ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1004.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1004/2022-962
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. K. , nar. XY v XY, okr. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 3 To 79/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 7/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2022, č. j. 3 To 79/2022-864, byl z podnětu odvolání obviněného J. K. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 2. 2022, č. j. 30 T 7/2018-803, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný J. K. byl uznán vinným dvojnásobným organizátorstvím přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. a), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a odsouzen za tuto trestnou činnost a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 2. 2021, č. j. 3 T 150/2020-57, podle §211 odst. 4, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na 30 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
2. Skutky, jimiž byl obviněný J. K. uznán vinným, spočívaly podle zjištění Krajského soudu v Brně a předtím i podle zjištění Okresního soudu Brno-venkov v podstatě v tom, že obviněný J. K. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch zosnoval a řídil spáchání trestných činů úvěrového podvodu, které v obchodním centru O. v XY, okres Brno-venkov, spáchali M. T. dne 3. 5. 2013 a J. N. dne 19. 6. 2013 uvedením nepravdivých údajů o zaměstnání a výši příjmů při uzavření úvěrových smluv s obchodní společností IKA, s. r. o., se sídlem v Třebíči, XY, která poskytla úvěr ve výši 270 000 Kč na základě smlouvy uzavřené s M. T. a úvěr ve výši 390 000 Kč na základě smlouvy uzavřené s J. N., přičemž žádný z nich nedostál závazku měsíčních splátek. Podle zjištění obou soudů obviněný J. K. zajistil obě uvedené osoby, které vstoupily do úvěrového vztahu, obstaral některé podklady nutné pro uzavření úvěrových smluv, zajistil komunikaci se zprostředkovatelem úvěrových smluv, zajistil osobní účast aktérů při sjednávání úvěrových smluv a následně převzal z poskytnutých úvěrů finanční prostředky ve výši 251 896 Kč a 390 000 Kč.
3. Krajský soud v Brně po zrušení rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ohledně obviněného J. K. rozhodl ve věci tohoto obviněného o vině a trestu meritorně shodně s tím, jak rozhodl soud prvního stupně. Důvodem zrušení rozsudku a nového rozhodnutí byla chybějící právní věta ve výroku o vině a nesprávná citace zákonného ustanovení ve výroku o uložení trestu odnětí svobody.
4. Obviněný J. K. podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl výrok o vině i výrok o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul obsáhle rozvedené námitky, jimiž prezentoval úvěry poskytnuté M. T. a J. N. jako záležitost, se kterou – pokud při ní došlo k uvedení nepravdivých údajů – neměl nic společného. Zároveň vyjádřil názor, že provedené důkazy žádnou jeho účast na úvěrových podvodech M. T. a J. N. neprokázaly. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení důkazu, jímž chtěl prokázat, že nepodepsal listinu označenou jako uznání závazku a dohoda o úhradě pohledávky ze dne 30. 1. 2014, kterou soudy pokládaly za důkaz jeho účasti na trestných činech. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmínil to, že obchodní společnost IKA, s. r. o., si neověřovala informace uvedené v dokumentech předložených pro účely posouzení, zda úvěr bude poskytnut, přičemž z toho vyvozoval, že šlo o neplatné smlouvy a že M. T. a J. N. nemohli spáchat trestný čin úvěrového podvodu. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnul také námitky proti výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který označil za nepřiměřený. Poukázal na to, že ve věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 150/2020 mu byl uložen peněžitý trest, který „splnil“, což z něho činí „osobu netrestanou“ ve smyslu §69 odst. 3 tr. zákoníku. Uvedl, že mu měl být uložen mírnější než nepodmíněný trest odnětí svobody a že mu tím měla být kompenzována nepřiměřená délka řízení. Obviněný J. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a jeho se týkající část rozsudku Okresního soudu Brno-venkov a zprostil ho obžaloby, případně aby zrušil oba rozsudky v rozsahu výroku o trestu a přikázal soudu prvního stupně věc v tomto rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření (které bylo zasláno obhájkyni k případné replice) konstatovala, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají obsahu provedených důkazů. Ztotožnila se s Krajským soudem v Brně i v tom směru, že další dokazování navrhované obviněným je nadbytečné. Zdůraznila, že trestnost posuzovaného jednání není závislá na platnosti právních úkonů, které byly v rámci tohoto jednání učiněny. Uvedla, že doba, po kterou trvalo trestní stíhání, v dané věci nemůže nijak ovlivnit výrok o uložení trestu. Poukázala na to, že námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu nejsou dovolacím důvodem. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. O tom, že se obvinění M. T. a J. N. dopustili jednání, jímž každý z nich naplnil znaky přečinu úvěrového podvodu, není pochyb. Ostatně oba byli tímto jednáním pravomocně uznáni vinnými ve věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 30 T 7/2018, a to obviněný M. T. rozsudkem ze dne 24. 2. 2022 a obviněný J. N. rozsudkem ze dne 30. 9. 2020.
9. V případě obviněného J. K. jsou rozhodnými skutkovými zjištěními ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjištění týkající se jeho účasti na jednání obviněných M. T. a J. N. Z celkového kontextu věci je zřejmé, že obviněný J. K. byl dovozcem a prodejcem ojetých automobilů z ciziny a že obvinění M. T. a J. N. měli zájem o koupi takových automobilů, avšak neměli dostatek peněz na jejich zaplacení. Za této situace jim obviněný J. K. nabídl možnost financování nákupu automobilů prostřednictvím úvěru. Z výpovědí obviněných M. T. a J. N. jasně vyplývá, že obviněný J. K. jim vyřízení úvěru prezentoval jako záležitost, kterou sám obstará, a vyžádal si od nich jen občanské a řidičské průkazy, resp. jejich kopie, jako doklady totožnosti. V případě obviněného J. N. bylo jeho tvrzení podpořeno výpovědí svědkyně R. P. Tato svědkyně věděla o jednání mezi obviněnými J. N. a J. K. ohledně prodeje automobilu obviněnému J. N. a potvrdila jejich domluvu, podle které obviněný J. K. „všechno zařídí“. Mezi podklady, které byly předloženy obchodní společnosti IKA, s. r. o., jako poskytovateli obou úvěrů, byly zahrnuty také fingované pracovní smlouvy obviněných M. T. a J. N. a fingovaná potvrzení o jejich příjmech. Tito obvinění vyloučili, že by si sami opatřili zmíněné fingované doklady, a to právě s odkazem na ujištění obviněného J. K., že sám obstará vyřízení úvěrů. Z toho logicky vyplývá, že to byl právě obviněný J. K., kdo fingované doklady obstaral a zahrnul mezi písemnosti předložené poskytovateli úvěru. Přitom z výpovědí obviněných M. T. a J. N. je jasně patrno, že obviněný J. K. od nich věděl, že nemají žádné zaměstnání ani příjem ze zaměstnání. Je tak zřejmé i to, že obviněný J. K. věděl o nepravdivosti údajů, které byly obsahem jím obstaraných fingovaných pracovních smluv a potvrzení o příjmech, a tím pádem i o tom, že obvinění M. T. a J. N. nebudou schopni splácet úvěry. Za tohoto stavu je vyloučeno dojít k závěru, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tato zjištění naopak z obsahu provedených důkazů očividně vyplývají. To, že by rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, obviněný J. K. nenamítal.
10. Nejedná se ani o to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný J. K. namítal, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení důkazů, kterými mělo být prokázáno, že dne 30. 1. 2014 byl mimo území České republiky a nemohl tudíž podepsat listinu označenou jako uznání závazku a dohoda o úhradě pohledávky. Na této listině, opatřené datem 30. 1. 2014, byli uvedeni obviněný J. K. jako dlužník a obchodní společnost IKA, s. r. o., jako věřitel. Šlo o úhradu pohledávky v celkové výši 4 299 072 Kč. Podle znění listiny byla uvedená částka souhrnem jistin, které obviněný převzal „k úvěrovým smlouvám na nákup motorových vozidel dle přiložené specifikace, které se neuskutečnily a které … nevrátil a použil pro svou potřebu“. Podle přílohy k uvedené listině šlo celkem o 14 případů úvěrových smluv, mezi nimiž byla také smlouva o úvěru pro obviněného J. N. ve výši 390 000 Kč. Obsah zmíněné listiny soudy považovaly za další důkaz toho, že vyřizování úvěrů včetně přijetí peněžních částek ve výši poskytnutých úvěrů bylo záležitostí obviněného J. K.. Pro tento skutkový závěr však měly soudy dostatečný důkazní podklad již ve výpovědích obviněného M. T., obviněného J. N. a svědkyně R. P. Otázka, zda obviněný J. K. zmíněnou listinu skutečně podepsal, se vztahuje k okolnosti, ke které mělo dojít dne 30. 1. 2014, tedy poté, co trestné činy obviněných M. T. a J. N. již byly dokonány, a také poté, co došlo k jednání, které bylo účastenstvím obviněného J. K. na těchto trestných činech. Navrhované dokazování směřovalo k prokázání okolnosti, která byla z hlediska znaků trestného činu, resp. účastenství na něm, bezvýznamná. Neprovedené navrhované důkazy se nevztahovaly k rozhodným skutkovým zjištěním, která byla určující pro naplnění znaků trestného činu, neměly povahu podstatných důkazů a jejich provádění bylo nadbytečné.
11. V části opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného J. K. zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěru uvede nepravdivé údaje. Čin se posoudí také podle §211 odst. 4 tr. zákoníku, jestliže pachatel způsobí činem větší škodu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč.
14. Trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již tím, že pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy u v e d e nepravdivé údaje. Zákonným znakem trestného činu není uzavření úvěrové smlouvy. Pokud je sjednávání úvěrové smlouvy završeno jejím uzavřením, pak má tato smlouva povahu okolnosti, která nastala po dokonání trestného činu a která je z hlediska zákonných znaků trestného činu bezvýznamná. Jsou proto bezpředmětné námitky obviněného J. K. uplatněné v tom smyslu, že úvěrové smlouvy sjednané mezi obchodní společností IKA, s. r. o., na straně jedné a obviněnými M. T. a J. N. na straně druhé byly neplatné. Platnost uzavřených úvěrových smluv nemá pro naplnění znaků trestného činu úvěrového podvodu žádný význam.
15. Neplatnost zmíněných úvěrových smluv obviněný J. K. spojoval s tím, že podle jeho námitek si obchodní společnost IKA, s. r. o., náležitě neprověřila způsobilost obviněných M. T. a J. N. splácet úvěr. Ani těmto námitkám nelze přisvědčit. Obchodní společnost IKA, s. r. o., vynaložila přiměřenou míru obezřetnosti, pokud požadovala, aby žadatelé o úvěr předložili potvrzení o zaměstnání a výši příjmů. Právě tyto prostředky dokládající způsobilost žadatelů splácet úvěr obviněný J. K. falšoval (nebo zfalšované opatřil) a zahrnul do nich nepravdivé údaje. Přitom šlo o listiny, které co do vzhledu, formy a obsahu byly srovnatelné s obvyklými pravými doklady, nebyly v tomto ohledu nijak nápadné a na první pohled nevzbuzovaly žádnou důvodnou pochybnost. Skutečnost, že šlo o fingované doklady, vyšla najevo teprve poté, co obvinění M. T. a J. N. neplnili své závazky a nespláceli sjednané a poskytnuté úvěry, což se stalo podnětem k zevrubnému přezkoumání okolností, za nichž byly úvěry sjednány. V žádném případě nelze dojít k závěru, že by obchodní společnost IKA, s. r. o., poskytla úvěry bez náležitého ověření způsobilosti obviněných M. T. a J. N. splácet úvěr a že by z tohoto důvodu mělo být jednání těchto obviněných a jednání obviněného J. K. beztrestné. Beztrestnost by ostatně nebyla dána ani v případě absence dostatečné obezřetnosti poškozené.
16. Námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., třebaže přiměřenost trestu je otázkou aplikace hmotného práva. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát a musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný J. K. neuplatnil a nepřicházelo to ani v úvahu, protože jak trest odnětí svobody, tak trest zákazu činnosti mu byly uloženy jako přípustné druhy trestu ve výměře spadající do rámce příslušné zákonné trestní sazby. Vztah mezi oběma uvedenými dovolacími důvody je takový, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu. Poměr obecného a zvláštního mezi oběma dovolacími důvody znamená, že samotný výrok o uložení trestu je možné pro porušení hmotného práva napadat zásadně jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu stanoveného ve vztahu k výroku o trestu.
17. Samotný výrok o uložení trestu lze napadat s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. např. tehdy, když je namítáno nesprávné uložení souhrnného trestu bez podmínek stanovených v §43 odst. 2 tr. zákoníku, resp. nesprávné neuložení souhrnného trestu, ačkoli pro to byly splněny podmínky stanovené v §43 odst. 2 tr. zákoníku. V takovém případě však nejde primárně o přiměřenost trestu, nýbrž o právní posouzení skutku z toho hlediska, zda byl či nebyl spáchán v souběhu s jiným skutkem, pro který byl pachatel mezitím již pravomocně odsouzen. Může také vyvstávat otázka, zda uložení souhrnného trestu nebylo vyloučeno podle §43 odst. 4 tr. zákoníku, v němž je stanoveno, že ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
18. V posuzované věci byl souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému J. K. uložen ve vztahu k pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. 3 T 150/2020. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s tím, že jedna denní sazba činí 300 Kč, tedy peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel ve výměře 30 měsíců. Obviněný v dovolání namítl, že „splnil“ peněžitý trest a že tato skutečnost z něho činí „osobu netrestanou“. Pokud tím obviněný případně mínil to, že vykonal peněžitý trest a že se na něho podle §69 odst. 3 tr. zákoníku hledí, jako by nebyl odsouzen, takže mu ve věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 30 T 7/2018 neměl být uložen souhrnný trest, pak je třeba konstatovat, že namítaný účinek výkonu peněžitého trestu (tzv. fikce neodsouzení) nemohl vzhledem k ustanovení §105 odst. 5, 6 tr. zákoníku nastat, dokud nebyl vykonán také trest zákazu činnosti. Evidentně se tedy nejedná o to, že by obviněnému byl uložen souhrnný trest v rozporu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku.
19. Namítaná délka řízení jako okolnost, která by měla mít vliv na uložení trestu ve smyslu jeho zmírnění, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Mohla by být akceptována v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který ale obviněný J. K. neuplatnil), jestliže by to, že na ni nebyl vzat zřetel, vedlo k uložení trestu tak extrémně vybočujícího z mezí zákonných kritérií, že by to zároveň bylo porušením ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku. V posuzované věci bylo trestní stíhání obviněného J. K. zahájeno podle §160 odst. 1 tr. ř. usneseními policejního orgánu ze dne 19. 4. 2017 (pokud jde o účastenství na trestném činu obviněného M. T.) a ze dne 12. 10. 2017 (pokud jde o účastenství na trestném činu obviněného J. N.). Obviněnému J. K. bylo doručeno první usnesení dne 5. 5. 2017 a druhé usnesení dne 16. 10. 2017. Jeho trestní stíhání pravomocně skončilo dne 11. 5. 2022, kdy byl vyhlášen napadený rozsudek Krajského soudu v Brně. Doba, po kterou bylo vedeno trestní stíhání, byla sice poněkud delší, ale nebyla nepřiměřená tak významně, aby to zakládalo důvod ke zmírnění uloženého trestu.
20. V části opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného J. K. zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Závěrem k podanému dovolání
21. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu