ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.751.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 751/2022-467
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněné S. L. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 105/2021, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, vydanému v téže trestní věci, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné S. L. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné S. L. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 6 T 105/2021, byla obviněná S. L. (dále také „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou: pod body 1.–4. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 4. podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a rovněž pod bodem 4. v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byla podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jí bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému F. T. částku ve výši 46 370 Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl jmenovaný poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako opožděně podané. Usnesením téhož soudu ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, nebylo podle §61 odst. 1 tr. ř. obviněné povoleno navrácení lhůty k podání odvolání do rozsudku uvedeného pod bodem 1.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a namítla, že její odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
4. Uvedla, že dne 17. 12. 2021 podala k soudu prvního stupně prostřednictvím své obhájkyně blanketní odvolání. Soud prvního stupně ji prostřednictvím této její obhájkyně přípisem ze dne 10. 1. 2022 podle §251 odst. 1 tr. ř. poučil, že podané odvolání nesplňuje náležitosti podle §249 odst. 1 tr. ř., a vyzval ji, aby vady odvolání odstranila ve lhůtě 5 dnů od doručení přípisu. Zároveň ji poučil, že v opačném případě bude podané odvolání odmítnuto, neboť nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. Dovolatelka prostřednictvím své obhájkyně podané blanketní odvolání v určené lhůtě podrobně doplnila přípisem ze dne 14. 1. 2022. Na základě uvedeného měla za to, že podala odvolání řádně a včas. Soud druhého stupně ovšem napadeným usnesením rozhodl o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., neboť bylo podáno opožděně. S odkazem na znění §253 odst. 2 tr. ř. měla za to, že se jí dostalo nesprávného poučení soudu o tom, že její opravný prostředek bude věcně projednán, a nevidí důvod pro nemožnost analogické aplikace §253 odst. 2 tr. ř. Byla tak zpochybněna její právní jistota, legitimní očekávání, byl jí odepřen přístup k soudu a tím i porušeno právo na soudní ochranu.
5. Dovolatelka přípisem ze dne 10. 3. 2022 požádala prostřednictvím obhájkyně soud druhého stupně o navrácení lhůty k podání odvolání. Tento soud usnesením ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, rozhodl, že se navrácení lhůty k podání odvolání nepovoluje. V době, kdy jí byl doručen opis rozsudku soudu prvního stupně, tj. dne 7. 12. 2021, byla hospitalizována na oddělení pro léčbu závislosti Psychiatrické léčebny XY (pobývala zde již od 20. 11. 2021). Po dobu hospitalizace platila v léčebně striktní proticovidová opatření, v důsledku kterých byl nastaven přísný zákaz návštěv. Obhájkyně ji nemohla navštívit, přičemž dovolatelka byla pod vlivem léčiv značně limitována v možnosti kontaktovat obhájkyni, vyhodnotit situaci a informovat ji, že obdržela rozsudek soudu prvního stupně. Obhájkyně proto z opatrnosti podala soudu prvního stupně dne 17. 12. 2021 zmíněné odvolání. Soud druhého stupně v rozhodnutí, kterým nepovolil navrácení lhůty k podanému odvolání, konstatoval, že dovolatelka byla z Psychiatrické léčebny XY propuštěna dne 28. 1. 2022, a tudíž nejpozději tento den mohla odpadnout překážka pro podání odvolání. Takový názor je ale zcela v rozporu s realitou osoby, která se podrobuje protitoxikomanické léčbě. Z Psychiatrické léčebny XY byla propuštěna z důvodu marginálního porušení léčebného režimu. Je nasnadě, že po náhlém propuštění z léčebny byla stále ve stejném stavu jako za doby léčení v léčebně (tedy nebyla schopna prakticky ničeho). Navíc téměř obratem pokračovala v léčení v Léčebně návykových nemocí XY. Vyjádřila přesvědčení, že v její věci byly dány důležité důvody pro navrácení lhůty k podání odvolání a že soud druhého stupně postupoval v rozporu s §61 odst. 1 tr. ř., pokud navrácení lhůty nepovolil.
6. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka brojila proti uloženému nepodmíněného trestu odnětí svobody, který (za podrobné citace ustanovení §38 odst. 1, 2, §39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku) považovala za nepřiměřený a nespravedlivý, přičemž zpochybnila zištný úmysl trestné činnosti v kontextu zneužívání pervitinu její osobou, zdůraznila projevenou lítost, prohlášení viny a podrobení se nařízenému ochrannému léčení. Za předpokladu navrácení lhůty k odvolání by pak měla podle jejího vyjádření značnou šanci na uložení podmíněného trestu odnětí svobody.
7. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, a navazující usnesení tohoto soudu ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, a Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby žádost dovolatelky o navrácení lhůty ze dne 10. 3. 2022 znovu projednal a rozhodl o ní a následně znovu projednal a rozhodl o podaném odvolání ze dne 17. 12. 2021, ve znění jeho doplnění.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dál jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací námitky směřující proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, uplatněnému dovolacímu důvodu sice odpovídají, nejsou však důvodné. Dovolatelka nezpochybnila, že její dovolání bylo podáno až po uplynutí osmidenní dovolací lhůty. Ve smyslu §253 odst. 2 tr. ř., jehož aplikace se dovolatelka domáhá, je třeba za „poučení soudu“ nutno považovat poučení o opravném prostředku, které je obligatorní součásti rozsudku, ať již ústně vyhlášeného či doručeného v písemné formě. Státní zástupce upozornil, že účelem ustanovení §253 odst. 2 tr. ř. je ochrana stran řízení před tím, aby jim byl znemožněn přístup k druhé instanci proto, že se jim ze strany soudu dostalo nesprávného poučení o lhůtě k podání odvolání. Aplikace tohoto ustanovení však nepřichází v úvahu, jestliže se dovolatelce dostalo správného poučení o odvolání, přesto však podala odvolání opožděně, a navíc v podobě nesplňující formální náležitosti obsahu odvolání. Na tom nic nemění skutečnost, že nalézací soud i přes opožděnost odvolání postupoval striktně v intencích §251 odst. 1 tr. ř., vyzval dovolatelku, resp. její obhájkyni, k odstranění vad odvolání a obhájkyně formální vady odvolání ve stanovené lhůtě odstranila. Rozhodující je skutečnost, že odvolání bylo podáno opožděně nikoli v důsledku vadného poučení ze strany soudu, ale z důvodů na soudu zcela nezávislých; aplikaci §253 odst. 2 tr. ř. nemůže skutečnost, že nalézací soud postupoval podle §251 odst. 1 tr. ř. i přes opožděnost odvolání, založit ani per analogiam . Odvolání podala dovolatelka prostřednictvím své obhájkyně nepochybně až dva dny po skončení odvolací lhůty, a odvolací soud tedy zcela správně rozhodl o zamítnutí odvolání jako opožděného podle §253 odst. 1 tr. ř. Trestní řád výslovně neřeší otázku, zda se postup podle §251 odst. 1, popř. §251 odst. 2 tr. ř. má uplatnit i v případě odvolání zjevně opožděného. Tento postup mohl u obviněné vyvolat neadekvátní představu, že odvolání je „v pořádku“ a že odvolací soud výrok o trestu (do nějž odvolání směřovalo) přezkoumá. Na druhé straně však odvolacímu soudu musí být předloženo odvolání se spisy i tehdy, když bylo podáno zjevně opožděně nebo osobou neoprávněnou, když definitivní závěr o tom, že je dán některý z formálních důvodů pro zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., může vyslovit pouze odvolací soud.
9. Státní zástupce zdůraznil, že proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, kterým tento soud rozhodl, že se obviněné S. L. nepovoluje navrácení lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není dovolání přípustné. Nejde o rozhodnutí ve věci samé (§265a odst. 1, 2 tr. ř.) a není proti němu přípustná ani stížnost jako řádný opravný prostředek. Pouze pro úplnost ale uvedl, že žádost obviněné o povolení navrácení lhůty nemohla obstát již z toho důvodu, že nebyla učiněna ve třídenní lhůtě od pominutí překážky (§61 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Jak vyplývá přímo z textu dovolání, žádost o navrácení lhůty obviněná podala až dne 10. 3. 2022, tj. několik týdnů poté, kdy byla propuštěna z Psychiatrické léčebny XY. V podstatě šlo o reakci dovolatelky na skutečnost, že její odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, nikoli o důsledek toho, že by odpadly okolnosti, které by dovolatelce před uvedeným datem bránily podat opravný prostředek. Navíc pobyt v léčebně ani nelze považovat za důležitý důvod zmeškání lhůty k podání odvolání, když dovolatelka byla zastoupena obhájkyní a měla možnost ji k podání odvolání instruovat telefonicky nebo písemně. Opožděné podání odvolání bylo tedy výlučně důsledkem špatné komunikace mezi obviněnou a její obhájkyní (blíže viz body 7. a 14. odůvodnění napadaného usnesení).
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné S. L. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněná podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. V projednávaném případě dovolací soud pochybení, na která pamatuje obviněnou uplatněný dovolací důvod, nezaznamenal.
15. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná uplatnila dovolací důvod v alternativě, že řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Vytkla totiž, že měla za to, že podává odvolání včas, když ji soud prvního stupně v souvislosti s podáním blanketního odvolání neupozornil na uplynutí odvolací lhůty, nýbrž ji vyzval k doplnění odvolání v jím stanovené lhůtě, což také učinila.
16. Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, při posuzování včasnosti podání opravného prostředku vycházel ze zjištění, že opis rozsudku soudu prvního stupně byl obhájci obviněné, který obviněnou v odvolacím řízení zastupoval (JUDr. Stanislav Mečl), doručen dne 2. 12. 2021 a samotné obviněné dne 7. 12. 2021, přičemž ode dne následujícího, tj. od 8. 12. 2021, začala s ohledem na znění §248 odst. 2 tr. ř. běžet lhůta osmi dnů stanovená v §248 odst. 1 tr. ř. k podání odvolání a ta uplynula dne 15. 12. 2021. Pokud obviněná, zastoupena novou obhájkyní (JUDr. Zuzana Suchanová), podala dne 17. 12. 2021 odvolání, podala je opožděně. Takové odvolání odvolací soud podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, aniž by napadený rozsudek věcně přezkoumával.
17. Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud nepochybil, zamítl-li odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně podle §253 odst. 1 tr. ř.
18. Podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Připomenout je třeba také ustanovení §248 odst. 1 tr. ř., podle něhož se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku, jako i ustanovení §248 odst. 2 tr. ř., podle něhož jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
19. Z obsahu spisu se podává, že obhájci obviněné, který obviněnou v odvolacím řízení zastupoval, byl rozsudek nalézacího soudu, jehož součástí bylo i řádné poučení ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř., doručen dne 2. 12. 2021 a samotné obviněné byl pak tento rozsudek obsahující uvedené poučení doručen dne 7. 12. 2021 (srov. č. l. 339). Lhůta obviněné k podání odvolání proto počala běžet dne 8. 12. 2021 a uplynula dne 15. 12. 2021 (§60 odst. 1 tr. ř.), jak správně vyvodil i odvolací soud.
20. Podala-li obviněná prostřednictvím své nové obhájkyně odvolání až dne 17. 12. 2021 (č. l. 347), učinila tak skutečně až dva dny po uplynutí lhůty k podání odvolání podle §248 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud tudíž opodstatněně odvolání obviněné podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
21. Obviněná zpochybnila správnost závěrů odvolacího soudu tvrzením, že ji nalézací soud, jemuž dne 17. 12. 2021 doručila své blanketní odvolání, neupozornil na uplynutí odvolací lhůty, a naopak ji svou výzvou k doplnění odvolání utvrdil v přesvědčení, že podává odvolání včas. Dovolací soud, byť nerozporuje nadbytečnost a neúčelnost výzvy nalézacího soudu k doplnění odvolání v situaci, kdy již blanketní odvolání bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že pouze odvolací soud může na základě kompletního spisového materiálu učinit rozhodnutí o tom, že je dán některý z formálních důvodů pro zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. Postup nalézacího soudu se tedy může jevit nadbytečně formalistickým a způsobilým vyvolat dojem, že odvolání bude věcně přezkoumáno. Stále však jde o úkon soudu prvního stupně, který v dobrém úmyslu směřoval k precizaci obsahu opravného prostředku, nicméně logicky z něj nelze dovozovat žádné závazné důsledky ve vztahu k nadřízenému – odvolacímu soudu, tedy že odvolání věcně přezkoumá. Takový přezkum totiž nastupuje teprve mj. po posouzení včasnosti podání odvolání, které může učinit pouze soud odvolací. Postup nalézacího soudu tedy nemění nic na tom, že odvolání bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, a to přesto, že opisy napadeného rozsudku soudu prvního stupně, které byly řádně doručeny jak obviněné, tak i jejímu obhájci, který ji v rozhodné době zastupoval, obsahovaly správné poučení ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř. o lhůtě k podání odvolání. V tomto směru Nejvyšší soud rozhodně nemohl přisvědčit snaze dovolatelky uplatnit analogickou aplikaci §253 odst. 2 tr. ř., tedy připustit včasnost podaného odvolání na základě nesprávného poučení soudu (o náležitostech odvolání), neboť o lhůtě k podání odvolání, které jedině se ustanovení §253 odst. 2 tr. ř. týká, byla obviněná poučena správně. V souvislosti se zastupováním obviněné lze odkázat na správnou argumentaci odvolacího soudu, podle níž plná moc nové obhájkyně byla soudu prvního stupně doručena společně s odvoláním dne 17. 12. 2021, tedy po uplynutí odvolací lhůty, přičemž doručením této nové plné moci soudu nezačala běžet nová odvolací lhůta. Lze tak shrnout, že obviněná byla v odvolacím řízení řádně zastoupena obhájcem, oběma byl řádně doručen opis rozsudku soudu prvního stupně obsahující správné poučení o lhůtě k podání odvolání, relevantní je z hlediska běhu odvolací lhůty pozdější doručení obviněné, od něhož počítaná lhůta k odvolání nebyla zachována, a odvolání tak bylo podáno opožděně.
22. Dovolatelka výslovně vznesla námitky též k úvahám nalézacího soudu o přiměřenosti uloženého trestu. Krom toho, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.), tyto námitky nespadají pod jí výslovně deklarovaný dovolací důvod, ani pod neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., s odkazem na nějž lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod totiž musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku (přičemž dovolatelka výslovně argumentovala právě ustanoveními §38 odst. 1, 2 a §39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V. Přípustnost dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022
23. Pokud jde o problematiku navrácení lhůty, nutno plně souhlasit se státním zástupcem, že proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, kterým tento soud rozhodl, že se obviněné nepovoluje navrácení lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (§265a odst. 1, 2 tr. ř.) a není proti němu přípustná ani stížnost jako řádný opravný prostředek. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka tímto mimořádným opravným prostředkem výslovně brojila i proti rozhodnutí odvolacího soudu o jejím návrhu na navrácení lhůty k odvolání podle §61 odst. 1 tr. ř. V tomto rozsahu je však (bez ohledu na obsah vznesené argumentace obviněné) dovolání nepřípustné.
V. Způsob rozhodnutí
24. Dovolací soud tedy námitkám obviněné obsaženým v dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 8 To 37/2022, nepřisvědčil, neboť ač částečně relevantně uplatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ani žádný jiný jimi naplněn nebyl. Dovolání obviněné proti uvedenému rozhodnutí jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl (bod I.). Bylo-li zjištěno, že v části dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 1 Nt 2201/2022, není dovolání přípustné, bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto (bod II.). Rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth