ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.379.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 379/2022-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2022 o dovolání obviněného M. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 To 116/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 15/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 2021, č. j. 33 T 15/2021-266, byl obviněný uznán vinným zločinem vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1 tr. zákoníku a přečinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž mu byl uložen trest propadnutí věci (dvou propisovacích tužek a jednoho pravítka).
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že jednak dne 9. 8. 2020 ve Věznici XY, kde vykovával trest odnětí svobody, vytvořil tři ručně psané dopisy, přičemž první dopis adresoval sám sobě a druhý Ministerstvu spravedlnosti (psal je záměrně takovým způsobem, aby vyvolal dojem, že jeho autorem je cizinec špatně ovládající český jazyk) a třetí dopis adresoval rovněž Ministerstvu spravedlnosti, tentokrát však uvedl sebe jako odesílatele, a jednal tak se záměrem vyvolat dojem, že za první dva dopisy nese odpovědnost člen teroristické skupiny AL-VIRA, a že pokud nebudou splněny požadavky této skupiny, dojde k otrávení pitné vody v šesti městech nebo obcích, čímž chtěl protiprávně přinutit orgán veřejné moci, aby propustil z věznic některé vězně včetně jeho osoby a dále aby mu předal finanční hotovost v celkové výši 10 025 000 Kč a automobil, přičemž tato výhružka směřovala ke spáchání zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku (bod I). Dále dne 14. 8. 2020 pod svým jménem sepsal a následně dne 17. 8. 2020 odeslal dopis adresovaný vyšetřovateli kriminální policie J. S., jehož obsahem bylo upozornění na předchozí dva dopisy údajně sepsané teroristickou skupinou AL-VIRA (bod II), následně dne 16. a 17. 8. 2022 opět pod svým jménem sepsal a následně dne 20. 8. 2020 odeslal dva dopisy, jeden adresovaný reportérovi regionální televize J. V. a druhý moderátorce téže televize V. E., v nichž opět upozornil na obsah výše zmiňovaných dopisů s tím, že se obává, že představují pro obyvatele Česka významnou hrozbu, a že by občané měli být informováni, jelikož nechce mít na svědomí tisíce lidských životů, a prosil je o zveřejnění této informace (bod III).
3. Na základě odvolání obviněného směřovaného do výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. 8 To 116/2021-315, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dne 1. 4. 2022 dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na zmiňovaný důvod a čl. 4 a čl. 90 Ústavy poukázal na údajný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Vyjádřil názor, že právní posouzení skutků není v souladu se způsobem jeho jednání, neboť skutky, kterých se měl dopustit, jen v zanedbatelné míře ohrožovaly veřejný zájem, protože reálné ohrožení zjevně nenastalo. K žádné přípravě teroristického útoku nedošlo. Prokazatelně se jednalo o duševní pohnutí mysli v mimořádně stresovém duševním stavu, které je zřejmě na hraně trestní odpovědnosti, přičemž reálná hrozba vlastního útoku byla nulová. Obviněný vzhledem ke svému psychickému stavu si nebyl schopen uvědomit páchání trestného činu (při psaní dopisů se nacházel špatné životní situaci a psal je „v traumatu“). Soud podle obviněného pochybil, pokud neprovedl obhajobou požadovaný důkaz spočívající ve zkoumání duševního stavu obviněného, čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie ohledně psychického stavu obviněného, eventuálně aby po zrušení rozsudku sám přiměřeně snížil uložený trest. Obviněný rovněž navrhl, aby trest byl vykonán v mírnějším režimu, nežli ve věznici se zvýšenou ostrahou.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že k naplnění uplatněného dovolacího důvodu nedošlo. Zjevně neopodstatněná je i námitka obviněného, že žádný teroristický útok nepřipravoval, neboť příprava teroristického útoku mu nebyla kladena za vinu a takové jednání ani neodpovídá objektivní stránce přisouzených trestných činů. Pokud jde o jím namítané neprovedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, není povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh, je však nutné zvolený postup odůvodnit, což se v daném případě také stalo, přičemž takové odůvodnění lze považovat za dostatečné. Duševní stav obviněného byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by byl nadbytečný. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
6. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce setrval na svých námitkách a s vyjádřením státního zástupce se neztotožnil. Požadavek na zkoumání svého duševního stavu považuje za odůvodněný a nesouhlasí s odmítnutím svého návrhu z důvodu, že v minulosti již byl znalecký posudek z oboru psychiatrie opatřen. Nyní se jednalo o mimořádný exces v chování, který byl kvalifikován jako závažný zločin. Obviněný znovu podrobně rozvedl důvody, které považuje za podstatné pro doplnění dokazování uvedeným znaleckým posudkem s tím, že se jednalo o jediný a řádně odůvodněný důkazní návrh obhajoby. Jeho neakceptováním došlo podle obviněného k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívalo v opětovné výtce oběma soudům, že neprovedly obhajobou požadovaný důkaz znaleckým posudkem spočívajícím v odborném zkoumání duševního stavu obviněného v době činu. Byť na úvod svého dovolání zmínil tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, jeho následná argumentace se týkala výlučně tzv. opomenutého důkazu ve výše uvedeném smyslu. Takovou námitku je možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval otázkou, zda mohou vznikat nějaké pochybnosti o příčetností obviněného v době činu. Závěr, že ničím nejsou odůvodněny pochybnosti o tom, že rozpoznávací i ovládací schopnosti byly v době činu u obviněného plně zachovány, opřel o několik provedených důkazů. Jednalo se o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalkyně MUDr. Jany Fritzové, jenž byl vypracován v jiném trestním řízení vedeném proti obviněnému a v předmětném řízení byl proveden jako listinný důkaz, dále o záznam rozhovoru s vězeňským psychologem a komplexní zprávu z výkonu trestu odnětí svobody. Jednání obviněného odpovídalo psychiatrickému i psychologickému hodnocení, nátlaková forma dopisů zcela zapadala do obvyklého vzorce jeho chování. V žádném případě nebylo možno souhlasit s obhajobou, že šlo o jednání jednorázové a impulzivní, jež bylo způsobeno tehdy prožívaným stresovým stavem, jelikož ze způsobu provedení činu (promyšlenost struktury dopisů, jejich postupné odesílání) i z dalších provedených důkazů (např. záznam telefonního rozhovoru, který obviněný pár dní po činu uskutečnil se svou manželkou) naopak vyplynulo, že celý čin byl podrobně naplánován a postupně s rozvahou realizován a obviněný si v jeho průběhu uvědomoval závažnost a trestní povahu svého jednání. Soud prvního stupně proto nevyhověl návrhu obviněného na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť jej považoval za zcela nadbytečný. Z výše uvedeného je zřejmé, že krajský soud tento důkazní návrh neopomněl zahrnout do svých úvah, naopak podrobně a logickým způsobem vyložil, z jakých důvodů jej odmítl provést. Stejnou otázkou se jako stěžejní odvolací námitkou zabýval rovněž Vrchní soud v Praze, a to se stejným výsledkem. Postupem soudů nedošlo k zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
10. Dovolací námitka (blíže nerozvedená), že jednání obviněného představovalo pro veřejný zájem nebezpečí jen v zanedbatelné míře a že fakticky ani nikoho reálně neohrozil, není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod. Bylo by možné ji podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ten však dovolatel neuplatnil. Nicméně pro úplnost lze uvést, že by se z hlediska tohoto dovolacího důvodu jednalo o námitku zjevně neopodstatněnou. Vyjádřily se k ní už soudy nižších stupňů, neboť se jedná o opakující se obhajobu uplatňovanou od počátku trestního řízení. Není součástí skutkové podstaty ani jednoho z trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, aby došlo byť i jen k přípravě teroristického trestného činu (§129a odst. 1 tr. zákoníku), v daném případě zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku. Trestné je zde samotné vyhrožování, které je způsobilé vzbudit důvodnou obavu, že zlo, kterým pachatel hrozí, je reálné a může být uskutečněno, jak to podrobněji a správně vyložil soud prvního stupně v odst. 11 odůvodnění rozsudku.
11. Obviněný v dovolání bez bližší argumentace naznačil, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. Tato námitka není podřaditelná pod uplatněný ani žádný jiný důvod dovolání. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu jen v případě uložení excesivně přísného trestu, který by odporoval ústavní zásadě proporcionality trestní represe. K tomu v daném případě zjevně nedošlo, když trest byl obviněnému jako recidivistovi uložen výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby. Zákonu odpovídá i výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody.
12. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl o tom v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu