ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.367.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 367/2022-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 61 To 603/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 Nt 26037/2021, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 61 To 603/2021-116.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 4 Nt 26037/2021, bylo dovolateli podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Jeho písemné vyhotovení neobsahovalo podle §136 odst. 3 tr. ř. odůvodnění, neboť dovolatel a jeho obhájce, následně i příslušná státní zástupkyně a opatrovník se vzdali po jeho vyhlášení práva stížnosti a současně prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění tohoto usnesení.
2. Toto usnesení napadl dovolatel stížností, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. 61 To 603/2021-116, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, protože byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala.
Proti tomuto rozhodnutí podal J. P. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) a k) tr. ř. Nesouhlasil se závěrem stížnostního soudu, že se měl vzdát práva na podání stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Stížnostní soud tento svůj závěr opřel pouze o protokoly z veřejných zasedání, které se však příčí faktickému stavu a jeho skutečné vůli. Stejně tak stížnostní soud odhlédl od skutečnosti, že obhájce JUDr. Vladislav Šíma ho neobhajoval řádně, ačkoliv to již namítal ve stížnosti.
4. Zmíněný obhájce byl dovolateli ustanoven již v dubnu 2021, a přestože ho dovolatel i jeho matka opakovaně kontaktovali a chtěli s ním komunikovat, z jeho strany jim bylo sděleno, že se setkají půl hodiny před začátkem veřejného zasedání. Takový postup obhájce nelze považovat za dostačující, navíc se mělo jednat o první poradu ve věci a obhájci bylo třeba předat řadu informací a podkladů, kterými nedisponoval. Uvedené lze doložit lékařskou zprávou L. H., lékařky Psychiatrické nemocnice XY, ze dne 19. 7. 2021, na kterou se matka dovolatele obrátila s dotazem, zdali nezná jméno ustanoveného obhájce zastupujícího dovolatele v tomto trestním řízení. Matka dovolatele pak téhož dne (19. 7. 2021) zaslala soudu prvního stupně podání označené jako Návrh na změnu procesního opatrovníka v trestním řízení, s tímto podáním se však soud prvního stupně nijak nevypořádal. O nekomunikaci obhájce JUDr. Vladislava Šímy svědčí také skutečnost, že se dovolatel ani jeho matka nedostavili na veřejné zasedání konané dne 18. 8. 2021, a to z důvodu omylu při vyhledávání informací o konání veřejného zasedání vlastní cestou, aniž by byli informováni ustanoveným obhájcem, který se k úkonu dostavil. Ustanovený obhájce pak dovolateli dostatečně nevysvětlil charakter ambulantního léčení uloženého formou ochranného opatření a jeho důsledky, stejně tak ho nepoučil o opravných prostředcích, které si dovolatel evidentně přál podat. Dovolatel totiž souhlasil pouze s tím, že se podrobí ambulantní léčbě svého zdravotního stavu, nikoliv však, že se takové léčby bude účastnit formou ochranného opatření. To je zřejmě z jeho výslechu provedeného v rámci veřejného zasedání konaného dne 9. 6. 2021, kde uvedl, že s uložením ochranného opatření nesouhlasí, nicméně ambulantní léčba by mu nevadila, ústavní nechce.
5. Popsané porušení práva dovolatele na obhajobu vyústilo v to, že se jeho obhájce v rozporu se zájmy a vůlí dovolatele vzdal práva na podání stížnosti. Dovolatel se navzdory své vůli stížnost podat mohl za takové situace na základě nesprávného a neadekvátního poučení svého obhájce tohoto práva vzdát, nicméně nikoli po své vůli a s plným vědomím právních následků, které to obnáší. Tyto pochybnosti (ohledně pravé vůle dovolatele) podporuje i skutečnost, že u Okresního soudu Praha-východ je vedeno řízení o omezení jeho svéprávnosti. Nejednalo se tedy o jednoznačnou a informovanou vůli dovolatele.
6. O tom, že si dovolatel zjevně přál podat opravný prostředek, svědčí i skutečnost, že ihned po doručení protokolu o veřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 podal dne 18. 10. 2021 námitky proti jeho protokolaci, které doplnil podáním ze dne 29. 10. 2021 (zaslaném jeho nově zvolenou obhájkyní). Obsahem těchto námitek byl nesouhlas s tím, že měl podle protokolu vyjádřit svou vůli, podle níž se vzdává práva na podání opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně, stejně tak mělo být nesprávně zaprotokolováno, že sdělil, aby za něj nepodávali stížnost ani další oprávněné osoby. Naopak přímo na veřejném zasedání uvedl, že má v úmyslu své právo na podání stížnosti uplatnit. O těchto námitkách dovolatele proti protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 10. 2021 však soud prvního stupně v souladu s §57 odst. 1 tr. ř. do dne 19. 1. 2022 nijak nerozhodl. Namísto toho stížnostní soud vyšel v napadeném usnesení pouze z původního znění protokolu jako prakticky jediného podkladu pro rozhodnutí, přestože zjevně byly dány pochybnosti o jeho obsahu, aniž by tyto námitky předložil soudu prvního stupně k rozhodnutí o nich.
7. Dále se dovolatel poměrně podrobně zabýval otázkou, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, přičemž dospěl k závěru, že nebyly, neboť zejména nebylo provedeno dostatečné dokazování ke zjištění skutkového stavu.
8. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby Nejvyšší soud zrušil pouze napadené usnesení Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka dovolatele, podle které soud druhého stupně nepostupoval správně, pokud zamítl jeho stížnost směřující proti usnesení soudu prvního stupně o uložení ochranného opatření s odůvodněním, že byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala, aniž by zohlednil jednak jeho námitky proti protokolaci z veřejného zasedání, o kterých soud prvního stupně nerozhodl, a jednak jeho chování ve veřejném zasedání svědčící o tom, že nesouhlasí s uložením ochranného léčení v jakékoliv formě, nejen ve formě ústavní, je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě a je opodstatněná. Soud prvního stupně měl totiž o námitkách proti protokolaci rozhodnout podle §57 odst. 1 tr. ř., a dokud tak neučinil, soud druhého stupně nebyl oprávněn rozhodovat o stížnosti dovolatele, neboť bez rozhodnutí soudu prvního stupně o vznesených námitkách nemohl posoudit, zda stížnost byla či nebyla podaná osobou, která se jí výslovně vzdala (viz rozsudek Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 4 Tz 296/2000, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 4 Tz 7/2005). Pokud by byl ve veřejném zasedání konaném před soudem prvního stupně pořizován zvukový záznam, bylo by možné uvažovat o tom, že by absenci rozhodnutí o námitkách do protokolace zhojil soud druhého stupně svým rozhodnutím, jelikož by z něj (z tohoto záznamu) mohl při posuzování správnosti protokolace vycházet (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 420/17). V posuzovaném případě však průběh veřejného zasedání zvukově zaznamenávaný nebyl, takže soud druhého stupně ani nemohl nahradit absentující rozhodnutí soudu prvního stupně o námitkách vlastním přezkumem. Soud druhého stupně svým postupem tedy nerespektoval ustanovení §57 tr. ř., jelikož nezjistil, zda má pro procesní postup, který zvolil, vytvořeny zákonné podmínky a předpoklady.
10. Zbylé námitky dovolatele státní zástupkyně považovala za částečně nedůvodné a částečně nespadající pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Takto nepodřaditelnou byla námitka dovolatele ohledně porušení jeho práva na obhajobu. Dovolatel netvrdil, že by v řízení neměl obhájce, ač jej podle zákona měl mít [viz dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.], pouze vyjadřoval nespokojenost s kvalitou obhajoby, přičemž shodnou námitku vznesl již v podané stížnosti a soud druhého stupně se s ní vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení v odstavci 13., kde uzavřel, že není důvodná, s čímž se lze plně ztotožnit. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podřadit námitku dovolatele, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, a to ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě, neboť nebylo prokázáno, že by jeho pobyt na svobodě byl nebezpečný. Tato námitka je však neopodstatněná. Soud prvního stupně při svých závěrech v daném ohledu nevycházel pouze ze znaleckého posudku, který byl zpracovaný cca 10 měsíců před vyhlášením usnesení o uložení ochranného opatření, ale i z výslechu ošetřujícího lékaře J. D., konaného v rámci veřejného zasedání dne 9. 6. 2021, kde se vyjadřoval nejen k diagnóze, ale i k jeho opakovaným hospitalizacím v léčebně a k tomu, že se agresivně projevoval nikoliv jen ve zde posuzovaném případě, ale ještě ve třech dalších. Ošetřující lékař doporučoval (stejně jako znalec) uložit dovolateli psychiatrické léčení v ústavní formě, a to hlavně proto, že v minulosti opakovaně vynechával léky a nedocházel do ambulance, což vedlo k dekompenzaci jeho stavu a k nebezpečným projevům vůči svému okolí.
11. Státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k) a m) tr. ř. První z nich je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Dovolací důvod podle písm. m) je dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tento důvod tak obsahuje dvě alternativy, přičemž podle první lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek, např. stížnost, zamítl z tzv. formálních důvodů, zejména podle §148 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. Podstatou druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je potom skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. První část dovolatelem předložených námitek je podřaditelná pod zmíněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě. Pokud jde o jejich opodstatněnost, Nejvyšší soud konstatuje následující. Jak je zřejmé z předloženého spisového materiálu, dovolatel po doručení usnesení soudu prvního stupně dne 18. 10. 2021 jednak podal proti němu stížnost, a současně uplatil námitku proti protokolaci, v tom smyslu, že se práva na podání stížnosti nevzdal, a pokud bylo v protokolu o veřejném zasedání uvedeno, že tak učinil, bylo to nesprávně. Zmíněnou námitku pak zopakovala ve svém podání ze dne 29. 10. 2021 i obhájkyně dovolatele. Obvodní soud pro Prahu 8 nicméně námitku nijak nevypořádal a předložil dne 4. 11. 2021 věc Městskému soudu v Praze jako soudu stížnostnímu, který dne 11. 11. 2021 bez dalšího a zejména s odkazem na znění protokolu o veřejném zasedání rozhodl shora popsaným způsobem. Lze doplnit, že z jednání soudu prvního stupně nebyl pořizován zvukový záznam.
15. Podle §57 odst. 1 tr. ř. platí, že o opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
16. Jak dále vyplývá ze závěrů soudní praxe, jestliže je po rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybněna správnost protokolace vyjádřením některé ze stran ohledně podání opravného prostředku proti vyhlášenému rozhodnutí, pak soud příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku není oprávněn posuzovat správnost či úplnost protokolace, nýbrž věc předloží soudu prvního stupně k rozhodnutí o těchto námitkách (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 4 Tz 296/2000, publ. pod č. 1/2002 Sb. rozh. tr., či obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 4 Tz 7/2005, publ. pod č. 58/2005 Sb. rozh. tr.).
17. V návaznosti na to je nutné dovodit, že Městský soud v Praze svým postupem zmíněné zákonné ustanovení, resp. upřesňující judikatorní závěry, nerespektoval, neboť za daných procesních okolností měl bez rozhodnutí věc vrátit zpět soudu prvního stupně, aby rozhodl o uplatněných námitkách proti protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 10. 2021, (resp. tak měl učinit již soud prvního stupně, než spis předložil stížnostnímu soudu k rozhodnutí o stížnosti). Namísto toho o podané stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení ochranného opatření rozhodl, aniž by byly vypořádány námitky dovolatele proti protokolaci, ač současně z obsahu tohoto protokolu při svém rozhodování zásadně vycházel, a tudíž bez rozhodnutí soudu prvního stupně o těchto námitkách nemohl posoudit, zda stížnost byla či nebyla podaná osobou, která se jí výslovně vzdala.
18. Nejvyšší soud doplňuje, že správnost protokolace soudu prvního stupně zpravidla nemůže řešit vlastní úvahou soud druhého stupně. Městský soud v Praze tím na sebe v rozporu s citovaným ustanovením atrahoval takové rozhodnutí a na základě nedostatečných zjištění zamítl stížnost dovolatele jako podanou osobou, která se jí vzdala. Tím mohl zkrátit dovolatele na jeho právu na stížnost, které mu vyplývá z ustanovení §141 tr. ř., a to jednak na stížnost proti usnesení soudu prvního stupně o uložení ochranného opatření, stejně tak na případnou stížnost proti rozhodnutí o jeho námitkách (neboť i proti tomuto rozhodnutí je stížnost přípustná). Uvedený postup (při absenci rozhodnutí o námitkách proti protokolaci) by bylo možné aprobovat pouze v takovém případě, kdyby byl o veřejném zasedání konaném před soudem prvního stupně pořizován zvukový záznam, který by stížnostní soud v rámci veřejného zasedání přehrál, aby zjistil, zda je tvrzené pochybení soudu prvního stupně pravdivé či nikoliv (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 420/17). Zvukový záznam však soud prvního stupně při veřejném zasedání nepořizoval, proto tato možnost, kdy by stížnostní soud nahradil absentující rozhodnutí o námitkách vlastním přezkumem, nepřipadala v úvahu.
19. Bylo tedy nutné se ztotožnit s námitkami dovolatele v tom smyslu, že stížnostní soud nebyl v situaci, v níž by mohl zamítnout jeho stížnost jako podanou osobou, která se jí vzdala ve smyslu §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., a pokud tak učinil, bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. V další části své argumentace dovolatel zpochybnil kvalitu obhajoby ze strany jeho obhájce JUDr. Vladislava Šímy. Tyto námitky uplatněné dovolací důvody, ale ani žádné jiné, nenaplňují [srov. zejména znění, navíc neuplatněného, dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Lze nicméně souhrnně uvést, že ústavně zaručené právo na obhajobu (čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) je vybudováno na zcela zřetelné zásadě priority volby obhájce (§33 odst. 1 a §37 odst. 2 tr. ř.), kterou je obviněný oprávněn uplatnit v kterémkoli stadiu neskončeného řízení. Je proto vždy věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu ovšem obviněný nese odpovědnost sám, a již proto není obecný soud oprávněn posuzovat „kvalitu“ obhajoby či „nečinnost“ obhájce, neboť obviněnému nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jíž zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit. Opak by totiž znamenal očividný zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně též jistou – zřetelně nežádoucí a především ústavně nepřípustnou – formu státní kontroly nad jeho výkonem. Obdobně pak platí uvedené i v případech, kdy obviněný svého práva na volbu obhájce nevyužije, tj. tehdy, jde-li o řízení, v němž obviněný ex lege obhájce mít musí, je obecný soud povinen při neuskutečněné volbě obhájce, obviněnému obhájce ustanovit (§38 odst. 1 tr. ř.), aniž by však i v takovém případě byl oprávněn na výkon přikázané obhajoby dozírat (srov. k tomu pouze §37a a §40a tr. ř. a dále nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III․ ÚS 83/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 688/05, či také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 305/2014).
21. Není proto úkolem Nejvyššího soudu hodnotit kvalitu realizované obhajoby, navíc kdykoliv v průběhu řízení měl dovolatel právo zvolit si místo ustanoveného obhájce nového postupem podle §37 odst. 2 tr. ř., což následně ostatně také učinil. Na okraj je možné i zmínit, že stížnostní soud se námitkami dovolatele stran nedostatečné obhajoby do jisté míry i zabýval a neshledal důvod pro zproštění obhajoby a ustanovení obhájce jiného, takové důvody neshledal ani soud prvního stupně.
22. Dovolatel pak svými námitkami napadl i závěry soudu prvního stupně týkající se uložení ochranného opatření, přičemž tuto údajnou vadu nenapravil ani soud stížností, což by byla argumentace podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Těmito námitkami se však Nejvyšší soud nyní s ohledem na výše nastíněnou procesní situaci nezabýval, neboť nejprve musí být vyjasněno (v návaznosti na uplatněné námitky dovolatele proti protokolaci), zda stížnost byla či nebyla podaná osobou, která se jí výslovně vzdala a zda tedy může být rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumáváno meritorně či nikoliv, přičemž pokud je takový přezkum namístě, musí být nejprve proveden.
23. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání J. P. je důvodné v té části, v níž namítal, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, tj. stížnosti dovolatele proti usnesení soudu prvního stupně, jímž mu bylo uloženo ochranné opatření, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tím bylo zamítavé usnesení soudu druhého stupně zatíženo vadou odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě.
24. Nejvyšší soud proto na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 61 To 603/2021-116, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně bude nezbytné, aby bylo nejprve řádně rozhodnuto o námitkách proti protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 10. 2021 (což měl učinit již Obvodní soud pro Prahu 8), a teprve poté bude možné rozhodnout o stížnosti dovolatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8. Lze doplnit, že Městský soud v Praze je vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch dovolatele (§265s odst. 2 tr. ř.). V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu