ECLI:CZ:NS:2022:7.TD.55.2022.1
sp. zn. 7 Td 55/2022-1096
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 8. 2022 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 2/2007, o návrhu obviněného na určení věcné a místní příslušnosti takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 1. 2. 2007 ke Krajskému soudu v Brně obžalobu na obviněného M. S., a to v bodě I. pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona a v bodě II. trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, kterých se měl ve stručnosti dopustit tím, že:
I. v úmyslu pod nepravdivou legendou postoupení pohledávky vylákat finanční prostředky a s vědomím prohlášení konkurzu na spol. E., dne 31. 12. 2001 v Brně jako postupitel uzavřel se spol. V., S.-O., IČ: XY, se sídlem Brno, XY, jako postupníkem, zastoupenou jednatelem P. V., smlouvu č. SPP-15548279-001-01 o postoupení pohledávky, přičemž předmětem smlouvy bylo úplatné postoupení pohledávky z vlastní směnky na směnečnou sumu 6 500 000 Kč výstavce spol. E., avalovanou spol. E. t., a D. K., za sjednanou úplatu ve výši 6 000 000 Kč, následně dne 5. 2. 2002 v Brně, v kanceláři spol. V., S.-O., od P. V. převzal v hotovosti oproti výdajovému pokladnímu dokladu úplatu dle smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 6 000 000 Kč, přičemž P. V. předal toliko kopii směnky, a zamlčel mu skutečnost, že Městským soudem v Praze pod sp. zn. 90 K 77/2000 byl dne 29. 11. 2001 prohlášen konkurz na majetek spol. E., obviněným přihlášená pohledávka dle přihlášky ze dne 20. 12. 2001 byla následně správcem konkurzní podstaty při přezkumném jednání popřena, a při odstoupení spol. V., S.-O., od smlouvy o postoupení pohledávky dne 14. 10. 2002, popřel převzetí částky 6 000 000 Kč, čímž poškozené společnosti způsobil škodu ve výši nejméně 6 000 000 Kč.
II. v úmyslu vylákat finanční prostředky pod nepravdivou legendou postoupení pohledávky za spol. M., p. a p. s., dne 26. 5. 2004 v Praze jako postupitel uzavřel se spol. D. C., IČ: XY, se sídlem Praha, XY, jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení pohledávky za spol. M., p. a p. v., z titulu tvrzené neuhrazené úplaty ve výši celkem 11 300 000 Kč dle smlouvy č. SPP-00547514-003-02 a č. SPP-00547514-007-02 ze dne 20. 11. 2002 za sjednanou úplatu ve výši 3 000 000 Kč, a to přesto, že částku 11 000 000 Kč převzal od jednatelky spol. M., p. a p. s., v hotovosti dne 2. 5. 2003, přičemž podepsal výdajový pokladní doklad č. 0009/00473 na částku 11 300 000 Kč, následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky vylákal od spol. D. C., dne 27. 5. 2004 částku 750 000 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 750 000 Kč, dne 24. 8. 2004 částku 750 000 Kč a dále částku 356 200 Kč připsanou na účet rozhodčího soudu na náklady řízení, čímž poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 2 606 200 Kč.
2. Ve věci bylo od 25. 6. 2007 vedeno řízení proti uprchlému obviněnému M. S., v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2007, č. j. 39 T 2/2007-507 a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2007, č. j. 6 To 82/2007-536. Tato rozhodnutí pak byla podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2022 č. j. 39 T 2/2007-936 a dne 27. 4. 2022 bylo konáno hlavní líčení, v němž byla státním zástupcem opět přednesena obžaloba v nezměněném znění. Trestní řízení nyní probíhá před Krajským soudem v Brně jako soudem prvního stupně.
3. Obviněný prostřednictvím svého obhájce vznesl jednak námitku věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Brně a jednak i jeho místní nepříslušnosti. Obviněný shledával věcnou nepříslušnost Krajského soudu v Brně v tom, že nebyla zohledněna změna právní úpravy související s výší způsobené škody. Jelikož nezpůsobil škodu vyšší než 10 000 000 Kč, jeho jednání nemůže být posuzováno jako zločin podvodu podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, tudíž je k projednání věci příslušný v prvním stupni nikoliv krajský, ale okresní soud podle §16 tr. ř.
4. Námitkou místní nepříslušnosti pak navazoval na námitku věcné nepříslušnosti. V této zdůrazňuje, že jednání popsané pod bodem II. obžaloby mělo být spácháno v Praze, jelikož zde došlo k podepsání smlouvy o postoupení pohledávky. Navíc poškozená společnost D. C., má sídlo na Praze 1, a proto navrhl, aby byla určena příslušnost k projednání věci Obvodního soudu pro Prahu 1.
5. Nejvyšší soud jako soud příslušný ve smyslu §24 odst. 1 tr. ř. k rozhodnutí o příslušnosti mezi Krajským soudem v Brně a Obvodním soudem pro Prahu 1 posoudil na podkladě spisového materiálu otázku věcné a následně i místní příslušnosti a dospěl k závěru, že k projednání věci je příslušný Krajský soud v Brně.
6. Věcná příslušnost soudu k projednání věcí je upravena v §16 a 17 tr. ř. Věcná příslušnost Krajského soudu v Brně byla v projednávané věci určena s ohledem na ustanovení §17 odst. 1 tr. ř., ze kterého vyplývá, že krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest, a dále s ohledem na ustanovení §21 odst. 1 tr. ř., podle kterého společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů.
7. Podle trestního zákona platného v době, kdy se obviněný skutku dopustil, hrozil obviněnému za nejpřísnější trestný čin, a to podvod podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, trest odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Správně tedy byla určena věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně. Na této skutečnosti pak nic nemohlo změnit, že s ohledem na rekodifikaci trestního zákona, která byla provedena zákonem č. 40/2009 Sb., trestním zákoníkem, je nutné posoudit podvodné jednání, při kterém vznikne škoda velkého rozsahu, podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jelikož za něj hrozí trest odnětí svobody v rozsahu 5 až 10 let. Pokud námitka obviněného směřovala především k novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 333/2020 Sb., kterou došlo s účinností od 1. 10. 2020 ke změně hranice výše škod stanovených v §138 odst. 1 tr. zákoníku, je namístě akceptovat, že škodou velkého rozsahu již není (tak jako dříve) škoda dosahující částky nejméně 5 mil. Kč, ale tato hranice byla zvýšena na částku nejméně 10 mil. Kč. Nelze mu však přisvědčit, pokud dospěl k závěru, že pokud škoda způsobená nepřísnějším trestným činem mu kladeným obžalobou za vinu činí toliko 6 000 000 Kč, nejedná se nyní o škodu velkého rozsahu, ale jen o značnou škodu, a proto jednání uvedené v obžalobě pod bodem I. je nutné posoudit jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, což již neodpovídá znění §17 odst. 1 tr. ř. a tudíž v prvním stupni má rozhodnout okresní soud. Obviněný totiž přehlédl, že (byť jeho úvahy v hmotněprávním smyslu může být namístě akceptovat) ve výše uvedené novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 333/2020 Sb. je přechodné ustanovení v čl. II, ze kterého vyplývá, že v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 10. 2020) se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije §138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že trestní řízení v projednávané věci bylo zahájeno již 24. 1. 2005 sepsáním záznamu o zahájení úkonu trestního řízení, pak se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije §138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (30. 9. 2020), podle kterého škoda ve výši 6 000 000 Kč byla škodou velkého rozsahu. Proto je i nadále podle §17 odst. 1 tr. ř. věcně příslušný k projednání věci krajský soud. Je tedy možné uzavřít, že námitka obviněného ve vztahu k věcné příslušnosti není opodstatněná.
8. Následně se Nejvyšší soud zabýval i námitkou místní příslušnosti. Podle §18 odst. 1 tr. ř. řízení koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle §22 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Za místo spáchání trestného činu je pak třeba obecně považovat místo, kde došlo ke skutkovým dějům naplňujícím jednotlivé znaky objektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu. Trestný čin podvodu je spáchán nejen v místě vlastního jednání pachatele, ale také na místě, kde osoba jednající v omylu učiní rozhodnou majetkovou dispozici, dále na místě, kde dojde ke vzniku škody, a rovněž na místě, kde dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby.
9. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je nutné dojít k závěru, že nejtěžší trestný čin je popsán ve skutku pod bodem I. [trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, resp. podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku]. Místo jednání uvedeného deliktu podvodu u skutku pod bodem I. obžaloby je Brno, neboť v Brně došlo jednak k obohacení obviněného, jednak i uvedení v omyl poškozeného (podepsání smlouvy o postoupení pohledávky a k převzetí hotovosti).
10. Obviněný svou námitkou místní nepříslušnosti pominul ustanovení §22 tr. ř. a dovodil místní příslušnost nikoliv k projednání nejtěžšího trestného činu uvedeného ve skutku pod bodem I. obžaloby, ale méně závažného trestného činu uvedeného pod bodem II. obžaloby. I v tomto případě je tedy námitka obviněného neopodstatněná.
11. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu tedy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci je věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.