uvedené okolnosti odůvodňují i snížení přiznaného zadostiučinění oproti uplatněnému nároku. Je také třeba uvést, že požadavek na znalecký posudek je vzhledem k výše citované zákonné úpravě nadbytečný, když zohlednění všech relevantních okolností a jejich promítnutí do konkrétní výše přiznaného zadostiučinění je úkolem soudu.
27. Pokud jde o uplatněný nárok poškozeného GGGGG, ve vztahu k němuž zásadně platí stejná východiska jako u poškozeného AAAAA, byl v tomto případě soud vázán jeho návrhem. Je nepochybné, že újma utrpěná tímto poškozeným byla výrazně nižší než v případě poškozeného AAAAA, přičemž i v jeho případě šlo o významný zásah do intimní sféry dospívajícího nezletilého. Přiznanou náhradu nelze považovat za nepřiměřeně vysokou, Nejvyšší soud proto pochybení odvolacího soudu v tomto směru neshledal.
28. Pokud pak byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ani tento nelze v tomto případě považovat za opodstatněný. Uvedený dovolací důvod v alternativě, která v této věci může přicházet v úvahu, je totiž vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., z čehož plyne, že nebyl-li naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř., které byly obviněným deklarovány, platí totéž i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
29. Námitky uplatněné obviněným v dovolání tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. (v aktuálním znění) odpovídají pouze formálně. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
30. Pokud obviněný navrhl odklad výkonu rozhodnutí soudu druhého stupně, konkrétně výroku o povinnosti nahradit nemajetkovou újmu poškozeným AAAAA a GGGGG, pak k tomu je třeba uvést, že ve skutečnosti se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí totiž může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který tak v daném případě neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 8. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab