ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.713.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 713/2022-3361
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný K. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2022, č. j. 6 To 14/2021-3298, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 68/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2020, č. j. 3 T 68/2019-3178 , byl obviněný K. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) spolu se spoluobviněným J. K. uznán vinným pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad A.), zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákona (pozn. správně zřejmě tr. zákoníku) dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad B.), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
A. společně po vzájemné dohodě v úmyslu vylákat neoprávněný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) vývozem nadhodnoceného levně nakoupeného zboží označeného za luxusní porcelán, zahraniční společnosti v Maďarsku, pro tento účel založené a ovládané obžalovaným K. K., obžalovaný K. K. v přesně nezjištěné době v srpnu roku 2015 kontaktoval strýce své přítelkyně J. S., narozeného XY, coby jednatele dlouhodobě na trhu zavedené a prosperující obchodní společnosti R., IČO XY, se sídlem XY, okres Kolín, s nabídkou na zprostředkování výhodného obchodu s luxusním porcelánem s tím, že společnost R. nakoupí od české společnosti luxusní porcelán, vyrobený v České republice a následně jej se ziskem vyveze do zahraničí s odůvodněním, že k realizaci je nutná společnost, která má dostatek finančních prostředků k uskutečnění obchodů, kterými sám nedisponuje, načež dne 1. 9. 2015 uzavřel obžalovaný K. K., coby fyzická osoba - zprostředkovatel, s R., zastoupené J. S., coby zájemcem, smlouvu o zprostředkování uzavření smlouvy o spolupráci s maďarskou společností D. K., DIČ XY, se sídlem XY, XY, kterou pro tento účel založil obžalovaný K. K., což nebylo J. S. známo, přičemž současně obžalovaný K. K. zprostředkoval uzavření rámcové kupní smlouvy datované dne 1. 9. 2015 mezi D. T., IČO XY, se sídlem XY, XY, coby prodávajícím, zastoupené jednatelkou Z. K., narozenou XY, avšak fakticky ovládané a řízené obžalovaným J. K., a to prostřednictvím S. O. & C., IČO XY, která zprostředkovala jednatelství osobě Z. K., na inzerát za úplatu, a společností R., zastoupené jednatelem J. S. (coby kupujícím) s předmětem smlouvy - dodat kupujícímu zboží (luxusní porcelán), když krátce před tím, a to dne 27. 8. 2015 obžalovaný K. K. zprostředkoval uzavření rámcové kupní smlouvy mezi D. K., zastoupené formálně jednatelem T. D. (coby kupujícím), kterou fakticky ovládal a řídil obžalovaný K. K. , a společností R., zastoupené jednatelem J. S. (coby prodávajícím) s předmětem smlouvy – dodat kupujícímu zboží - luxusní porcelán, který společnost R. nakoupí od D. T. a tento bude do doby úhrady společností D. K., skladován na území ČR, přičemž obžalovaný K. K. na místo nákupu luxusního porcelánu, zprostředkoval pro společnost D. T., ovládanou obžalovaným J. K. nákup obyčejného porcelánu od společnosti S., IČO XY, se sídlem XY, XY, SRN, zastoupené Z. R., který společnosti D. T. dodal třemi fakturami ze dne 10. 9. 2015, 29. 10. 2015 a 30. 11. 2015 tři kamióny běžného porcelánu, a to 30 060 kusů mělkých talířů, 30 060 kusů hlubokých talířů a 40 080 kusů desertních talířů, celkem 100 200 kusů talířů za celkovou cenu 1 735 341,73 Kč, přičemž ve společnosti D. T. došlo k nadměrnému nadhodnocení ceny běžného porcelánu a k záměně označení obyčejného porcelánu za luxusní, který poté obžalovaný J. K. prodal na základě devíti faktur, vystavených v době od září do prosince 2015 společnosti R. za cenu 106 015 284 Kč včetně DPH, kterou R. uhradila bankovním převodem, načež R. po úhradě faktur o prodeji ze strany D. K. vystavených v době od 30. 9. 2015 do 17. 12. 2015, uskutečnila jejich vývoz maďarské společnosti D. K. za celkovou cenu 99 769 656 Kč bez DPH, která byla pro tento účel založena dne 15. 8. 2015 obžalovaným K. K., avšak zboží nikdy do Maďarska nebylo dovezeno, když fakticky zůstalo ve skladu na Slovensku, přičemž v důsledku jednání obžalovaných K. K. a J. K. jednatel R. J. S., jemuž nebyla známa skutečnost o záměně zboží ani o jeho nadhodnocení, zahrnul do účetnictví a následně do daňových přiznání k DPH R. fiktivní faktury o nákupu luxusních talířů, na základě nichž uplatnil nárok na neoprávněný nadměrný odpočet DPH R. na vstupu a to v daňových přiznání specifikovaných ve výroku rozsudku
v důsledku čehož byl nárokován neoprávněný nadměrný odpočet ve výši 3 984 762,60 Kč, který nebyl v důsledku zásahu finančního úřadu vyplacen, čímž se v prosinci 2015 obžalovaní K. K. a J. K. pokusili způsobit České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kolíně prostřednictvím R. škodu vylákáním neoprávněného nadměrného odpočtu ve výši 3 984 762,60 Kč ,
přičemž po zahájení daňové kontroly dne 20. 11. 2015, obžalovaní K. K. a J. K. za účelem zakrýt skutečný původ levného porcelánu zajistili fiktivní doklady o nákupu porcelánu společností D. T. od společnosti K., IČO XY, se sídlem XY, XY, zastoupené jednatelem P. N. v pozici tzv. bílého koně, které fakticky vystavil obžalovaný J. K. a poté co finanční úřad neuznal nárok na nadměrný odpočet DPH, obžalovaní ve snaze získat alespoň část vstupní investice zpět, veškerý porcelán nakoupený od S., který byl v mezidobí uložen ve skladu na Slovensku, po opakovaném jednání s jednatelem S. Z. R. prodali zpět této společnosti, avšak za zbytkovou cenu 243 273 Kč,
čímž obžalovaní způsobili českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro Středočeský kraj, územní pracoviště v Kolíně za zdaňovací období září až prosinec 2015 včetně, zkrácením daně z přidané hodnoty škodu ve výši 954 478 Kč a pokusili se způsobit vylákáním neoprávněného nadměrného odpočtu škodu ve výši 18 082 297,60 Kč, který nebyl v důsledku zásahu finančního úřadu vyplacen, celkem tak způsobili škodu ve výši 19 036 775,60 Kč .
B. způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto o trestu spoluobviněného J. K. a poškozená společnost R. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného.
3. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2022, č. j. 6 To 14/2021-3298 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem B., ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele a spoluobviněného uznal vinnými zločinem podvodu §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění novely zákonem č. 333/2020 Sb. účinné od 1. 10. 2020, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, (ad B., pozn. v rozsudku v této části zjevně nesprávně uvedeno jako bod A., viz bod 49. rozsudku), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustili tím, že
B. společně po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, využili důvěry jednatele společnosti R. J. S., kterého obžalovaný K. K., coby strýce své nastávající manželky, uvedl v omyl tím, že ho v přesně nezjištěné době na konci roku 2014 a následně v srpnu 2015 vědomě nepravdivými informacemi přesvědčil k zapojení společnosti R. do obchodů s údajně luxusním porcelánovým zbožím vyráběným v České republice a dodávaným do zahraničí a na základě těchto nepravdivých informací o výhodnosti těchto obchodů a potřeby zapojení silné společnosti s dostatkem finančních prostředků, uzavřel dne 1. 9. 2015 s R. smlouvu o zprostředkování uzavření smlouvy o spolupráci se společností D. K. DIČ: XY, se sídlem XY, XY, Maďarsko, přičemž obžalovaný K. K. před J. S. úmyslně zatajil, že společnost D. K., se sídlem v Maďarsku, formálně zastoupenou jednatelem T. D., nechal dne 15. 8. 2015 založit a fakticky ji ovládal a řídil, a před J. S. vystupoval pouze v pozici zprostředkovatele uzavření rámcové kupní smlouvy datované dnem 27. 8. 2015 a obchodů mezi kupujícím D. K. a prodávajícím - společností R., zastoupenou jednatelem J. S., s předmětem smlouvy - dodání kupujícímu zboží (luxusní porcelánové a skleněné výrobky), na základě níž společnost R. vystavila pro svého odběratele – společnost D. K. devět faktur za dodávku porcelánových výrobků jmenovaných ve výroku rozsudku,
které byly společností D. K. v celkové částce 3 563 202 EUR přepočtené dle platných kurzů na částku ve výši 99 769 656 Kč uhrazeny na bankovní účet společnosti R. č. XY, přičemž obžalovaný K. K. za svou činnost, kterou J. S. deklaroval, jako běžnou, výhodnou a bezproblémovou obchodní činnost mezi společnostmi D. T., R. a D. K. dle smlouvy o zprostředkování uzavření smlouvy o spolupráci ze dne 1. 9. 2015 vystavil pro společnost R. osm faktur za zprostředkování jmenovaných ve výroku rozsudku,
kdy shora uvedeným společným jednáním obžalovaní K. K. a J. K. jednak vylákali na společnosti R. částku 3 672 803,75 Kč na provizích vyplacených společností R. na bankovní účet obžalovaného K. K. a pokusili se vylákat částku ve výši 1 151 617,50 Kč, kdy jejich jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 4 824 421,25 Kč , přičemž vylákaná částka byla dle dohody obžalovaných odměnou obžalovaného K. K. za jednání, kterého se dopustil pod bodem A.
4. Odvolací soud dovolatele odsoudil za tento zločin a za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016, kterým byl uznán vinným v nezrušené části napadeného rozsudku pod bodem A., podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Odvolací soud taktéž rozhodl o trestu spoluobviněného J. K.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Lipavského dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), g), m), l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V případě dovolacího důvodu podle písm. g) jeho alternativu, jež uplatňuje, neupřesnil.
6. Předně obviněný namítá formální nedostatek rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento shledává ve skutečnosti, že soud rozhodl pouze o částečném zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, a to pouze v části jednání popsaného pod bodem B., nijak však nerozhodl o jeho odvolání ve vztahu k jednání popsanému pod bodem A.
7. V návaznosti na rekapitulaci skutkového stavu obviněný připomněl, že soud prvního stupně postavil svůj rozsudek na předpokladu, že to byl on, kdo celou věc vymyslel. Odvolací soud však tento závěr odmítl. Jeho úvaha o konkludentní dohodě však neodpovídá provedeným důkazům. K této úvaze nebylo provedeno dokazování, kdy v rámci veřejného zasedání byl proveden pouze jediný důkaz, a to opětovný výslech obviněného. Tento doplněný výslech nemůže být podkladem pro rozhodnutí ve smyslu §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. Závěry odvolacího soudu jsou natolik nové a odlišné od těch nalézacího soudu, že odvolací soud porušil §259 odst. 3 tr. ř., když rozhodl, aniž by provedl jakýkoli relevantní důkaz. Porušil tak jeho právo na spravedlivý proces.
8. Dále poukázal na bod 29 rozsudku odvolacího soudu, kde tento uvedl, že původně měl roli společnosti R. hrát právě obviněný. Obviněný v návaznosti na to namítá, že soudy neurčily, ve kterém okamžiku měl být obeznámen s tím, že se má účastnit páchání trestného činu. Má za to, že v době, kdy jej spoluobviněný K. oslovil, neměl dovolatel o celé věci potuchy. To svědčí o nesprávnosti závěru o účelovosti výpovědi spoluobviněného. Ostatně dovolatel vykazoval až úzkostlivost snahu vyhnout s nevhodnému chování. Kdyby o nezákonnosti věci věděl, neúčastnil by se jí a učinil by oznámení na policii.
9. Obviněný se dále soustředil na konkludentní dohodu. Sám odvolací soud připustil, že dovolatel neznal ostatní osoby zapojené do trestné činnosti a naopak. Je proto třeba pochybovat, že se trestné činnosti účastnil. Nebylo prokázáno, že si byl vědom, že jeho jednání má směřovat ke spáchání trestného činu, přičemž bez činnosti dalších osob – o nichž ani nevěděl – by k jeho spáchání ani nemohlo dojít. Z rozhodnutí soudů není patrné, kdy se měl dozvědět, že se účastní páchání trestných činů a měl s tím být srozuměn. Namítá proto, že o tom nevěděl nikdy. Za svědkem S. šel s žádostí o půjčku, ten se chtěl zapojit do obchodu přímo a obviněný proto jako kompenzaci dostal provizi za zprostředkování. Když se objevily potíže, provizi vrátil. Byla to právě společnost R., která v důsledku vidiny obchodu ztratila obezřetnost a pokouší se věc přenést na něj. On však v důsledku jejího zapojení ztratil nad obchodem jakoukoli kontrolu. Ve svých výpovědích nespatřuje rozpory, a to ani stran značky GA. Naopak je podle jeho mínění třeba brát s rezervou výpověď svědka D., neboť ten byl sjednán hlavním pachatelem a byl to on, kdo za společnost D. jednal.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2022, č. j. 6 To 14/2021-3298, v plném rozsahu zrušil a věc k tomuto soudu vrátil k novému projednání.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k námitkám obviněného stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že pod tento důvod sice obsahově spadají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Tato otázka byla vyřešena stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22, z něhož vyplývá, že není porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §258 odst. 2 tr. ř. či dovolacího soudu ve smyslu §265k odst. 2 tr. ř. pouze částečně vyhovující výrok a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání, popř. dovolání, ve zbývající části.
12. Námitky obviněného jimiž odůvodňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou téměř výhradně právě takovými, jimiž obviněný brojí proti zjištěnému skutkovému stavu věci a provedeným důkazům, čímž se snaží o prosazení pro něho příznivějších skutkových zjištění a své právní úvahy činí až na základě tohoto, jím tvrzeného, odlišného skutkového stavu. Soudy zvolená právní kvalifikace plně odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a z toho vyplývajícímu popisu skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným.
13. Jedinou argumentací obviněného, kterou lze, alespoň částečně podřadit pod zvolený dovolací důvod je ta, kde namítá, že nebyly splněny podmínky pro posouzení jeho jednání jako spolupachatelství k oběma trestným činům (i zde však obviněný částečně směšuje aplikaci hmotného práva se skutkovými závěry soudů). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj vlastní prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště když každý svým přispěním napomáhal činnosti ostatních (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/1950 Sb. rozh. tr.). Pro závěr o trestní odpovědnosti tak zejména není třeba, aby byl určen konkrétní okamžik, k němuž se měl obviněný stát obeznámeným s tím, že se účastní páchání trestného činu, nýbrž zcela postačuje, že se zúčastnil nejméně části páchání trestné činnosti.
14. I další námitka obviněného, že bez činnosti dalších osob, o nichž však nevěděl, by ke spáchání daných trestných činů vůbec nemohlo dojít, nemá vliv na posouzení jeho trestní odpovědnosti. Jak vyplývá ze shora uvedeného, je takový případ běžnou variantou spolupachatelství (jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu). Stejně tak není nutné, aby bylo zjištěno, zda trestnou činnost vymyslel, či inicioval, nýbrž opět postačí, že se na ní podílel. Rovněž není podstatné, zda trestnou činnost páchal spolu s dalšími spolupachateli, a to ani v případě, že by proti těmto ostatním spolupachatelům nebylo vedeno trestní řízení. Tyto okolnosti jsou pro trestní řízení relevantní zejména při úvahách o uložení trestu, což však není předmětem dovolání. Je tak zřejmé, že popis skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, odpovídá použité právní kvalifikaci, a to včetně spolupachatelství.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Těžiště dokazování je totiž v řízení před nalézacím soudem a jeho skutkové závěry může za určitých podmínek doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí odvolacích soudů, a to mimo jiné i z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy.
16. V této věci přitom nelze shledat žádný, natož pak extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Zpřesnění skutkových závěrů nalézacího soudu provedené odvolacím soudem rozhodně není, jak uvádí obviněný, klíčovým zvratem v případu a už vůbec se nejedná o změnu, která by měla nebo mohla vést ke zproštění obviněného. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku jednoznačně a srozumitelně vysvětlil, jak na základě důkazů provedených nalézacím soudem a na základě důkazů, které provedl sám (kromě důkazů k osobním poměrům obviněných se jedná o výslech obou obviněných, tedy nikoliv pouze výslech jednoho obviněného, jak je v dovolání nesprávně uvedeno), vyhodnotil skutkový stav a odůvodnil i použitou právní kvalifikaci skutku.
17. Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom, že by odvolací soud nepostupoval v souladu s §259 tr. ř., nebo že by snad toto ustanovení obcházel. Vzhledem k tomu, že změna skutkových závěrů spočívala zejména ve zpřesnění míry účasti a roli každého z obou obviněných na trestné činnosti, výslechy obou obviněných provedené před odvolacím soudem jsou pro skutkové zjištění podstatné důkazy a podmínka pro to, aby odvolací soud mohl podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem, tak byla splněna.
18. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m), l) tr. ř. Relevantní argumentaci připojil pouze k druhému a poslednímu z nich, ani ta však nemohla být shledána opodstatněnou. Přestože dovolatel uplatnil taktéž dovolací důvod podle písm. m) v jeho druhé alternativě, z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že toto směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, nadto se obviněný ve svém návrhu dožaduje zrušení pouze a právě tohoto rozhodnutí. Pokud jde o dovolací důvod podle písm. g), dovolatel neuvedl, kterou z jeho tří variant hodlá uplatnit, resp. uvedl jeho kompletní zákonné znění, aniž by ke kterékoliv z nich připojil jakoukoli věcnou argumentaci.
21. Obviněný předně namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces , když odvolací soud nově rozhodl na základě značně odlišných skutkových závěrů stran jeho zapojení do trestné činnosti oproti nalézacímu soudu, aniž by k tomu provedl relevantní důkaz. Z výroku rozsudku odvolacího soudu je však zřejmé, že ten napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř., tedy pro vady právní a vady týkající se rozhodnutí o nároku poškozeného. Také v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud výslovně uvádí, že ke zrušení přistoupil z důvodu právních vad (viz bod 43.). Z bodu 21. rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že tento projevil souhlas se skutkovými závěry nalézacího soudu s jedinou výjimkou, jež podrobně rozvedl v bodě 29. odůvodnění rozsudku, kdy dospěl k závěru, že dovolatel se trestné činnosti dopouštěl z popudu obviněného K. K uvedenému závěru odvolací soud dospěl na základě důkazů, jež provedl ve veřejném zasedání, a to výslechu obou obviněných. Pokud dospěl k novým zjištěním stran postavení obviněného v rámci struktury dalších možných pachatelů trestné činnosti poté, co znovu vyslechl oba obviněné, je zřejmé, že si mohl utvořit vlastní mínění o jejich zapojení do této činnosti. Nelze proto s dovolatelem souhlasit v tom směru, že by odvolací soud pro svůj závěr neměl relevantní podklady.
22. Zároveň se nelze ztotožnit s postojem dovolatele, že uvedený závěr představuje natolik zásadní změnu ve skutkových zjištěních, která si vyžádala rozsáhlé dokazování. Obviněný se totiž sice pokouší vytvořit dojem, že závěr o možné účasti dalších osob na trestné činnosti zásadně mění situaci, resp. že závěr o konkludentní dohodě mezi nimi je nový a pochází až od odvolacího soudu, avšak nikoli úspěšně. Je tomu tak proto, že to byl již nalézací soud, kdo dospěl k závěru, že obvinění K. K. a J. K. jednali společně a po vzájemné dohodě. Závěr odvolacího soudu, že účastníky této dohody mohly být také další osoby, na tomto ničeho nemění. Ostatně z bodu 29. jeho rozsudku vyplývá pouze změna spočívající ve skutečnosti, že dovolatel se trestné činnosti účastnil z popudu obviněného K., zatímco ten mohl dostávat pokyny od osob ze společnosti S. Žádné změny naopak nenastaly stran skutkových závěrů ohledně rozsahu a způsobu zapojení dovolatele do trestné činnosti, k nimž dospěl nalézací soud a s nimiž se odvolací soud ztotožnil, jak uvedl v bodě 21. svého rozsudku. Jinými slovy řečeno, skutečnost, že podle závěrů odvolacího soudu mohly být do trestné činnosti zapojeny také další osoby, ničeho nemění na závěrech nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, o protiprávním jednání obviněného. Změny ve skutkových zjištěních byly tudíž natolik marginálního charakteru, přičemž zároveň měl odvolací soud pro jejich učinění podklad v provedených důkazech, že není na místě dovozovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
23. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný shledává v nesprávných závěrech soudů stran naplnění znaků skutkové podstaty. Ve skutečnosti však jeho námitky směřují vůči závěru o spolupachatelství a jeho vědomosti o trestné činnosti.
24. Proti svému zapojení do koordinované trestné činnosti obviněný zaprvé argumentuje tím, že žádné z dalších účastnících se osob neznal. K tomuto lze uvést, že podle skutkové věty a ji doplňujícího odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se obviněný jednání, jímž byl uznán vinným, dopustil po předchozí vzájemné dohodě s obviněným J. K., přičemž své kontakty s ním obviněný nepopírá. Spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku vyžaduje společný úmysl spolupachatelů, zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Uvedené bylo v případě obou spoluobviněných naplněno, neboť protiprávním koordinovaným a předem domluveným jednáním postupovali společně tak, aby dosáhli majetkového prospěchu. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že do trestné činnosti mohly být zapojeny také další osoby, není nezbytně nutné, aby je obviněný znal, či s nimi byl ve výslovné dohodě. Podle ustálené judikatury společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována , postačí konkludentní dohoda [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1925, sp. zn. Zm II 604/24 (uveřejněné pod č. 2180/1925 Vážný)]. Navíc byl obviněný uznán vinným jednáním toliko ve spolupachatelství s obviněným J. K., a nikoli snad v některé ze sofistikovanějších forem participace více osob na páchání trestného činu. Jeho argumentace, která by snad mohla mít jistou relevanci např. tehdy, byl-li by uznán vinným spáchání činu jako člen organizované skupiny, se tak ve své podstatně míjí s podstatou věci. Obviněný byl shledán vinným jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku, a to pro vědomou participaci na trestném činu, jehož se dopustil se spoluobviněným J. K., s nímž se obviněný bezesporu znal, byli ve výslovné dohodě a dopustili se společného jednání vedeni společným úmyslem.
25. Pokud obviněný namítal, že bez přispění těchto osob by k trestné činnosti nemohlo dojít, lze taktéž odkázat na příslušnou ustálenou judikaturu, podle níž o společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994 Sb. rozh. tr.).
26. Jak již bylo zmíněno výše, skutečnost, že trestné činnosti se mohly účastnit také další osoby, ničeho nemění na zjištění, do jaké míry byl do ní zapojen obviněný. Byť se totiž dovolatel snaží svoji roli bagatelizovat až na úroveň pouhého „pošťáka“ bez jakékoli povědomosti o nezákonnosti prováděných obchodů, ani v tomto směru nemůže být ve světle zjištění soudů nižších stupňů úspěšný. Nejenže soudy obou stupňů spolehlivě a podrobně popsaly, že dovolatel věděl o protiprávnosti předmětných obchodů, ale nadto nebyl pouze pasivním participantem, jenž by předával informace mezi jednotlivými články. Byl naopak aktivní a nezbytnou součástí trestné činnosti. Odkázat lze například na body 142. a 143. rozsudku nalézacího soudu a na body 31. až 36. rozsudku odvolacího soudu. Mimo jiné v nich soudy zde poukázaly na existenci dvojího druhu (kvality) porcelánu a v průběhu trestního řízení měnící se výpovědi obviněného stran jejich poměru a skutečnost, že reálně proběhly pouze tři dodávky tohoto zboží. Za zvláště výmluvný lze považovat rozpor ohledně označení porcelánu neexistující značkou, přičemž svědku Z. R. a svědkům S. a V. k tomuto poskytl zcela odlišné verze. Zásadní je pak zapojení obviněného do založení a fungování společnosti D. K., jež vyplývá z výpovědi svědka T. D., jež (na rozdíl od té jeho) nalézací soud uvěřil. Pokud by skutečně obviněný „vykazoval až úzkostlivou snahu se nedopustit žádného nevhodného jednání“, jak uvedl ve svém dovolání, jistě by svědku S. nezatajil skutečnost, že je tím, kdo zakládal tuto společnost, budoucího obchodního partnera, s nímž měl jeho společnosti R. (obviněný) jako zprostředkovatel sjednat uzavření smlouvy o spolupráci. Stručně lze tedy uvést, že vědomí o protiprávnosti jednání a vědomá participace obviněného na něm je zřejmá, mj. ze skutečnosti, že před svědkem S. předstíral zprostředkování obchodu a dohlížení na jeho realizaci, přestože byl osobou, jež založila společnost, která měla být jeho budoucím obchodním partnerem, a z toho, že nakládek se nikdy neúčastnil. Ve vztahu ke skutku pod bodem A. pak možno poukázat na množství předložených faktur k daňovým přiznáním v kontrastu k tomu, že ve skutečnosti proběhly pouze 3 dodávky zboží, a označování porcelánu běžné kvality neexistující značkou.
27. V závěru svého dovolání obviněný vystupuje proti závěrům nalézacího soudu, případě vysvětluje rozpory ve svých výpovědích. Jedná se o záležitosti stran nakládek zboží, značení porcelánu, reklamace, či okolnosti zakládání společnosti D. Uvedené námitky však nelze považovat za vyhovující dovolacímu důvodu podle §265g odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť nesměřují proti právnímu posouzení, ale proti skutkovým zjištěním soudů. Nelze je však považovat ani za podřaditelné pod alternativu první dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť zákonná úprava požaduje, aby se dovolatelem namítaný rozpor týkal rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu . Obviněný se zaměřil toliko na dílčí skutková zjištění. Na podkladě této alternativy dovolacího důvodu však lze namítat neopodstatněnost jen takových skutkových zjištění, jež mají bezprostřední význam z hlediska hmotněprávní subsumpce zjištěného skutku pod příslušné zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný shledán vinným.
28. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno odkázat na již státním zástupcem zmiňované stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22 ze dne 10. 5. 2022 (publikované pod č. 141/2022 Sb.). Zde jmenovaný soud jednoznačně uvedl, že „ porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky není, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §258 odst. 2 trestního řádu či dovolacího soudu ve smyslu §265k odst. 2 trestního řádu pouze částečně vyhovující výrok (ve výroku o trestu nebo o ochranném opatření, o náhradě škody apod.) a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání, popř. dovolání, ve zbývající části; podmínkou je, že se v odůvodnění vypořádá se všemi podstatnými námitkami.“ V souladu s uvedeným je zřejmé, že v rozsudku Vrchního soudu v Praze obviněným naznačovaný výrok nechybí, neboť z podnětu odvolání obou obviněných jmenovaný soud podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, přičemž se zároveň v odůvodnění vypořádal s jejich podstatnými námitkami.
29. Toliko pro úplnost se uvádí, že byť obviněný uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, ani v tomto směru mu nebylo možno přisvědčit. Jak již bylo zmíněno výše, argumentace obviněného se z převážné části vztahovala vůči rozhodnutí odvolacího soudu, a nikoli vůči soudu nalézacímu, jak by bylo předpokladem pro úspěšné uplatnění tohoto dovolacího důvodu. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu ovšem není, neboť žádná z námitek dovolatele nebyla shledána opodstatněnou. Nadto o rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo soudem odvolacím jako celku rozhodnuto usnesením při aplikaci §256 tr. ř., nýbrž rozsudkem, jímž byl k jeho odvolání napadený rozsudek částečně zrušen při novém vyslovení viny dovolatele v užším rozsahu.
V.
Způsob rozhodnutí
30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ty z jeho námitek, jež bylo možné považovat za podřaditelné pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř., byly shledány neopodstatněnými. Zároveň nebylo seznáno obviněným namítané porušení jeho práva na spravedlivý proces, jež by opodstatňovalo kasaci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
31. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu