ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.390.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 390/2022-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání obviněného J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 14 To 389/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 144/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 9. 2021, č. j. 3 T 144/2020-223, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2020, č. j. 12 T 73/2020-153, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020, č. j. 8 T 33/2020-55, byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2020, č. j. 12 T 73/2020-153, a z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020, č. j. 8 T 33/2020-55, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Zločinu loupeže se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 11. 9. 2019 v době od 7:11 do 7:15 hod. ve Věznici XY, ve které v té době vykonával trest odnětí svobody, na oddílu D3 vstoupil na ložnici č. 306, kde nejprve začal na odsouzené M. B., L. B., a J. V. křičet „Svině český, mrdky“, anebo: „Konfidenti“, poté přišel k M. B. a udeřil jej dvakrát pěstí a poté, co M. B. upadl, kopnul ho do břicha, pak přešel k L. B. a udeřil jej otevřenou dlaní do obličeje, v důsledku čehož začal L. B. krvácet z nosu, a pak přešel k J. V., kterého rovněž fyzicky napadl, následně požadoval po M. B. vydání hodinek zn. Tag Heuer, typ Mercedes automatik limited edition 241/500, černé barvy v hodnotě 25 000 Kč za použití výhružky „Buď mi je dáš po dobrém, nebo po zlém!“, a když na základě této výhrůžky a předchozího fyzického napadení M. B. uvedené hodinky ze své ruky sundal a vydal mu je, ponechal si je pro svoji potřebu.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 12. 2021, č. j. 14 To 389/2021-248, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a i jinem nesprávném hmotněprávním posouzení věci a o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnuto přesto, že nebyly splněny zákonné procesní i hmotně právní podmínky. Těžiště dovolacích námitek tkvělo v tom, že výrok o vině je nesprávný, neboť nebyly naplněny pojmové znaky předmětného trestného činu, protože vůbec nedošlo k protiprávnímu jednání. Navíc namítl nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a došlo k jednostrannému a nesprávnému hodnocení provedených důkazů.
5. Dovolatel upřesnil dovolací důvod tím, že v hlavním líčení popřel spáchání skutku, zcela spontánně uvedl všechny okolnosti vztahující se ke zločinu loupeže a zdůvodnil, že i přes bohatou trestní minulost se nikdy žádného násilí nedopustil. Údajně poškozený M. B. v hlavním líčení uvedl, že hodinky, které měly být předmětem loupeže, sundal z ruky a zcela dobrovolně je obviněnému předal, neboť tento je chtěl od něj koupit, nevyhrožoval mu, neuchopil ho za ruku a nesnažil se hodinky sundat. Má za to, že do zmíněné loupeže byl vmanipulován oddělením prevence a stížností. Pokud se jedná o napadení, tak žádné ošetření M. B. ani jeho spolubydlící nepotřebovali. Popřel-li i poškozený údajný průběh událostí, neexistoval dostatečný podklad pro odsuzující rozsudek. Naopak svědek J. T. uvedl, že obviněný nikomu neubližoval, nikomu nic nebral, a pokud obviněného někdy někdo udal, tak se nakonec zjistilo, že to bylo z toho důvodu, aby se dostali z oddílu jinam. To lze zkonstatovat i v případě vězňů L. B. a J. V., a nakonec i údajně poškozeného, kteří se netajili tím, že chtějí, aby byli přemístěni na jiný oddíl.
6. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil ho obžaloby.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že námitky předložené v dovolání obviněný uplatňoval v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení včetně odvolání a soudy se jimi již zabývaly. Odmítla tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj dovozeným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Námitky dovolatele označila za polemiku s hodnocením důkazů soudy. Konstatovala, že je třeba souhlasit s názorem soudů, které případný prodej hodinek hodnotily na základě výpovědí poškozeného M. B. a svědka L. B. s ohledem na skutečnost, že za ně poškozený nic nedostal a nedošlo ani k dohodě o výši kupní ceny. Navíc poškozený uvedl, že je obviněnému dal pouze proto, aby měl od něho pokoj poté, co byl fyzicky napaden. Předmětná výhružka byla potvrzena i svědkem L. B., který uvedl, že obviněný žádal vydání hodinek po dobrém či po zlém, což bylo správně kvalifikováno jako výhružka ze strany obviněného zejména ve spojitosti s předchozím napadením. Právní kvalifikaci označila státní zástupkyně za zcela přiléhavou. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
10. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
11. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
12. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
13. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona, který dovolatel nereflektoval, přestože bylo dovolání datováno ke dni 23. 2. 2022 a podáno dne 25. 2. 2022, Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného J. H. shledat nelze. Dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněného, které uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, dokonce byly doslovně přejaté z podaného odvolání, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Podstatou námitek obviněného, opírajících se o citovaný důvod, bylo, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, přičemž soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Obviněný sice formálně uvedl, že bylo nesprávně posouzeno protiprávní jednání a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, avšak takové námitky právně relevantně nerozvedl, pouze je staví na vlastních skutkových závěrech a současně uvádí, že postupem soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. S ohledem na výše uvedené obecné závěry Nejvyšší soud akcentuje, že není třetí instancí, a z tohoto pohledu je také zřejmé, že námitky podřazené dovolatelem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 by bylo třeba z hlediska dovolacího řízení považovat za irelevantní. Nicméně s jistou mírou tolerance je možné je podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, avšak Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými.
14. Na základě provedeného dokazování soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění opřely zejména o výpovědi poškozeného M. B. a svědka L. B., jež označily za konzistentní a důvěryhodné, neboť žádná z těchto osob neměla důvod ke křivému obvinění. Poškozený sice prezentoval předání hodinek jako prodej, nicméně činil tak z důvodu minimalizace hrozící újmy, což vyplývá mimo jiné ze skutečností, že obviněnému za hodinky nic nedal, nedošlo ani k dohodě ohledně výše kupní ceny a uvedl, že mu je „prodal“, aby od něj měl pokoj poté, co došlo k jeho fyzickému napadení ze strany obviněného. Svědek L. B. potvrdil uvedené fyzické napadení a současně zaslechl, jak obviněný poškozeného žádá o vydání hodinek „po dobrém či po zlém“, což značí výhružku ze strany obviněného. Bylo tudíž prokázáno, že důvodem pro vydání hodinek bylo fyzické napadení a následná výhružka ze strany dovolatele. Naopak výpověď obviněného byla hodnocena jako účelová. Obviněný v přípravném řízení nevypovídal a v důsledku této vyčkávací taktiky mohl svou výpověď v hlavním líčení upravit podle důkazů pořízených v přípravném řízení. Soudy uvedly, že se jeví jako nedůvěryhodné, že by obviněný za své peníze zařizoval opravu hodinek pro poškozeného, aniž by si vyžádal jakoukoli platbu předem nebo si alespoň ověřil, že je mu poškozený schopen za opravu zaplatit. Nadto si poškozený mohl zajistit opravu hodinek prostřednictvím vychovatelky sám, tím spíše s ohledem na jejich vysokou hodnotu. Poškozený navíc obviněného neznal, když na oddíl D3 nastoupil teprve den před předmětným incidentem. Dále je nutno podotknout, že v rozporu se svou výpovědí, ve které uvedl, že chtěl hodinky nechat opravit, ve svém mimořádném (i řádném) opravném prostředku zdůrazňoval, že chtěl od poškozeného hodinky koupit. Obviněný však nevysvětlil, z čeho by chtěl hodinky zaplatit, když ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice Horní Slavkov vyplývá, že obviněný nemá evidovány žádné naspořené finanční prostředky na rozdíl od evidovaných dluhů přesahujícím 140 000 Kč. Obhajoba obviněného se tedy soudům oprávněně jevila jako nelogická. Současně oba soudy příhodně poukazují na specifickou situaci ve výkonu trestu odnětí svobody, kde mohou být odsouzení aktivně odrazováni od výpovědi v rámci trestního řízení z důvodu hrozící šikany ze strany ostatních odsouzených, čímž bylo vysvětleno částečné popření běhu událostí poškozeným M. B. i tvrzení svědka J. V., že k napadení nedošlo. A to přes objektivně zjištěné zranění v obličeji svědka L. B. (kamerovým záznamem a lékařskou zprávou), přičemž svědek J. V. nepotvrdil ani toto napadení spoluodsouzeného. Soudy se tedy odpovídajícím způsobem vypořádaly i s rozpory ve výpovědích (zejména obhajobou obviněného) a Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje.
15. S ohledem na naznačené důkazy bylo nepochybně možné učinit shora popsané skutkové závěry, vyjádřené následně zejména ve skutkové větě rozsudku, které jsou dostatečným podkladem pro vyslovenou právní kvalifikaci. Pokud tedy obviněný do jisté míry zpochybňoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, ačkoli ne přímo ve formě existence extrémního rozporu, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění z provedených důkazů vyplývají.
16. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Pardubicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Nemohlo být tudíž ani porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
17. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.