ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.725.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 725/2022-499
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné právnické osoby G. , IČ XY, se sídlem XY, XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 4 To 62/2022-465, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 68/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují
- usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 4 To 62/2022, a to pouze v té části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněné právnické osoby G. do výroku o trestu,
- jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 2 T 68/2020, ve výroku o trestu uloženém obviněné právnické osobě G.,
- současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 12. 2021, č. j. 2 T 68/2020-441 , byla obviněná právnická osoba G. (dále „obviněná právnická osoba“ nebo „společnost“), uznána vinnou přečinem týrání zvířat podle §302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále TOPO), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
ačkoli provozovala v areálu zemědělských staveb bez čísla popisného zapsaných na listu vlastnictví č. XY v katastrálním území XY, okr. Vyškov, registrovaný chov pod číslem XY, jednáním pověřené a odpovědné osoby K. K., nar. XY, který měl rozhodující vliv na jedinou jednatelku společnosti G. L. S., jakož i jednáním dalších osob v postavení zaměstnance či obdobném jako zaměstnanec, nad nimiž měla vykonávat potřebnou kontrolu, ponechala od blíže nezjištěného data přinejmenším měsíce října 2018 až do dne 18. 10. 2018 po nikoli přechodnou dobu nejméně 500 chovaných prasat ve výkaly, kejdou a čpavkem silně znečištěném prostředí a nezajistila jim čerstvou anebo alespoň čistou vodu a dostatečnou výživu, čímž porušila §12c odst. 1, 3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §3 odst. 8, 11 vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, a chovaná zvířata tak byla od blíže nezjištěné doby v uvedeném období týrána ve smyslu §4 odst. 1 písm. c) bod, 1 a písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., takto způsobila minimálně u 48 prasat vysokou intenzitu utrpení, apatii a následně agónii a smrt, přičemž v důsledku nedostatečné výživy následně do dne 30. 10. 2018 uhynulo dalších 70 kusů prasat.
2. Obviněná právnická osoba byla za tento přečin a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 T 141/2019-1987, odsouzena podle §18 odst. 1, 2 TOPO za použití §240 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu, a to k 100 denním sazbám, z nichž každá činí 1.000 Kč, tedy celkem 100.000 Kč, a podle §20 odst. 1 TOPO dále k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu držení a chovu zvířat ve výměře deseti a půl roku. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k obviněné právnické osobě zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 T 141/2019-1987, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem byl pro shodnou trestnou činnost odsouzen i obviněný K. K.
3. O odvolání obviněné právnické osoby proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 4 To 62/2022-465 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl. Spoluobviněný K. K. proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) ve prospěch obviněné právnické osoby dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl obviněné právnické osobě uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
5. Dovolatel rekapituloval, že soud prvního stupně uložení peněžitého trestu obviněné právnické osobě odůvodnil její snahou o majetkové obohacení na úkor řádného podnikání v oblasti živočišné výroby. Obviněná právnická osoba nevykonávala žádnou jinou podnikatelskou aktivitu, jak to před soudem popsala její jednatelka. Pro účely stanovení výše peněžitého trestu soud vycházel z předpokládaných majetkových poměrů, kdy dovodil, že součástí majetku společnosti byla blíže neurčená vozidla a dále že přinejmenším část chovu byla komerčně využita. Uzavřel, že uložení trestu blízko dolní hranice trestní sazby nelze považovat za nepřiměřené. Odvolací soud uložení tohoto druhu trestu i jeho výši akceptoval. Odmítl, že by se soud prvního stupně nezabýval hospodářskou situací společnosti, když při absenci jejího účetnictví postupoval v souladu s ustanovením §68 odst. 4 tr. zákoníku, které připouští stanovení příjmů, majetku a výnosů z něj odhadem. Odmítl, že by z obsahu spisu vyplývala nedobytnost trestu v situaci, kdy se obviněná právnická osoba nenachází v insolvenci či likvidaci.
6. Dovolatel dále připomněl znění §68 odst. 6 tr. zákoníku, podle něhož se peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Závěr o dobytnosti se přitom musí opírat o zjištění majetkových poměrů a je nutnou podmínkou pro řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu. Námitka zjevné nedobytnosti pak odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jako námitka uložení trestu, který zákon nepřipouští.
7. Při úvaze o dobytnosti peněžitého trestu soud může vyjít z odhadu příjmů pachatele, jeho majetku a výnosů z něj ve smyslu §68 odst. 4 tr. zákoníku. Je ovšem povinen si nejdříve opatřit důkazy k těmto otázkám, což je u právnické osoby, u níž byla zjištěna nečinnost, problematické. Odhad soudu přitom nemůže vykazovat libovůli, ale musí vycházet z důkazů, které má k dispozici a z logického posouzení možných příjmů a majetkových poměrů pachatele, s přihlédnutím k jeho závazkům a jiným majetkovým povinnostem.
8. V tomto případě soudy nedisponovaly jakýmikoli důkazy, na nichž by mohly postavit alespoň odhad majetku obviněné právnické osoby v době, kdy byl trest ukládán, jejich úvahy tak vykazují znaky prosté libovůle. Z odůvodnění jejich rozhodnutí lze dovodit, že vycházely z odhadu majetku společnosti v roce 2018, kdy svědkyně L. S. alespoň v minimální míře vykonávala funkci jednatelky a kdy také byl ukončen chov vepřů. Ke stavu majetku a závazků v závěru roku 2021, kdy byl vyhlášen rozsudek, však žádné aktuální údaje známy nebyly. Známa byla pouze existence daňového dluhu společnosti ze souběžné trestné činnosti. Nebylo zjišťováno jaká vozidla, o nichž se zmiňovala svědkyně S., měla být v dispozici obviněné právnické osoby, zda mohla mít nějakou hodnotu a zda vůbec jimi společnost mohla disponovat. Příjem z chovu hospodářských zvířat, jímž soudy argumentovaly, musel mít časovou souvislost s datem spáchání skutku (18. 10. 2018), ale o pozdějších příjmech žádný důkaz proveden nebyl. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný reálný majetek společnosti, která ani nevykonává žádnou obchodní činnost, nemůže být dobytnost peněžitého trestu dovozována ani z formální existence základního kapitálu.
9. Nevyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 4 To 62/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 2 T 68/2020, ve výroku o trestu uloženém obviněné právnické osobě G. a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Obviněná právnická osoba se k podanému dovolání nevyjádřila.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání státního zástupce ve prospěch obviněné právnické osoby je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda uplatněné námitky naplňují deklarovaný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř . je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
14. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [do 31. 12. 2021 písm. l)], je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Uplatněnou dovolací námitku uložení trestu, který zákon nepřipouští, Nejvyšší soud v tomto případě shledal důvodnou. Jak bylo popsáno výše, námitky byly vzneseny ve vztahu k uložení peněžitého trestu obviněné právnické osobě. Z dikce ustanovení §68 odst. 6 tr. zákoníku, které je ve smyslu §1 odst. 2 TOPO nutno použít i ve vztahu k obviněným právnickým osobám, vyplývá, že kategorickou podmínkou pro uložení peněžitého trestu je jeho dobytnost. Závěr o dobytnosti se přitom musí opírat o spolehlivé zjištění finančních a majetkových poměrů právnické osoby. Ačkoli ve smyslu §68 odst. 4 tr. zákoníku lze příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj stanovit odhadem soudu, musí takový odhad vycházet z důkazů, které jsou k dispozici a konkrétní úvahy soudu v tomto směru musí být obsaženy v odůvodnění rozsudku tak, aby byla vyloučena libovůle a aby konkrétní výměra peněžitého trestu co nejvíce odpovídala skutečným poměrům pachatele (právnické osoby). Neúplné zjištění těchto okolností a nesprávný odhad pachatelových poměrů může vést k uložení nedobytného trestu, což zákon zapovídá.
16. V tomto případě soud prvního stupně odůvodnil dobytnost peněžitého trestu, uloženého obviněné právnické osobě, její snahou o majetkové obohacení, což podle jeho závěrů koresponduje s jejím dalším trestním stíháním pro daňovou trestnou činnost. Soud prvního stupně dále konstatoval, že společnost G. nevykonávala jinou podnikatelskou aktivitu, jak to vyplynulo ze svědecké výpovědi jednatelky L. S. Předpokládané majetkové poměry společnosti pak dovozoval z blíže nespecifikovaných listinných důkazů, z nichž mělo vyplynout, že součástí jejího majetku byla blíže neurčená vozidla, a dále z předpokladu, že přinejmenším část chovu vepřů byla komerčně využitá. Jako přiměřený uložil peněžitý trest při dolní hranici zákonné trestní sazby. Odvolací soud pak odmítl námitku státního zástupce, že při ukládání peněžitého trestu soud prvního stupně dostatečně nezkoumal hospodářskou situaci obviněné právnické osoby, přičemž odkázal na ustanovení §68 odst. 4 tr. zákoníku, připouštějící stanovení majetkových poměrů odhadem soudu. S odůvodněním, že obviněná právnická osoba se nenachází v insolvenci ani v likvidaci uzavřel, že z obsahu spisu nevyplývá, že by byl peněžitý trest nedobytný.
17. Nejvyšší soud konstatuje, že uložení peněžitého trestu je v tomto případě přinejmenším předčasné. Otázka jeho dobytnosti nebyla soudy dostatečně řešena, neboť spisový materiál neobsahuje žádné konkrétní informace o majetkových poměrech obviněné právnické osoby v době rozhodování soudu prvního stupně, tedy v době uložení peněžitého trestu (konec roku 2021) a ani soudy si takové informace před rozhodnutím neopatřily. Svědkyně L. S. ve své výpovědi v hlavním líčení uvedla, že chov se likvidoval „do třičtvrtě roku“ po kontrole (18. 10. 2018), tedy nejpozději v polovině roku 2019. Od té doby v areálu firmy „nic není“, společnost G. nefunguje a ona sama pracuje brigádně. Dále uvedla, že neví jaký je majetek společnosti. Připustila, že v areálu byla auta, ale neví, jakých značek ani kde jsou v současné době. Účet společnosti před 18. 10. (2018) existoval a svědkyně k němu měla přístup, ale nikdy účtem nedisponovala, finanční toky měl pod dohledem K. K. Žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit odhad majetkových poměrů obviněné právnické osoby tak z výpovědi její jednatelky nevyplývají.
18. Z listin, které jsou součástí spisového materiálu a na které bez bližší specifikace odkázal nalézací soud, dále nevyplývá, že by obviněná právnická osoba byla vlastníkem jakýchkoli vozidel. Naopak z důkazů provedených u hlavního líčení lze dovozovat úzkou vazbu společnosti G. na společnost F., jejímž jednatelem byl od 16. 2. do 3. 9. 2018 K. K., který fakticky zajišťoval chov vepřů v areálu v XY, a jejímž jediným společníkem od 31. 8. 2017 byla sama společnost G. Předmětem podnikání společnosti F. byla silniční motorová doprava (č. l. 285 – 286) a tato společnost byla dále k 3. 10. 2018 evidována v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí v XY (č. l. 294 – 300).
19. Nalézací soud se uvedenými skutečnostmi ve svém rozsudku nezabýval. Rezignoval tedy na svou povinnost založit svůj odhad majetkové situace obviněné právnické osoby na provedených důkazech a namísto řádného vyhodnocení jejích majetkových poměrů odůvodnil své rozhodnutí obecnou úvahou, že pokud obviněná právnická osoba v roce 2018 provozovala vepřín, není nemajetná a peněžitý trest, uložený při dolní hranici zákonné trestní sazby, nelze považovat za nedobytný. Odvolací soud tento formalistický přístup soudu prvního stupně akceptoval, podřadil jej pod ustanovení §68 odst. 4 tr. ř., a ve vztahu k dobytnosti peněžitého trestu se spokojil se zjištěním, že společnost není v insolvenci či likvidaci. Tím zatížil napadené rozhodnutí vadou, kterou důvodně namítl dovolatel.
20. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 4 To 62/2022, v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněné právnické osoby G. do výroku o trestu a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 2 T 68/2020, ve výroku o trestu uloženém obviněné právnické osobě G., jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
22. Bude nyní na soudu prvního stupně, aby si opatřil důkazy o aktuální majetkové situaci obviněné právnické osoby, ověřil, zda je vlastníkem motorových vozidel či jiného reálného majetku, a její majetkové poměry důsledně vyhodnotil. Teprve poté se bude znovu zabývat odpovídajícím trestem, a to jak co do jeho druhu, tak i výměry. Bude přitom vázán ustanovením §265s odst. 2 tr. ř., podle něhož bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab