ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.434.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 434/2022-2227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 5. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné L. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 9 To 70/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 9/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. 73 T 9/2020-1876, byla obviněná uznána vinnou v bodech 1) až 6) zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, v bodech 7) až 10) zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v bodech 11) a 12) zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b), d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny byla podle §206 odst. 5, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byly dále uloženy peněžitý trest v celkové výměre 500 000 Kč a podle §73 odst. 1 (správně §73 odst. 1, 3) tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty a insolvenčního správce na deset let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě majetkové škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedených zločinů ve stručnosti tím, že jako správkyně konkurzní podstaty úpadců G., a I. P., vybrala ve dvanácti ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně specifikovaných případech v době od 9. 2. 2007 do 7. 12. 2016 z bankovních účtů insolvenčních správců vedených pro účely spravování konkurzní podstaty těchto úpadců, se kterými disponovala z titulu funkce konkurzní správkyně úpadce, když od 22. 9. 2016 takto konala již jako bývalá správkyně konkurzní podstaty a její dispoziční právo k těmto účtům ještě nebylo zrušeno, finanční prostředky v celkové výši 74 439 718 Kč, které poté vložila na svůj osobní bankovní účet, kde s těmito finančními prostředky nakládala jako s vlastními a užila je pro svou osobní potřebu, přičemž částku 34 249 981 Kč hotovostním vkladem na bankovní účet insolvenčního správce vrátila a svým jednáním tak způsobila na majetku úpadců škodu v celkové výši 40 189 737 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 9 To 70/2021-2075, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině dvěma zločiny zpronevěry podle §206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku pod body 1) a 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, tím i ve výrocích o trestu a náhradě škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou v každém z bodů 1) a 2) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona a za tyto trestné činy a další zločiny uvedené pod body 3) až 12) výroku rozsudku soudu prvního stupně, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, ji odsoudil podle §206 odst. 5, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí dále uložil peněžitý trest v celkové výměre 500 000 Kč a podle §73 odst. 1 (správně §73 odst. 1, 3) tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkurzní podstaty a insolvenčního správce na deset let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě majetkové škody.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dvě obsahově totožná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejprve je namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo k novelizaci trestního řádu spočívající mimo jiné v přidání nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože obviněná uplatnila dovolací důvod uvedený pod písmenem g) v rámci starého znění trestního řádu, který je v aktuálně účinném trestním řádu uveden pod písmenem h), její dovolací argumentace, směřující výhradně do skutkové oblasti, se s tímto dovolacím důvodem zcela míjí. Alespoň částečně však odpovídá novému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto ji tak Nejvyšší soud podle tohoto nového dovolacího důvodu i posuzoval. Pouze pro úplnost je pak vhodné doplnit, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněná rovněž uplatnila, byl při uvedené novelizaci přesunut pod písmeno m). Obviněná nejprve stručně zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení s tím, že v něm nebyl dodržen ústavní princip spravedlivého procesu a rovnosti stran. Skutkové a právní závěry soudů jsou v hrubém nepoměru s provedenými důkazy a její návrhy na doplnění dokazování byly neoprávněně zamítnuty v rozporu s principem spravedlivého procesu. Dále zrekapitulovala argumentaci odvolacího soudu stran jí předložených důkazů a postup odvolacího soudu, který doplnil dokazování o jí předložené listiny, avšak nepřiznal jim potřebnou důkazní relevanci. Upozornila na metodiku výpočtu nároku na odměnu správce, na odhad navýšení nároku v případě dosažení předpokládaných příjmů z vedených soudních sporů, vyhlášky vztahující k těmto problematikám a konstatovala, že odvolací soud nevzal v úvahu ani listiny adresované soudu prvního stupně týkající se konkursu na majetek úpadce G., které měly obsahovat informace o stavu vedených soudních sporů, exekučním řízení, o pohledávkách a taktéž vyčíslení nároků. Dále uvedla, že soudy nevzaly v úvahu ani informace o zpeněžení majetku, přičemž tento postup soudů považuje za důvod ke zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Zdůraznila obecná východiska práva na spravedlivý proces, rovnosti stran a zásady presumpce neviny, stejně jako dalších principů vztahujících se na trestní řízení a rovněž připomněla i institut tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, jehož existenci v projednávaném případě shledává.
5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádala o odklad výkonu rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněné a též novele trestního řádu a dovolacím důvodům s tím, že dovolání obviněné lze posoudit podle nového dovolacího důvodu v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám obviněné stran listinných důkazů konstatoval, že se jimi obviněná snaží vyvolat polemiku s obsahem provedeného dokazování a rozporovat stabilizované skutkové závěry soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího. Těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplnit, případně usměrnit soud druhého stupně na základě odvolání, avšak Nejvyšší soud v rámci hodnocení důkazů nevystupuje jako třetí instance, která by zcela přehodnocovala správnost a úplnost skutkových zjištění. Soudy se v této věci nedopustily žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. Dále zdůraznil, že na extrémní nesoulad nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Je rovněž přesvědčen, že obhajoba obviněné byla provedeným dokazováním vyvrácena, když navíc odvolací soud doplnil dokazování podle jejích návrhů. Plně se proto ztotožňuje se závěrem soudu, že vina obviněné, podle které zpronevěřila svěřené finanční prostředky v postavení správkyně konkurzní podstaty označených úpadců, byla spolehlivě prokázána, mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy není žádný rozpor a rozvedení úvah o vině v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyznívá přesvědčivě. K námitkám obviněné stran opomenutých důkazů pak připomněl, že soud není v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, pokud o jejich zamítnutí řádně rozhodne, resp. vyloží, z jakých důvodů je neprovedl. V nyní projednávaném případě odvolací soud této povinnosti dostál, když se k důkaznímu potenciálu uvažovaného návrhu obhajoby negativně vymezil a lze na příslušnou část rozhodnutí odvolacího soudu odkázat.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
10. Námitky obviněné, kterými brojí proti postupu odvolacího soudu, jenž podle jejího názoru nevzal dostatečně v úvahu, resp. neakceptoval jí předložené důkazy, jsou pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s jistou mírou benevolence podřaditelné, neboť by se v případě jejich důvodnosti mohlo jednat o tzv. opomenuté důkazy. K těmto námitkám je však namístě zdůraznit, že podle ustálené judikatury soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). V nyní projednávané věci odvolací soud reflektoval důkazní návrhy obviněné (srov. především odst. 8 rozsudku odvolacího soudu) a zcela dostatečným způsobem zdůvodnil, proč předložené listiny neměly potřebnou důkazní relevanci, a to jednak proto, že některé listiny pouze deklarovaly již známé skutečnosti a ostatní byly málo průkazné a měly jen okrajovou spojitost s podstatou projednávané trestní věci (viz odst. 14 rozsudku soudu druhého stupně), přičemž Nejvyšší soud v jeho postupu neshledal žádných pochybení.
11. Obviněná rovněž namítla, že v dané věci existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, avšak jeho existenci odůvodnila značně obecnou polemikou se skutkovými závěry soudů a rovněž s poukazem na podle jejího názoru nedostatečný rozsah dokazování. K tomu je namístě zdůraznit, že pouhá obecná polemika se skutkovými zjištěními soudů není s ohledem na výše uvedené pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná a rovněž ani nezakládá existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v trestním řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze ve výše zmíněných případech flagrantního porušení pravidel dokazování. V nyní projednávané věci Nejvyšší soud neshledal namítaná pochybení soudů, když si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a rozhodnutí soudů tak nejsou zatížena existencí extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
12. K dalším výtkám obviněné vůči postupu soudů, které neakceptovaly její obhajobu a k poukazům na zásady spravedlivého procesu a rovnosti stran, je pak nad rámec již uvedeného vhodné připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s §125 tr. ř., s obhajobou obviněné se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování. S ohledem na uvedené tak Nejvyšší soud v projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění soudy obou stupňů, ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces a námitky obviněné je proto namístě označit za zjevně neopodstatněné.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (vztahuje se k té části rozhodnutí, ve které nebylo vyhověno odvolání obviněné). Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jej shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
14. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
15. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že předseda senátu soudu prvního stupně nenavrhl Nejvyššímu soudu ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. přerušení výkonu rozhodnutí ve vztahu k obviněné, a pokud obviněná dává v rámci své dovolací argumentace podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud k přerušení výkonu rozhodnutí neshledal důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu