ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.740.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 740/2022-715
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. K., nar. XY, bez zaměstnání, bytem trvale XY, XY, okres Kroměříž, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 4. 2022, č. j. 6 To 79/2022-670, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 14/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 1. 2022, č. j. 2 T 14/2021-634 , byl obviněný V. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c), e) tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 1.) a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ad 2.), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. dne 17. 11. 2020 v přesně nezjištěné době od 11:00 hodin do 11:45 hodin v obci XY, okres Kroměříž, poté, co mu byla z důvodu podezření na epileptický záchvat spolubydlícími přivolána sanitka Záchranné služby Kroměříž, lékařem a třemi pracovníky záchranné služby byl naložen na nosítka a odnesen do sanitky stojící před ubytovnou, tak se po prvotním ošetření probral, posadil se na lůžko v sanitce, intenzivně se začal bránit ošetření, začal křičet, že všechny záchranáře zabije, že je podřeže, přestože dostal uklidňující lék Dormicum pokračoval v napadání osádky sanitky tak, že záchranáři museli sanitku opustit bočními dveřmi, neboť nemohli obžalovaného udržet na lůžku a hrozilo, že jim způsobí zranění, přitom obžalovaný rozkopl zadní dveře sanitky a utekl do ubytovny, kde si ze společné kuchyňky vzal dva ostré kuchyňské nože, jeden s čepelí o délce 19 cm a druhý s čepelí o délce 9 cm, přičemž dle svědkyně A. S. říkal v kuchyni, že někoho zabije, s noži se obžalovaný vrátil k sanitce, v jejíž blízkosti se právě nacházel lékař M. M., nar. XY, ke kterému se obžalovaný rozběhl se slovy: „Já vás zabiju, já vás podřežu", při čemž držel v každé ruce jeden nůž tak, že obě ruce držel nad hlavou a špičky čepele směřovaly směrem k lékaři, na což lékař M. M. reagoval tak, že když se k němu obžalovaný přiblížil na vzdálenost pěti metrů, začal před ním utíkat, kdy obžalovaný lékaře pronásledoval a asi po dvaceti metrech po něm hodil vší silou nůž s čepelí 19 cm, s úmyslem ho zasáhnout, což se mu nepodařilo, ale lékaře pak stále pronásledoval po chodníku směrem k domu č. p. XY, kde odhodil druhý nůž a dál běžel za lékařem, potom obžalovaný zavrávoral a upadl na zem, čehož využili záchranáři M. R., F. B. a B. N. a společně s lékařem obžalovaného do příjezdu hlídky policie drželi na zemi, aby nemohl pokračovat v dalších útocích, protože agresivita obžalovaného neustávala a trvala i v době zákroku hlídky Obvodního oddělení XY, kdy obžalovaný neustále vyhrožoval záchranářům, že je podřeže, že je zabije, přičemž dechovou zkouškou provedenou dne 17. 11. 2020 ve 12:46 hodin byla naměřena hodnota 1,23 ‰ alkoholu v krvi, proto byl umístěn na Protialkoholní stanici Kroměřížské nemocnice a. s., kde mu byla rozborem naměřena hodnota 1.77 ‰ alkoholu v krvi a popsaného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Obvodního soudu Praha 1 ze dne 28. 8. 2008 pod sp. zn. 7 T 60/2008 odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon, k zákazu pobytu na území Hlavního města Prahy na čtyři roky.
2. dne 17. 11. 2020 v době kolem 10.30 hodin v objektu ubytovny v obci XY, okres Kroměříž, přišel do místnosti společné kuchyňky a zeptal se poškozené A. S., narozené XY, kam mu dala jeho léky, po její odpovědi, že jeho léky nemá a neví, kde jsou, z kuchyňky odešel, po chvíli se vrátil zpět a znovu se poškozené zeptal, kam mu dala jeho léky a když mu poškozená znovu odpověděla, že jeho léky nemá, vzal z kuchyňské linky z magnetického držáku kuchyňský nůž s délkou ostří asi 25 cm, uchopil ho za rukojeť s ostřím směrem dozadu, ruku s nožem držel podél těla a ze vzdálenosti dvou kroků od poškozené jí řekl, že nemá problém ji podřezat, čímž v ní vzbudil důvodnou obavu o její život a zdraví, že když mu nedá jeho léky nebo neřekne, kde je má, tak ji podřeže, po přivolání svědka S. B. do kuchyňky nůž odložil zpět na kuchyňskou linku a z místnosti odešel pryč.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 6 To 79/2022-670 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Grygerové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci samotné dovolací argumentace se neztotožnil se závěry obou soudů o své příčetnosti a ve vazbě na to vznesl výhrady proti rozsahu dokazování. Podotkl, že v průběhu trestního řízení opakovaně navrhoval zpracování nového znaleckého posudku z odvětví neurologie a toxikologie, jímž by byl blíže objasněn jeho zdravotní stav a vliv alkoholu na něj. Vyhověno mu však nebylo, a to s odůvodněním, že takové doplnění dokazování je nadbytečné. S uvedeným závěrem soudů vyjádřil nesouhlas a poukázal na povahu navrženého doplnění dokazování, kdy komplexní vyhodnocení jeho příčetnosti si vyžaduje odborné znalosti, jimiž disponuje toliko znalec a nikoli soud. Dovolání uzavřel konstatováním, že neprovedením navrženého důkazu soud zatížil své rozhodnutí vadou opomenutého důkazu, čímž současně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Na závěr dovolání ještě zopakoval, že trvá na své nepříčetnosti v době páchání skutků, čímž je vyloučena jeho trestní odpovědnost.
5. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudky obou shora zmíněných soudů, tak i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o odklad výkonu uloženého trestu.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten po rekapitulaci dovolací argumentace sdělil, že nelze přehlédnout, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitky prolínající se podstatnou částí trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
7. Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je dále významné, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů, kdy do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. byl nově zakomponován dovolací důvod označený písmenem g), který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Obviněný se při označení vytýkaného dovolacího důvodu dopustil určité nepřesnosti, neboť shora zmíněnou novelu trestního řádu při jeho formulaci nijak nezohlednil. Formálně sice označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., doplnil ho však dovětkem, který již aktuálně odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Fakticky přitom jednak zpochybnil rozsah dokazování s tím, že nebyl bezdůvodně proveden podstatný navrhovaný důkaz, což je námitka, která aktuálně spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a jednak vyloučil svou trestní odpovědnost s odůvodněním, že vlivem alkoholu v kombinaci s onemocněním byl nepříčetný. To je námitka, kterou lze s velkou dávkou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) novelizovaného trestního řádu. Uvedená nepřesnost při označení vytýkaných dovolacích důvodů vlastnímu projednání dovolání nebrání, státní zástupce však uplatněné námitky shledává zjevně neopodstatněnými.
8. Je nepochybné, že obviněný vypracování nového znaleckého posudku z odvětví neurologie (event. v kombinaci s odborníkem toxikologem) skutečně navrhl. Soudy však tento návrh nepřehlédly, řádně se jím zabývaly, a posléze také rozvedly důvody, pro které ho shledaly nadbytečným a jimiž ospravedlnily jeho zamítnutí. S jejich postupem a argumenty se státní zástupce naprosto ztotožňuje a dodává, že rozhodnutí soudů vadou opomenutého důkazu zatížena nejsou, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu. Neprovedení nadbytečných důkazů vadu opomenutých důkazů založit nemůže.
9. K otázce příčetnosti státní zástupce připomenul, že v trestním zákoníku definována není, obecně ji však lze vymezit jako způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech. Trestní zákoník uvádí důvody, které příčetnost, a tedy i trestní odpovědnost, vylučují, v ustanovení §26. Z něho se podává, že ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Z naznačené legální definice vyplývá, že pachatel jednal v nepříčetnosti, jestliže trpěl duševní poruchou, v důsledku níž v době činu ztratil schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládnout . Pro závěr o nepříčetnosti pachatele přitom postačí, pokud v době činu v důsledku duševní poruchy absentovala i jen jedna z uvedených schopností. Současně je ale zapotřebí připomenout, že příčetnost se presumuje a teprve tehdy, nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
10. Naznačeným povinnostem soudy podle státního zástupce dostály, neboť k osobě obviněného byly vyžádány posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie i neurologie, k jejichž zjištěním byli vyslechnuti také znalci MUDr. Petr Nedoma a MUDr. Petr Hon, MBA. O správnosti jejich závěrů přitom soudy neměly žádných pochyb. Oba znalci shodně potvrdili, že obviněný trpí smíšenou poruchou osobnosti s rysy emoční nestability, impulzivity, nezdrženlivosti a disociality, je závislý na vícero psychoaktivních látkách s preferencí alkoholu, benzodiazepinů, stimulancií a opiátů, přičemž v době činu se mohl nacházet ve stavu kombinované opilosti (alkohol a medikace), nikoli však v opilosti patické. Jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti sice byly podstatně sníženy, nebyly však vymizelé. Nadto je zapotřebí doplnit, že tento stav si obviněný přivodil úmyslně sám požitím návykové látky.
11. Uvedené skutečnosti podle státního zástupce nepochybně svědčí o tom, že otázka příčetnosti byla soudy objasněna způsobem naprosto korektním a dostačujícím. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že obviněný se trestné činnosti nedopustil ve stavu nepříčetnosti a dovození jeho trestní odpovědnosti tudíž ničeho nebránilo. Oba soudy tak důvodně uzavřely, že provádění dalších důkazů by bylo zcela nadbytečné.
12. Státní zástupce, který shledal dovolání obviněného neopodstatněným, závěrem svého vyjádření Nejvyššímu soudu navrhl, aby je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedený způsob rozhodnutí pak činí bezpředmětnou rovněž dovolatelovu žádost o odklad výkonu trestu. Státní zástupce současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Jak již správně vyložil státní zástupce, obviněný při vymezení dovolacích důvodů, o které opírá svůj mimořádný opravný prostředek, opomenul právní úpravu účinnou od 1. 1. 2022 a zákonem č. 220/2021 Sb. nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod jehož třetí alternativu spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, lze podřadit jeho námitku stran nevyhovění jeho důkaznímu návrhu na zpracování nového znaleckého posudku na jeho osobu. Jeho námitka stran nesprávnosti hmotně právního posouzení skutku, založená na tvrzení, že v době činů byl nepříčetný, je s vyšší mírou tolerance (zde s ohledem na argumentační chudost takového tvrzení) podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Uvedený nedostatek dovolání obviněného ohledně správného označení uplatněného důvodu dovolání však pro něj nezakládá žádné negativní důsledky stran přístupu dovolacího soudu k posouzení jeho důvodnosti, neboť ten jím vznesené námitky posoudil v kontextu obsahového vymezení obou dovolacích důvodů, pod něž jsou formálně podřaditelné, tj. z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. účinného znění.
16. Třetí alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může založit jen taková vada, která spočívá v tom, že podstatný důkaz, který je třeba pokládat za relevantní pro rozhodnutí věci a jež má přímý vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty, nebyl nedůvodně, tj. bez racionálně vyloženého důvodu, proveden. Zakládá jej tak vada spočívající v nedostatečném rozsahu dokazování nezbytného pro rozhodnutí věci.
17. Ve věci posuzované se o takový případ nejedná. Otázku příčetnosti pachatele (obligatorní znak subjektu), vznikne-li o ní pochybnost, je povolán řešit orgán činný v trestním řízení (v soudním stadiu řízení soud), na podkladě znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popř. s využitím odborných závěrů znalce jiného odvětví. Jak plyne z rozsudků soudů obou stupňů, odborné závěry medicínského charakteru, na jejichž podkladě soudy otázku příčetnosti obviněného při činech posuzovaly, byly získány formou zpracování znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 106 až 211) a neurologie (č. l. 588 až 612) a na podkladě výslechu zpracovatelů těchto posudků soudem v hlavním líčení (č. l. 462 a č. l. 624v. a 625). Tito své odborné závěry, které v případě MUDr. Petra Nedomy nalézací soud shrnul v bodě 7 odůvodnění rozsudku, v případě MUDr. Petra Hona, MBA v bodě následujícím, obhájili. Nalézací soud z nich pak při formulaci svého právního závěru, tj. že se obviněný činů, jimiž byl shledán vinným, nedopustil ve stavu nepříčetnosti, důvodně vyšel. Závěr, že ke spáchání popsaného jednání nedošlo obviněným vlivem u něj nastalého epileptického záchvatu, je podporován i svědeckými výpověďmi, které svědčí o cíleném a dostatečně orientovaném jednání dovolatele, které by nebylo přítomno v situaci probíhajícího epileptického záchvatu. S posouzením otázky příčetnosti obviněného při činech se odvolací soud (bod 7. odůvodnění rozsudku) ztotožnil a důkazní návrh obviněného jako nadbytečný zamítl. Jestliže nevznikla pochybnost o správnosti těchto závěrů, je zcela logické, že návrh obhajoby na vypracování revizního posudku odvolací soud zamítl (č. l. 666v.), neboť již provedené dokazování před soudem prvního stupně, dílčím způsobem doplněné v řízení odvolacím, vytvořilo dostatečný důkazní podklad pro meritorní rozhodnutí obou soudů o vině obviněného, což vyjádřil i v odůvodnění svého rozsudku (str. 5). Za dané důkazní situace nelze v procesním postupu soudů spatřovat vadu, která by naplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě.
18. Obviněný namítá, že soudům nepřísluší posuzovat otázku jeho duševního zdraví, sám však – a v rozporu s odbornými závěry znalců – jako laik tvrdí, že se mu vytýkaných činů dopustil ve stavu nepříčetnosti. Je zjevné, že takové tvrzení, resp. absence dovolací argumentace, která by přesvědčivým způsobem zpochybnila odborné závěry znalců a z nich dovozené právní závěry soudů, nemůže založit poznatek, že napadený rozsudek odvolacího soudu, resp. jemu předcházející odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, zatěžuje vada spočívající v chybném právním posouzení skutku. Obviněnému tak nelze přisvědčit ani v jeho tvrzení, že je dán důvod ke zrušení dovoláním napadených rozhodnutí pro vadu zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
19. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými a naplňující jím obsahově uplatněné dovolací důvody. Nejvyšší soud o něm proto rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
20. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
21. Na základě předběžného posouzení dovolacích námitek obviněného nenaznal předseda senátu dovolacího soudu, že by bylo odůvodněno vyhovění podnětu obviněného na odklad výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, resp. na odklad výkonu trestu. Proto v uvedeném směru nevydal pozitivní a ani negativní (podnět obviněného povinnost k jeho vydání nezakládá) rozhodnutí a ponechal zdůvodnění naložení s tímto podnětem na tuto část odůvodnění rozhodnutí o vlastním dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
Předseda senátu