ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.768.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 768/2022-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. B. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 14 To 36/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 123/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 3 T 123/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. B. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku, přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustit tím, že
„v období od 20.17 hodin dne 28. července 2020 do 19.32 hodin dne 4. srpna 2020 v bytě své babičky M. K., roz. R., nar. XY, na adrese XY v XY, kde v tu dobu bydlel, si od této opakovaně pod záminkou potřeby si zatelefonovat půjčoval, s jejím vědomím i bez, mobilní telefon s vloženou SIM kartou od společnosti T-Mobile s tel. č. XY registrovaným na její jméno, s aktivovanou službou m-platba, prostřednictvím které neoprávněně bez souhlasu držitelky vystupoval jako osoba M. K., a za využití jedinečného jednorázového identifikačního hesla zaslaného na shora uvedený mobilní telefon provedl úspěšně 9 m-plateb v celkové výši 7 556,50 Kč a to: dne 28. 7. 2020 ve 20.17 hodin ve výši 595 Kč, dne 31. 7. 2020 v 00.02 hodin ve výši 357 Kč, dne 2. 8. 2020 v 02.27 hodin ve výši 1 190 Kč, v 02:34 hodin ve výši 59,50 Kč, dne 3. 8. 2020 v 17.37 hodin ve výši 1 190 Kč, v 17.57 hodin ve výši 1 190 Kč, dne 4. 8. 2020 v 11.02 hodin ve výši 595 Kč, v 19.27 hodin ve výši 1 190 Kč a v 19.29 hodin ve výši 1 190 Kč,
a dále se neúspěšně pokusil o provedení dvanácti m-plateb v celkové výši 11 186 Kč, které byly ze strany operátora T-Mobile zamítnuté, a to: dne 2. 8. 2020 v 02:18 h. částka 1 190 Kč, v 02:28 h. částka 1 190 Kč, v 02:29 h. částka 595 Kč, v 02:32 h. částka 595 Kč, dne 3. 8. 2020 v 17:42 h. částka 1 190 Kč, dne 4. 8. 2020 v 00:52 h. částka 1 190 Kč, v 00:53 h. částka 595 Kč, v 09:34 h. částka 1 190 Kč, v 10:38 h. částka 1 190 Kč, v 11:00 h. částka 1 190 Kč, v 19:31 h. částka 595 Kč a v 19:32 h. částka 476 Kč,
kdy veškeré m-platby provedl přes platební bránu Netera Systems s.r.o., Sudoměřická 1293/32, Praha 3, za účelem nabití elektronické peněženky NeteraPay, načež veškeré finanční prostředky použil pro nabití herního účtu služby Betor.cz od společnosti multigate a.s., Riegrova 373/6, Olomouc, které následně prohrál,
čímž společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., IČ: 649 49 681, se sídlem Tomíčkova 2144, 148 00 Praha, způsobil škodu ve výši 7 556,50 Kč“.
2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 3. 2021, č. j. 1 T 16/2021-138, jenž právní moci nabyl téhož dne, byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 3. 2021, č. j. 1 T 16/2021-138, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Odvolání státní zástupkyně podané proti rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 14 To 36/2022, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 14 To 36/2022 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl nejvyšší státní zástupce (dále také „dovolatel“) dovoláním v neprospěch obviněného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jelikož obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
5. Zdůraznil, že se neztotožňuje s argumentací soudů nižších stupňů stran užití §58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Poznamenal přitom, že soudy kumulativně aplikovaly tato dvě ustanovení, přestože každé obsahuje odlišné podmínky pro uložení mimořádně sníženého trestu odnětí svobody.
6. Již z názvu předmětného ustanovení – mimořádné snížení trestu odnětí svobody – je podle nejvyššího státního zástupce zřejmé, že postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku bude mimořádným a že snížení trestu pod spodní hranici sazby nemůže být pravidelným postupem soudu v případě, kdy shledá existenci některých okolností svědčících ve prospěch obviněného. Mimořádné snížení trestu tedy nemůže odůvodnit samotná existence některých polehčujících okolností, jako je doznání pachatele ke spáchání trestného činu, lítost nad jeho spácháním apod. Tyto okolnosti lze ve většině případů považovat jen za obvyklé, nikoli výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Jen kdyby některé polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku byly tak intenzivní, a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Současně musí být zjištěné okolnosti neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest odnětí svobody vyměřený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (viz např. rozhodnutí pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Nadto je v judikaturních rozhodnutích v daném kontextu zdůrazňována potřeba pečlivě a v úplnosti vyložit, který z alternativních znaků má soud provedeným dokazováním za prokázaný a v jakých specifických rysech posuzovaného případu se tyto mimořádné okolnosti (vztahující se k případu či k poměrům pachatele) projevily.
7. Naproti tomu pro postup podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se předpokládá kumulativní splnění tří podmínek, které jsou podle nejvyššího státního zástupce v porovnání s postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v dílčích ohledech odlišné. I v případě tohoto ustanovení však platí, že se se bude jednat o postup mimořádný.
8. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že je v dané věci evidentní, že obviněný skutečně prohlásil svoji vinu ve smyslu §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Samotné prohlášení viny však nepostačuje a je nutno zkoumat, zda v daném případě došlo k naplnění okolností případu či poměrům pachatele, které by odůvodňovaly závěr, že trest odnětí svobody uložený v zákonné trestní sazbě by byl pro obviněného nepřiměřeně přísný a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, jak to má na mysli ustanovení §58 odst. 1 trestního zákoníku. Eventuálně, má-li být zvažován postup podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je zapotřebí zkoumat, zda povaha trestné činnosti a poměry pachatele odůvodňují závěr, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
9. V této souvislosti dovolatel poukázal na samotná odůvodnění soudů, tedy na skutečnost, že obviněný byl 7x soudně trestán, k jeho nápravě nevedly ani výchovné tresty, ani pohrůžka nepodmíněnými tresty odnětí svobody, dopouštěl se opakovaně přestupků a nezajistil ani výchovu vlastní dcery. Za polehčující okolnost nelze považovat ani skutečnost, že obviněný nepoškodil společnost T-mobile Czech republic a. s., ale že útok směřoval vůči jeho babičce. Rovněž úvahy soudu prvního stupně o využití polehčujících okolností uvedených v §41 písm. l), m) tr. zákoníku jsou nepřiléhavé, neboť obviněný se ke spáchání trestné činnosti doznal v důsledku obstarání dalších důkazů, které ho plně usvědčovaly. Takové doznání lze považovat za zcela účelové a nelze je fakticky vyhodnotit jako polehčující okolnost odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku či §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Co se týče povahy a závažnosti trestného činu, lze zdůraznit, že charakter trestné činnosti obviněného se nevymyká obdobným případům, kdy dochází k pozměňování platebních prostředků. Navíc se obviněný dopustil trestného činu vůči své babičce, která mu byla nejbližší osobou a poskytla mu zázemí. Nelze též podle nejvyššího státního zástupce nezmínit, že byl obviněný odsuzován pro pět trestných činů. Byl mu přitom uložen trest mimořádně snížený o 18 měsíců, fakticky však o 27 měsíců, vzhledem k tomu, že byl ukládán jako souhrnný trest k již uloženému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců.
10. Podle nejvyššího státního zástupce poskytuje zákonodárcem vymezená sazba trestu odnětí svobody u trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku dostatečný prostor pro ukládání přiměřeného trestu pro obviněného v dané věci. Snížení trestu pod spodní hranici sazby nemělo být použito v případě, že soudy nižších stupňů shledaly existenci v podstatě jen na jedné okolnosti, a tou je chování obviněného ve věznici. Taková skutečnost však sama o sobě neodůvodňuje úvahy o aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a nelze přisvědčit ani případnému závěru, že se jedná o takové poměry pachatele, že by jeho nápravy šlo dosáhnout i trestem kratšího trvání, jak to má na mysli §58 odst. 2 tr. zákoníku. Z uvedeného tedy podle dovolatele vyplývá, že samotné doznání viny bez dalšího nepostačuje k použití moderačního ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dále je otázkou, zda soud prvního stupně mohl při ukládání trestu použít jak ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku spolu s ustanovením §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když takový postup ani nezdůvodnil.
11. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle §58 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace těchto ustanovení byl obviněnému uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Zmíněnou vadu následně nenapravil ani odvolací soud, třebaže na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o uloženém trestu odnětí svobody k tomu měl vytvořeny procesní podmínky. Tím, že odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné, naopak zatížil své rozhodnutí vadou naplňující dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání i v případě předvídaném v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
12. K tomuto dovolání se vyjádřil obviněný prostřednictvím své obhájkyně tak, že se plně ztotožňuje s oběma rozhodnutími soudů nižších stupňů, neboť oba soudy hodnotily všechny okolnosti případu správně. S podaným dovoláním tudíž nesouhlasí. Uvedl, že byly dány i jiné skutečnosti pro to, aby byl jeho trest mimořádně snížen, než jen prohlášení viny. Přijmout prohlášení viny přitom navrhla i okresní státní zástupkyně. Nepodmíněný trest odnětí svobody v jeho případě dosahuje svého účelu, tedy směřuje k nápravě pachatele. S ohledem na jeho chování lze mít za to, že nebude již dál páchat trestnou činnost po propuštění na svobodu a bude vést řádný život. V neposlední řadě také uvedl, že člověk bez právního vzdělání si neuvědomí, že svým jednáním, kterého se dopustil i obviněný, se dopouští takového zločinu. U jeho jednání není dána zásadní vysoká společenská škodlivost, i když je jednání právně kvalifikováno jako předmětný zločin. Pachatel ví, že se dopouští protiprávního jednání, ale neuvědomuje si, že se dopouští zločinu s vysokou trestní sazbou. I tuto skutečnost je podle obviněného nutno zohlednit.
13. S ohledem na uvedené navrhl, aby bylo dovolání v neveřejném zasedání zamítnuto podle §265j tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
15. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 14 To 36/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětných zákonných ustanovení.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
18. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
19. Je třeba uvést, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce formálně odpovídají jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť brojil proti mimořádně sníženému trestu odnětí svobody, který obviněnému uložil soud prvního stupně, přičemž odvolací soud zamítl odvolaní státní zástupkyně, které směřovalo právě do výroku o trestu. Nejvyšší státní zástupce ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. namítl, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, jelikož nebyly dány podmínky podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, ani podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Je přitom podle něj otázkou, zda mohla být při ukládání trestu použita obě zmiňovaná ustanovení současně. Dodal, že soud prvního stupně tento svůj postup vůbec neodůvodnil.
20. Nejvyšší soud však konstatuje, že dovolání opodstatněným neshledal. Pozornost zaměřil primárně na posouzení splnění podmínek uvedených v ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dospěl pak k závěru, že tyto podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody byly splněny.
21. Podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu.
22. Základním a nezbytným předpokladem pro postup podle citovaného zákonného ustanovení je tedy prohlášení viny pachatele ve smyslu §206c tr. ř. V posuzované věci obviněný při hlavním líčení před soudem prvního stupně takové prohlášení učinil a toto bylo uvedeným soudem přijato. Není přitom od věci připomenout, že s přijetím prohlášení viny přítomná státní zástupkyně souhlasila.
23. Nejvyšší soud má za splněnou i další z podmínek pro postup podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. S prohlášením viny totiž musí být kumulativně naplněna i podmínka v podobě prognózy, že lze nápravy pachatele dosáhnout i trestem kratšího trvání, a to vzhledem k jeho poměrům a povaze jím spáchané trestné činnosti. K naplnění této podmínky je třeba zopakovat, co uvedly a z čeho vycházely již oba soudy nižších stupňů. Obviněný, který již vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody z jeho předchozího odsouzení, se svědomitě vzdělává na středním odborném učilišti XY (podle obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud usuzuje a i z vyjádření obviněného k dovolání vyplývá, že již úspěšně dostudoval), kterým byl kladně hodnocen a byl řazen k žákům s nadprůměrnými výsledky (č. l. 158, 178). Kladně byl hodnocen rovněž vězeňskou službou, podle níž plnil jemu stanovené programy zacházení ve všech oblastech, do kterých se řadí mj. zapojení do pracovních a brigádnických činností a absolvování poradny drogové prevence. Ve své mimoškolní době navštěvoval aktivitu Občanské výchovy a aktivitu Psychosociálního rozvoje osobnosti (č. l. 133). Z hodnocení vězeňské služby také vyplývá, že udržuje kontakt se svým sociálním zázemím, což potvrdil i obviněný, včetně ( de facto ) poškozené, jeho babičky. K tomu, že i nadále ve výkonu trestu aktivně a řádně přistupuje ke své snaze napravit se, je možno zmínit, že je od 1. 8. 2022 pracovně zařazen, což vyplývá z jeho vyjádření k dovolání (č. l. 225), přičemž i vězeňská služba tuto skutečnost potvrdila (č. l. 226). Uvedené skutečnosti svým výjimečně kladným vyzněním vypovídají o tom, že působení dosavadního nepodmíněného trestu odnětí svobody mělo a má na obviněného pozitivní vliv, což současně svědčí o příznivé prognóze, že lze dosáhnout jeho nápravy trestem kratšího trvání.
24. Jakkoliv si je Nejvyšší soud vědom toho, že obviněný svým jednáním formálně naplnil znaky skutkových podstat více trestných činů, je třeba uvést, že povahu a závažnost této trestné činnosti není namístě přeceňovat, a to již vzhledem ke způsobu provedení (byla spáchána vcelku jednoduchým způsobem) a faktu, že jí nebyla způsobena nijak významně vysoká škoda. Přitom je třeba korigovat nepřesný závěr soudu prvního stupně (navazující na stejně nepřesný závěr vyjádřený v obžalobě), že obviněný naplnil mj. znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Ve skutečnosti totiž byly naplněny znaky toliko pokusu tohoto přečinu, jelikož s ohledem na znění §138 tr. zákoníku v době podání obžaloby a rozhodnutí soudu v kontextu §2 odst. 1 tr. zákoníku nemohl být pro nedostatek naplnění znaku škody nikoli nepatrné daný přečin ani z části dokonán. Navíc lze již na tomto místě uvést, že obviněný škodu, která sice původně vznikla společnosti T-mobile Czech Republic a. s., avšak ta ji obratem vyúčtovala jeho babičce, této částečně uhradil, přestože to po něm ani nepožadovala.
25. Je tak zjevné, že obviněný vykazuje enormní snahu o nápravu, navíc dosavadní výkon trestu u něho zcela evidentně splňuje účel trestu, a to zejména z hlediska pozitivní individuální prevence (výchovného působení na pachatele). V daných souvislostech posuzování splnění podmínek §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku není od věci, podle názoru Nejvyššího soudu, mít na zřeteli i skutečnosti, které tvoří podstatu tzv. restorativní justice, jejíž principy jsou do české trestněprávní úpravy postupně vnášeny.
26. Restorativní justice usiluje o maximální možnou míru uzdravení a obnovu trestným činem narušených vztahů. Za tímto účelem umožňuje účastníkům, resp. všem, kterých se trestná činnost nějakým způsobem dotkla, aby nacházeli taková řešení, která povedou k nahrazení způsobené újmy a kterými bude reagováno na skutečné potřeby obětí, jež mohou být různé, resp. nespočívají vždy „pouze“ ve finanční náhradě, a podporují pachatele k přijetí opravdové odpovědnosti a důsledkům za své protiprávní chování. Tím, že účastníci mohou společně (zejména formou dialogu) hledat a pojmenovávat své skutečné potřeby, a nalézt tak co možná nejvhodnější způsob řešení vzniklého konfliktu, může mít pro ně za následek také větší pocit spravedlnosti.
27. Z chování obviněného je přitom patrné, že převzal skutečnou odpovědnost za své jednání a má náhled na své dosavadní vadné počínání (včetně konzumace drog). A především, nutno konstatovat, došlo k napravení vztahu mezi jím a jeho babičkou, která byla, jak už řečeno, fakticky poškozenou. Obviněný jí částečně uhradil způsobenou škodu z vlastní iniciativy, jelikož ona to po něm ani nežádala. Babička sama v přípise soudu prvního stupně sdělila, že celou věc svému vnukovi odpustila, je s ním v pravidelném telefonním kontaktu a byla by ráda, kdyby dostal co nejnižší trest.
28. Soudy přitom nepřehlédly tu přitěžující okolnost, že obviněný je recidivistou a byl v minulosti opakovaně odsouzen. Správně ovšem vzaly v potaz skutečnost, že vykonává a má vykonat tresty odnětí svobody za jinou trestnou činnost, a že tedy nyní uložený souhrnný trest, který by měl nastoupit nejdříve 6. 8. 2023, je spolu s těmito dalšími tresty pro obviněného dostatečně důrazným právním následkem jeho trestné činnosti a v tomto smyslu i dostatečným poučením, aby přehodnotil svůj dosavadní život a již se choval řádně. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy tímto svým postupem naplnily zákonný požadavek v §39 odst. 4 tr. zákoníku (jehož aplikace nebyla v daném případě uložením souhrnného trestu vyloučena), když při stanovení druhu a výměry trestu v této věci přihlédly k výše naznačeným trestům za jinou trestnou činnost obviněného, tak, aby „vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele nebyl uložen takový trest, který by spolu s dosud nevykonanými tresty vedl k nepřiměřenému postihu“ .
29. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl v konečném důsledku k závěru, že podmínky §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku splněny byly. Tento závěr byl podložen při splnění dalších zákonných podmínek zjištěním plynoucím z rozvedených skutečností, že nápravy obviněného lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Jak uvedl již odvolací soud, obviněný zcela zjevně prokazuje snahu po nápravě a při svém pobytu ve Věznici Vinařice vyvinul maximální úsilí, aby svým příkladným přístupem k plnění vězeňských povinností všechny přesvědčil o tom, že na jeho osobu není nutno nahlížet pouze jako na recidivistu, ale na osobu, která si při svém pobytu ve věznici uvědomila, že jeho dosavadní způsob života byl závadový a že takovýmto způsobem života v budoucnu již žít nechce (bod 19. napadeného usnesení). Je totiž patrné, že ve výkonu trestu odnětí svobody došlo u obviněného k uvědomění a získání náhledu nad svým životem. Nejvyšší soud považuje za důležité ještě zdůraznit, že je tímto obviněnému dáno i určité dobrodiní a že pokud nechce strávit „zbývající část let své ještě mladosti ve věznicích“ , měl by se v budoucnu kriminálního jednání vyvarovat a pokračovat v nastoupené cestě za změnou svého dosavadního života.
30. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 14 To 36/2022, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 3 T 123/2021, proto obstojí, a kasační zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.
31. Závěrem je třeba ještě konstatovat, že za situace, kdy byly splněny podmínky §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, postačovalo aplikovat při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby pouze toto zákonné ustanovení. Jakkoli lze nejvyššímu státnímu zástupci přisvědčit, že soudy nižších stupňů podrobněji neodůvodnily, proč aplikovaly nejen §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale také §58 odst. 1 tr. zákoníku, nemá tato skutečnost vzhledem k výše rozvedeným závěrům vliv na správnost uloženého trestu.
32. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu