ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.776.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 776/2022-588
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný A.-I. S. , nar. XY, občan Rumunské republiky, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 9 To 119/2022-546, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 110/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A.-I. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 2. 2022, č. j. 1 T 110/2021-491 , byl obviněný A.-I. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
společným jednáním spolu s dalšími dvěma neustanovenými osobami v přesně nezjištěné době od 1. 2. 2021 02:00 hodin do 02:50 hodin v XY, v ulici XY, čp. XY na pokoji ubytovny, po slovním urážení C. O., narozeného XY, chytil jeden z neustanovených pachatelů C. O. za pravou ruku, druhý z neustanovených pachatelů ho chytil za levou ruku a v té chvíli, když poškozeného drželi, tomuto obžalovaný A.-I. S. vytáhl z pravé zadní kapsy kalhot peněženku, vyjmul z ní finanční částku ve výši 19.800 Kč, peněženku dal poškozenému nazpátek, načež následně z pokoje odešli a z místa odjeli neustanoveným motorovým vozidlem, čímž poškozenému C. O., narozenému XY, způsobili odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 19.800 Kč.
2. Obviněný byl za tento zločin a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 1 T 110/2021-367 ze dne 4. 11. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 9 To 366/2021-411 ze dne 29. 12. 2021, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2021, podle §173 odst. 1 k §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 1 T 110/2021-367 ze dne 4. 11. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 9 To 366/2021-411 ze dne 29. 12. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit shora jmenovanému poškozenému částku 19.800 Kč z titulu náhrady škody.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2022, č. j. 9 To 119/2022-546 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klímy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [který označil také jako §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
5. Obviněný uvedl, že jeho obhajoba byla soudem označena za nekonzistentní, vnitřně rozpornou a následně nevěrohodnou. K tomu podrobně vysvětlil, že celou dobu trval na své neúčasti na skutku a nedoznával se. Až okolnosti ve vazbě ho přinutily navrhnout sjednání dohody o vině a trestu a usilovat o získání statusu spolupracujícího obviněného. K uzavření dohody ovšem nedošlo a skončilo pouze u návrhu. Napadené rozhodnutí však tímto návrhem operuje v jeho neprospěch, což by nemělo, neboť pokud nebyla dohoda uzavřena, návrh nemá právní účinky. Ani jeho úsilí stát se spolupracujícím obviněným neznamená, že opustil svoji dosavadní obranu a konvertoval směrem k doznání.
6. V důsledku popsaného pochybení dospěl odvolací soud podle obviněného k závěru o jeho nevěrohodnosti, pročež se přiklonil k obžalobě a dopustil se nesprávného posouzení skutku. Skutkový stav zjištěný prostřednictvím objektivních důkazů soudem nenaplňuje zákonné znaky zločinu označeného v odsuzujícího rozsudku. Naopak bylo na místě zjištěný skutkový stav subsumovat pod jiné ustanovení trestního práva. Právní posouzení je proto chybné a možné je jedině zproštění obžaloby.
7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 2. 2022, č. j. 1 T 110/2021-491, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, č. j. 9 To 119/2022-546, zrušil a Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil, že dovolatel nesprávně označil dovolací důvody – užil písmena g) a h), avšak slovní vymezení uvedl shodně. Státní zástupce však dodal, že námitky obviněného v té podobě, v jaké je uplatnil, pod vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody podřadit nelze. Veškeré výhrady jsou vystavěny výlučně na dovolatelově striktním nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy. Formálně tedy sice vytýká nesprávné právní posouzení skutku, uvedenou výhradu však buduje výlučně na takových námitkách, které se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozcházejí.
9. Současně nelze výtky obsažené v podaném dovolání podřadit ani pod nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel totiž výslovně nevytýká ani to, že by rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Státní zástupce pouze pro pořádek dodal, že Okresní soud v Mladé Boleslavi realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. Z hlediska utváření skutkových zjištění zásadních pro navazující přisouzení odpovídající právní kvalifikace je významné, že již nalézací soud v odstavcích 8., 12. a 24. odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě rozvedl důvody, pro které shledává pravdivým právě popis událostí tak, jak jej prezentoval samotný poškozený C. O., a nikoli účelovou a v průběhu času se měnící výpověď dovolatele. Poškozený, který neměl naprosto žádný důvod pro nepravdivé obvinění dovolatele, vypovídal v přípravném řízení i u hlavního líčení o podstatných okolnostech shodně. Obviněného přitom za jednoho z pachatelů loupeže spolehlivě označil nejen ve své výpovědi konané v přípravném řízení, ale i při navazující rekognici a rovněž tak u hlavního líčení v rámci tzv. agnoskace.
11. Výtka, kterou se nyní dovolatel snaží zvrátit správnost rozhodnutí soudů tvrzením, že při hodnocení jeho osobnosti a věrohodnosti akcentovaly okolnosti nepřípustné – tedy jakousi změnu jeho postoje v situaci, kdy v jisté fázi trestního řízení projevil snahu o dohodu o vině a trestu či přiznání statusu spolupracujícího obviněného – je zcela nepřípadná a odporuje realitě. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodně ze žádné takové jeho aktivity nevycházel, přičemž hodnotil-li dovolatelovu věrohodnost, poukazoval zejména na nekonzistentnost jeho výpovědí a jejich postupné proměny.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 1. 6. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo k úpravě důvodů dovolání. Z jeho argumentace není zřejmé, zda tuto novelizaci reflektoval, když namítal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) i h) tr. ř.
15. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Dovolatel svou argumentaci v zásadě výlučně postavil na odmítnutí závěrů odvolacího soudu, který hodnotil jeho obhajobu jako „zcela nekonzistentní“ a „vnitřně rozpornou“. Podle jeho přesvědčení tak činil proto, že v jeho výrazný neprospěch hodnotil jeho podněty k přijetí prohlášení viny a přiznání postavení spolupracujícího obviněného. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku objasňoval, že uvedené návrhy učinil v důsledku dlouhého trvání vazebního řízení ve snaze postup řízení urychlit, aniž by však změnil své odmítavé procesní stanovisko ke své účasti na jednání proti poškozenému.
18. Nejvyšší soud předně konstatuje, že takto formulované dovolací námitky jsou zaměřeny proti skutkovému hodnocení projednávaného jednání, a neodpovídají proto deklarovanému dovolacímu důvodu hmotně právní povahy, jak byl vymezen výše (srov. odst. 15 tohoto usnesení). Vzhledem k nejasnému vymezení uplatněného dovolacího důvodu odkazem na zákonná ustanovení účinná v různých časových obdobích, však je na místě připomenout, že Nejvyšší soud i při vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právní úpravou účinnou do 31. 12. 2021 připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích. Nesprávná realizace důkazního řízení může mít za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případech důkazů opomenutých, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. V tomto případě dovolatel v zásadě vytýká odvolacímu soudu odmítnutí jeho skutkové verze na základě nesprávného hodnocení jeho návrhů na přijetí prohlášení viny (nadepsaného jako návrh na uzavření dohody o vině a trestu, avšak opřeného o ustanovení §206c, definující institut prohlášení viny v případě, že nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu) a přiznání postavení spolupracujícího obviněného.
19. Tato argumentace obviněného nicméně postrádá opodstatnění. Odvolací soud své závěry v žádném případě neopřel o jakékoli hodnocení uvedených procesních návrhů obviněného. V odstavci 22. svého usnesení (na který dovolatel poukázal) pouze stručně a zcela obecně konstatoval, že „obviněný opakovaně vinu odmítl, byť se v průběhu řízení před okresním soudem domáhal nejprve prohlášení viny a poté postavení spolupracujícího obviněného…“ . V žádné další části svého usnesení se již těmito návrhy obviněného nezabýval ani jimi neargumentoval.
20. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 4. – 23. svého rozsudku rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci, včetně doplnění dokazování po předchozím částečném zrušení původního rozsudku (ze dne 4. 11. 2021, č. j. 1 T 110/2021-367) odvolacím soudem (rozsudkem ze dne 29. 12. 2021, č. j. 9 To 366/2021-411). Následně v odstavci 24. popsal, jak provedené důkazy hodnotil a k jakým závěrům dospěl. Vycházel přitom výlučně z obsahu provedených důkazů, a to zejména z konzistentní výpovědi poškozeného, který před soudem vypovídal v zásadě shodně jako v přípravném řízení, na rozdíl od obviněného, který svou výpověď i v rámci hlavního líčení výrazně měnil. Výše uvedené procesní návrhy obviněného při své argumentaci vůbec nezmínil. V závěrech soudu prvního stupně je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval odvolacími námitkami obviněného. V odstavcích 22. – 26. a 35. svého usnesení se ztotožnil se způsobem hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem a žádná zásadní pochybení v tomto směru neshledal. V odstavcích 27. – 34. se pak vypořádal s odvolací argumentací obviněného. Jediná zmínka o uvedených procesních návrzích obviněného je výše citované stručné konstatování, z něhož však žádné závěry činěny nejsou.
21. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Vzhledem k dovolací argumentaci, založené na tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů, vycházejícím z přecenění významu procesních návrhů obviněného na závěr o jeho nevěrohodnosti, která neodpovídá hodnotícím úvahám odvolacího soudu, formulovaným v odůvodnění jeho usnesení, není účelné dále rozvádět skutková zjištění, učiněná nižšími soudy a lze plně odkázat na vyčerpávající argumentaci obsaženou v jejich rozhodnutích, s níž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
22. Samostatná pasáž dovolání obviněného, nadepsaná jako Nesprávné právní posouzení skutku, argumentačně vychází z opakování teze, že odvolací soud nesprávně hodnotil procesní návrhy obviněného. Pokud pak dovolatel uvedl, že skutkový stav, zjištěný z objektivních důkazů nenaplňuje zákonné znaky zločinu, označeného v odsuzujícím rozsudku a bylo na místě jej subsumovat pod jiné ustanovení trestního práva, postrádá jeho vyjádření konkrétní argumenty, z čeho se nesprávná právní kvalifikace jeho jednání dovozuje a jaké „jiné ustanovení trestního práva“ mělo být užito. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti. Není tedy úkolem ani oprávněním Nejvyššího soudu dotvářet za obviněného dovolací argumentaci. V situaci, kdy dovolatelem nebyly formulovány žádné konkrétní námitky, k nimž by dovolací soud mohl zaujmout své stanovisko, Nejvyšší soud pouze obiter dictum stručně konstatuje, že rozpor ve skutkových zjištěních, učiněných soudy, a užitou právní kvalifikací podle §173 odst. 1 tr. zákoníku neshledal. Všechny základní znaky zločinu loupeže byly v popisu skutkového děje dostatečně vyjádřeny, přičemž odlišná právní kvalifikace jednání obviněného, jak bylo soudy zjištěno, nepřichází v úvahu.
V.
Způsob rozhodnutí
23. Námitky obviněného se s dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. míjejí, dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění) s jistou mírou tolerance odpovídají, avšak pouze formálně. Na základě skutečností shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je zjevně neopodstatněná, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab