ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.787.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 787/2022-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný Š. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 13 To 57/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 71/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 4 T 71/2021, byl obviněný Š. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„ačkoli věděl, že trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T 84/2020, který nabyl právní moci téhož dne, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců, tak v níže uvedených případech v okrese Pardubice řídil bez vážného důvodu své motorové vozidlo VW Passat, rz: XY, a to
1. dne 31. 1. 2021 okolo 15:15 hodin řídil v Pardubicích po ulici XY, XY, XY, XY a XY, kde po pronásledování policejní hlídkou u domu čp. XY zastavil a rychle přelezl na místo spolujezdce,
2. dne 7. 5. 2021 ve 22:00 hodin a následně řídil v obci XY na silnici I/2 v ul. XY (ve směru na Pardubice) v blízkosti hřbitova, kde byl policejní hlídkou z důvodu dopravní kontroly téměř zastaven, avšak před jejím provedením se s vozidlem prudce rozjel a počal policejní hlídce po jmenované silnici směrem na Pardubice ujíždět, na konci obce XY na křižovatce (77,454 km silnice I/2) prudce odbočil vpravo do boční ulice, kde vyjel vlevo mimo komunikaci a levou částí vozidla zachytil o svislou dopravní značku „Dej přednost v jízdě“, poté se s vozidlem vrátil na komunikaci, nezvládal však projet pravotočivou zatáčku, vyjel z ní vpravo a přední částí vozidla najel do pletivového oplocení parcely č. 232/30, kde zastavil a zůstal ve vozidle, přičemž si přesedl na místo spolujezdce, po několika vteřinách k němu dojela pronásledující policejní hlídka, která jej následně zajistila.“
2. Za to byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla VW Passat, rz: XY, VIN XY.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 13 To 57/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že jsou učiněná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění, jak je učinily soudy obou stupňů, neodpovídají obsahu dosud provedených důkazů. Soudy odmítly provést jím navržené důkazy, přičemž se jednalo o důkazy podstatné, mající zjevný vliv na výsledná skutková zjištění. Šlo o návrh na výslech svědkyně Z. a návrh na provedení rekonstrukce, a to ve vztahu k oběma skutkům. Neprovedení těchto navržených důkazů považoval obviněný za zásadní pochybení zejména u skutku prvého. Zde soudy vycházely pouze z výpovědi jediného svědka, a to svědka S. a z obsahu kamerových záznamů. Postup, kdy se soud omezil na uvedené dva důkazy a rezignoval na provedení dalších dvou důkazů, měl za neakceptovatelný. Namísto toho soud neopodstatněně akcentoval význam kamerových záznamů, a to přes skutečnost, že obviněný připomínal, že jsou pořízeny z velké dálky, kdy ani nebylo možno přečíst registrační značku konkrétního vozidla. Na jejich základě nelze činit přesvědčivé a dostatečně podložené závěry, že v kontrolovaném vozidle se nacházel pouze obviněný, jak mylně tvrdí odvolací soud.
6. Nikoli bez významu je podle dovolatele námitka, že vyjma vcelku bezvýznamných výpovědí svědků V. a V., byla všechna ostatní svědectví učiněna výlučně policisty, kteří v obou případech na místě zasahovali. Obviněný byl přesvědčen, že soudy nerespektovaly judikaturu Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu vztahující se k této problematice. Připomněl, že takovéto výslechy zasahujících policistů vyvolávají vždy otázku, zda je takový výslech vůbec přípustný jako důkazní prostředek a případně v jakém rozsahu. Argumenty odvolacího soudu, že v době provádění policejní kontroly ani sám obviněný neuváděl, že by ve vozidle měl být někdo jiný, jsou neakceptovatelné, neboť vycházejí z případného tvrzení obviněného v situaci, kdy ještě nebyl řádně poučen, včetně poučení o právu nevypovídat. Zcela excesivní je tento postup u skutku z 31. 1. 2021, kdy obviněný hned začal říkat, že neřídil, že řídil někdo jiný. Pochybení identického druhu bylo podle něj i v případě skutku ze dne 7. 5. 2022, a to u výpovědí všech tří zasahujících policistů. Obviněný proto považoval za nepřípustná svědectví zasahujících policistů o jeho výrocích a jejich spekulace ohledně jeho chování. Spekulací se přitom dopustili všichni policisté vypovídající ke skutku ze 7. 5. 2021. To je v rozporu s konstantním názorem Nejvyššího soudu prezentovaném např. v usnesení sp. zn. 8 Tdo 238/2011. Soudy měly dbát, aby tyto výpovědi byly provedeny procesně konformním způsobem, aby nedocházelo ke směšování subjektivních a objektivních vjemů vypovídajících policistů. Soudy na to však rezignovaly. Uzavřel, že důkazy o jeho vině jsou zatíženy zásadními procesními pochybeními a že při aplikaci zásady in dubio pro reo měl být obžaloby zproštěn.
7. Obviněný vyjádřil výhrady i vůči uloženým trestům. U trestu odnětí svobody podle něj nebyly respektovány podmínky stanovené v §39 odst. 4 tr. zákoníku. Měl za to, že byl uložen trest vedoucí k nepřiměřenému postihu. Dále namítl, že nebyly splněny podmínky pro vyslovení trestu propadnutí věci - osobního motorového vozidla. Okresní soud se s uložením tohoto trestu vypořádal stručně, přičemž v podstatě rezignoval na jakékoli zdůvodnění toho, co jej k uložení tohoto trestu vedlo. Došlo k porušení §70 odst. 3 tr. zákoníku, podle kterého trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. V daném případě však předmětné vozidlo vlastnictvím obviněného není, neboť vlastníkem je jeho nezletilý syn. Soudy sice tvrdily, že převod považují za účelový, to však k postupu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nemůže stačit. Soudy tak nepřípustně zasáhly do vlastnického práva jeho syna. Úvahy soudů k předmětnému vozidlu jsou nepodložené obsahem spisu a nejsou relevantní z hlediska §70 odst. 2 písm. a) a odst. 3 tr. zákoníku. I kdyby vozidlo sloužilo jako nástroj k trestné činnosti, nepřichází propadnutí věci v úvahu, neboť jeho vlastníkem není obviněný.
8. Dovolatel uzavřel, že soudy rezignovaly na zdůvodnění a zejména na prokázání naplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí věci, přičemž jejich postup vykazuje znaky v právním státě nepřípustné svévole veřejné moci. V případě výroku o tomto trestu došlo podle něj ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští.
9. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
10. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný v dovolání neidentifikoval žádné vady hmotněprávního charakteru, které by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky obviněného byly soustředěny na polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení soudy nižších stupňů a prostřednictvím alternativního pohledu na stabilizovaná skutková zjištění usiloval zvrátit užitou právní kvalifikaci.
11. V okruhu námitek, v němž vytýkal soudům vybraná skutková zjištění s odkazem na kritiku výpovědi svědka S. a obsah kamerových záznamů, lze uvažovat o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přesto nelze přiznat těmto námitkám opodstatnění. Argumentace obviněného nepřekračovala rámec běžné polemiky s dosud provedeným dokazováním. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily.
12. Nelze přisvědčit ani námitce, podle které obviněný požadoval provést výslech svědkyně Z. a rekonstrukci, avšak jeho návrhu nebylo vyhověno. Ani podle judikatury Ústavního soudu není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Okresní soud v Pardubicích se s tímto návrhem na doplnění dokazování vypořádal, když jej neakceptoval pro nadbytečnost. Shodným návrhem obviněného se zabýval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a nepřisvědčil mu s vysvětlením, v němž se negativně vymezil k důkaznímu potenciálu takového návrhu.
13. Dále státní zástupce uvedl, že nelze přisvědčit ani námitce o zákazu využití svědectví zasahujících policistů. Jestliže policisté vypovídali o skutečnostech, které jako svědci svými smysly pozorovali, což je nyní posuzovaný případ, ve vztahu k průběhu jízdy motorovým vozidlem a jeho zastavení s kontrolou lze tyto výpovědi akceptovat pro důkazní základ.
14. K výhradám obviněného vůči přiměřenosti uloženého trestu státní zástupce poznamenal, že dovolání není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení. To však není nyní posuzovaný případ. Nalézací soud se individualizací trestu zabýval adresně a vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu.
15. Námitku, podle které nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě. V posuzované věci však nebyly shledány zákonné překážky pro uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. ř. Soudy nižších stupňů se zabývaly otázkou, komu svědčí vlastnické právo k motorovému vozidlu a dovodily účelovost převodu tvrzeného převodu na syna obviněného.
16. Státní zástupce proto navrhl dovolání v neveřejném zasedání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
18. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 13 To 57/2022, je přípustné (jako celek – v podrobnostech k otázce dílčí nepřípustnosti viz níže bod 37.-39.) z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022] je dán v případech, kdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
22. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již je pociťován jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003).
23. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují z podstatné části proti skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů, o nichž má za to, že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný se snaží zpochybnit zjištění soudů nižších stupňů, že to byl on, kdo řídil v obou případech osobní motorové vozidlo, a tvrdí, že z některých provedených důkazů nebylo možno vycházet (svědectví policistů) pro jejich nepřípustnost a jiné jeho vinu neprokazují. Současně namítá opomenutí jím navrhovaných důkazů. Nastíněné výhrady jsou formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nejsou opodstatněné.
25. K námitce vytýkající neprovedení určitých důkazů (viz třetí varianta daného dovolacího důvodu) je možné (stručně) poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
26. V dané věci soudy nižších stupňů neprovedly všechny obhajobou navržené důkazy (výslech svědkyně T. Z. a rekonstrukce skutků). Z jejich rozhodnutí je však zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Soud prvního stupně v bodu 11. odůvodnění svého rozsudku vyložil, z jakých důvodů považoval neakceptované návrhy obviněného za důkazně nadbytečné, a jednoznačně dovodil, že dosavadní dokazování je úplné a skýtá patřičný základ pro náležité objasnění věci. Odvolací soud pak ve shodě s nalézacím soudem učinil a v bodech 11. až 13. odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že již bylo provedeno dokazování v rozsahu dostatečném k tomu, aby bylo možné učinit spolehlivý a jednoznačný závěr o vině obviněného v obou případech, a že není nezbytné provádět ve věci další dokazování. Nejvyšší soud, který se ztotožnil s názorem soudů nižších stupňů, proto konstatuje, že důkazní řízení netrpělo deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
27. Brojí-li obviněný ve svém podání proti použitelnosti výpovědí na místě zasahujících policistů, je možno nejprve v obecnosti připomenout například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1113/2014, podle něhož nepoužitelným důkazem je svědecká výpověď policistů ve vztahu k situaci, kdy policisté v postavení svědků vypovídají o tom, co jim sdělily osoby, od nichž policisté vyžadovali vysvětlení před zahájením trestního stíhání. Tímto právním názorem není nijak dotčena použitelnost svědeckých výpovědí policistů, pokud vypovídají o okolnostech, které sami vnímali jako součást nějakého děje (skutku), jestliže se tento děj (skutek) posléze stane předmětem trestního stíhání. V takovém případě mají policisté postavení svědků podle §97 a násl. tr. ř. s tím, že jejich výpovědi jsou důkazem, na kterém lze založit skutková zjištění představující podklad meritorního rozhodnutí.
28. Z uvedeného plyne, že policisty lze za zmíněných podmínek vyslechnout a jejich výpovědi použít jako důkaz před soudem. Tak tomu bylo i v posuzované věci, v níž policisté vypovídali o okolnostech a průběhu jimi prováděných dopravních kontrol, resp. zákroků v rámci dohledu nad silničním provozem, jež byly součástí shora popsaného skutkového děje. Soudy nižších stupňů proto nepochybily, jestliže považovaly výpovědi policistů za použitelné důkazy a na jejich základě ve spojení s důkazy dalšími učinily skutkový závěr o tom, že obviněný v uvedených případech přes uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, řídil osobní motorové vozidlo.
29. Dovolací soud dále konstatuje, že v posuzované věci není dán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu odpovídajícím §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
30. V těchto souvislostech je nutné zdůraznit to, že obviněný ve svém dovolání z převážně části opakuje argumentaci, kterou již prezentoval v předchozích fázích řízení, jak je zjevné z obsahu rozhodnutí soudů nižších stupňů, nicméně soudy nižších stupňů se s ní řádně vypořádaly, přičemž ji měly za nedůvodnou. K tomu je zde na místě připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož plyne, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné.
31. Soud nalézací i soud odvolací věnovaly objasnění skutkového děje dostatečnou pozornost. V tomto ohledu je nadbytečné, aby zde dovolací soud opakovaně reprodukoval to, co již podrobně popsal především soud prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, a na což navázal soud druhého stupně. Postačuje tedy odkázat na skutečnosti vylíčené soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí a zdůraznit, že v odůvodnění (viz zejm. bod 12. a násl.) přesvědčivě vyložil, na základě jakých důkazů (kamerové záznamy, svědecké výpovědi) a hodnotících úvah dospěl k závěru o vině obviněného oběma shora popsanými dílčími skutky. Dotyčný soud pečlivě rozebral okolnosti jízd předmětného osobního motorového vozidla, a vysvětlil, proč shledal, že to byl právě obviněný, kdo toto vozidlo v obou případech řídil, a že je neřídila žádná jiná osoba. S těmito úvahami a závěry se ztotožnil soud druhého stupně, který se opětovně podrobně zabýval obsahem provedených důkazů, z nichž byla vyvozena totožnost obviněného jako řidiče předmětného vozidla.
32. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný rozpor dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
33. K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
34. Nad rámec uvedeného považoval Nejvyšší soud za vhodné se vyjádřit alespoň krátce k námitkám zpochybňujícím význam kamerových záznamů pro objasnění prvního dílčího skutku. Vedle faktu, že se jedná toliko o běžnou polemiku s hodnocením daných důkazů soudy nižších stupňů, konstatuje na základě seznámení se obsahem předmětných záznamů, že se ztotožňuje se zjištěním učiněným z nich již soudem prvního stupně (bod 14. odůvodnění jeho rozhodnutí), že od okamžiku kdy vozidlo VW Passat zastavilo, do okamžiku, kdy k němu přistoupila T. Z., příslušnice Policie ČR v hlídce společně s J. S., a zahájila kontrolu, z tohoto auta nikdo nevystoupil a nikdo se od něho nevzdálil. Uvedené zjištění plně korespondující výpovědi J. S. vytváří ve spojení s ní spolehlivý důkazní základ pro závěr o vině obviněného prvním dílčím skutkem a současně dokládá shora vyložený závěr, že provádění dalších důkazů k tomuto dílčímu skutku by bylo zcela nadbytečně a že ani v tomto směru řízení netrpí vadou v podobě opomenutých důkazů.
35. Rozvedené skutečnosti lze uzavřít stručným konstatováním, že soudy při zjištění skutkového děje nepochybily.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
36. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný tento důvod sice formálně v podaném dovolání uplatnil, avšak nedoprovodil jej žádnými relevantními námitkami, tudíž nezbývá než konstatovat, že neposkytl žádný podklad pro posouzení jeho existence v dané věci. Je na místě zde připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, v němž vyslovil, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
37. Pokud jde o námitky vůči výroku o trestu, které obviněný uplatnil v souvislosti s tímto dovolacím důvodem, je třeba nejprve připomenout, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, uvedl, že „Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud už nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“
38. V návaznosti na výše uvedené nutno uvést, že rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 2 T 36/2022, jímž byla soudem schválena dohoda o vině a trestu, byl obviněnému podle §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen za přečiny tam uvedené a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 4 T 71/2021, souhrnný trest a zároveň zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 4 T 71/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
39. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 13 To 57/2022, ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 4 T 71/2021, napadl též výrok o trestu, bylo jeho dovolání v této části nepřípustné.
40. Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání v té části, v níž bylo přípustné, shledal z výše rozvedených důvodů zjevně neopodstatněným. Proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (jako celek) odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu