ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.871.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 871/2022-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný T. D. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 76/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 99/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 1 T 99/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný T. D. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„dne 15. srpna 2021 v 05:48 hod. řídil vlastní osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Mondeo, registrační značky XY, po silnici III. třídy č. 37436, ve směru jízdy XY, přičemž v km 0,674 v k. o. XY nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu pozemní komunikace, vlastnostem vozidla, povětrnostním podmínkám a zejména svým schopnostem, které byly ovlivněny požíváním alkoholických nápojů před jízdou, s vozidlem přejel do protisměrného jízdního pruhu, kde narazil levým bokem svého vozidla do levého boku protijedoucího nákladního vozidla tovární značky Renault Trafic, registrační značky XY, řidiče M. F., po střetu s protijedoucím vozidlem Renault následně vyjel s vozidlem mimo pozemní komunikaci, byl vyzván k provedení orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu v dechu, které dne 15. 8. 2021 v 06:21 hod. skončilo pozitivním výsledkem 1,05 promile alkoholu v dechu a v 06:26 hod. s pozitivním výsledkem 1,04 promile alkoholu v jeho dechu, byl u něj proveden odběr krve v nemocnici v XY, kdy následný rozbor odebrané krve, provedený Ústavem soudního lékařství v Brně, Tvrdého 2a, dvěma na sobě nezávislými metodami (plynovou chromatografií, imunochemicky) byl pozitivní s naměřenou hodnotou 1,08 g/kg alkoholu, doznal požití alkoholických nápojů před jízdou“.
2. Za tento trestný čin byl obviněný podle §274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 30 denních sazeb s tím, že výše jedné denní sazby činí 400 Kč, tedy ve výši 12.000 Kč. Uložen mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 34 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená SANITKA.ORG, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 76/2022, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 76/2022 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. Uvedl, že trestný čin nespáchal. Při hlavním líčení vypověděl, že neřídil pod vlivem alkoholu, ale poté, co došlo k dopravní nehodě, z nervozity na místě alkohol požil. Zjištění, že za volant usedl po předchozím požití alkoholu, přitom podle něj nebylo prokázáno. Žádná z vyslechnutých osob ho v tomto směru nebyla schopna usvědčit. Neexistují proto důkazy, na základě kterých by byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
5. Dále obviněný namítl, že vzhledem k tomu, že je zcela bezúhonný, spatřuje trest zákazu řízení, ale i podmíněné odsouzení za zjevně nepřiměřené. Podle jeho názoru „je zde vada, neurčitost a nepřezkoumatelnost stran posouzení toho, že byl trest vůbec uložen, a to zejména trest zákazu činnosti.“
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud výrok o trestu soudu prvního stupně zrušil a v plném rozsahu ho (obviněného) zprostil.
7. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyššího státního zástupce k uvedenému dovolání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 76/2022, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
11. Podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
14. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
15. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
16. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného směřovaly výlučně do oblasti dokazování a skutkových zjištění (s výjimkou námitky stran nepřiměřenosti trestu). Namítl, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by řídil pod vlivem alkoholu, a to ani vyslechnutými svědky. Takové námitky formálně odpovídají důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř (v jeho druhé alternativě) s ohledem na to, že obviněný brojil proti rozhodnutí, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, přestože v předcházejícím řízení (v rozsudku soudu prvního stupně) byla dána zmíněná vada skutkových zjištění [tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
17. Nejvyšší soud však v posuzované věci žádný, natož zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
18. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již Okresní soud v Blansku v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal obviněného vinným ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil (bod 8. rozsudku soudu prvního stupně). Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
19. Nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
20. Nadto Nejvyšší soud uvádí, že z výpovědí svědků J. B. a K. F. jasně vyplývá, že se jim obviněný po nehodě svěřil, že před nehodou „něco“ vypil (bod 8. rozsudku soudu prvního stupně). V konkrétnostech lze odkázat na výpovědi jmenovaných svědků shrnuté v rozsudku soudu prvního stupně v bodech 4. a 5. Význam pro usvědčení obviněného měla i výpověď svědka M. F., řidiče sanitky. Z ní vyplývá, že to byl on, kdo umístil před svoje vozidlo výstražný trojúhelník a následně šel k vozu obviněného. Naopak z auta od obviněného nikdo neumisťoval výstražný trojúhelník a ani nikdo k sanitce nešel, což plyne i z výpovědí jmenovaných svědků. Neviděl, že by někdo požíval alkohol. Tyto svědecké výpovědi, které spolu navzájem korespondují, tedy vyvracejí obhajobu obviněného, že alkohol požil až po nehodě – šel ke kufru svého vozidla, aby vzal výstražný trojúhelník, ve kterém našel láhev slivovice, ze které vypil asi 3 dcl a pak šel s trojúhelníkem k sanitce. Je jimi naopak prokázáno, že obviněný byl pod vlivem alkoholu již při řízení motorového vozidla. Tato skutečnost pak vyplývá i z protokolu o lékařském vyšetření.
21. S ohledem na uvedené je třeba uzavřít, že soudy nižších stupňů učinily správný závěr o tom, že se obviněný dopustil popsaného skutku, k čemuž měly dostatek důkazů. Učiněná skutková zjištění odůvodňují závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pro úplnost lze dodat, že žádná námitka, kterou by bylo možno podřadit pod obviněným uplatněný důvod také podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v dovolání obsažena není.
22. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 76/2022, ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 1 T 99/2021, proto netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě, a to ani z hlediska uloženého trestu.
23. Obecně, námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Určitý průlom může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Tak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Obviněný však v dané věci žádnou takovou námitku neuplatnil. Tato námitka se proto s uvedeným, ale i s dalšími důvody dovolání zcela míjí.
24. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu