ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.821.2022.1
6 Tdo 821/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. A. , nar XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2022, č. j. 6 To 66/2022-129, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 45/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 1. 2022, č. j. 5 T 45/2021-111 , byl obviněný M. A. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
dne 17. 7. 2021 kolem 18:15 hodin řídil v podnapilém stavu v obci XY, okr. Frýdek-Místek na volně veřejnosti přístupném parkovišti areálu XY čp. XY osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Galaxy, RZ: XY, když v důsledku podnapilosti při manévru couvání řízení vozidla nezvládl, najel do živého plotu tvořeného tújemi, které poškodil, rovněž došlo k poškození historického trakaře, vše ke škodě vlastníka M. L., když bylo zjištěno odborným měřením za použití analyzátoru alkoholu v dechu značky Dräger Alcotest 7510 Standard, výrobního čísla hodin ARHH-0116, číslo zkoušky 5164, v 18:31 hodin 3,08 promile alkoholu v dechu M. A.
Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 27.000 Kč, spočívajícímu v 90 denních dávkách po 300 Kč, a dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. 6 To 66/2022-129 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný M. A. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání pro nesprávné právní posouzení věci, když namítl, že soudy jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, přičemž v tomto případě vůbec nešlo o trestněprávní jednání. Konstatoval porušení článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které spatřoval v porušení zásady in dubio pro reo , podle které není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Dovolatel má za to, že v této věci nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití alkoholu. Žádný ze svědků nebyl schopen jej z tohoto jednání usvědčit. Byl tedy odsouzen bez prokázání skutku, neboť nebyl policií při jízdě zastaven a hladina alkoholu nebyla zjištěna bezprostředně po jízdě, naopak byl velký časový prostor, kdy mohl pít, a také pil, po „střízlivé“ jízdě v odstaveném vozidle. Namítl proto nesprávnou právní kvalifikaci a podstatné vady řízení, v jejichž důsledku není skutkový stav prokázán.
4. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 6 To 66/2022, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 1. 2022, č. j. 5 T 45/2021-111, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. Samostatným podáním ze dne 11. 8. 2022 dále navrhl, aby bylo rozhodnuto o odkladu výkonu uvedených rozhodnutí, neboť potřebuje řidičské oprávnění k výkonu svého povolání.
5. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž nedostatky právní kvalifikace dovozuje z toho, že „nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití alkoholu“, neboť žádná osoba nebyla „schopna jej usvědčit“. Důsledkem má být porušení zásady in dubio pro reo , práva na obhajobu a existence závažných procesních vad. Státní zástupce uvedl, že uplatněnou argumentaci nelze podřadit pod užitý dovolací důvod, neboť nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž míří do oblasti procesní. Dovolatel fakticky vyslovuje nesouhlas s výsledky dokazování, resp. s učiněnými skutkovými zjištěními. Takové námitky se ovšem míjejí s obsahem deklarovaného dovolacího důvodu. Nelze je přitom podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nepopisuje žádné závažné vady provedeného dokazování, pouze vyslovuje názor, že jeho vina nebyla prokázána bez důvodných pochybností. Pro úplnost dodal, že námitky obviněného nepovažuje za opodstatněné ani v obecné rovině, když z obou rozhodnutí nižších soudů vyplývá, že obviněný je po skutkové stránce bezpečně usvědčen celou řadou spolehlivých důkazů. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dále navrhl, aby o něm bylo rozhodnuto v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjádřil souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž v zásadě splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
8. Obviněný dovolací důvod, o který svou argumentaci opřel, odkazem na příslušné ustanovení trestního řádu neoznačil. Z písemného odůvodnění je zřejmé, že soudům vytýká nesprávné právní posouzení věci, což odpovídá dikci ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je důvod dovolání dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
9. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení podaného dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný neuplatnil jedinou relevantní námitku, kterou by soudům vytýkal konkrétní pochybení v právním posouzení skutku. Jeho dovolání se tak zcela míjí s deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel toliko ve skutkové rovině tvrdí, že nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití alkoholu. Svoje přesvědčení o nesprávnosti závěrů nižších soudů přitom nepodpořil žádnou konkrétní argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Ve zcela obecné rovině v podstatě namítl, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , v důsledku čehož napadená rozhodnutí zatížily vadou. Žádné konkrétní námitky týkající se hodnocení provedených důkazů, z nich učiněných skutkových zjištění či následných závěrů právních však neuvedl. Obsah dovolání tak bylo třeba vyhodnotit jako pouhý proklamativní nesouhlas se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů, aniž by byla doplněna jakákoli podrobnější argumentace. Samotné tvrzení nesprávnosti skutkových závěrů přitom nelze interpretovat jako námitku zjevného rozporu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti. Není totiž úkolem ani oprávněním Nejvyššího soudu dotvářet za obviněného dovolací argumentaci. Pokud po obsahové stránce nebyly formulovány žádné konkrétní námitky, k nimž by dovolací soud mohl zaujmout své stanovisko, nenaplnil podaný mimořádný opravný prostředek žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst 1 tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
12. Námitky formulované obviněným se s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. míjejí. Jeho argumentace je pouze obecná a žádné konkrétní námitky, které by bylo možno vztáhnout na projednávanou věc, neobsahuje. Dovolání proto uplatněné dovolací důvody nenaplňuje a bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
13. Pokud obviněný navrhl, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu trestu, který mu byl v této věci uložen, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab