ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.194.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 194/2022-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 3. 2022 o dovolání obviněného R. B. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 6 To 142/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 194/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2021, č. j. 3 T 194/2019-354, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu v pravomocném trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 10. 2019, sp. zn. 39 T 137/2019, včetně všech navazujících výroků a obviněný R. B. byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 1-3 výroku o vině) a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (body 2, 3 výroku o vině) a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na třicet šest měsíců.
2. Odvolání obviněného, podané proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2021, č. j. 6 To 142/2021-397, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Namítl porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Shrnul obecné principy vyplývající z judikatury Ústavního soudu k této otázce. Vytkl nesprávné obsazení soudu, které podle jeho názoru spočívalo v tom, že Krajský soud v Ostravě rozhodl o jeho odvolání v senátě, jehož předsedkyní byla JUDr. Jaroslava Miketová, zatímco podle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě měl být předsedou senátu JUDr. Milan Ihnát. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření (které bylo doručeno obhájci obviněného k případné replice) označil dovolání za zjevně neopodstatněné. Zabýval se zákonnou úpravou přidělování věcí do senátů a souvisící judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Poukázal na to, že z hlediska práva obviněného na zákonného soudce není rozhodné, který ze soudců byl předsedou senátu. Konstatoval, že obviněný se nad rámec práva na zákonného soudce domáhá práva na zákonného předsedu senátu, které ovšem není nikde zakotveno. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný posledního dne lhůty podal dovolání, které nemělo všechny zákonné obsahové náležitosti, avšak na výzvu samosoudce Okresního soudu v Ostravě podle §265h odst. 1 tr. ř. ve stanovené lhůtě dvou týdnů vady dovolání odstranil.
6. Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
7. Krajský soud v Ostravě rozhodl napadeným usnesením jako soud odvolací. Podle §31 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí náleželo senátu složenému z předsedy senátu a dvou soudců. Podle §31 odst. 3 zákona o soudech a soudcích předsedou senátu může být pouze soudce. Z toho vyplývá, že rozhodnutí příslušelo senátu, v němž zasedají tři soudci.
8. Podmínkou náležitého obsazení soudu je také to, aby v senátě zasedali z hlediska personální totožnosti ti soudci, kteří jsou k tomu povoláni rozvrhem práce soudu. Tím je garantováno právo na zákonného soudce, které je v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vymezeno tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle §41 odst. 1 zákona o soudech a soudcích rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce. Podle §41 odst. 2 cit. zákona rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu. Podle §42 odst. 1 písm. d) se v rozvrhu práce stanovují pravidla přidělování věcí soudním oddělením.
9. Posuzovaná věc byla Krajskému soudu v Ostravě s odvoláním obviněného předložena dne 27. 5. 2021 a podle rozvrhu práce soudu byla přidělena soudnímu oddělení 6 To. Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2021 byli JUDr. Jaroslava Miketová, JUDr. Milan Ihnát a Mgr. Petr Tajdus členy senátu soudního oddělení 6 To. Jestliže v tomto složení senát rozhodl, jak je patrno z protokolu o veřejném zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením, bylo to v souladu s rozvrhem práce. Senát byl složen tak, že předsedkyní senátu byla soudkyně JUDr. Jaroslava Miketová a dalšími členy senátu byli soudci JUDr. Milan Ihnát a Mgr. Petr Tajdus (soudce zpravodaj).
10. Okolnost, že JUDr. Milan Ihnát za popsaného stavu v dané věci nebyl předsedou senátu a že byl jen členem senátu, nepředstavuje žádné porušení práva na zákonného soudce. Pokud byl JUDr. Milan Ihnát v rozvrhu práce uveden jako předseda senátu soudního oddělení 6 To na prvním místě, bylo tím podle části C - čl. I rozvrhu práce míněno to, že byl pověřen organizačním řízením senátu jako řídící předseda senátu, který organizuje práci v jím řízeném senátě. Jestliže byl JUDr. Milan Ihnát podle rozvrhu práce řídícím předsedou senátu soudního oddělení 6 To, neznamená to, že musel být předsedou senátu také v každé věci, kterou tento senát projednával a v které rozhodoval. V konkrétním řízení mohl být předsedou senátu i jiný soudce jmenovaný do funkce předsedy senátu a zařazený do příslušného senátu rozvrhem práce. Otázka, který ze soudců byl v dané věci předsedou senátu, byla vnitřní organizační záležitostí soudu, respektive soudního senátu bez toho, že by přímo souvisela s právem na zákonného soudce (i když je samozřejmě přípustné, aby v rozvrhu práce bylo upraveno i to, který z předsedů senátu zařazených do určitého senátu bude tu kterou konkrétní věc předsedat).
11. Z hlediska otázky náležitého obsazení soudu v kontextu ústavně garantovaného práva na zákonného soudce je podstatné, zda Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě, který personálně tvořili soudci v souladu s rozvrhem práce soudu. To, že v dané věci byla předsedkyní senátu JUDr. Jaroslava Miketová a že JUDr. Milan Ihnát, jinak řídící předseda senátu, byl spolu s Mgr. Petrem Tajdusem členem senátu, nemá žádný význam. Soudci jsou si při rozhodování senátu rovni a každý z nich má při hlasování jeden hlas, což není nijak dotčeno tím, který z nich je v projednávané věci předsedou senátu.
12. Z výše uvedeného vyplývá, že námitka vznesená v dovolání obviněného je sice pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, avšak je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu