ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.719.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 719/2022-903
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. B. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 To 395/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 44/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 9 T 44/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný R. B. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„v XY, okres Karviná, se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně, ač věděl, že na daňovém území České republiky tabákové výrobky musí být značeny českou tabákovou nálepkou, přesto na ul. XY od V. B. získal
- dne 22. 2. 2020 kolem 18.00 hodin nejméně 176.000 ks cigaret po 20 kusech v 1 krabičce nezjištěné značky bez platných českých tabákových nálepek,
- dne 22. 2. 2020 kolem 18.49 hodin nejméně 176.000 ks cigaret po 20 kusech v 1 krabičce nezjištěné značky bez platných českých tabákových nálepek,
- dne 4. 3. 2020 kolem 12.32 hodin nejméně 564.000 ks cigaret po 20 kusech v 1 krabičce nezjištěné značky bez platných českých tabákových nálepek,
které za účelem další dispozice vždy naložil a odvezl v osobním motorovém vozidle, čímž porušil §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních a způsobil České republice únik na spotřební dani v celkové výši nejméně 2 561 360 Kč“.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, přičemž podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §240 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž peněžitý trest, jehož výměra byla stanovena v počtu 150 denních sazeb ve výši 2.000 Kč, tedy celkem 300.000 Kč.
3. O odvolání, které proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 To 395/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 To 395/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Uvedl, že jeho námitky směřují k hodnocení jediného přímého důkazu. Způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy a který beze zbytku přejal odvolací soud, je podle něj zcela v rozporu se zásadou zakotvenou v §2 odst. 6 tr. ř. a vykazuje znaky libovůle. Byl uznán toliko na základě jediného přímého důkazu, a to záznamů a protokolů o sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. Dále obviněný soudům vytkl, že vycházely z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 6/2021, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu mezi Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě a obžalovaným V. B. V. B. a také R. O. a J. B. však nikdy nebyli jeho (obviněného) spoluobžalovanými, proto nelze v řízení v jeho věci použít jejich doznání a ani nelze ke spisovému materiálu citovanému při hlavních líčeních, který s projednávanou trestnou činností údajně souvisí, přihlédnout. V tom považuje obviněný postup soudu za svévolný. Za svévolné pak považuje i hodnocení důkazu – záznamu – v němž má hovořit o tenkých palmalkách, když tento záznam je nekvalitní a neprůkazný, neboť hovořil toliko o paletkách. Aniž by cigarety u něj byly někdy zadrženy, soud nabyl přesvědčení, že v boxech, které jsou na záznamech zachyceny, musí být nekolkované cigarety. Obviněný rozvedl i další výhrady vůči kamerovému záznamu.
5. V případě, že v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, jsou orgány činné v trestním řízení podle obviněného povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl pokud možno doplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a zásady vyhledávací. Soudy jsou rovněž povinny rozhodovat v souladu se zásadou in dubio pro reo , proto nevidí obviněný jediný důvod, pro který soud neprovedl jím navržený důkaz, a to výslech svědka M. Š. Pochybení soudů proto spatřuje i v tom, že odmítly provést navržené důkazy, aniž by svůj postup adekvátně odůvodnily. Zopakoval přitom, že pokud prováděly jediný důkaz svědčící o jeho vině, neodstranily rozpory týkající se popisků pod záznamy a hodnotily ho svévolně. V neposlední řadě uvedl, že soud nemůže úmysl pachatele jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat.
6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k novému rozhodnutí, kterým bude „viny zproštěn“.
7. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly oba soudy nižších stupňů. Odmítla tvrzení o existenci extrémního rozporu. Plně souhlasila s názorem odvolacího soudu, že z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 6/2021 lze podpůrně vycházet i při posuzování nyní projednávané věci obviněného, když tímto je dokladováno,
že ve zmíněném dřívějším trestním řízení nebylo zpochybněno V. B., že se v rozsahu uvedeném v tomto rozsudku jednalo o nakládání s cigaretami neoznačenými platnou tabákovou nálepkou, kdy do jejich celkového množství byly zahrnuty i ty, které V. B. ve shora uvedených dnech v kartonech předával právě obviněnému. Dále byla trestná činnost obviněného především prokázána poznatky zjištěnými v rámci realizovaného sledování osob a věcí kamerovými a zvukovými záznamy dění v hospodářské budově na adrese XY, XY. Právní kvalifikace jednání obviněného je proto podle státní zástupkyně zcela přiléhavá.
8. S ohledem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasila přitom s tím, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti snesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 To 395/2021, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněnému důvodu dovolání.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
13. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
III.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného formálně odpovídají důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř (v jeho druhé alternativě) s ohledem na to, že obviněný brojil rovněž proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho odvolání bylo zamítnuto. Obviněný výslovně namítl tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Jeho námitky směřovaly výlučně právě do oblasti dokazování a skutkových zjištění. Zpochybnil provedené důkazy, konkrétně záznamy ze sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. Soudům vytkl, že vycházely toliko z jediného přímého důkazu, že hodnotily důkazy svévolně, postupovaly v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř. a porušily zásadu in dubio pro reo .
15. Nejvyšší soud však v posuzované věci zjevný rozpor [ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
16. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již Okresní soud v Karviné v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal obviněného vinným ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil. Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
17. Nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
18. Soud prvního stupně v dané věci vycházel z protokolů o sledování osob a věcí z několika dnů, jejichž součástí jsou také videozáznamy (pořizované od 21. 2. 2020) opatřené zvukovými nahrávkami hovorů sledovaných osob. Na základě vyhodnocení těchto několika důkazů (nejednalo se tedy o jeden usvědčující důkaz), a to jak samostatně, tak především ve vzájemných souvislostech, dospěl k důvodnému závěru o vině obviněného. Učinil tak mj. i s přihlédnutím k tomu, že ve věci řešené Krajským soudem v Ostravě (sp. zn. 30 T 6/2021) se rovněž jednalo o nakládání s cigaretami neoznačenými platnou tabákovou nálepkou, kdy do jejich celkového množství byly zahrnuty i ty, které V. B. v předmětných dnech v kartonech předával právě obviněnému. Jak již uvedeno, své hodnotící závěry soud prvního stupně řádně a přesvědčivě odůvodnil, a to včetně toho, proč neuvěřil obhajobě obviněného a označil ji za účelovou. Vypořádal se také s důkazním návrhem na výslech svědka M. Š., když z bodu 12. rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že ho zamítl pro jeho nadbytečnost.
19. Nutno uvést, že obviněný v dovolání uplatnil v zásadě obdobné námitky (skutkového charakteru), jakými se zabýval již odvolací soud. Ten jim přitom nepřisvědčil, přičemž také on své rozhodnutí řádně odůvodnil. Potvrdil závěr soudu prvního stupně o nadbytečnosti provedení výslechu svědka M. Š. (bod 14. napadeného usnesení), a proto se nejedná o tzv. opomenutý důkaz, resp. o situaci, kdy k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Odvolací soud se náležitě vypořádal rovněž s námitkou, že pořízené kamerové záznamy byly neprůkazné, a to z důvodu dílčí nepřesnosti a rozporu mezi údaji uvedenými v „excelových“ tabulkách a popisem události ze dne 22. 2. 2020 v protokolu o provedeném sledování (bod 22. napadeného usnesení). V bodech 17. a 18. napadeného usnesení také konstatoval, proč lze podpůrně vycházet z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 6/2021, potažmo i z dalších rozhodnutí. Nejvyšší soud dodává, že předmětná rozhodnutí s danou věcí související byla použitelná, jednalo se v tomto případě o standardní listinné důkazy, a proto soudy nepochybily, pokud i z těchto vycházely. Jak již shora uvedeno, v této souvislosti soudy vzaly v úvahu zjištění z nich plynoucí, že se jednalo o nakládání s cigaretami neoznačenými platnou tabákovou nálepkou, kdy do jejich celkového množství byly zahrnuty i ty, které V. B. v předmětných dnech v kartonech předával právě obviněnému. Možno ještě poukázat na to, co konstatoval odvolací soud v bodě 21. svého rozhodnutí, že kdyby se jednalo o legální činnost, resp. obchody, logicky by obavy J. B. (vyjádřené ústy obviněného), který byl také odsouzen pro trestný čin podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v souvislosti s odběrem cigaret bez platných českých tabákových nálepek od V. B., nebyly namístě.
20. K tomu považuje na tomto místě Nejvyšší soud stran námitkám opětovně uplatněným v dovolání dodat, že zmíněnou problematikou, ale také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
21. Nejvyšší soud uzavírá, že soudy nižších stupňů učinily správný závěr o tom, že se obviněný dopustil popsaného skutku, k čemuž měly dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění jsou logická a přesvědčivá a odůvodňují závěr o spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
22. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 To 395/2021, ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 9 T 44/2021, netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na obě rozhodnutí.
23. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu