ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.966.2022.2
sp. zn. 6 Tdo 966/2022-2612
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 2 To 21/2022-2540, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 13/2021, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 2 To 21/2022-2540, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 61 T 13/2021-2489 , byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1, §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (ad I.1 – 39), trestným činem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ad I.1 – 3, I.6, I.12, I.13, I.16, I.22, I.23, I.28, I.30, I.32, I.35, I.36) a trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad II.), jichž se podle zjištění tohoto soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným podle specifikace obsažené ve výroku rozsudku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. Š., nar. XY, a P. F., nar. XY, odkázáni se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 2 To 21/2022-2540 , tak, že tento z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku vysloveném podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozenému P. Š., nar. XY. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit škodu jmenovanému poškozenému částkou ve výši 693.500 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal tohoto poškozeného s jeho nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Pechance, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), h), i), m) tr. ř.
5. Dovolatel zmiňuje, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný nespáchal čin ve stavu zmenšené příčetnosti vlastní úvahou a odvolací soud tak učinil v rozporu se znaleckým posudkem předloženým obhajobou. Oba soudy tak chybně vyhodnotily hmotněprávní otázku podle §27 tr. zákoníku. Znalecký posudek dodaný obhajobou obsahuje závěr, že obviněný je patologickým hráčem, kdy jeho závislost je maximální, přičemž jeho ovládací schopnosti byly v době spáchání činu zmenšeny v podstatné míře. Odvolací soud založil svoje úvahy na znaleckém posudku přeloženém obžalobou. Znalec, který tento posudek vypracoval, běžně podává znalecké posudky pro orgány činné v trestním řízení a je tedy možné, že se jim snaží ve svých závěrech vyhovět. Navíc tento posudek byl vypracován pouze jedním znalcem, zatímco znalecký posudek obhajoby byl vypracován dvěma znalci, předními českými adiktology, kteří nejsou závislí na orgánech činných v trestním řízení. Odvolací soud argumentoval vysokou úrovní sofistikace a dlouhodobostí trestné činnosti obviněného, jako důvodu, proč se přiklonil k závěrům znaleckého posudku předloženého obžalobou, tedy toho, že ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněného byly v době činu plně zachovány. V tomto směru odkazuje dovolatel na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1904/20, podle nějž nelze bez znaleckého zkoumání založit závěr zachování příčetnosti obviněného, který je patologickým hráčem, pouze na základě úvah soudu zohledňujících komplexnější charakter jím páchané trestné činnosti. Dovolatel v nedostatečném hodnocení jeho příčetnosti sleduje tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Jelikož soudy chybně aplikovaly §27 tr. zákoníku došlo rovněž k uložení trestu v rozporu s §40 odst. 1 tr. zákoníku, čímž vyvstal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť obviněnému byl v uložen nepřiměřeně přísný trest.
6. Odvolací soud podle dovolatele postupoval v rozporu s trestním řádem a jednacím řádem. Vyzval přítomné osoby, aby opustily jednací síň a odebral se k závěrečné poradě před vyhlášením rozsudku, ovšem v jednací síni zůstala kromě zapisovatelky a členů senátu ještě další osoba. O tom svědčí protokol o veřejném zasedání ze dne 31. 5. 2022, v němž je zaprotokolována námitka obhajoby o této skutečnosti. Předseda senátu k této námitce poučil obhajobu o tom, že senát má k dispozici samostatnou poradní místnost. Dovolatel má za to, že tato místnost však k závěrečné poradě užita nebyla, když bylo na chodbě před jednací síní možné slyšet tlumené hlasy členů senátu. Pokud by tato místnost použita byla, pak by předseda senátu nemusel vyzvat obhájce ani státního zástupce k opuštění jednací síně s jejich věcmi. V této souvislosti cituje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1659/2012. Jelikož od zmíněné třetí osoby přítomné při poradě senátu mohl soud získat informace o věci opatřené neprocesním způsobem, je tím dána podjatost členů senátu podle §30 odst. 1 tr. ř.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Obviněný současně učinil podnět odložení, případně přerušení výkonu trestu mu uloženého.
8. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle které námitka obviněným podřazená pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tomuto formálně vyhovuje. Vyloučení daného senátu odvolacího soudu podle §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání procesních úkonů v této věci však již konstatoval nelze. Právě citovaným ustanovením je uveden materiální předpoklad spočívající v „konfliktu zájmů“, tedy že konkrétní osoba má zájem, aby trestní řízení dopadlo určitým způsobem. Poměr vyloučené osoby musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo dojít k závěru o pochybnostech takové osoby přistupovat k věci objektivně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 196/2001, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tvo 157/2001). Dovolatel svoje podezření na možnost chybějícího objektivního přístupu členů senátu odvolacího soudu nepodložil žádnou určitější argumentací. Neuvádí, jak by osoba údajně přítomná při závěrečné poradě senátu mohla ovlivnit či jak ovlivnila rozhodnutí soudu. Nelze pouze obecně namítat podjatost ve věci rozhodujícího senátu, a to ani za hypotetického přijetí tvrzení obviněného o tom, že se u závěrečné porady vyskytovala osoba v rozporu s §127 odst. 1 tr. ř. Důležitým je totiž materiální dopad porušení tohoto ustanovení, přičemž dovolatel svoji námitku nepodložil z tohoto hlediska relevantním způsobem. Dovolatelovu argumentaci tak nelze spojovat s účelovým zaměřením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
9. Dovolatel dále namítá nepřiměřenou přísnost trestu, neboť má za to, že v jeho věci byly splněny podmínky pro posouzení jeho duševního stavu při spáchání činu jako zmenšené příčetnosti. Činí tak přesto, že v jeho věci byl aplikován §58 odst. 2 tr. zákoníku a trest mu byl vyměřen pod spodní hranicí dané trestní sazby. Samotnou přiměřenost uloženého trestu nelze v dovolacím řízení přezkoumávat a dovolatel se tak tímto způsobem nemůže domáhat dalšího zmírnění trestu aplikací výše zmíněného institutu. Skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se lze domáhat toliko přezkumu, zda byl uložen druh trestu, který zákon připouští a v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem pro daný trestný čin. Tyto námitky obviněného nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Možné by to bylo např. v případě chybné aplikace ustanovení o ukládání souhrnného, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu, nikoliv za tvrzené nesprávné vyhodnocení kritérií podle §39 až §42 tr. zákoníku.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjadřuje souhlas i pro případ jiných rozhodnutí, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Obviněný ve svém dovolání uplatnil argumentaci, která znemožňuje, aby o něm bylo rozhodnuto způsobem uvedeným v §265i odst. 1 tr. ř., tedy formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnuté a řízení mu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
13. Obviněný namítá, že v jeho věci rozhodl vyloučený orgán ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., konkrétně senát rozhodující v odvolacím řízení, který měl podle obviněného provést závěrečnou poradu přímo v jednací síni, v níž měla však zůstat ještě osoba odlišná od soudců a zapisovatelky, což je postup v rozporu s §127 odst. 1 tr. ř. Obecně lze konstatovat, že námitky směřující proti rozhodování vyloučeného orgánu, lze v rámci dovolacího řízení uplatňovat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který obviněný uplatnil. Tento dovolací důvod je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán za současného splnění podmínky, že tato okolnost nebyla dovolateli v původním řízení známa, či byla namítnuta již před rozhodnutím orgánu druhého stupně.
14. V prvé řadě je třeba připomenout, že v případě vyloučení soudce pro podjatost na základě §30 odst. 1 tr. ř. se jedná o výjimku z ústavní zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která v sobě zahrnuje nutnost projednání věci soudcem věcně a místně příslušného soudu, jemuž věc napadla v souladu s pravidly jeho rozvrhu práce. Při vyloučení zákonného soudce z rozhodování, tj. procesním postupu předvídaném a upraveném zákonem (normou nižší právní síly), jež takto představuje výjimku z ústavně zakotvené zásady, je třeba vždy pečlivě zkoumat splnění podmínek jeho uplatnění. Tento postup přichází v úvahu až při zjištění skutečně závažných důvodů narušujících možnost nestranného a nezávislého projednání a rozhodnutí věci takovým soudcem.
15. Podle judikatury ESLP i Ústavního soudu je nestrannost soudce posuzována v rámci tzv. subjektivního a objektivního testu. V prvním případě je zjišťováno, zda jsou u soudce skutečně přítomny nějaké předsudky či zaujatost ve vztahu k danému případu. Jedná se tedy o zkoumání jeho vnitřního psychického stavu k projednávané věci (účastníkům, předmětu řízení atd.), přičemž absence tohoto subjektivního zaujetí se presumuje do chvíle prokázání opaku. Samozřejmě i splnění tohoto testu je posuzováno na základě objektivních skutečností, kdy je třeba nalézt okolnost, ze které vyplývá informace o osobním přesvědčení soudce zatíženém předsudkem či zaujatostí. Může se jednat např. o chování soudce při řízení, jeho vyjadřování a podobně, i to však musí dosáhnout určité kvalifikované úrovně, která činí jeho předpojatost ve věci zcela jasnou.
16. Objektivním testem je zjišťováno, zda v daném případě existují skutečnosti, které by mohly vzbudit podezření o podjatosti soudce, tedy jestli vzhledem k objektivní úvaze vztahující se k těmto skutečnostem je na místě se domnívat, že by soudce mohl být podjatý (přesto, že skutečně nemusí být). Jinými slovy vyjádřeno, mohou existovat okolnosti, byť na bezprostředním psychickém stavu soudce nezávislé, kvůli kterým tento nemůže poskytnout dostatečné záruky svojí nestrannosti. Jedná se tedy o přísnější ze dvou testů, neboť i přes nezjištění soudcova jednoznačného zaujatého psychického stavu, je možné jej kvůli určitým objektivním okolnostem (a pochybnostem z nich pramenících) vyloučit z úkonů trestního řízení.
17. První otázkou, na kterou dovolací soud odpověděl kladně, bylo posouzení toho, zda obviněný splnil zákonné předpoklady pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu, tak jak jsou definovány v ustanovení tento dovolací důvod upravující. Vzhledem k tomu, co je namítáno, je třeba dovodit, že před tím, než opustil jednací síň, nevěděl o skutečnosti, která má zakládat důvod podjatosti senátu odvolacího soudu, neboť tu podle něj založilo právě setrvání další osoby v místnosti, kde podle jeho tvrzení proběhla závěrečná porada senátu. Tuto skutečnost pak dovolatel prostřednictvím svého obhájce uplatnil ihned, jakmile k tomu dostal příležitost, tj. hned po vyhlášení a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Při splnění podmínky vymezené zněním §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany dovolatele pak bylo na posouzení dovolacího soudu, zda je či není vznesená námitka opodstatněná a způsobila odůvodnit kasaci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.
18. V návaznosti na obecné vymezení kritérií, podle nichž se posuzuje, zda lze dovodit, že je soudce či senát, který vydal příslušné rozhodnutí, podjatý a tím vyloučený z rozhodování, je možno věci posuzované uvést následující skutečnosti.
19. V předmětné věci sice nelze hovořit o situaci, v níž by byla naplněna kritéria podjatosti orgánu vydavšího napadené rozhodnutí podle subjektivního testu, nicméně to stejné již nelze říct o kritériích testu objektivního. Hodnocení podjatosti skrze dva zmíněné testy je třeba provádět komplexně v souvislosti s okolnostmi konkrétní věci.
20. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 31. 5. 2022 (č. l. 2537 pv.) vyplývá, že před odvolacím soudem byla obhajobou právě řešená námitka o přítomnosti další osoby vznesena, na což předseda senátu odpověděl způsobem (str. 8 protokolu o veřejném zasedání: „ Na to předseda senátu uvedl, že zdejší soud disponuje a využívá k závěrečné poradě senátu poradní místnost, tudíž že osoba byla přítomna v jednací síni, ještě nic neznamená .“), který nevyvrací tvrzení dovolatele, resp. skutečnost jím uplatňovanou jako důvod pro vyloučení senátu s rozhodování, tj. o přítomnosti další (páté) osoby při závěrečné poradě senátu.
21. Nejdříve je vhodné uvést, že z odkazovaného protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že předseda senátu svým vyjádřením v podstatě potvrdil, že osoba v jednací síni zůstala v době závěrečné porady senátu. Problematickou otázkou pak zůstávalo (a nadále zůstává – viz výsledek šetření podle §265o odst. 2 tr. ř.), zda senát skutečně využil poradní místnost či nikoliv. Tuto skutečnost se nepodařilo prokázat (či vyvrátit) ani dovolacím soudem vyžádaným vyjádřením předsedy vrchního soudu, z něhož vyplynulo, že dovolacím soudem požadovaný (v době jednání pořizovaný) obrazový záznam o průběhu veřejného zasedání, z něhož by případně bylo možno daný poznatek učinit, již nelze poskytnout, neboť v době projednávání předmětného dovolání již neexistuje (doba archivace záznamového zařízení je maximálně 25 dní).
22. Za daného stavu je třeba situaci vyhodnotit ve prospěch dovolatele, neboť proti alternativě, která by se nabízela z vyjádření předsedy senátu, tj. že vzhledem k tomu, že je poradní místnost využívána, uskutečnila se v ní i porada senátu v předmětné věci, stojí logický argument dovolatele (III.B/8. dovolání). Ten za daného stavu důvodně poukázal na to, že pokud by senát skutečně použil k poradě zvláštní místnost, bylo by poněkud nesmyslné, že považoval za nutné vyzvat státního zástupce, obhájce i obviněného, aby opustili jednací síň a vzali si s sebou své věci krom spisového materiálu a talárů, pokud v nich nic nemají (viz zvukový záznam č. l. 2539). Vzhledem k absenci dalších podkladů pro řešení otázky, zda daná pátá osoba byla přítomna závěrečné poradě senátu, musí Nejvyšší soud připomenout následující.
23. Průběh trestního řízení je velmi přísně upravován příslušnými právními předpisy a má své ústavní dimenze vyjádřené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod garantováním práva na spravedlivý proces. Proto situace, která v předmětné věci nastala, vzbuzuje pochybnosti a vůči veřejnosti či stranám řízení se může jevit tak, že k překročení ústavních hranic spravedlivého procesu nezákonným ovlivněním rozhodujícího senátu dojít mohlo. Jedním z úkolů soudu je také to, aby postupoval v souladu s pravidly trestního procesu (mj. tedy i §127 odst. 1 tr. ř.), která vymezují takové hranice a postupy, jež podtrhují objektivitu a nestrannost jeho rozhodování.
24. Jednoznačný imperativ plynoucí z citovaného ustanovení trestního řádu stran striktně vymezené přítomnosti osob při poradě o hlasování (vylučující přítomnost jakýchkoli dalších osob, tedy např. i takových osob, které mohou na daném soudě působit a případě se i nějakým způsobem mohou podílet na přípravě jednání či mohou být jinak nápomocni soudci při jeho práci spojené s rozhodováním konkrétní věci – např. asistent soudce) nachází svého vyjádření v ustanovení §15 Vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, jež se vztahuje (§116f) i na řízení před vrchními soudy.
25. Podle jeho znění:
Před vyhlášením rozhodnutí se senát odebere do poradní síně. Není-li k dispozici poradní síň, vyzve předseda senátu přítomné, aby jednací síň se všemi svými věcmi opustili (odst. 1).
Před návratem soudu z poradní síně zařídí zapisovatel, aby účastníci jednání zaujali opět svá místa v jednací síni. Konala-li se porada přímo v jednací síni, vyzve zapisovatel po skončení porady účastníky k návratu do jednací síně, případně se k výzvě využije vhodné technické zařízení (odst . 2).
26. Výzva předsedy senátu učiněná vůči účastníkům řízení ve věci posuzované, jak je podchycena v protokolu o veřejném zasedání, resp. ji zachycuje pořizovaný zvukový záznamu, odráží postup předsedy senátu, který je upraven citovanou obecně závaznou právní normou pro alternativu, že porada senátu probíhá v jednací síni. I proto Nejvyšší soud vyšel při hodnocení dovolací námitky obviněného z alternativy pro něj příznivější.
27. Jak již bylo zmíněno, vyjádření předsedy senátu odvolacího soudu v průběhu veřejného zasedání ve své podstatě potvrdilo přítomnost další osoby v jednací síni v době konání závěrečné porady senátu, čímž zavdalo i pochybnosti stran účelu, pro který v jednací síni zůstala (i přes neveřejnou povahu porady senátu) osoba z řad veřejnosti – ať jí byl kdokoli. Nejvyšší soud nepovažoval za nezbytné provádět šetření stran identity této osoby, neboť pro jeho rozhodnutí je toto irelevantní. Sdílí totiž názor, že z hlediska objektivních kritérií posuzování otázky podjatosti je toto nepodstatné. V uvedeném směru totiž souhlasí s dovolatelem, že je vně jeho možností (právě v důsledku toho, že nemůže být on sám ani jeho obhájce přítomen poradě senátu) konkrétně poukazovat na to, v jakém směru (a zda vůbec) došlo v důsledku přítomnosti další osoby, jež je zákonem jednoznačně zapovězena, k ovlivnění rozhodnutí soudu. Z hlediska objektivního kritéria již samotná účast další osoby vyvolává pochybnost o nepodjatosti senátu, který takovou přítomnost další osoby při své poradě umožní.
28. V dané souvislosti je třeba zdůraznit legitimní, z Ústavy České republiky odvoditelný požadavek (čl. 81 a čl. 82 odst. 1), aby důvěra občanů v nezávislé soudy a v nezávislé a nestranné soudce byla upevňována, a nikoli naopak (viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2006 sp. zn. I. ÚS 569/2005, uveřejněn pod č. 100 ve sv. 41 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
29. Z uvedeného plyne, že ačkoliv Nejvyšší soud nemůže dovodit, že k nepřípustnému ovlivňování odvolacího soudu v jeho rozhodování došlo, nelze zároveň ignorovat v tomto směru vyvstalé objektivní pochybnosti. Právě na takové pochybnosti přitom reaguje výše popsaný objektivní test, kvůli jehož nesplnění (resp. kvůli naplnění kritérií podjatosti z něj vyplývajících) je třeba dovodit dovolatelem namítanou podjatost odvolacího senátu ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. a tím naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
K ostatním vzneseným dovolacím důvodům
30. S ohledem na výše dovozený závěr a s ním spojený způsob rozhodnutí o dovolání obviněného (viz níže) by bylo předčasným detailně se vyjadřovat k ostatním námitkám dovolatele. Dovolací soud se proto omezuje na spíše obecné sdělení k problematice, která bude předmětem dalšího posuzování ze strany odvolacího soudu, resp. též na zhodnocení těchto námitek z pohledu uplatněných dovolacích důvodů.
31. Pokud jde o námitky dovolatele stran závěrů o jeho údajně zmenšené příčetnosti uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak tyto staví primárně na procesní otázce hodnocení důkazů a činí je tak nepodřaditelnými pod citovaný důvod dovolání. Konkrétně jde o jeho nesouhlas s tím, že soudy při posuzování této otázky vycházely z psychiatrického znaleckého posudku na duševní stav obviněného zpracovaného MUDr. Nedomou, který konstatoval, že ovládací i rozpoznávací schopnosti byly u dovolatele v době činu plně zachovány (bod 4. rozsudku nalézacího soudu). Odvolacímu soudu pak vytýká, že nezohlednil obhajobou v odvolacím řízení předložený posudek zpracovaný MUDr. Žukovem a PhDr. Fischerem, v němž bylo uvedeno, že dovolatelova schopnost ovládací byla snížena měrou podstatnou.
32. Nejvyšší soud musí konstatovat, že uvedené výhrady by nebylo možné podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., skrze nějž lze teoreticky napadat průběh dokazování, resp. kvalitu hodnocení důkazů soudy, avšak to jen z hledisek vymezených odkazovaným ustanovením, tj. ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, které jsou rozhodná pro naplnění znaků trestného činu . Nepřípadnost vztažení vznesených výhrad pod tento dovolací důvod je to, že i případná soudem uznaná zmenšená příčetnost obviněného při spáchání činu, tedy skutková zjištění, z nichž by takový závěr vycházel, nejsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Zmenšená příčetnost vliv na právní kvalifikaci činu, resp. vinu pachatele nemá, neboť její význam se projevuje zásadně jen v rovině právních následků zjištěné trestní odpovědnosti. Dovolatel navíc prohlásil svoji vinu ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř., resp. přesněji vyjádřeno prohlásil, že je vinný spácháním skutků uvedených v obžalobě, i že souhlasí s jejich právní kvalifikací obsaženou v obžalobě, ohledně nichž se pak neprovádí dokazování (§206c odst. 6 tr. ř.). Tudíž i tímto pohledem je nutné dospět k závěru, že hodnocení znaleckých posudků ze strany soudů nemohlo mít vliv na právní kvalifikaci činu dovolatele. To znamená, že výše zmíněnými námitkami nemůže být naplněna ani jedna z alternativ důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se všechny tři vztahují právě ke skutkovým zjištěním, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
33. Vzhledem k uvedenému a tomu, že po vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí z důvodu tohoto kasačního rozhodnutí bude opětovné hodnocení znaleckých osudků náležet odvolacímu soudu, uvede Nejvyšší soud pouze – jak již zmínil – toliko obecně se uplatňující skutečnosti.
34. Ve vztahu ke znaleckým posudkům a nakládání soudy s nimi lze zmínit, že i z judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 77/01 či sp. zn. III. ÚS 299/06) vyplývá, že znalecký posudek je značně důležitým druhem důkazního prostředku a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ani na okamžik ze zřetele, že ze stěžejních zásad dokazování v trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů včetně znaleckého posudku. Tento je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz, ani on nepožívá žádné větší důkazní síly, a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti. Z uvedeného tak neplyne pouze nutnost zabývat se správnosti posudku z formálně-právních hledisek či vhodnosti aplikovaných odborných metod, věrohodnosti jeho teoretických východisek atd., nýbrž i nezbytnost jeho zařazení do kontextu ve věci panující důkazní situace. To zejména, když se více znaleckých posudků dostane do konfliktu. Nelze tedy kupříkladu vznášet výhrady proti tomu, že soud založil svoji argumentaci nejen na samotných obsazích znaleckých posudků, ale i na zohlednění dalších ve věci zjištěných skutečností poskytujících kontext pro hodnocení znaleckých posudků.
35. Soudu není zapovězena preference závěrů jednoho z posudků na podkladě jejich shora popsaného způsobu hodnocení, pokud je tato důkladně podpořena důkazně podloženou argumentací vtělenou do odůvodnění jeho rozhodnutí (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. III. ÚS 1091/22). Záleží pak především na hloubce a důslednosti úvah soudu vztahujících se ke konfrontaci údajů z posudků vyplývajících a k vazbám na další provedené dokazování (resp. v tomto případě zejména na skutkovou situaci aprobovanou prohlášením viny dovolatele).
36. Je na místě dodat, že dovolací řízení a jeho mimořádný charakter neslouží k tomu, aby Nejvyšší soud sám dopodrobna hodnotil znalecké posudky a porovnával dílčí, případně i marginální úvahy obsažené ve dvou (či více) proti sobě stojících znaleckých posudcích. Zvláště pak v situaci, kdy se hodnocením znaleckého posudku, na němž byla založena ve věci relevantní zjištění, zabýval již nalézací soud, jehož povinností a v jistém smyslu i výsadou je právě zevrubné hodnocení důkazů především v návaznosti na zásady bezprostřednosti, ústnosti a volného hodnocení důkazů, případně soud druhého stupně, který porovnával vzájemně si konkurující znalecké posudky. Dovolací soud je pak povolán k posouzení validity myšlenkových pochodů soudů nižších stupňů, jež jsou obsaženy v odůvodněních jejich rozhodnutí, a to v jejich celkovém vyznění, nikoliv k novému provedení hodnocení důkazů.
37. Jak již bylo uvedeno, námitka chybné hmotněprávní (ne)aplikace §27 tr. zákoníku stojí v první řadě na výše vypořádaných výhradách procesního charakteru. K tomu Nejvyšší soud dodává, že na tuto zdánlivě hmotněprávní námitku dovolatel navazuje ještě terciární námitku nesprávné aplikace §40 odst. 1 tr. zákoníku. Tedy, že při stanovení druhu a výměry trestu nebyla zohledněna zmenšená příčetnost obviněného a jemu uložený trest je tedy nepřiměřeně přísný. Vzhledem k tomu, že i tento nesouhlas obviněného je „de facto“ navázán na již řešené procesní námitky týkající se znaleckého dokazování, není na místě se jím hlouběji zabývat. Dovolací soud pouze stručně podotkne, že takovou námitku nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ačkoliv se o to obviněný snaží. Tento důvod dovolání je určen jen pro situace, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu za daný trestný čin. Nepřiměřená přísnost uloženého trestu pod tyto situace nespadá.
V.
Způsob rozhodnutí
38. Z důvodů výše vyložených v bodech 12. až 28. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí zatěžuje vada naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodl proto tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 2 To 21/2022-2540, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V zájmu vyloučení jakýchkoli pochybností o nestrannosti soudního přezkumu prvostupňového odsuzujícího rozhodnutí v odvolacím řízení a závěru o podjatosti senátu odvolacího soudu, který ve věci vydal dovoláním napadený rozsudek, pak jmenovanému soudu podle §265 l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby ji projednal v jiném složení senátu.
39. Úkolem odvolacího soudu tak bude, aby v jiném složení senátu, v němž nebudou zasedat soudci JUDr. Vladimír Štefan, Mgr. Magda Mihulová a Mgr. Petr Andres znovu rozhodl o odvoláních obviněného a státního zástupce podaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 61 T 13/2021-2489.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání .
41. Pokud jde o podnět dovolatele, aby předseda senátu odložil či přerušil výkon rozhodnutí, nebylo o něm rozhodováno samostatným rozhodnutím. Vydání takového rozhodnutí předsedou senátu postupem podle §265o odst. 1 tr. ř. podle něhož [p]řed rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání , není obligatorní a závisí na předběžné posouzení věci předsedou senátu. O zjevné důvodnosti podaného dovolání nebylo možno předem uvažovat, neboť bylo zapotřebí dílčího došetření postupem podle §265o odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k nařízení věci k projednání senátem pak nebylo předsedou senátu již rozhodováno, neboť uvedená otázka (omezení osobní svobody obviněného) byla ponechána na rozhodnutí senátu a byla vyřešena v souvislosti s aplikací §265l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu