ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.28.2022.1
sp. zn. 7 Td 28/2022-698
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 v trestní věci obviněné S. B. , nar. XY v XY, občanky Slovenské republiky, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 12/2019, o návrhu obviněné na odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu pod sp. zn. 4 To 30/2021 a její přikázání jinému soudu takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podala dne 22. 1. 2019 u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně obžalobu na obviněného M. Z., dalších pět fyzických osob a dvě obchodní společnosti, mj. na obviněnou S. B. [pod body 1a), 1b), 1c) 1d) obžaloby] pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dále pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku.
2. Věc byla původně u krajského soudu proti všem obviněným včetně S. B. vedena pod sp. zn. 68 T 1/2019. Usnesením krajského soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 68 T 1/2019, bylo ale rozhodnuto, že se podle §23 odst. 1 tr. ř. trestní věc obviněné S. B. vylučuje ze společného řízení (nadále je vedeno pod sp. zn. 68 T 12/2019).
3. K průběhu řízení je namístě zmínit následující momenty. Obviněná nejprve Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a následně i Nejvyššímu soudu zaslala mj. návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Městskému soudu v Praze (tzv. delegace podle §25 tr. ř.). Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 7 Td 50/2019, tak, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze a podle §25 tr. ř. se věc odnímá Městskému soudu v Praze a přikazuje Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně.
4. Dne 10. 2. 2020 byla trestní věc obviněné (68 T 12/2019) opětovně předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím – v pořadí druhém – návrhu na odnětí a přikázání věci (znovu žádala o odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Městskému soudu v Praze). O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 7 Td 12/2020, tak, že se věc podle §25 tr. ř. Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně neodnímá.
5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 68 T 12/2019, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné S. B. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-601, jako nedůvodné zamítl.
6. Obviněná následně zaslala Nejvyššímu soudu dva přípisy (oba datované 14. 2. 2022). V prvním z nich bylo uvedeno, že jeho obsahem je návrh na odnětí a přikázání trestní věci z Vrchního soudu v Olomouci na Vrchní soud v Praze a dále námitka podjatosti vůči soudcům Vrchního soudu v Olomouci. Druhý přípis měl podle nadpisu obsahovat jednak odůvodnění stížnosti vůči usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-599, které rovněž k přípisu přiložila, stížnost na „konanie VS Olomouc pri zaprení postupu podľa §25 trestného poriadku č. 141/1991 Zb. z.“ a podnět na podání dovolání.
7. V těchto přípisech se obviněná obšírně vyjádřila k průběhu trestního řízení u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně i u Vrchního soudu v Olomouci a navrhla odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze. V tomto návrhu uvedla námitky jak proti osobě soudkyně Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně JUDr. Ivetě Šperlichové (měla obviněnou podezřívat, že fabuluje ohledně svého zdravotního stavu), tak proti jejímu postupu při nařízení hlavního líčení, nesouhlasila s místní příslušností Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, jakožto soudu prvního stupně, s tím, že veškeré procesní úkony tam vykonané jsou neplatné, což má být rovněž důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Vrchní soud v Olomouci tento nesprávný postup ignoroval, což je důvodem pro odnětí věci tomuto soudu, jelikož obviněná nemá z jeho strany záruku objektivního přístupu. Vznesla podle §30 tr. ř. námitku podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, a to jmenovitě vůči předsedkyni senátu JUDr. Martině Kouřilové, Ph.D., a soudci Mgr. Aleši Rýznarovi, který měl podle obviněné rovněž zpochybňovat její zdravotní stav a telefonicky jí sdělit, že jí podané odvolání je nadbytečné. Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu jeho postup akceptovala, je rovněž podjatá.
8. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
9. Odnětí a přikázání věci je upraveno v §25 tr. ř. tak, že věc může být z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou závažné a výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí a přikázání věci přitom může dojít v kterémkoliv stadiu trestního řízení.
10. Nejblíže společně nadřízeným soudem Vrchního soudu v Olomouci a Vrchního soudu v Praze je Nejvyšší soud, který je tak soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na delegaci.
11. Jak bylo již výše uvedeno, v trestní věci obviněné vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 12/2019, byl jmenovaným soudem dne 1. 3. 2021 vyhlášen rozsudek. Následně bylo Vrchním soudem v Olomouci, jemuž měla být věc podle návrhu odňata, usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-601, rozhodnuto o odvolání obviněné. Tímto rozhodnutím bylo řízení pravomocně skončeno. Nejvyšší soud přitom již v minulosti opakovaně konstatoval (např. v usnesení ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014, nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu bylo již řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, skončeno, nelze návrhu na delegaci vyhovět, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
12. Za této procesní situace není možné návrh obviněné na odnětí věci Vrchnímu soudu v Olomouci akceptovat, a Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
13. Pouze nad rámec popsaného závěru lze ve stručnosti uvést, že důvody, které obviněná uvedla ve svém návrhu ze dne 14. 2. 2022, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění návrhu na delegaci. Obviněná S. B. opírala tento svůj návrh fakticky pouze o námitky podjatosti předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně JUDr. Ivety Šperlichové a předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., a soudce Aleše Rýznara. Na zmíněné námitky přitom již fakticky bylo v průběhu trestního řízení reagováno (ve vztahu k námitkám ohledně předsedkyně senátu 68 T Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ještě před vyhlášením rozsudku tohoto soudu). Stalo se tak usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 8. 2019, č. j. 68 T 1/2019-12 957 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2019, č. j. 5 To 75/2019-13 230), a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 30/2021-599 (ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 11 Tvo 2/2022), jimiž bylo vysloveno, že žádný z členů senátu 68 T Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ani senátu 4 To Vrchního soudu v Olomouci není z rozhodování v dané věci vyloučen. V tomto ohledu lze přiměřeně odkázat na argumentaci Nejvyššího soudu uvedenou v usnesení ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 7 Td 12/2020, že dosavadní procesní postup obviněné (opakované námitky podjatosti prakticky proti všem jím známým členům senátu soudů obou stupňů i opakované návrhy na delegaci) svědčí spíše o její snaze zabránit skrze obstrukční jednání projednání věci před soudem, než o zájmu na řádném a spravedlivém projednání obžaloby krajským soudem, resp. jejího odvolání soudem odvolacím. Nejvyšší soud na výše uvedená rozhodnutí soudů plně odkazuje a dodává, že pokud předložené argumenty nebyly důvodem pro pochybnost stran spravedlivého rozhodování Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně či Vrchního soudu v Olomouci, nebyly by ani důležitým důvodem pro odnětí věci předmětnému soudu a jejímu přikázání soudu jinému.
14. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tj. že se věc Vrchnímu soudu v Olomouci neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu