ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.1049.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1049/2022-1072
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 o dovolání obviněné P. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 12 To 6/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 11/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. Z. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2021, č. j. 63 T 11/2021-741, byla obviněná P. Z. uznána vinnou zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře šesti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené zdravotní pojišťovny na náhradu škody.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněná dopustila v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době okolo 15:00 hod. dne 11. 1. 2021, v dětském pokoji prvního patra rodinného domu č. p. XY, v ulici XY, XY, poté, co svého syna, nezletilého AAAAA (pseudonym), nakrmila dětským mlékem z dětské láhve, jej upustila ze svého náručí, poškozený se při dopadu udeřil hlavou o zem, poté jej prudce zvedla za jeho horní a dolní pravé končetiny, následně jej chytila oběma rukama pod jeho pažemi a srozuměna s tím, že mu může způsobit těžké zranění, po přesně nezjištěnou dobu a intenzitu s ním nejméně dvakrát zatřásla tak, že se mu nezajištěná hlava pohybovala zepředu dozadu (baby shaken syndrom), čímž mu způsobila krvácení do sítnice obou očí, krvácení mezi mozkové obaly (subdurální a subarachnoidální krevní výrony) nad oběma mozkovými polokoulemi, v okolí mozečkových polokoulí a v páteřním kanálu, zlomeninu dolní části pravé pažní kosti a pravé stehenní kosti v oblasti růstové štěrbiny (tzv. classic metaphyzeal lesion), ložiskové periostální (reaktivní) rekce v oblasti těla obou pažních a stehenních kostí, přičemž ze soudnělékařského hlediska je toto zranění těžkým ublížením na zdraví a potencionálně ohrožující život poškozeného, ohrožení života bylo zabráněno punkcí krevních výronů mezi mozkovými obaly ve Fakultní nemocnici v XY, kam byl převezen dne 12. 1. 2021 v odpoledních hodinách Zdravotnickou záchrannou službou Pardubického kraje z nemocnice ve XY.
3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 12 To 6/2022-902, byla odvolání podaná obviněnou a jejím druhem D. P. v její prospěch podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. První z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledala obviněná v nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Soudy obou stupňů založily svá rozhodná skutková zjištění výhradně na dvou důkazech, a to na výpovědi obviněné z přípravného řízení a na znaleckém posudku znalce MUDr. Miroslava Šafra z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, aniž by se náležitě vypořádaly s důkazy dalšími, fakticky vyvracejícími či zpochybňujícími pro soud rozhodné důkazy. Rovněž byly zamítnuty obhajobou navrhované další důkazy, které měly přispět k řádnému zjištění skutkového stavu.
6. Skutkový děj nemohl fakticky proběhnout tak, jak z něj vyšel soud a jak ho popsala obviněná ve své výpovědi v přípravném řízení a v rámci rekonstrukce. Výpověď obviněné byla sice učiněná v přípravném řízení za účasti jejího obhájce, avšak v rámci hlavního líčení tuto svoji výpověď zcela popřela a popsala skutkový děj zcela odlišně, přičemž tato změna výpovědi byla soudem hodnocena jako účelová. Obviněná vysvětlila, proč ve své původní výpovědi vypovídala jinak, než později u hlavního líčení. Konstatovala, že předmětného dne dala synovi na zadeček a posléze se bála, že touto činností mohla synovi zlomeniny způsobit a také, že to mohl synovi způsobit někdo jiný. Před výslechem jí mohl být naznačen průběh děje a ona se ho držela, aniž by domyslela důsledky své výpovědi, přičemž pro tuto možnost svědčí i závěry psychologického posudku, ve kterém je popsána jako osoba, která má tendence delegovat rozhodnutí a zodpovědnost na silnější jedince ve svém okolí. Tento závěr podporuje i to, že se s událostí nikomu nesvěřila, až posléze své matce a svému druhovi, ani jeden jí však nevěřil, přičemž právě tyto osoby, které ji znají nejlépe, současně popsaly starostlivost a péči obviněné o syna.
7. Samotný popis skutkového děje v rozsudku je pak v rozporu s tím, jaký byl následně zjištěn zdravotní stav poškozeného. Ke krmení dětským mlékem z láhve obviněná uvedla, že je zcela nelogické, aby ji stále držela, když zcela jistě čekala na „odříhnutí“ poškozeného po krmení. Pokud jí vypadl, musel by mít hematom na hlavě v místě kontaktu se zemí, došlo by jistě také k poškození či naprasknutí lebky a nějakému vnitřnímu krvácení. Pokud by měla obviněná poškozeného prudce zvednout za jeho horní a dolní končetiny, tak by musel mít v místě držení otlaky, popřípadě jiná zranění. Nic takového však nebylo na těle poškozeného zjištěno. Při zachování skutkového děje podle první výpovědi obviněné existují značné nesrovnalosti v tom, jaká zranění poškozený skutečně utrpěl a jaká by utrpět musel, přičemž soud se těmito rozpory náležitě nezabýval. Nezabýval se ani lékařskými zprávami o zdravotním stavu poškozeného z nemocnice ve XY, ze kterých i ve spojení s výpověďmi ošetřujících lékařů plyne, že poškozený neměl žádná viditelná zranění.
8. Nebyly rovněž provedeny důkazy navržené obhajobou s tím, že by nepřinesly nic nového. Avšak provedený soudnělékařský posudek vykazuje nedostatky, přičemž jeho revizí by mohlo dojít ke zjištění, co se skutečně poškozenému přihodilo. Současně i vyšetření obou rodičů ve vztahu ke genetickým problémům poškozeného by rozhodně nebylo nadbytečným. Znalec MUDr. Miroslav Šafr se nevyjádřil k řadě námitek ze strany obhajoby, zejména ke skutečnosti, zda by při pádu na zem neměl novorozenec viditelná zranění. Vedle toho byl nevhodně zvolen znalec, který je zaměstnán ve Fakultní nemocnici v XY, v níž byly zjištěny konečné diagnózy poškozeného, které se významně lišily od výsledků vyšetření poškozeného v nemocnici ve XY. Obviněná dále rozvedla, že závěry znaleckého posudku jsou nepřesvědčivé, neboť se znalec náležitě nezabýval zraněními poškozeného, jeho prohlídku provedl jen velmi letmo (v trvání 15 minut) a své závěry neporovnal se zprávami o hojení zranění a s dobou potřebného léčení. Konkrétně vytýkala, že stran krvácení mezi mozkové a mozečkové obaly znalec jasně neurčil, co bylo příčinou jejího vzniku. Podobně se vyjádřila ke vzniku krvácení do sítnice sklivce a obou očních koulí, když namítla, že neexistoval jednoznačný znalecký závěr, jak ke zranění došlo, pouze bylo konstatováno, že se jedná o typicky úrazový děj způsobený třesením. Současně je krajně nepřesvědčivé, při udávaném stáří zranění v rozpětí více hodin až tří dnů, proč tato zranění nebyla indikována v nemocnici ve XY. Obdobně stran vzniku zlomenin v oblasti růstových štěrbin dolních partií pravé pažní a stehenní kosti namítala, že při délce hojení dva až tři měsíce se znalec nezabýval tím, zda zlomeniny kostí nemohly vzniknout při porodu, neboť tomu časově odpovídaly.
9. Ani závěr, že v průběhu poskytování lékařské péče a převozu poškozeného nedošlo ke zranění, nebyl náležitě důkazně podložen. Není totiž pravdou, že by se veškerá péče o poškozeného děla za přítomnosti jeho rodičů, kteří byli přítomni většině úkonů, ale nikoli všem. Obviněná přímo netvrdila, že zranění byla způsobena ze strany zdravotnického personálu, ale že se soud spokojil s jejím faktickým doznáním ke skutku v přípravném řízení a popisem v posudku o možném mechanismu vzniku zranění, čímž rezignoval na zjištění faktického skutkového stavu. Není vyloučeno, že některá zranění utrpěl poškozený při vyšetřeních (některá osoba ho mohla např. nešetrně uchopit) nebo při převozu do nemocnice v XY, protože převážející sanitka musela prokazatelně během převozu zastavit. Nebyla náležitě věnována pozornost rozpornostem v čase zaznamenaném při průjezdech nehodou a zastavením vozidla v rámci poskytnutých dokumentů ze strany zdravotnické záchranné služby. Konstatoval-li soud, že převoz probíhal plynule, ze záznamů je zřejmé, že v době převozu sanitní vozidlo prokazatelně v době 16:51 hod. zastavilo.
10. Nebyla taktéž vyvrácena možnost, že by některá zranění utrpěl poškozený v rámci porodu, neboť z vyjádření znalce se lze časově do tohoto období dostat (minimálně se zraněními kostí). Nebylo vyloučeno genetické onemocnění poškozeného, neboť znalec přesně nepopsal, na základě jakých vyšetření dospěl k vyloučení této možnosti, pouze obecně odkázal na zdravotnickou dokumentaci. S ohledem na věk poškozeného poukázala na skutečnost, že se k této otázce měl vyjadřovat odborník zabývající se novorozenci a jejich genetickými poruchami. Nebyly také náležitě zhodnoceny výpovědi svědků z okruhu rodiny obviněné, jelikož jak její matka E. Z., tak její druh D. P. by museli zaznamenat, že se ke svému dítěti řádně nechovala a způsobila mu nějaké zranění. Naopak tito popsali, že se o svého syna starala.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v dovolání zřejmě nesprávně označeno opět jako písm. g)] spatřovala v právním posouzení skutku, jelikož bylo shledáno, že jednala v nepřímém úmyslu. Popis skutku, ve kterém je uvedeno, že byla srozuměna s tím, že může způsobit těžkou újmu na zdraví zatřesením s poškozeným, nekorespondoval s následně popsanými zraněními poškozeného, totiž i s těmi, která mohla vzniknout pádem poškozeného na zem, přičemž tento pád byl jinak soudem hodnocen jako zaviněný v nedbalosti. Veškerá nalezená zranění tak byla soudem subsumována pod jednání v nepřímém úmyslu, avšak takto vymezený nepřímý úmysl byl vztahován výlučně k třesení s poškozeným, a nikoli k jeho upuštění a zvednutí. Odvolací soud otázku úmyslného zavinění vztáhl na vědomost o možném poškození zdraví jak při třesení s poškozeným, tak při jeho razantní uchopení. O srozumění a vědomosti způsobení zranění prudkým zvednutím za končetiny nelze hovořit ani s ohledem na vlastní výrok rozsudku, který odvolací soud nikterak nekorigoval. I při převzetí argumentace soudu nikde (ani v rámci výpovědi obviněné v přípravném řízení) nelze seznat úmyslný charakter popisovaného jednání. Obviněná uvedla, že jí poškozený vypadl, když ho držela, následně s ním zatřásla, neboť po jeho zvednutí nejevil známky vědomí. Její jednání mělo být soudem právně posouzeno maximálně jako nedbalostní zavinění.
12. Závěrem proto navrhla, aby dovolací soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na shora uvedené rozhodnutí a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
13. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnila obviněná již v předchozím řízení včetně řádného opravného prostředku a soudy se jimi již zabývaly. Odmítla tvrzení obviněné, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, neboť její námitky kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s hodnocením důkazů soudy. Plně souhlasila s názorem odvolacího soudu, že obviněná těžkou újmu na zdraví způsobila poškozenému úmyslně přinejmenším v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž evidentně věděla, že hrubým zacházením v podobě razantního uchopení poškozeného a třesením s ním takové intenzity, že se mu nezajištěná hlava kymácela, mu může způsobit závažné zdravotní potíže v podobě těžké újmy na zdraví, s čímž byla srozuměna. Nepřisvědčila tomu, že by jednání mohlo být kvalifikováno jako čin spáchaný z nedbalosti a právní kvalifikace byla zcela přiměřená. Meritorní rozhodnutí ve věci tak nebylo zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
15. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Podstatou části námitek obviněné byl deklarovaný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů, přičemž takovou argumentaci je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nutno však konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpověď obviněné z přípravného řízení včetně rekonstrukce, jíž se účastnila, tyto důkazy jsou v souladu se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výslechu znalce MUDr. Miroslava Šafra. Současně nelze souhlasit s výtkou obviněné, že ostatní ve věci provedené důkazy zpochybňovaly zjištěný skutkový stav, jelikož výše uvedené důkazy jsou rovněž v souladu s výpověďmi svědků či listinnými důkazy. Lze zmínit svědky z okruhu zdravotnického personálu XY nemocnice i Fakultní nemocnice v XY, personál zdravotnické záchranné služby, jejichž výpovědi korespondují s listinnými důkazy („sestava poloh vozidla“, záznam o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje, lékařské zprávy) či znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie a výslech znalkyně Mgr. Lenky Čermákové. Zjištěný skutkový stav pak s uvedenými provedenými důkazy není v jakémkoli rozporu. Ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů shodně a spolehlivě prokazujících, že se dovolatelka shora popsaného jednání dopustila. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněné prezentované v hlavním líčení, která byla provedenými důkazy vyvrácena. Soudy vyhodnotily dramatickou a nelogickou změnu v její výpovědi z prvotní verze, že jí poškozený upadl a následně jej zvedla a zatřásla s ním, na verzi, že dala poškozenému na zadeček, jako zcela účelovou.
17. Poukázala-li dovolatelka na fakt, že výpovědi svědků z okruhu rodiny nebyly hodnoceny, nelze jí přisvědčit, neboť právě obviněná jakožto jediná osoba (nepočítaje poškozeného), která byla přítomna v daném místě a čase, se posléze s předchozí neobratnou manipulací se synem svěřila svému druhovi svědku D. P. či své matce svědkyni E. Z. Skutečnost, že jí nechtěli uvěřit nebo se subjektivně domnívali, že taková verze není možná, je pak irelevantní. Co se týče ostatních svědků z řad její rodiny, tito sice popsali vztah mezi matkou a jejím synem jako standardní, nicméně se nemohli kvalifikovaně vyjádřit k nyní posuzované věci, o které věděli pouze z doslechu.
18. V reakci na dovolací argumentaci obviněné pak lze poznamenat, že bylo prokázáno, že ke zraněním poškozeného nemohlo dojít při převozu poškozeného ze XY nemocnice do Fakultní nemocnice XY, nebyla způsobena ani zdravotnickým personálem, při porodu nebo vlivem genetického onemocnění poškozeného. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudů, že na vyšetření poškozeného se podílel kvalifikovaný zdravotnický personál, nedošlo k žádnému excesu při provádění lékařských úkonů (rodiče měli možnost se některých vyšetření účastnit), ani nedošlo k nehodě při transportu nezletilého (k zastavení vozidla došlo na několik vteřin, kdy vozidlo zdravotnické záchranné služby míjelo dopravní nehodu). Zranění pak vznikla jednoznačně nešetrným zacházením s tělem poškozeného matkou, přičemž se na nich nemohl podílet nikdo jiný. Skutečnost, že z lékařských zpráv ze XY nemocnice či výslechu zdravotnického personálu tam působícího neplyne, že by poškozený měl viditelná zranění, neznamená (a znamenat ani nemůže), že je objektivně neměl. Bylo totiž ověřeno, že zranění zjištěná až posléze speciálními zobrazovacími metodami (přičemž o pádu poškozeného obviněná navíc před lékaři nejprve zcela pomlčela) nebyla ani pouhým okem viditelná a zjistitelná. Zároveň lze konstatovat, že z lékařských zpráv a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství bylo ověřeno, že poškozený netrpěl ani žádnou vrozenou genetickou vadou, která by mohla mít vliv na jeho zdravotní stav ve smyslu zjištěných úrazových změn.
19. K výtce obviněné stran nesrovnalostí v charakteru zranění poškozeného se zjištěným skutkovým stavem Nejvyšší soud uvádí následující. Pokud obviněná uváděla, že povaha zranění při absenci hematomu (či jiného vážnějšího zranění) na hlavě poškozeného v místě dopadu, při absenci nějakého vnitřní krvácení a při absenci otlaků či jiných zranění v místě úchopu při prudkém zvednutí poškozeného vylučuje, že by jí vypadl, ignoruje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výslechu znalce MUDr. Miroslava Šafra. Především nelze mít žádné výhrady k jeho výběru, neboť se jedná o znalce zapsaného v seznamu znalců, který byl přibrán policejním orgánem opatřením (na č. l. 366) v souladu s §105 odst. 1 tr. ř., nebylo ani zjištěno, že by se na samotném vyšetření poškozeného v nemocnici sám podílel. Znalec MUDr. Miroslav Šafr pak odborně zhodnotil možný mechanismus vzniku zranění poškozeného, současně podrobně popsal jeho mechanismus, přičemž způsob jejich vzniku odpovídal prvotně vylíčenému průběhu událostí obviněnou. Lze akcentovat, že především ke krvácení mezi mozkové obaly mohlo dojít v důsledku nárazu hlavy poškozeného na podložku po pádu z výše i zatřesením s poškozeným drženým rukama obviněné za trup v podpaží (případně oběma úrazovými mechanismy, neboť krvácení bylo tzv. vícedobé), krvácení do sítnice a sklivce obou očí bylo zapříčiněné nekontrolovanými pohyby hlavy poškozeného, přičemž zcela typický vznik zjištěného nálezu je zatřesení poškozeným uváděné obviněnou. Znalec dodal, že současný průkaz krvácení pod tvrdou lební plenu a krvácení do sítnice očí je z medicínského hlediska považován za velmi podezřelý z třesení dítětem druhou osobou, neboť se jedná o nález zcela typický pro tzv. syndrom třeseného dítěte (baby shaken syndrom). Ke vzniku zlomenin v oblasti růstových štěrbin dolních partií pravé pažní stehenní kosti pak mohlo dojít při silové manipulaci s dítětem, například úchopem za končetiny. Namítala-li obviněná, že vznik zlomenin v oblasti růstových štěrbin dolních partií pravé pažní a stehenní kosti mohl být datován a nastat již při porodu, znalec se k těmto námitkám vyjádřil a jejich vznik v daném momentu vyloučil. Vysvětlil přitom, že při porodu provedeném císařským řezem bez komplikací je riziko jakýchkoli úrazových změn minimalizováno právě tím, že je k dítěti přistoupeno přímo a není nuceno procházet porodními cestami. Znalec rovněž konstatoval, že předmětná poranění nebylo možno zjistit bez specializovaných vyšetření, a tudíž nemusely být zdravotnickým personálem identifikovány. Nalézací soud daný znalecký posudek hodnotil odpovídajícím způsobem plně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožňuje.
20. Obviněnou tvrzená vada naplňující alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů tedy shledána nebyla. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy totiž nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Takový zjevný rozpor by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K tomu však v nyní projednávané věci nedošlo. Zjištění učiněná soudem prvního stupně z provedených důkazů zřetelně vyplývají, přičemž veškeré své závěry soudy obou stupňů rozebraly i odůvodnily (viz zejména odstavec 24. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 20. až 23. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, přičemž při zdůvodnění svých závěrů dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
21. Obviněná dále v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. soudům vytkla zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování, a to konkrétně revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a provedení vyšetření obou rodičů ve vztahu ke genetickým problémům poškozeného, dalšímu posouzení zranění poškozeného, resp. jeho vzniku. Lze tedy připustit, že v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však tuto námitku shledal jako neopodstatněnou. Především je namístě připomenout, že soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
22. Soud prvního stupně v odstavci 22. odůvodnění svého rozsudku dostatečně vysvětlil, že výše zmíněné a podle obviněné nesprávně neprovedené důkazy pokládal za nadbytečné, neboť nemohly vnést do věci relevantní informace, které by měly za následek změnu či posun ve zjištění skutkového stavu. Současně pak neshledal žádné nesrovnalosti či nesprávnosti ve znaleckém posudku znalce MUDr. Miroslava Šafra a upozornil na fakt, že cílená vyšetření nezletilého k vyloučení genetických dispozic či vrozeného onemocnění souvisejících se zjištěnými zraněními byla provedena a žádná nebyla zjištěna, vyšetřovat rodiče v tomto smyslu pak postrádá smysl a nemůže vést k žádným novým relevantním zjištěním. Odvolací soud v odstavci 18. odůvodnění svého usnesení se plně ztotožnil s argumentací krajského soudu, neboť rovněž dospěl k závěru, že doplnění dokazování navržené obhajobou bylo nadbytečné.
23. S jejich závěry se nejvyšší soud v plném rozsahu ztotožnil, proto ani citovanou vadou, předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak důkazní řízení netrpí.
24. Naplnění dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení tedy Nejvyšším soudem shledáno nebylo.
25. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , tento je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je namístě doplnit, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
26. Z tohoto pohledu je pak nejprve možno učinit závěr, že obviněná sice formálně rozporuje naplnění subjektivní stránky přisuzovaného trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to ve formě nepřímého úmyslu, nicméně činí tak částečně nepřípustným způsobem, když uvádí, že v popisu skutku jsou veškerá nalezená zranění soudem subsumována pod jednání obviněné v nepřímém úmyslu, avšak takto vymezený nepřímý úmysl je ve výroku soudu vztahován výlučně k třesení s poškozeným (nikoli k upuštění poškozeného a jeho zvednutí). K tomu lze toliko stručně konstatovat, že odvolací soud precizoval odůvodnění soudu nalézacího tak, že těžká újma na zdraví poškozeného byla evidentně spatřována ve zjištění krvácení do sítnice a sklivce obou očí poškozeného a v krvácení mezi mozkové obaly celý komplex nitrolebních orgánů a struktur. Krvácení do sítnice a sklivce poškozeného bylo způsobeno tím, že obviněná poškozeného razantně uchopila a zatřásla jím bez fixace hlavy a toto jednání obviněné se spolupodílelo i na vzniku krvácení mezi mozkové obaly poškozeného, přičemž tyto následky obviněná způsobila poškozenému zaviněně, přinejmenším v nepřímém úmyslu (viz odstavec 22. odůvodnění jeho usnesení), což plně koresponduje s popisem skutku.
27. Právně relevantním způsobem v rámci citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho primárním smyslu pak namítala, že nelze seznat úmyslný charakter popisovaného jednání. Uvedla, že jí poškozený vypadl při tom, když ho držela, následně s ním zatřásla, neboť po jeho zvednutí nejevil známky vědomí. Současně dodala, že její jednání mělo být soudem charakterizováno maximálně nedbalostním zaviněním.
28. S ohledem na uplatněnou výtku Nejvyšší soud nejprve obecně předestírá, že závěr o nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který byl v dané věci shledán, je namístě, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se pak v souladu s §15 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Podle trestněprávní nauky není způsobení následku přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem, neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015). Pro eventuální úmysl pak postačuje pouhá představa možnosti výsledku, kterou pachatel uskutečnil svým jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1010/2014, uveřejněné pod č. 55/2015 Sb. rozh. tr.).
29. Dále lze konstatovat, že posuzování hranice mezi úmyslem nepřímým ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a vědomou nedbalostí podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nemusí být v praxi snadné. Mezi těmito formami zavinění existuje pouze nepatrná dělící hranice. Zpravidla záleží na zcela specifických a konkrétních skutečnostech daného případu. Vědomá nedbalost se shoduje s eventuálním úmyslem v intelektuální složce, ale oproti nepřímému úmyslu zde chybí volní složka ve formě alespoň srozumění. Při vědomé nedbalosti pachatel ví, že může způsobit následek trestného činu, avšak nechce ho způsobit ani s tím není srozuměn, pouze se bez přiměřených důvodů spoléhá, že následek nezpůsobí. Při posuzování odlišností mezi vědomou nedbalostí a eventuálním úmyslem je třeba hodnotit, zda důvody, pro které se pachatel spoléhá, že trestněprávní následek nezpůsobí, mají charakter dostatečných důvodů, za něž je možno považovat jen takové, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit relevantnímu následku z hlediska trestního práva, ale v jiné situaci a za jiných podmínek by k tomu mohly být reálně způsobilé. Nejde tedy o spoléhání na náhodu. Tam, kde pachatel spoléhá jen na šťastnou náhodu, nejedná z vědomé nedbalosti, ale s eventuálním úmyslem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1231/2016).
30. Pokud obviněná v rámci své obhajoby tvrdila, že nemohla jednat v nepřímém úmyslu, nebylo možno jí přisvědčit. V souladu s názorem soudů obou stupňů Nejvyšší soud konstatuje, že ze zjištěných skutkových okolností plyne správnost závěru, že obviněná jednala v nepřímém úmyslu, neboť nemohla (především) počítat s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si představovala jako možný. Nelze pominout již soudy uváděné okolnosti, a to, že při své inteligenci, věku a zkušenostech věděla (což i sama doznala) o nutnosti fixování hlavičky takto malého miminka a byla si vědoma, že v hlavě se nachází smyslová ústrojí a další důležité orgány, které může poškodit svým hrubým zacházením, zejména když bude třást s tělíčkem nezletilého syna. Současně nelze, jak již bylo uvedeno, usuzovat na žádnou konkrétní okolnost, na niž by obviněná, přesto že jednala vůči poškozenému shora popsaným způsobem, mohla spoléhat, a která by byla způsobilá předejít či zabránit následku. Jinak řečeno, na základě žádných, byť i nepřiměřených důvodů nebylo možné spoléhat na to, že poškozený nebude závažně ohrožen na zdraví.
31. Nejvyšší soud akcentuje, že je notorietou, že s dítětem v takto útlém věku (v době činu mu byly 2 měsíce) je z důvodu jeho tělesné konstrukce a nezralosti vnitřních orgánů a struktur nutno zacházet zvlášť šetrně. Zvláště je třeba chránit jeho hlavu, která dosud není pevně srostlá, neboť dítě v tomto věku nemá vyvinuté šíjové svaly, aby bylo schopno samo hlavu udržet. Každý, i podprůměrně inteligentní dospělý člověk, který přišel do styku s takto malým dítětem, toto ví, aniž by bylo nutné, aby byla jednající osobě známa i přesná diagnóza tzv. syndromu třeseného dítěte, ale aby si dokázala představit nutné následky jí učiněného jednání, spočívajícího v prudkém třesení s takto nevyvinutým dítětem. Ač tedy v nyní projednávané věci šlo o první dítě obviněné, pročež neměla s péčí o novorozence větší zkušenost, nelze akceptovat fakt, že by mohla spoléhat na prokazatelně existující konkrétní okolnost, jež by byla způsobilá následek odvrátit. I laikovi pak musí být zřejmé, že takovým následkem může být například poškození mozku nebo jiné závažné poranění (krční páteře), v krajním případě i smrt dítěte (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 11 Tdo 601/2013). Ač obviněná podle ustáleného skutkového stavu měla s poškozeným zatřást (minimálně) dvakrát, i znalec MUDr. Miroslav Šafr potvrdil, že zatřesení s takto malým dítětem v okamžiku, kdy má nefixovanou hlavu, je obrovským rizikem vzniku krvácení, zejména pod tvrdou lební plenu s tím, že fakticky stačí jedno jednorázové silové zatřesení. Čím delší je pak třesení, tím vyšší je riziko rozsáhlejšího nebo rychlejšího krvácení. Obviněná podle názoru soudů, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje, nutně věděla, že poškozenému může způsobit těžkou újmu na zdraví, a pro případ, že se tak stane, s tím byla srozuměna. Ačkoliv je ze způsobu jednání obviněné patrné, že primárně sledovalo jiný cíl (tj. motivace mohla reagovat na nestandardní chování poškozeného, byť lze jen obtížně přijmout úvahu, že by mohlo být relevantně akceptovatelné v jakékoli situaci dvouměsíčnímu dítěti zdravotně pomáhat třesením), nepřímý úmysl není vyloučen, neboť zvolila prostředky, za nichž jí muselo být zřejmé, jaké závažné následky může její jednání mít. Nejvyšší soud tak rovněž dospěl k závěru, že obviněná jednala minimálně v nepřímém úmyslu, tedy právní závěry soudů činných dříve ve věci shledal zcela správnými.
32. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
33. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné P. Z. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.